Úvod Články Odříkaná kaprařina – kapři z potopených stromů

Odříkaná kaprařina – kapři z potopených stromů

4 575
0

Když jsme společně s kamarádem Davidem v polovině roku 2012 psali první díl tohoto článku, ani ve snu by mě nenapadlo, že se k tématu malých řek ještě někdy vrátím. To, že malé řeky a říčky jsou mojí srdeční záležitostí, to o mně ví spousta lidí. Hlavně jedna je tou mojí srdcovou, domácí, řekou nejlepší na světě. Tou, která vedla mé první rybářské kroky a nasměrovala mě tam, kde jsem dnes. Vrátil jsem se na její břehy prakticky po patnácti letech a hlavně díky tátovi a pár kamarádům vím, jak to vypadá s její rybí osádkou.

Ke klenotům malých řek se musíte dostat přes kopřivy a bodláky
Ke klenotům malých řek se musíte dostat přes kopřivy a bodláky
Šupiny divoké ryby
Šupiny divoké ryby

Motivace je základ úspěchu, a tak i já si vytyčil nějaké cíle, jelikož jsem se chtěl této nádherné říčce věnovat celou sezónu. První a zásadní cíl jsem si stanovil tento – pokus o ulovení alespoň jedné ryby přes 10kg váhy. Ano, bylo to poměrně odvážné rozhodnutí, ale potenciál má tahle voda podstatně větší. Každý potřebuje nějaký ten impuls, nebo hnací motor k tomu, aby se mohl zdokonalit, aby byl hnán za svým cílem.

Většinou chytám u protějšího břehu
Většinou chytám u protějšího břehu

8

První mapování vody mě příliš nepotěšilo. Za tu dobu, co jsem tu nechytal, se říčka dost změnila. Hlavně co se týká stavu vody a vodního sloupce. Stavby malých vodních elektráren na takto malých řekách by se měly zakázat. Většina jezů v mém okolí se s vodou potká pouze tehdy, pokud vydatně zaprší, jinak jsou po většinu roku suché. Jejich majitelé nedbají nařízení státních orgánů a provozují si tuto svojí „živnost“, jak chtějí a nikdo s tím nic nedělá. Zřejmě ani ochráncům přírody nevadí, že oproti normálnímu stavu je v současné době voda o minimálně šedesát centimetrů níže, což pro takovou malou vodu je opravdu hodně. Z vody se pomalu vytrácí původní druhy ryb, které jsme tady co by děti lovili, z kteréhokoli místa jsme si usmysleli. Dřívější hojnost podouství, plotic, okounů, úhořů a dalších druhů je nenávratně pryč.

Krasavec z džungle
Krasavec z džungle

S kamarádem Petrem jsme nasadili na prvotní mapování vymoženost moderní doby – nahazovací echolot, s jehož pomocí jsme si prošli slibná místa a kousek po kousku prohazovali daný úsek. Podařilo se nám najít pár opravdu zajímavých „fleků“ a hned se pustili do krmení. U takhle malých řek není základem úspěchu množství krmení, nýbrž kvalita a pravidelnost. Pokud bude vaše krmení pro ryby zajímavé, budete jim jej dodávat pravidelně a začnou jej brát jako svojí přirozenou potravu, máte vyhráno. První záběry na sebe nenechají čekat příliš dlouho. Nejlepší místa jsou většinou tam, kde se ryby cítí v bezpečí. Proto si vždy vybírám místa v blízkosti potopených stromů a krmením se snažím ryby vylákat.

Tady to mám rád
Tady to mám rád

11

Samozřejmě tomuto stylu chytání je potřeba také přizpůsobit vaše vybavení. Chytat u potopených stromů s vlascem 0,35mm, nebo snad 0,30mm a slabším je velikým dobrodružstvím pouze do té doby, než se vám přilepí swinger poprvé k prutu. Zastavit rozjetou šesti a více kilovou rybu s takovým vlascem je prakticky z oblasti sci-fi. Možností by bylo použití pletené šňůry, ale tam zase hrozí, že pokud by se podařilo rybě přece jen se dostat do vázky, šňůra by se jako pilka zařízla do větve a je dobojováno. Nehledě na to, že spousta kaprů se může vážně poranit o kmenovou splétanou šňůru. Proto v takovýchto případech volím vždy silný vlasec od 0,45 do 0,60mm, který vydrží jak extrémní zatížení od bojovných říčních ryb, při kontaktu s větvemi potopeného stromu po nich krásně klouže a nezařízne se a hlavně nepoškodí tělo ryb při jejich mnohdy nečekaných výpadech při zdolávání.

Krásný lysec
Krásný lysec

12

Jelikož chytám na velmi krátkou vzdálenost, většinu času trávím buď přímo u prutů, nebo v jejich těsné blízkosti, abych mohl okamžitě reagovat na první pípnutí. Chytám s dotaženými cívkami navijáků a při prvním náporu ryby se ji snažím pouze udržet mimo vázku. I z tohoto důvodu jsem přestal zcela používat háčky velikosti č. 8 a menší. Ztrátovost ryb z malých háčků při chytání, jak se říká „na bejka“, je prostě velká a zbytečná. Z jara používám většinou háčky velikosti č. 6 a po zbytek roku velikost č. 4. Oblíbil jsem si háčky Covert Dark Mugga od anglické firmy Gardner. Jsou velice pevné a neuvěřitelně ostré. Jejich ostří perfektně drží i v těch nejtěžších podmínkách. Jelikož je v malých řekách větší množství malých nebo nežádoucích ryb, jako jsou tloušti, jeseni, karasi nebo cejni, volím i větší nástrahy a prodlužuji vzdálenost nástrahy od háčku. Většinou kolem sedmi centimetrů od háčku. Velikost boilie volím 20 nebo 24mm, to záleží na uvážení a místě a vždy přidávám malou 10mm fluo popinku.

Takovýhle kapr už může být na malé vodě mimořádným úlovkem
Takovýhle kapr už může být na malé vodě mimořádným úlovkem
Další říční fešák
Další říční fešák

Další nezbytnou součástí mé výbavy se stala zadní olova (backleads), která jsem dříve používal pouze čas od času na závodech. Jelikož v 99% chytám výhradně u protějšího břehu, snažím se vždy vlasce ve vodě položit na dno, kde nebude pro rybu tak nápadný. I tato skutečnost mi pomohla k většímu množství záběrů, jelikož mé montáže bývají na dně od sebe vzdálené sotva deset metrů a mohly by si tím pádem překážet. Olova nikdy nepoužívám menší než 80g, návazcové šňůrky ztužené o síle minimálně 25lb ale nejčastěji 35lb. Potah šňůrky stahuji maximálně tři centimetry nad háčkem a na přechod mezi měkkou a ztuženou částí dávám broček 1,7g pro lepší otáčení háčku při záběru. Celkově vůbec nedělám z montáží nijak velkou vědu a držím se toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Ale je to více méně věcí každého rybáře, jak se dokáže popasovat s danými podmínkami.

Vždy přidávám malou 10mm fluo popinku
Vždy přidávám malou 10mm fluo popinku

14

Pokud si rybář – lovec stanoví reálné cíle a je ochoten pro úspěch udělat maximum, výsledek se dříve či později dostaví. Je to hlavně o obrovské trpělivosti, o odhodlání dokázat něco, co na takové vodě ještě nikdo nedokázal. I já věděl o spoustě krásných ryb, které v té „mojí“ říčce jsou, ale pokud nějaké nechytím, budou to pro ostatní pouze planá slova o ničem. Zakousl jsem se do mnou stanoveného cíle od samého začátku sezóny a rybám věnoval každou volnou chvilku. A první ryba z kategorie 10kg+ na sebe nenechala dlouho čekat. Již koncem dubna mi podložku doslova rozválel sumčí dorostenec 129cm a rovných 16kg. Radost jsem měl obrovskou, ale tuhle rybu jsem si opravdu nevysnil. A tak hon na giganty pokračoval. Nachytal jsem velkou spoustu kaprů – na místní poměry velkých, ale věděl jsem, že jsou tu podstatně větší ryby. Když jde člověk štěstí naproti a je opravdu trpělivý, jednou to přijít musí.

Ze sumce jsem měl radost obrovskou, ale přesto jsem si tuhle rybu opravdu nevysnil
Ze sumce jsem měl radost obrovskou, ale přesto jsem si tuhle rybu opravdu nevysnil

2

Blížil se konec června a mě to stále hnalo dál a dál, musel jsem na tom „svém“ místě sedět znovu a znovu. Opět mě čekal celý víkend u vody a já tak nějak cítil, že by to už teď konečně mohlo vyjít. Ještě při příjezdu k vodě jsem mluvil po telefonu s kamarádem Petrem a říkal jsem mu, že tuhle výpravu bude „prase“ na podložce. Smál se, ale popřál mi štěstí. Bylo nedělní ráno a krom jednoho kapříka těsně nad 70cm hranicí a dvou promarněných záběrech během sobotní silné bouřky jsem neviděl potah. Ranní káva, snídaně, cigárko a v tom mě z rozjímání vytrhává krátké pípnutí. Swinger se pomalu lepí k prutu a – bingo. Je tam a je to velká ryba. Po dvaceti minutách totální brutality mi končí v síti podběráku klenot, na který jsem tak dlouho čekal. Nádherný mohutný amur 109cm a 14,6kg. Rychle dělám pár fotek a ihned vracím rybu zpět. Musím mu pomoct s rozplaváním, jelikož se v našem vzájemném souboji vydal ze všech sil. Ještě asi 10 minut po jeho odplutí koukám do vody s pusou od ucha k uchu a vstřebávám ten nádherný pocit vítězství. Na tenhle den do smrti nezapomenu.

Zřejmě největší amur, který se na tomto úseku chytí
Zřejmě největší amur, který se na tomto úseku chytí

Do konce sezóny jsem pochytal spoustu dalších nádherných ryb, které také zanechaly svou stopu v mojí mysli a mém srdci, ale onen ruský car ze západočeské říčky jim zkrátka vévodí. Jak jsem se posléze dozvěděl, právě on je doposud největším zdokumentovaným amurem, který se na této říčce kdy vůbec chytil. Život jde dál, vzpomínky zůstávají a lovec nesmí usnout na vavřínech. Nová sezóna je za dveřmi a jakmile skončí období výstav a veletrhů, vrátím se hned k vodě. Lov kaprů je láska na celý život, a pokud si opět stanovím nějaký cíl, nějakou metu, udělám opět maximum pro to, abych se svému cíli alespoň co nejvíce přiblížil. A pokud to nevyjde? Nevadí, jelikož se prý čas strávený na rybách do života nepočítá.

To je pohodička
To je pohodička

Příběhů od vody, které nám zůstanou v paměti po celý život, není nikdy dost. Možná že přijde i takový čas, kdy budeme našim dětem potažmo vnoučatům pouze vyprávět o všem, co jsme prožili na březích našich nádherných vod a oni budou se zatajeným dechem hltat slovo od slova a přemýšlet, jaké to asi tenkrát bylo, když děda naháněl ty velké kapry. Zatím ta možnost ulovit krásnou rybu stále je a doufám, že ještě dlouho bude. Už teď spřádám plány na novou sezónu. Přeji i vám spoustu krásných zážitků, spoustu krásných ryb a plnění vysněných cílů.

Díky svatý Petře!

Radek Zach

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno