Úvod Články Ondřej Šmídek: Závodní sezóna 2016

Ondřej Šmídek: Závodní sezóna 2016

861
0

Vždy jsem si myslel, že mě na rybařině nejvíce láká klid a pohoda. Až do roku 2014 mě ani nenapadlo se účastnit jakýchkoliv závodů. Pak za mnou ale přišel můj tehdejší parťák a přemluvil mě, abych se s ním zúčastnil mezinárodního závodu na Zemplínské šíravě (Zemplínský kapor). V tu dobu jsem si nebyl zcela jistý, do čeho jdu, ale i tak jsme nakonec vybojovali krásné 4. místo. Pojetí rybařiny jako adrenalinového zážitku mě zcela pohltilo a bylo mi jasné, že tyto závody nebudou mými posledními. Následující rok jsem se se svým novým parťákem Petrem zúčastnil hned dvou závodů – v červnu Hejlovská kombinace, kterou jsme vyhráli, a opět v září Zemplínský kapor, kde jsme skončili desátí.

Na začátku loňského roku jsme se rozhodli, že tentokrát vyzkoušíme Hejlovské enduro, kde se chytá pouze na odhoz, a znovu Zemplínského kapora. V tomto článku bych rád přiblížil průběh těchto závodů, různá úskalí lovu na závodech, radost z úspěchu, smutek z prohry. To vše k závodění patří.

Zemplínský kapor (18. 9. – 24. 9. 2016)

Pátek 16. 9.

S Petrem a kamarádem Lukášem, který bude náš Runner, vyrážíme z Brna na Zemplínskou šíravu. S sebou si vezeme čerstvě narolované boilies A1-Roll, se kterým zde minulý rok vyhráli kluci ze slovenského Max Carp teamu. Dále máme směs Gold Squid a Zombie a samozřejmě asi půl tuny řepky, která nám v minulých letech pomáhala udržet ryby na místě.

Sobota 17. 9.

Na paľkovskou chatu přijíždíme těsně po půlnoci. Probíhá zde úvodní večírek a zábava je v plném proudu. Dáváme si klobásu a pivko a znaveni po několikahodinové cestě odcházíme spát. Ráno se probouzím jako první a jdu se projít kolem sektoru Paľkov, kde jsme chytali oba předchozí ročníky. Pozoruji jedinou změnu – hladina vody je hodně vysoko. Kromě pár výskoků menších kaprů a zalovení menších dravců je ve vodě klid. Vracím se tedy na chatu, kde v 10:00 začíná losování míst. Alfa a omega většiny závodů.

Než jsme se dostali na řadu, většina našich favoritů už byla vybraná a stalo se přesně to, co jsme nechtěli. Vylosovali jsme Kamenec 3 – střed sektoru. Nedá se nic dělat, zkusíme se s tím nějak poprat. Jediné, co nás může utěšit, je fakt, že každý ročník je jiný a ryby mohou být kdekoliv.

Přesouváme se na místo a jsme potěšeni, že tento rok máme opravdu krásné zázemí oproti minulému roku, kdy jsme se půl závodu brodili po kolena v bahně. Rozhodčí nám ukázali staré mapy a předali cenné informace o našem místě. Náladu nám to ale moc nevylepšilo. Pod vodou na nás nečeká nic zajímavého, žádný zatopený zázrak.

Naše vylosované místo Kamenec 3
Naše vylosované místo Kamenec 3

Ve 14:00 je povoleno vyjet na vodu. Sedáme na člun a jedeme prozkoumat to „nic“ před námi. Z minulých let víme, že stačí najít jakoukoliv nerovnost, u které se drží ryby. Potvrzuje se, že toho před sebou opravdu moc nemáme. Jediné místo, kde se nám ukazuje ryba, je nad zatopenou cestou, která vede skrz náš sektor asi kilometr od břehu.

Rozkrmujeme tedy kolem celé této cesty asi 100 kg mokré řepky, asi 5 kg boilies Zombie a troškou A1-Roll. Může se zdát, že 100 kg řepky je zbytečně moc najednou. Ze zkušenosti ale můžu říct, že na tak velké nádrži, jako je Zemplínská šírava, není pro ryby žádný problém to vyzobat. Navíc ryby řepku nestráví, tedy se z ní nezasytí.

Kraj sektoru označujeme tyčovými bójkami a jedeme zpátky postavit bivaky a nachystat místo pro náš celotýdenní pobyt. Večer chvíli probíráme taktiku, ale brzy nemáme co řešit a jdeme spát.

Žlutá fluo barva - jarní zbraň
Žlutá fluo barva – jarní zbraň

Neděle 18. 9.

O půl páté vstáváme a chystáme pruty na první vývoz. Rozhodl jsem se, že minimálně první den závodu budu zkoušet jedním prutem odhoz. Místo jsem si rozkrmil třemi kilogramy Gold Squidu.

Petr dává na první prut extra tvrdou 24 mm kuličku A1-Roll s fluo plovkou Anabolic Exotica, na druhý dává stejnou kuličku s A1-Roll plovkou. Já zkouším na oba pruty Gold Squid s plovkou Anabolic Monster, akorát na odhoz volím menší kuličku 21 mm.

Vyvážené pruty umisťujeme na nalezenou cestu zhruba 50–70 metrů od sebe, víc prostoru bohužel nemáme. Zatímco Petr s Lukášem vyvážejí poslední prut, daří se mi vytáhnout na odhoz kapříka okolo 3 kg, naneštěstí není bodovaný.

Po nastražení všech prutů usedáme a čekáme, co se bude dít. První bodované ryby se na jezeře začínají tahat poměrně brzo, jediný sektor Horka je zatím kompletně bez bodované ryby. Na našem sektoru se zatím daří jenom na místě č. 6.

Na Zemplínské Šíravě bylo potřeba dávat extra tvrdé nástrahy
Na Zemplínské Šíravě bylo potřeba dávat extra tvrdé nástrahy

Pondělí 19. 9.

Zatím nemáme chycenou ani jednu bodovanou rybu. Zkoušíme tedy vše, co by nám mohlo pomoci. Zkoušíme i zig-rig, ale jediné naše úlovky jsou tři násaďáci z odhozu.

Úterý 20. 9.

Ani třetí den závodu nejsme úspěšní. Rozhoduji se, že prut, který vyvážím, vyvezu následující den extrémně daleko. Přímo naproti nám je sektor Lůčky, kde se chytají pěkné ryby a já bych rád některou z nich přelstil. Vzdálenost od břehu sektoru Lůčky na břeh sektoru Kamenec je 3,5 km a já hodlám vyvést něco přes dva kilometry.

Středa 21. 9.

Ráno vyrážíme s Lukášem na vodu vybaveni třemi cívkami s kilometrovým návinem. Když jsme asi kilometr od břehu, začínají se objevovat vlny a my už teď víme, že cesta zpátky na břeh nebude příjemná. Nicméně po téměř dvou a půl kilometrech nacházím konečně zajímavé místo. Pokládám montáž složenou ze dvou velkých kuliček A1-Roll a kolem rozhazuji pár dalších kuliček.

Po cestě zpátky na břeh jsme do člunu nabrali snad polovinu Zemplínské šíravy, ale jsme rádi, že se nám extrémní vyvážka podařila. Stále ale zůstáváme bez bodovaného úlovku.

Čtvrtek 22. 9.

Tým na vedlejším místě (Kamenec 4) od rána tahá rybu za rybou, nám se ale stále nedaří. Je před námi předposlední noc.

Chvíli před půlnocí je to konečně tady!

Po čtyřech dnech první kapr. Byli jsme šťastní!
Po čtyřech dnech první kapr. Byli jsme šťastní!

Pátek 23. 9.

Petrovi se rozjíždí jeden z prutů a kluci vyrážejí za rybou. Já zůstávám na břehu nachystaný v prsačkách. Čekání je nekonečné a já nedočkavě chodím tam a zpátky po našem místě. Asi po půl hodině konečně vidím přibližující se člun, tak jdu vodou naproti, abych jim pomohl. Podle úsměvů už vím, že se nám konečně podařilo prolomit smůlu. Voláme rozhodčí a zanedlouho se fotíme s naším prvním kaprem. S hmotností přes 13 kg se zároveň jedná o největší rybu v našem sektoru.

Nad ránem se Petrovi opět rozeznívá hlásič a s Lukášem vyplouvají za rybou. Za dvacet minut se vracejí s krásným šupíkem přes 12 kg. Tyto úlovky nám dodávají další energii a my vymýšlíme, co dělat pro úspěšnou poslední noc. Padlo rozhodnutí, že všechny pruty dáme na cestu.

V pravé poledne se Petrovi znovu rozjíždí prut a výsledkem je opět šupík přes 12 kg. Když už těch úlovků moc nemáme, alespoň máme výborný váhový průměr. Převážíme všechny pruty na horká místa a čekáme, jestli nám poslední noc přinese něco zajímavého.

Sobota 24. 9.

Ráno se ale bohužel probouzíme bez jediné akce a závod v 8:00 končí. Balíme věci a odjíždíme na paľkovskou chatku na vyhlášení. Tento rok jsme se umístili na 29. místě. I přes náš letošní neúspěch, jsme spokojeni. Organizace závodu je prvotřídní a všichni, kdo se na závodě podíleli, ať už rozhodčí, závodníci nebo ostatní organizátoři, přispívají k oprávněnému dobrému jménu tohoto závodu.

obrázek

Hejlovské enduro (12. 5. – 15. 5. 2016)

Středa 11. 5.

