Tak přesně tuhle otázku jsme si kladli při jedné z výprav, kterou jsme absolvovali v říjnu loňského roku. Obrazně řečeno, stejně jako Hamlet řešil otázku „Být či nebýt“, řešili jsme i my otázku, je tohle podzimní nebo zimní kaprařina? Voda má 7 st., vzduch k ránu i -5, je však teprve konec října. Podzim, nebo zima? Být či nebýt? To je oč tu běží…
Jak jsem již uvedl, je konec října a já konečně otáčím kalendář na týden, přes který je velký nápis „Slovensko“. To znamená jediné, konečně zase jedeme! Konečně budeme tam, kde je nám nejlépe, na kaprech. Pro tuto výpravu jsme si vyčlenili rovných deset dní a jako naše „působiště“ jsme zvolili, jak již nápis v kalendáři napovídá, jednu svazovou vodu na Slovensku. Jedeme ve dvou – já a kolega Jakub.
Den odjezdu je tu a my chceme vyrazit co možná nejdřív, abychom vše stihli a dojeli za světla k vodě. No plán je to hezký, nicméně realita zní jinak. O dvě hodiny později oproti plánovanému odjezdu začínáme teprve skládat věci do auta. Připadá mi to, jako bychom hráli známou hru Tetris – tohle otočíme tak, tohle zase vzhůru nohama, tohle dáme sem, ne sem se to nevejde, tak to zkus tady… No nakonec bouchám kufrem a hotovo, vešli jsme se.
Cesta probíhá bez problémů a zanedlouho jsme u hraničního přechodu. Natankovat, koupit dálniční známku, proměnit valuty. Najíždíme na dálnici a těšíme se z toho, že máme vše za sebou a že cesta začíná, pod koly plně naloženého auta, pěkně ubíhat. No tak zas tak pěkně neubíhá… Za pár kilometrů nás totiž zastavuje „plácačka“ příslušníka sboru „Pomáhat a chránit“. S klidem v duši zastavuji, máme přeci všechno v pořádku. Policista přichází k vozu a prohlásí známou větu „Dobrý den, policie České Republiky, prosím doklady od vozidla a dále doklady potřebné k řízení vozu“. Vše v pořádku, ovšem další věta: „Pane řidiči kde máte dálniční známku“ byla osudová. Já však, opět s klidnou duší, ukazuji na před chvílí nalepenou známku. „Pane řidiči to je ale známka pro Slovensko, tady jste ještě v Česku… však se podívejte, všechny nápisy jsou v Češtině, značky také“. A sakra, cca 3 km dálnice na které jsme dočista zapomněli. Naštěstí vše dopadlo dobře a máme to za 200Kč. Policista byl velmi pohodový a jeho hlášky typu „Panebože co to vezete, to je smrad“ nebo „To je puch, to se fakt nedá“ nás docela pobavili. Není divu, v autě jsme měli cca 20 kg Boilie Homér a BigBoy. No nic, jsme o 200 korun a několik minut lehčí. Startuji auto a pokračujeme v cestě. Naštěstí je už vše bez problémů, teda až na čas. Ten nás opravdu tlačí, jsme totiž domluveni, že v 16:00 budeme u místní organizace a budou nám vystaveny povolenky. Volám tedy, že se zpozdíme. Ovšem najednou je tu kolona a my stojíme…Tak to není vůbec dobré… Je víkend a kdo na nás bude čekat…? A co my bez povolenek u vody…? Naštěstí nám vychází vstříc a my o půl sedmé odjíždíme z organizace i s povolenkami. Je již tma a tak nám je jasné, že s dnešním lovem to nebude slavné. Doufáme alespoň v nalezení předem vytipovaného místa.
V 07:30 to už vypadá na větší rybu – ano Jakub zdolává 11,5kg vážícího šupináče, kterému pro jeho tvar tlamky, dáváme jméno Pitbul.
Všude kolem nás je tma, přesto po několika špatných odbočeních přijíždíme k vodě. Velmi těžko se nám odhaduje, kde se máme usídlit, neustále chodíme po násypu tam a zpět, odhadujeme vzdálenosti, koukáme do mapy starého koryta… Tady někde to musí být, říkáme si, nejde nám ani tak o místo na břehu, jako o to správné místo pod hladinou. Asi po 15 minutách přešlapování z místa na místo začíná dobře známá rutina – vybalování, chystání prutů, nafukování člunu atd… Zanedlouho jsme na vodě a při úplňku brázdíme vodu, orientace je velmi složitá a nedaří se nám najít zmíněné místo. Nacházíme jednu pěknou lavici cca 350 m od břehu, vyhazujeme H-bójku a vodu brázdíme dál. Pořád nic, to není možné, kde to je…? Jsme snad 600 m od břehu, vše máme projeto několikrát a stále to není ono. Vracíme se s tím, že dáme pruty na první hranu a ráno to doladíme. Při pohledu na hodinky toto rozhodnutí záhy měníme, ukazují totiž půl druhé ráno. Má cenu dávat tyčovku, rozkmit místo, má cenu těch pár hodin do rozednění? Usuzujeme, že nemá a trochu zklamaní jdeme nabrat síly do spacáků. Hned po rozednění nás čeká „pěkné“ překvapení. Jsme totiž cca o 200m výš než jsme chtěli. No nic, jdeme se stěhovat. Vše narychlo balíme a postupně přenášíme na správné místo. Ještě pár temp pro „Háčko“ a jsme hotovi. Tábor je postaven rychle a jedeme mapovat vodu.
Uděláme pár fotek a kapr už plave ve své domovině, krásný pocit.
Zhruba po 280 m nacházíme pěknou hranu starého koryta, která stoupá ze čtyř na 2,5 m. Jakub sedí vpravo a má před sebou celkově trochu hlouběji, na našem místě totiž dno přehrady pozvolna klesá do nejhlubších partií – jsme na přechodu mezi mělkou a hlubokou částí. Jeho hrana tak začíná na 4,5 m a stoupá do 3 m. Při detailním ohledání hrany nám obrazovku echolotu zaplní spleť čar. Tak to vypadá dobře, pomocí lodní kotvičky, která se téměř pokaždé zachytí, zjišťujeme, že je zde hustá spleť kořenů a větví. Dokonce máme takové štěstí, že i já na stejné hraně, jen asi o 300 m výš, nacházím něco podobného a navíc i pár pařezů přímo na ní. Na tyto místa umístíme svoje krajní pruty, označujeme je tedy prozatím pomocí H-bójek a jdeme hledat místa pro dva prostřední pruty. Zhruba na 400 m z vody trčí široká větev, která nás láká již od pohledu. Detailněji ohledáme okolí a zjišťujeme, že neklamala a lákala nás právem. Na dně v jejím okolí je několik prohlubní s hloubovými rozdíly cca 0,5m. Navíc je okolo ní opět hustá spleť větví a pařezů. Kotva opět přichází na scénu a opět potvrzuje naše domněnky. Mohli by tu být slávičky, říkáme si, když pak vytáhneme asi metr a půl dlouhou větev, která jich má na sobě víc než dost, je rozhodnuto. Rovnou dáváme tyčovku, kterou pro co nejmenší nápadnost umisťujeme přímo k tyčící se větvi a navíc její vrchol upevníme provázkem, aby se co nejmíň pohybovala, je hotovo. Teda téměř, ještě vyměnit dvě „Háčka“ na první hraně za tyčovky. Místa rovnou provnadíme, na krajních jde do vody cca 1kg „velkého chlapce“ na každý prut a na prostřední místo zhruba 3 kg boilie Homér. Na obě místa pak i několik hrstí CSL Premium a řepky.
Při prvním objevení kapra na hladině je nám jasné proč, je to totiž krásný vysoký šupináč.
Na břehu doladíme montáže, nachystáme je na vyvážku a už jedeme. Martin Synek by měl co dělat, jak jsme natěšení. Pruty pokládáme různými způsoby, jeden přímo do krmného místa, některé zas úplně mimo ně. Uvidíme, jak budou kapři reagovat a podle toho se přizpůsobíme. Zanedlouho je zavezeno a my začínáme nasávat tu atmosféru, no nádhera.
Celkem vyčerpaní ohříváme gulášek, co jsme dovezli z našich domovů a netrpělivě očekáváme první záběr. Zanedlouho se začíná stmívat a my se připravujeme na noc. Do této přípravy bohužel patří i zastřežení místa, krade se zde totiž opravdu ve velkém, bohužel. Při testování, zda jsou čidla správně nasměrovány a zda vůbec fungují, se ozývá můj levý prut, přesněji hlásič pod ním. Rychlostí blesku jsem u prutu, ale kapr po chvíli padá. No co se dá dělat, jedu převézt a dokrmit. Je těsně před desátou večerní a my uleháme. Ne však na dlouho, za pouhé půl hodiny mi příposlech hlásí další záběr a opět na levý prut. Tentokrát se mi kapra daří zdolat, má odhadem 5 kg a tak ho rovnou vypínáme u břehu. Prut již nevyvážím, abych v okolí našich míst zachoval klid a kapři nebyli zbytečně plašeni. Zhruba za hodinu mi opět příposlech hlásí záběr. Pravý prut se poprvé ozval, a na jeho konci kapr odhadem 7 kg, kterého opět vracíme vodě. Prut opět nevyvážím, mám tedy oba na břehu, já jsem na rybách a mám oba na břehu? Ano, přesně tak. Někdy k ránu se povedl i Jakubovi první záběr a zdolal kapříka s váhou okolo 6 kg.
Přízemní mrazík vše jakoby natřel bílou barvou.
Ráno hned po rozednění jdeme všechny úspěšné pruty vyvézt. Společně s nimi vezeme i další porci krmení. První noc byla úspěšná, což nás samozřejmě těší a čekáme, že se dostaví i nějaký záběr během dne. Čekáme ale marně, nic se totiž neděje. Během odpoledne nás navštěvují Slovenští kolegové Radovan a Juro. Příjemné setkání ukončuje až nástup tmy. Než nás pohltí úplně, Jakub ještě převáží prut, na který záběr od prvního vývozu nebyl. Tma již definitivně přebírá otěže stejně tak jako déšť, který nám bubnuje na bivaky. Je půl osmé večer a já mám záběr na levý prut, zanedlouho však cítím vázku. Spěcháme tedy do člunu, nicméně montáž se vyprostit nedaří. Kaprovi se však osvobodit podařilo a já montáž silou vytrhávám malý kousek nad háčkem, který byl zapíchnutý v nějaké větvi. Za stálého deště vyměňuji návazec a chystám prut na další akci. Mezi tím má Jakub pěknou pomalou jízdu na levý prut, na jejímž konci je osmi kilový šupináč, kterému se staly osudné dvě 20mm kuličky obalené v těstě. Oba máme pruty připraveny a jdeme je umístit do horkých míst. Do rána máme další čtyři záběry, z nichž pouze dva končí úspěchem. Jeden v podání Jakuba končí kaprem kolem 6 kg a druhý úspěšný se daří mně, s velmi co do váhy podobným kaprem. Zbylé dva jsem neproměnil opět díky vázkám, které mám v blízkosti krajního místa. Proto opouštím toto místo, byť bylo úspěšné a montáž pokládám zhruba 50 m od bójky, krmení roztahuji na větší plochu. Chvíle plné vázek završuje při stahování i vázka na mém pravém prutu, jdeme opět na vodu a při větším tahu uříznu šokovku 0,60 mm jakoby nic, slávičky mají ostré hrany, jen co je pravda.
Mrzne až praští…
Během dne informujeme kamarády, ti slovenští – znalí poměrů na tomto revíru, nás utvrzují v tom, že se nám daří dobře. Během odpoledne dospáváme deficit z noci, děláme několik náhradních návazců a netrpělivě čekáme na setmění, které jako zaříkadlo kaprům přikazuje „Plavte hodovat!“. Všechny dosavadní záběry jsme totiž měli za tmy. No a další dva toto skoré jen potvrzují, je půl sedmé a můj levý posunutý prut přináší záběr, který končím menším kapříkem. Jakubův levý jen o hodinu později další. Což o to, záběry nám chodí, ale větší kapři jakoby ve vodě nebyli. Přes noc se pak doslova čerti žení, venku fouká silný nárazový vítr, který je doplněn o kapky deště. Počasí, které se líbí jen málokomu, nám však dodává dalšího optimismu, pro kapry na velké vodní ploše je naprosto ideální.
Nastává čtvrté ráno a předpověď na ty následující zní: jasno, bezvětří a mráz. Včerejší větrná smršť kapry asi opravdu rozhýbala, nebo snad vytušili přicházející mrazy? Odpověď na tuto otázku znají jen oni. Jeden z nich mě však obdařil prvním záběrem za světla. Cívka levého prutu se pomale otáčí a já prut lehce zvedám, kapr si stále bere metry vlasce. Když cítím, že se otáčí, úplně tah opadá a já vím, že je nenávratně pryč, škoda. Zatím první a poslední, další totiž přicházejí opět za tmy. Do desáté večerní máme každý po jednom záběru a každý také po jednom menším kaprovi. Při jejich zdolávání se vyplňuje předpověď a přízemní mrazík vše jakoby natřel bílou barvou. Je za pár minut jedenáct, my debatujeme, Jakubovi slova zní: „Ten pravej je nějakej mrtvej“, pár vteřin na to, prut jakoby i přes mráz hořel a není divu, kapr je plný sil. Časem se však vzdává a leží na podložce s mírami 88 cm a 10,75 kg. Z jeho tlamky visí opět dvě kuličky v průměru 20mm. Tato kombinace nám zatím funguje nejlépe, tak s ní znovu na prut, převézt, dosypat krmení a hotovo. O hodinu později dostávám další záběr, již podle tahu usuzuji, že se jedná o menší rybu. Při jejím zdolávání se rozezní i Jakubův prut a my si užíváme společné zdolávání. Jeho kapr však vypadá o poznání lépe, já svého zhruba pěti kilového vypínám hned ve vodě a spěchám za Jakubem, jehož prut je slušně ohnutý. Při prvním objevení kapra na hladině je nám jasné proč, je to totiž krásný vysoký šupináč. Podebíráme, šup na podložku a jdeme vážit. Váha ukazuje rovných 16kg, což po odečtení saku dělá krásných 15,25! A zase na dvě koule 20mm… Tohle tady prostě funguje. Uděláme pár fotek a kapr už plave ve své domovině, krásný pocit. Tomuto záběru předcházela ještě jedna zajímavá příhoda – Když jsme jeli úspěšný prut vyvézt, napsal jsem prstem, na zmrzlý člun „-3st; 15kg+“… a ono skutečně! Do rána mám ještě jeden záběr, ale slušnější ryba mi padá zhruba 50m od břehu.
Jakmile se začne rozednívat, příroda nám ukazuje nádhernou scenérii podzimních barev, to je krása!
Přes den kapři opět stávkují a tak doplňujeme naše zásoby, vyrážím do obchodu pro čerstvé pečivo a jiné potraviny. Ovšem jakmile se setmí, opět to začíná, ve 21:00 je tu první kapr, lehce pod 8kg. Během noci pak dva menší a jeden opět těsně pod 8 kg. Celou noc pěkně mrzne, je jasno bezvětří. Jakmile se začne rozednívat, příroda nám ukazuje nádhernou scenérii podzimních barev, to je krása! Pár fotek na památku a já jdu zjistit předpověď větru, která vypadá slibně. Během dne doráží na návštěvu Juro, který ji potvrzuje – silný nárazový vítr a déšť.
Krásný šupináč, jehož stavba děla je opravdu nevídaná.
Jak ty dny na rybách utíkají… Je tu opět tma a my čekáme akci. První nastává v 21:45, kdy se jedná o kapra těsně pod 8kg. Další je půl hodiny po půlnoci a končí Jakubovým devíti kilovým lyscem, zase na dvě koule pod sebou. V 03:00 a 06:30 opět dva menší. V 07:30 to už vypadá na větší rybu – ano Jakub zdolává 11,5 kg vážícího šupináče, kterému pro jeho tvar tlamky, dáváme jméno Pitbul. A čemu neodolal? No jistě, 2x20mm.
Slibovaný vítr zesiluje a přes den duje opravdu slušně. To by mohlo přinést pěkné kapry, mudrujeme. A hned první záběr, který přichází, jak jinak než za tmy, to potvrzuje. Mě se daří zdolat kapra 11,25kg, to že to bylo na dvě koule 20mm, snad ani netřeba zmiňovat. Vítr ještě zesiluje, a to tak, že jde vyvézt jen s obtížemi. To je přesně ono, jen ať fouká! Těsně po půlnoci dostávám další záběr, který končí menší rybou. Prut nechávám na břehu a jdu ulehnout. Jakub vytáhne ještě jednu škebli, na které jsou přisáté slávičky, ale to je vše. No čekali jsme o této noci víc…
Pokud fouká silný vítr, snažím se ryby pouštět v co největší hloubce. Lehko se totiž může stát, že jim vítr a vlny znemožní bezpečně odplavat.
Nicméně vítr stále velmi silně fouká, takže jsme klidní, to prostě musí přijít. Jediná chvíle, kdy vítr proklínáme, nastává při zavážení, které je prakticky nemožné. Vždy přijíždíme úplně mokří od vln, které do člunu narážejí snad každou vteřinu. Co mokří, ale taky sedření jak horník po dvanáctihodinové šichtě. Na to abychom montáže dobře položili, je totiž třeba udělat až neskutečné množství temp. Nicméně pruty jsou položeny, to je pro nás důležité. Jak moc se ukáže za pár hodin, těsně před polednem se mi totiž daří zdolat 11 kg kapra, únava je rázem pryč a důvod proč jet znovu, je jasný. Nicméně i přes veškerou snahu to prostě nejde, vzdávám to, vítr je silnější než já. Ihned jdu opět zjistit předpověď větru, tentokrát mě zajímají následující hodiny. Během odpoledne se má trochou zmírnit, to bude ta správná doba, kdy vyvezeme. Těsně před setměním jdeme opět na vodu a daří se – montáže jsou tam. To byla zase fuška… Navíc je před námi poslední noc a tak rovnou stahujeme veškeré bójky, ráno by se nám to nemuselo podařit, vítr má zase zesílit. Vzhledem k větru jsme nasadili opravdu těžké kalibry – koule 35 mm a k tomu Pop Up. Chceme buď velkého kapra, nebo nic.
Záběr na čerstvě vyvezený prut značí, že bude platit spíš druhá varianta. Po zvážení je to jisté a 12kg kapr již pózuje v mých rukou.
Záběr na čerstvě vyvezený prut značí, že bude platit spíš druhá varianta. Po zvážení je to jisté a 12 kg kapr již pózuje v mých rukou. Prut nechávám na břehu, nic jiného mi ani nezbývá… Je půl třetí ráno a další záběr na čerstvě vyvezený prut s extra kalibrem, tentokrát Jakub. Zásek a dál nic, ryba jede, jede a jede. Na 400 m si neustále bere i přes docela utaženou brzdu metry a metry vlasce. To už není možné, pořád si bere, ptám se? Jo, bere! Zní od Jakuba. Ten malinko přitahuje brzdu, kapr zpomaluje a… padá… No tak to snad ne. Montáž je na břehu, kapr nikde. No co se dá dělat, někdy se holt prohrává, ale to ke kaprařině patří.
Mušle a slávičky, to je vždy dobré znamení!
Je tu poslední ráno, vstáváme brzy, balíme, opět hrajeme Tetris a teď už nás čeká jen cesta domů. Je to za námi, krásných 10 dní, které hodnotíme jako úspěšné. Záběrů jsme měli spoustu, zdolali jsme šest kaprů nad 10 kg z toho jednoho 15,25 kg, jednu ponorku a mušli. Co je neméně důležité, užili jsme si to a úlovky byli jakousi třešničkou na dortu, vždyť nejde jen o kapry a trofeje!
Za BestBaits.cz
Michal Pavelka a Jakub Schwarz
