Úvod Články Podzimní Francie

Podzimní Francie

878
0
SDÍLET
Kajman.cz

Léto uteklo jako voda a je tu konečně vytoužený rybářský podzim. Přes léto jsem toho času na ryby moc neměl, tak už jsem se těšil jako malý kluk, až nahodím své proutky. Tentokrát jsme se rozhodli, že pojedeme pouze ve dvou a na stejné místo, na kterém jsme chytali na jaře.

Na místo jsme po celonoční jízdě dorazili kolem 5. hodiny ranní. Byla ještě tma, a tak jsme přes vodu neviděli, jestli je námi vybrané místo volné. Posvítili jsme si tedy autem. K naší radosti bylo volné. Naštěstí je dneska spousta rybářů pohodlná na to, aby se stěhovali na lovné místo na člunech. Ihned jsme tedy začali s vybalováním a ani nám moc nevadilo, že byla ještě naprostá tma. Rozhodli jsme se nejprve nastěhovat na místo a až poté vyřídit povolení k lovu. V 9 hodin jsme měli vše hotové, a to i přesto že jsme se na místa stěhovali za světla čelovek. Tak moc jsme se těšili! Vyřízení povolenek nebyl až takový problém jako na jaře, i když by to mohlo být ještě lepší. Tentokrát jsem jel najisto a odpadlo hledání místa prodeje.

Krmení

Když jsem se vrátil k vodě, Zdeněk skočil do člunu, aby mě vyzvedl. Už z dálky na mě hrnul spoustu informací: kde se ukázala jaká ryba, co už má připraveno, co musíme udělat jako první věc… Rozhodli jsme se pro chytání v zátoce i na hlavním toku. Tohle místo k tomu vybízí. Na jaře se nám to velmi vyplatilo! Tentokrát začal Zdeněk na místě pod stromy, kde jsem na jaře slavil úspěchy. Jeho snem je chytit si pěkného lysce, proto jsme se takhle domluvili. Co kdyby tam čekal ten z jara :-).

Já jsem si své dva pruty nahodil v zátoce poblíž ostrůvků a naservíroval jim Pineple Fire. Uvidíme, co s nimi tento ohnivý ananas udělá. Řeku jsme se rozhodli shodně krmit s NBV Salti Fish. Toto boilies díky svojí struktuře dokáže chytat ryby již od prvního kontaktu s vodou. Z domova jsme ještě dovezli měkkou kukuřici, kterou navíc Zdeněk po příjezdu nadipoval v CSL. Zbytek tvrdé kukuřice jsme v pytli přivázali poblíž břehu. Tu budeme používat až tak za tři dny. Na prvních několik hodin krmíme pouze boilies kobrou ze břehu. S větším zákrmem čekáme až na večer, kdy přestanou jezdit lodě. Těch tu jezdí opravdu hodně.

Prezentace plovky
Prezentace plovky

První jízda na sebe nenechala dlouho čekat. Přišla asi už po hodině. Na konci byl však pouze sumík 110 cm. Samozřejmě na Salti fish. Pro jistotu dohazuji kobrou, protože takový nenasytný sumík dokáže pěkně vyčistit lovné místo. Voda je na tuto dobu neskutečně teplá. Teploměr ukazuje od 18 do 20 stupňů! Je to o několik stupňů více než na jaře. Navíc je všude poblíž břehů strašná spousta trávy, která sahá až nad hladinu. Rozhodli jsme se, že pro každou rybu pojedeme raději na člunu. Nebudeme nic riskovat. Tady může být každý záběr od trofejní ryby. Břehy naproti nám jsou poměrně hodně obsazené rybáři. Ti z nás rozhodně při večerním zakrmování nemají radost. Chceme stáhnout co nejvíce projíždějících ryb, a tak jim dopřáváme, co se do nich vejde. To se nám asi povedlo, protože ve 22 hod. mám záběr. Již po záseku je mi jasné, že to žádný dorostenec asi nebude. Sedáme tedy do člunu a vyrážíme za rybou. Chvílemi jsou moje 3,5lb Daiwy ohnuté až k hladině! Ryba je neskutečný bojovník! Asi po 30 minutách konečně získávám převahu nad rybou a přitahuji ji ke člunu. K mému nemilému překvapení se však opět jedná o dalšího sumce. Tentokrát je však o poznání větší než ten první. Daří se nám ho přitáhnout vedle člunu až ke břehu, a tak ho mohu v klidu změřit. Má 175 cm a je můj zatím největší. Kvůli nim tu ale nejsem, i když jsem si pěkně zabojoval, a otestoval tak pevnost celé mé sestavy.

Sumec

Ta kaprařina je někdy hrozná dřina...
Ta kaprařina je někdy hrozná dřina…

Ihned po puštění sumce má záběr i Zdeněk. Po pěkném souboji přitahuje ke člunu krásného říčního kapra. Měří 91 cm a váží 12,5 kg. Docela jsem si oddechl, že nemáme dalšího sumce. Neradoval jsem se ale dlouho, protože kolem 5. hodiny ranní vytahuji dalšího sumíka kolem 120 cm. Tak mě napadá, že bych mohl vzít nějaké to kilčo Salti Fishek naproti sedícím sumcařům, aby si také nějakého chytili. Celý den se neděje kromě několika jelců vůbec nic. Navečer začíná mírně pršet. Mohlo by to zvednout kapry v zátoce, která je zatím úplně mrtvá. Dokonce se ryby ani neukazují. Dneska nejezdí žádné lodě, a tak můžeme začít krmit kukuřicí o něco dříve. Jelikož jsem ze zátoky neměl zatím žádný záběr, rozhoduji se pro změnu místa. Již druhým dnem si totiž krmím 20 kuličkami Chickena odlehlé místo zátoky poblíž rákosí, kde je absolutní klid. Montáž umísťuji raději ze člunu, abych měl naprostou jistotu, že je vše, jak má být, a mohl ji tam nechat až do případného záběru. Přihazuji ještě 10 kuliček. Žádný masivní zákrm na tomto místě nedělám. Mohlo by to kapry spíše odradit a hlavně tady asi nebudou proplouvat hejna kaprů. Tipuji tohle místo spíše na nějakou samotářskou rybu. Jako nástrahu jsem se rozhodl pro velký polštářek, který ponechám, dokud to jen půjde. Pevností nástrahy jsem si jistý, tak by v tom neměl být žádný problém.

Moje úspěšná prezentace nástrahy
Moje úspěšná prezentace nástrahy

Mezitím co jsem byl na člunu, Zdeněk vyndal na můj spodní prut z řeky kapříka kolem 60 cm. Alespoň že to není zase sumec. Ve 22:30 mám jízdu ze zátoky! Ten polštářek tam zase tak moc dlouho neležel. Po krátkém souboji mám v podběráku šupíka. Žádný obr, ale 10,2 kg potěšilo. Dal mi naději, že tato taktika s několika kuličkami bude asi fungovat. Dali jsme si ještě pivko na spaní a po chvilce jsme propadli kouzlu noci. Ne však na dlouho! Budí mě brutální jízda na Zdeňkův prut. Skáčeme rychle do člunu a snažíme se rybu zastavit. Tahá nás přes celou řeku až k protějšímu břehu. Najednou však tah povolil. Na konci udice visel velký a potrhaný jelec. Záběr byl od jelce, kterého vzápětí atakoval nějaký sumec. Byli jsme trochu zklamáni. Celou noc jsme neměli žádný záběr, a tak jsme mohli alespoň nabrat nějakou sílu na nadcházející dny a noci.

Kapr šupináč

Ráno při přehazování prutů začíná pěkně pršet. Během dne odjeli všichni rybáři jak z řeky, tak ze zátoky! Navečer jsme nakrmili do řeky 15 kg kukuřice a nějaké boilies NBV. Ve 21 hodin mám jízdu, ale ihned po kontaktu s rybou poznávám na druhém konci opět sumce. Trochu se do něj opírám, protože mě ti slizouni už přestávají bavit. Sumec má tak kolem 150 cm, a tak ho pouštíme ještě ve vodě. Jsem již sumci znechucen, tak nastražuji na jeden prut na řece Pineple Fire. Tento ohnivý ananas by je mohl snad odradit. Sotva jsem ulehl a začínal cítit, že přestávám vnímat okolní svět, tak mě budí kolem probíhající Zdeněk křikem: „Tak to je fičák, poběž!“ Když jsem k němu dorazil se člunem, tak už mi smutně oznamuje, že se jedná o dalšího sumce. Rybu nejde vůbec zastavit a za chvíli už ani nevidíme naše lovné místo. Jsme nějakých 500 metrů daleko po proudu. Zdeněk mi každých 5 minut dává do ruky jeho prut, aby si odpočinul. Nejraději bychom rybu uřízli, ale po takové době přetahování jsme ho chtěli alespoň zahlédnout. Už ani nevím, jak ten souboj dlouho trvá. Jsme promrzlí, daleko od našeho místa, poměrně i unavení stálým přetahováním, když se konečně ryba začala zvedat. Je to pořádný macek, který by potěšil kdejakého sumcaře! Odhaduji mu lehce pod dva metry. Podařilo se mi odepnout návazec u člunu, a tak mohl sumík spokojeně odplout. Po tomto sumci jsme se rozhodli přestat úplně krmit a používat boilies NBV Salti Fish. Neskutečně totiž sumcům chutná!

Jeden noční dlouhán
Jeden noční dlouhán

Ráno jsme zpozorovali aktivitu ryb v zátoce. Několikrát jsem spatřil vyhodit se rybu. Ihned jsme do těchto míst nastřelili asi 15 kuliček Chickena. Bohužel se ale nic kromě několika tloušťů z řeky nedělo. Vůbec jsme již nekrmili a doufali jsme, že se nenasytní vousáči přestěhují na jiné místo. Mohlo by nám k tomu pomoci i drobné ochlazení. Chickena v zátoce mám již nastraženého 40 hodin. Chvíli přemýšlím, jestli mám vydržet nebo zkusit jiné místo. Rozhoduji se vytrvat a rozhodl jsem se dobře! V 18.15 mám konečně záběr. Záběr je nesmělý – třikrát píp a přišponovaný vlasec. Okamžitě jsme skočili do člunu a začal jsem si vychutnávat krásný souboj. Kapr jezdil od jednoho křoví k druhému, tak jsem se do prutu musel občas pěkně opřít. Po dvacetiminutovém souboji jsem konečně zvítězil. Krásný šupináč 90 cm a rovných 15 kg. Mám obrovskou radost, protože rozhodně nebude ve vodě sám.

1
Díky velké ocasní ploutvi jsem si souboj parádně vychutnal

Ve 20:30 má záběr i Zdeněk. Tentokrát z řeky a na Pineple Fire. Je to ale bohužel další sumík, který má břicho jako pytlík boilies. A to jsme tam hodili maximálně kilčo. To už je sedmý! Slušná sumcařská výprava :-). Celou noc nám propršelo a my jsme se krásně vyspali. Při ranní kávě mám další záběr na Chickena. Tentokrát ale vytahuji kapra ze břehu. Nezdál se nijak velký, přesto měl 11 kg. Uvolnil jsem Zdeňkovi svoje místo a jeden jeho prut jsme na mé úspěšné místo zavezli. Nějakého kapra jsem již vylovil a jemu přeji to samé. Chceme přece oba odjíždět spokojeni. To jsem však ještě nevěděl, co přijde. Půl hodiny po tom, co si zavezl na mé místo, má záběr na svůj prut umístěný v zátoce pod křovím. To místo si už přikrmuje několik dní a nástraha tam leží 48 hodin. Po nádherném souboji jsem mu podebral krásného lysce. Je to ryba, kterou si už dlouho přál. Viděl jsem v jeho tváři, že byl neskutečně spokojen. Měli jsme obrovskou radost, protože jsme si mysleli, že je to starý známý z jara. Že jsme se zmýlili, jsme zjistili ihned, jak jsme kapra spatřili na podložce. Byl to krásný starý lysec, který měl již nějaké souboje za sebou. Šrámy na hlavě a těle kapra tomu nasvědčovaly. Kapr měl 94 cm a 18,5 kg. Úspěšná nástraha byla NBV Salti Fish.

