Je běžné, že ty nejobyčejnější věci přinášejí ty nejzásadnější rozdíly a lokality pod největším tlakem se rok od roku stávají zajímavějšími. Když zde pak můžete lovit, je nutné využít takové příležitosti. Něco takového jsem udělal při poslední výpravě do Maďarska na lokalitu Paradise Lakes.
Vyrazil jsem lovit s Atillou Pinke z Catchcarphungary. Zvolili jsme komerční jezero o velikosti 40 akrů s 15 lovnými místy. Na každém z nich chatka, z níž je možné lovit. Jako mnoho podobných lokalit v Evropě jsou místa rychle zamluvena dopředu, místní kapři jsou tedy pod neustálým tlakem rybářů s rozličnými taktikami a schopnostmi. Jezero oplývá dobrou rybí obsádkou a je zde mnoho velmi slušných jedinců, ovšem ulovit je není hračka. Je třeba vždy přemýšlet, jak k lovu přistoupit, měl jsem tedy jasnou představu, jak by měla vypadat ta pravá taktika.
Původně jsem si představoval, že by kapři mohli preferovat centrální oblasti jezera s řadou ostrovů s krásnými převislými stromy. Tato místa vypadala naprosto jasně, ale říkal jsem si, že každého, kdo přijede, hned napoprvé napadne ta samá myšlenka. Ačkoli se tam ukazovaly ryby, začal jsem umísťovat tři nástrahy v linii mezi ostrovní mělčinou směrem na otevřenou vodu. Ke každé montáži jsem dal 50 až 60 kuliček boilies 4G Squid. Nekrmil jsem nijak masivně, jelikož jsem si nebyl jist, zda u plánu A zůstanu nebo ne.
Za prvních 12 hodin se chytilo několik ryb přes 9 kg, nebyl to tedy špatný začátek. Přišel nás pozdravit majitel jezera a navrhl mi, abych nastražil ještě jeden prut, neboť na jednom místě je dovoleno lovit na šest prutů. Měl jsem radost, ale Atilla měl malý prut Dwarf 2,7 m a 3 libry. Nechtělo se mi říkat ne. Nalevo ode mě byla mezera v příbřežním rákosí.
Toto místo vypadalo jako příhodné k umístění doprovodného prutu. Tím směrem nebylo žádné lovné místo, měl jsem tedy spoustu možností, ale jak jsem tam tak stál a zvažoval své možnosti, vyhodila se ryba asi 2 metry přede mnou. Mohla to být jen jedna jediná ryba, ale ta mělčina vypadala zajímavě, a tento druh lovu mám rád.
Jezero mi velmi připomínalo anglické placené vody. Když jsem si to uvědomil, usmyslel jsem si, že pojedu anglickým stylem lovu. Použil jsem tedy 4G plovoucí boilies na montáži Hinged rig s háčkem Chod Twister a koncovou část montáže u háčku z Chod Link. Umístění plovoucí nástrahy do správné pozice bylo velmi jednoduché. Hloubka zde byla okolo 2 metrů a olovo dopadlo s příjemným ťuknutím o tvrdé dno. Přikrmil jsem několika hrstmi partiklu, který je k dostání přímo na jezeře.
Ani ne o dvě hodiny později se prut na mělčině probudil k životu. Byly to ve skutečnosti dva záběry v rychlém sledu, které přinesly na břeh dvě ryby okolo 11 kg. Lovit poblíž břehu se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Následujícího rána po klidné noci přišly rychle záběry na všechny pruty a vytáhly se 4 ryby, 2 z nich na prut v mělčině.
Rychle jsem nahodil zpátky, po několika minutách jsem za sebou uslyšel zvuk a nakonec mi došlo, že to je zase záběr na ten nejbližší prut. Ryba si lehce odvíjela vlasec a já si uvědomil, že bude asi jiná než ty předchozí.
Dal jsem tomu čas a po tvrdém souboji skončil v podběráku velký šupináč. Byla to mohutná a skutečně největší ryba z tohoto jezera v tomto roce. Vážila 25,1 kg. Byl jsem v sedmém nebi tím spíš, že ryba přišla druhý den výpravy. Byl to jenom začátek velice úspěšného dne, během něhož jsme ulovili 10 ryb a většinu z nich na malý Dwarf prut.
Atilla si vzpomněl, že už dříve viděl lovit z této proluky mezi rákosím, ale nikdy neviděl, že by někdo lovil hned u břehu. A to by právě mohlo být to pravé odlišné. Nebo jsem byl jen ve správnou dobu na správném místě? Ať tak či tak, bylo to nejproduktivnější místo na celém jezeře.
Všechno se pomalu uklidňovalo po rušném dnu, ale ryby stále přicházely. Zdálo se nám podivné, že větší ryby se ulovily na nejbližší prut. Hovořili jsme o tom, že se zaměříme na větší kousky a abych byl upřímný, myslel jsem si, že větší ryby budou uprostřed. Jenom se tím prokazuje, jak každé jezero a každá situace může být naprosto odlišná.
Poslední večer před odjezdem jsem měl ještě další záběr na prut z mělčiny a byla to ryba, která se odmítala vzdát. Všechny ryby bojovaly tvrdě, ale tohle bylo tedy něco. Když se ryba ocitla nad podběrákem, spatřil jsem ve vodě žlutou záři. Byl to neskutečně působivý lysec 18,7 kg.
Výprava se tak vydařila až do samého závěru. Ryby braly každý den. Nakonec všechna místa nám přinesla slušnou řádku ryb, ale prut v mělčině se ukázal jako ta nejlepší volba. Když přijedete na novou lokalitu, je vždycky dobré, když máte v hlavě nějaký plán, ovšem vždycky je dobré, když si všímáte toho, co se děje okolo vás. Jediná šance spatřit rybu poblíž břehu bylo vše, co jsem potřeboval.
A právě v tom to často spočívá. Platí tedy být obezřetný a následovat své instinkty – a jak často říkáme – neopomínejte příbřežní mělčiny!
Steve Briggs
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