Vyrážíme s Petrem směr Pelhřimov na odhozové závody. Pro takovou akci nemohl být vybrán lepší termín. Vody na vysočině začínají ožívat jarní kapří aktivitou a pokud jde o Hejlov, slibuje to možnost opravdu zajímavé chytačky.

Na tyto závody jsme zvolili směsi Red-Rag, A1-Roll a Gold Squid, od každé máme 1 kg. K tomu jsme přibalili fluo pop-ups Anabolic Monster a Anabolic Exotic. Na jaře dáváme přednost výraznějším barvám a z předchozího roku víme, že není potřeba krmit. Daleko důležitější je správně odhadnout, kde se ryby před námi pohybují a přilákat je ke své nástraze.

Parkujeme u hejlovského mlýna a jdeme na procházku kolem rybníka. Fouká silný vítr od východu přímo na hráz, dělají se slušné vlny a viděli jsme vyskočit několik kaprů. Určitě by to nebylo špatné místo, ale našimi favority jsou spíše místa od 5-ky k přítoku. Na těchto místech můžeme nejvíce uplatnit daleký odhoz a na některých místech jsme schopni se odhozem dostat k protějšímu břehu. Po celé ploše rybníka jsme viděli vyskakovat značné množství ryb a to byla známka, že na těchto závodech by se počet úlovků mohl vyšplhat hodně vysoko.

Na místě č. 10 vzpomínáme na minulý rok, kdy jsme právě z tohoto místa vyhráli jeden z hejlovských závodů. Po chvíli nostalgie se obracíme na cestu zpět k mlýnu, kde bude za chvíli probíhat losování.

Všechny týmy už dorazily a začíná losování. Nervozita stoupá a napětí je vidět na každém týmu. Každý losující tým nejprve losuje číslo lovného místa a následně losuje ještě tým, který půjde losovat po nich. Už zbývají jen dva týmy, my jsme jedni z nich. Zbývají místa č. 2 a 10. Původně jsme sice doufali, že vyzkoušíme i jiné lovné místo, ale s tím, co na nás zbývá, modlíme se už pouze za desítku. Když se na našem losu opravdu objevilo číslo 10, ulevilo se nám.

Všechny týmy zůstávají na mlýně, kde dál pokračuje zábava, my se ale přesouváme na místo, abychom se mohli v klidu nachystat. Bivaky rozkládáme daleko od vody. Voda je zde mělká a my chceme udržovat co největší klid. Navazujeme pruty, dolaďujeme koncové montáže a jdeme brzy spát.

Čtvrtek 12. 5.

Ráno nás přivítalo deštivé počasí. V 9:00 zazněl startovací výstřel a my posíláme montáže s fluo plovkama na místa, která již známe z minulého roku. Vaříme si kávu a čekáme na první pípnutí hlásičů. O půl jedenácté slyšíme vytoužený zvuk. Petrovi se rozjel jeden z prutů a výsledkem je nádherný řádkáč přes 6 kg. Po příjezdu rozhodčích se dozvídáme, že jsme druhý tým s bodovanou rybou.

O hodinu později se rozjíždí další Petrův prut a připisujeme si dalších 11 kg. Hned po odjezdu rozhodčích se rozezpíval můj hlásič. Po pětiminutovém souboji se za námi na břeh podívá další 11 kg šupík. Bohužel se mi kapr při zdolávání zamotal do druhé udice, tak rychle přehazuji oba pruty. Spokojeně si jdeme udělat zasloužený oběd a těšíme se na chvíli klidu.

Dlouhý odpočinek nám ale nebyl dopřán. Po hodině nás probere pronikavý řev mého příposlechu. Prut jsem nahodil na vzdálenost cca 125 metrů, asi 1 metr od protějšího břehu. Utažená brzda se protáčí rychlostí blesku a já ve zmatku zvedám prut a chvíli si myslím, že mi snad montáž z vody vytáhla srnka a teď s ní uhání pryč po poli. Vlasec ale stále směřuje do vody a míří doleva přes všechny nahozené pruty a jako zázrakem se do žádného nezamotal.

Pokračuji ve zdolávání. Nedá se ale říct, že bych měl nad rybou kontrolu. Zasekl jsem ji asi před deseti minutami a na naviják jsem nenamotal ještě ani centimetr vlasce. Po dalších pěti minutách se mi daří dostat rybu pět metrů od břehu, ale stále jsem ji ani nezahlédl. Najednou se ryba znovu rozjíždí a s neuvěřitelnou silou opět vyjíždí daleko od nás. Kousek od protějšího břehu se nám ukazuje. Po dvacetiminutovém souboji jsme zase tam, kde jsme začali a mě už pomalu odumírají ruce.

Naštěstí kaprův odpor začíná povolovat, pohybuje se spíše u hladiny, a když se na něj tak dívám, nevěřím, že mě mohl tak proškolit. Po půl hodině končí kapr na podložce a já si jej můžu konečně prohlédnout v klidu. Je to obrovský, silný lysec vážící 20,5 kg. Mám velikou radost, že se mi podařilo tohoto bojovníka dostat na břeh.

Do večera jsme ještě vytáhli jednoho „desetikiláka“. Na večer jsme vyměnili montáže za nástrahy na dno. Doufáme, že příval kaprů nepoleví ani v noci, protože na námi opovrhovaném místě č. 2 mají sice jen tři ryby, ale všechny kolem 20 kg a jsou nyní ve vedení.

V noci se nám ale moc nedaří. Jediná bodovaná ryba váží 12,5 kg.

Pátek 13. 5.

Těsně po rozednění nám skóre vylepšily dvě ryby přes 10 kg, které nás vrátily opět do vedení. Tým na místě č. 2 nevytáhl nic, což nás uklidnilo, ale do hry vstoupil tým na místě č. 9.

Naštěstí máme slušný náskok a po obědě se nám navíc daří vytáhnout lysce o váze 15,6 kg. Na to, že jsme na závodech, začínáme být v nebývalé pohodě. Do večera dostáváme na břeh ještě dvanáctikilového šupíka a připravujeme se znovu na noc. Na všechny pruty umisťujeme kuličku A1-Roll s plovkou Anabolic Exotic.

Sobota 14. 5.

Do rána se postupně rozjely všechny čtyři pruty a na břeh jsme dostali další tři bodované ryby. Největší z nich vytáhl Petr – kapr vážil 21,5 kg. Zajímavé bylo, že ryby chycené v noci vůbec nebojovaly. I ta největší byla na břehu během pěti minut.

Moc jsme se nevyspali, ale hned za rozednění měníme nástrahy za denní a čekáme, co přinese další den.

Brzké vstávání se nám vyplatilo. Přes den se nám daří zdolat dalších 9 bodovaných ryb, z nichž největší vážila 21 kg. Záběry přicházejí téměř jeden za druhým, v jednu chvíli máme venku všechny čtyři pruty. Kapři chycení přes den jsou bojovní a nedávají nám nic zadarmo.

Čeká nás poslední noc a my se od rozhodčích dozvídáme, že dosavadní rekord závodu byl cca 190 kg. V této chvíli nám zbývá méně než 50 kg, abychom tento rekord zdvojnásobili. Rozhodli jsme se, že uděláme vše pro to, abychom dosáhli hranice dvojnásobku.

Neděle 15. 5.

Za noc se nám daří vytáhnout pět kaprů, tři přes deset kilogramů a dva těsně pod.

Ráno nám již žádný záběr nepřišel a v 10:00 závod končí. Jsme téměř vyčerpáni, ale sbíráme poslední zbytky sil k balení věcí a odjíždíme do mlýna na vyhlášení. Na mlýně ještě rychle kontrolujeme tabulku. Za tři dny se nám podařilo nachytat 382 kg kaprů, z toho tři přes magickou hranici 20 kg.

Unaveni, ale nadmíru spokojeni, přebíráme ceny za 1. místo a odjíždíme domů.

Zleva Petr Lampart, Lukáš Hanák, Ondřej Šmídek
Zleva Petr Lampart, Lukáš Hanák, Ondřej Šmídek

Rybářské závody jsou náročné. Je samozřejmě důležitá vhodná příprava, promyšlená strategie lovu, ale nakonec o výhře nebo prohře může rozhodnout i spousta jiných faktorů – vylosované místo, počasí a další, které bohužel rybář není schopen ovlivnit.

Na Zemplínské šíravě jsme tento rok dosáhli nejhoršího výsledku za celé tři ročníky, co tento závod navštěvujeme. Předchozí roky jsme soutěžili ze sektoru Paľkov a letos na Kamenci jsme se rvali jako lvi o každý záběr, ale mnoha úlovků se nám nedostalo. Ale neklesáme na mysli, o pokoření bedny se zde budeme pokoušet opět v roce 2017.

Na druhou stranu, závody na Hejlově byly letos úplně jiná káva. Vše do sebe zapadlo, jak mělo. Kombinace skvělého počasí, známého místa a volby atraktivních nástrah nám zajistila výsledek, ve který jsme doufali. Nasadili jsme laťku nejen pro ostatní rybáře, kteří zde budou závodit, ale i sami pro sebe. V roce 2017 se totiž vracíme zpět na Hejlovské enduro.

Ondřej Šmídek

Komerční sdělení

Chcete-li, můžete přidat komentář: