Asi každý rybář zabývající se cíleným lovem velkých kaprů ví, že výzvy jsou to nejzajímavější a to, co nás motivuje. Mnohdy nejde jen o tu největší rybu, ale taky o klid, pohodu, přírodu a uspokojení z času stráveného u vody. Chtěl bych vám v tomhle článku představit a přiblížit mé snažení na jednom překrásném revíru. Nemyslím si, že bych něco dělal vyloženě špatně, jen díky vzdálenosti revíru od bydliště jsem neměl tolik času a prostoru na zkoumání a experimentování, jak, na co, a kde.
Revír jsem si vyhlédl před více než třemi lety, krásná velká štěrkovna, zvěsti o trofejních kaprech, příroda, široké možnosti rybolovu. To byly důvody, proč jsem tam chtěl jet a této vodě věnovat nějakou svou dovolenou a volný čas.
První výprava
Termín první výpravy v roce 2009 jsem si naplánoval na období prázdnin, na ryby to moc atraktivní doba nebyla. Předpověď počasí se ale jevila dobře, tak jsem vyrazil společně s otcem, protože jako pokaždé jsem jako zavazadlo dostal svého malého syna Petra. Po příjezdu k vodě jsem se rozhodl vybrat si úsek s možností rybolovu nonstop, vyvážkou a označení lovného místa. Zkušenosti s revírem veškeré žádné, proto jsem si vybral dle mého velice zajímavé místo naproti ostrovu. Během pár hodin jsem zjistil, že ať se snažím, jak chci, je tohle místo atraktivní hlavně pro menší rybu tři až pět kilogramů. Taktika krmení na místě atraktivním při pohledu ze břehu, nebyla v tomto případě nejšťastnější. Otec byl sice velice spokojený, protože na prochytané vodě kousek od domu nikdy tak pěkné ryby netahal, ale já jsem bohužel nejel 300 km, abych tahal ryby tohoto druhu. Po týdnu jsem odjel domů se smíšenými pocity. Sice jsem nachytal mraky ryb kolem 5 kilo, ale toto mne neuspokojilo, spíše zklamalo. I přesto jsem během týdne byl rozhodnut, že se vrátím a že to prostě musím udělat jinak.
Druhá výprava
Moje druhá výprava přišla opět v polovině roku, tentokrát o rok později, tedy v roce 2010. Bohužel dříve nebyla možnost dát dohromady celý týden na výpravu. Tentokrát jsem trochu přehodnotil situaci, revír jsem už viděl a mohl těžit z předešlé výpravy. Zkušenosti mne trochu oslovily, připravil jsem si asi 15 kg boilie 20, 24 a 30 mm. Po příjezdu na místo jsem zvolil tři různé techniky krmení.
1) Vytipované místo sonarem u druhého břehu, krmené několikrát denně trochou boilie menších rozměrů
2) Druhé místo na rovném bahnitém dně, bez zajímavostí a nerovností, krmeno menšími průměry 2× denně
3) Poslední místo jsem si našel trochu v ústraní, krmil jen velkými průměry boilie, a první 3 dny jsem tam vůbec nechytal
Výsledek byl takový, že z prvního lovného místa jsem tahal ryby kolem 5–6 kg prakticky okamžitě a vcelku pravidelně. Druhé krmné místo se ozvalo až na druhý den, kdy jsem tahal stejnou sortu ryb 5–6 kg, prakticky jedna jako druhá. Pozitivní bylo, že na vysušené boilie aspoň nechodily menší ryby. Z tohoto místa se mi povedlo vytáhnout i největší rybu této výpravy, krásného lysce 76 cm, který mne díky mohutné ocasní ploutvi krásně povozil na člunu. Třetí krmné místo jsem použil až čtvrtý večer po začátku krmení. Výrazně jsem snížil dávky krmení, ale stále pokračoval kuličkami 24 a 30 mm, na větší ploše, a chytal jsem na jednu těžkou kuličku 20 mm. První večer chytání jsem vytáhl jednu 5 kg rybu, podotýkám, že to byla první ryba chycená v noci. Od dalšího večera jsem ale myslel, že se ryby zbláznily a zatímco ostatní krmná místa “tahala ryby” ve své pravidelnosti, díky třetímu krmnému místu jsem se nevyspal. Během noci jsem vytáhl i vice než deset ryb ze vzdálenosti kolem 250 m. Bohužel opět ryby 5–6 kg, pro sportovního rybáře krásná rozcvička, bohužel jsem si přál rybu kapku větší. Takže opět jsem odjížděl uspokojen jen částečně.
Třetí výprava
Na třetí 350 km výlet jsem se nechal zlákat kamarádem Tomášem v polovině října roku 2010. Na první pohled velice atraktivní doba. Tomáš vyrazil o tři dny dříve. Když jsem mu po dvou dnech volal a chtěl se domluvit, kde se potkáme, sdělil mi nemilé informace, že vytáhl jen jednu trofejní plotici, jinak je totálně bez záběru a kontaktu s rybou. Rozhodli jsme, že na mě počká u hráze a jednoduše se přestěhujeme na atraktivnější místo s menší hloubkou. Předpověď sice hlásila studené noci, ale teplé a prosluněné dny. Po příjezdu mne udivilo, že voda byla prakticky bez rybářů. Na 120 ha štěrkovně jsme byli skoro sami. Řekl jsem si tím lépe, alespoň bude klid a pohoda. Chytání a krmení ve vzdálenosti 120 m byla jasná volba. Místo měl kamarád projeté na člunu s echolotem a podle informací od místních rybářů, není na dně nic zajímavého, ale chytají se zde moc pěkné ryby, právě díky menší hloubce. Bohužel po mínusových teplotách v noci, a denním sluníčku, které neuvěřitelně hustá mlha pouštěla k hladině asi kolem 16té hodiny odpolední, jsme se tři dny trápili bez záběru. Totální beznaděj a zoufalost vzkřísil asi 7 kg lysec ve večerních hodinách a teplotě, kdy opravdu nebylo zdravé trápit sebe nebo rybu fotkou. Bohužel tato jiskřička naděje byla poslední a my odjížděli od vody jako spráskaní psi. Alespoň jsme pochopili při návštěvě staršího domorodce, když někdo říká „ryby neberou“, může to být občas pravda. Kapři ignorovali cokoli, co jsme jim nabízeli, od těžkých kuliček boilie velikosti 10–12 mm, přes kombinaci težká kulička/pop-up „na panáčka“, až po malinké plovoucí nástrahy máčené v dipech nebo esencích s různým PVA přívěsem s malýma peletkama prolitýma boosterem.
Čtvrtá výprava
Zatím poslední výlet na tento nádherný revír jsem si naplánoval na konec května roku 2011. Připojil se ke mně i kamarád Tomáš. Proto, abychom se s montážemi beztrestně dostali do mělkých částí revíru, jsme si vybrali chytání s možností vyvážky a lovu nonstop. Bohužel nás po příjezdu zklamalo množství rybářů a obsazení vytipovaných míst dovolenkáři (přístřešky z plachet, různobarevné stany a mraky zaparkovaných aut kolem dvou nebo tří rybářských stojanů).
Nakonec jsme si vybrali místo, ze kterého by se na mělčiny dalo dostat a při troše dobré vůle a štěstí i vytáhnout nějakou pěknější rybu. Navečer jsme vyvezli a Tomáš si vytáhl prvního letošního sumce kolem metru. Ráno mne ale po probuzení přešla veškerá dobrá nálada, přímo před mou pravou udicí asi na 200 m byla nová tyčová bojka od rybářů kteří přijeli v noci a nechápu proč, sedli si neskutečně blízko nás. Za chvíli přijeli další z druhé stany a po dotazu proč si sedají takový kousek od nás, odpověděli, že jim to nevadí a že jim dojede ještě kamarád. Za hodinu se proháněli na člunu opět před naším lovným místem, tentokrát ve vzdálenosti 300–400 m. To byla poslední kapka, okamžitě jsme si zabalili věci a vyrazili pryč. Vyhlídli jsme si místo, kde seděl Tomáš na podzim. Bylo oddělené od ostatních stromy, keřem a hlavně oproti ostatním nebylo obsazeno. Rozprostřeli jsme se s rozumem po délce 20 m a podle markeru jsme si našli lovné místo na hraně s 5 m hloubkou, kde pak dno padalo do 8 m. Byl zde hlavně relativní klid a soukromí. Nakrmil jsem kobrou asi 2 kg boilie, pro začátek by to mohlo stačit. Bohužel o půlnoci musely montáže z vody a ráno opět vstávaní. Kamarád měl od počátku aspoň ve večerních hodinách nějaké záběry a krom cejnů a plotic se mu podařilo během 5 dnů zdolat i několik ryb kolem 8kg.
Já jsem seděl v místě, kde byla o něco větší hloubka a první dny jsem neudělal záběr ani v noci. Během dne vystoupaly teploty na 28 stupňů a ryby v našich hloubkách prostě nebyly. Věděl jsem, že kolegovi chodí ryby jen večer, tak jsem zkoušel cokoli, abych rybu donutil ochutnat. Panáčky, plovoucí boilie, jenom na jeden prut jsem dával vždy jednu těžkou kuličku 20 mm, kterýma jsem i krmil. Po 4 dnech bez pípnutí jsem byl dost zoufalý a vzdal jsem snahu, udělat přes den záběr z krmného místa. Přestal jsem do krmného místa během dne nahazovat a chytal jen 10–15 m od břehu, jednoduše abych měl montáže ve vodě. Ráno jsem si do kbelíku dal odmočit kuličky boilie, které díky vysokým teplotám rychle osychaly, potřeboval jsem, aby ve vodě vypadaly, že tam leží již několik dní. Večer jsem dal na každý prut jen těžkou odmočenou kouli ve velikosti, kterou jsem krmil a snížil dávku krmení na 10 kuliček před náhozem. Asi kolem 22 hodiny jsem byl odměněn prvním zvukem ze signalizátoru po pěti dnech. Podařilo se mi vytáhnout krásného 8 kg šupináče.
Další den jsem už nekrmil vůbec a rozhodl se poslední dvě noci odchytat bez krmení s tím, že pokud ryby jezdily na mé krmné místo v době, kdy chytat nemůžu, budou dál krmení hledat. Během předposledního dne se vedle Tomáše usídlili nějací rybáři na víkend, nepochopitelně pár metrů od něj. A od té doby byl bohužel bez záběru. Do této chvíle se mu každý večer nějaká ryba povedla. Potvrdila se naše teorie, že ryby k němu najíždějí z pravé strany, proto měl asi daleko více záběrů než já. Nicméně místní věděli, kam sednout a i za cenu toho, že se natlačili na cizího člověka, se na místo posadili. Ostatně jsme jen udiveně koukali, když přes den vytáhli lysce kolem 7 kg. Náhoda? Možná. Každopádně od té chvíle byl parťák bez kontaktu s rybou a byl zralý na ručník. Předposlední večer jsem ještě vytáhl kapra kolem 65 cm. Poslední noc jsem se rozhodl vsadit vše na jednu kartu. Bylo bezvětří a já se za každou cenu snažil dostat jeden prut, na který jsem ještě neměl záběr, aspoň o patnáct metrů dál, než jsme krmili a chytali doposud. Díky bezvětří se mi to povedlo, a jaké bylo mé překvapení, když montáž dopadla překvapivě brzo po kontaktu s hladinou na dno, takže žádná propast, ale pěkně vyvýšené místo. Pokud to přijde tak odtud! Podle předpovědí jsme se pomalu chystali na noční bouřky, když jsem v devět hodin večer dostal záběr na levý prut. Podle tahu jsem poznal, že to není 7 kg ryba, udělal jsem pár kroků dozadu a nechal si Tomášem sundat zadní olovo. Potom jsem okamžitě šel po kolena do vody. Tomášovi se nechtělo, ale když viděl, že se mi nedaří rybu zvednout od dna, sundal boty a šel mi chytit podběrák. Po krásném boji jsem dostal na břeh největší rybu výpravy – 12 kg šupináče s obrovskou ocasní ploutví.
Kaprařina není jen o úspěšných výpravách a tahaní jednoho kapra za druhým, to poznal asi každý z nás. Máme úspěšné výpravy, výpravy kdy strávíme u vody několik pěkných dní, bohužel potom ani nevíme, jak ryba vypadá. Ale za ty chvilky, kdy tu beznaděj prolomíme, nám to stojí, nebo snad ne?
Martin Havránek