Veterán, který ohromně potěšil
Veterán, který ohromně potěšil

Na řece se přes den nic nedělo, tak jsme navečer zavezli nějaké boilies a pelety asi 500 m proti proudu. Již jsme si nechtěli krmit na místech, kde jsme chytali. Bohužel, navečer přišel Zdeňkovi další 180 cm dlouhý sumec. Já jsem si již třetím dnem krmil prohlubeň, která byla v průplavu mezi řekou a zátokou. Již mě totiž sumci přestávali bavit. Je lepší mít vždy, když je to možné, nějaké místo v záloze a udržovat ho lehkým prokrmováním. Ještě na něj určitě dojde. Je 20:30, sedíme a popíjíme rumík s colou, když se opět ozval Zdeňkovi ten samý prut, na který dnes chytil svého lysečka. Po záseku se mu prut ohnul až k rukojeti. Nádherný souboj. Jezdili jsme na člunu sem a tam, chvíli jsme byli zajetí v křoví, chvílemi jsme byli na druhé straně zátoky. Byl to ten souboj, kvůli kterému nás to stále žene zpátky k vodě a kvůli kterému zapomeneme na zimu, déšť, bláto, stovky ujetých kilometrů, dokonce i na naše manželky a přítelkyně. Když jsem měl konečně kapra v podběráku, pustil Zdeněk svůj vítězný výkřik přes celou zátoku. Tušili jsme velkou rybu. Již při vyndávání podběráku ze člunu jsem věděl, že by kapr mohl být Zdeňkovým novým osobáčkem. Opravdu tomu tak bylo. 92 cm a 20,3 kg. Máme obrovskou radost! Když si pomyslím, jak jsem mu dnes ráno přepouštěl místo, aby si také chytil svého kapra… Na rybařině je krásné, jak během několika hodin můžete proměnit neúspěšnou výpravu ve výpravu snů. Je potřeba přemýšlet o věcech, které děláte, a těm pak věřit. Zdeněk ulovil svého kapra na Chickena dipovaného ve slezině. Nechci ho z ničeho podezírat, ale myslím, že ho bude dnes v noci mít i pod polštářem :-).

Chicken čaroval...
Chicken čaroval…

Noc byla zase klidná, pouze nad ránem vytahuji jednoho dorostence na tygřáky. Nedá mi to a zkouším nastražit opět NBV. Po 10 minutách ale vytahuji zase sumce, tentokrát však pouze kolem 1 metru. Solenky jsem tedy uložil definitivně do kýble. Již jsem je tuto výpravu nepoužil. Tuto výpravu je to doslova magnet na ty slizouny. Přes den se začala zvedat voda v řece, trochu se i přikalila a začalo plavat všude kolem spousty trávy. O několik hodin později už řeka pořádně tekla. Montáže nám brala všudypřítomná tráva a my jsme nebyli schopni je udržet na lovném místě. Zdoláváme si každý několik trsů o váze slušných kaprů. Rozhodli jsme se, že pruty z řeky vyndáme a počkáme, jestli se stav nezlepší. Jelikož mi to ale nedá, nahazuji je do průtoku mezi zátoku a řeku. I tam už jsem si předem vhodil několik kuliček. Zdenda má nachytáno, tak pruty z řeky opírá o stromy. Do zátoky je již nemůžeme nastražit. Bylo by to již moc vlasců na takhle malém místě. Po obědě, když jsem si chtěl upravit levý prut v zátoce, zjišťuji, že mi vlasec směřuje úplně na jiné místo pod stromy. Ihned jsme skočili do člunu a jeli se podívat, co se vlastně stalo. Vlasec byl zamotaný ve větvích blízko břehu. Bohužel se mi ho nepodařilo vyprostit a vše jsem utrhl. Na břehu jsem zjistil, že mi nefungoval signalizátor. Zkusil jsem vyměnit baterie, jenže marně. Kde je ta reklamovaná kvalita, za kterou platíme, pomyslel jsem si. Zdeněk, jelikož má nachytáno a je naprosto spokojen, mi nabídl svůj signalizátor.

Dipování...
Když se dlouho nic neděje, je potřeba s tím něco udělat!

Řeka byla stále nechytatelná a proud neustále zesiloval. Dokonce jsem úspěšně zdolal i 30 kilový trs trávy. Byla snad úplné všude! Po vytažení prutu jsem se ho rozhodl do řeky ani nenahazovat. Večer kolem 22. hodiny jsem měl opět záběr ze zátoky na Chickena. Kapr měl lehce přes 10 kg. Takový dlouhý říční šupík. Když jsme kapra vážili, ozval se i Zdeňkův hlásič. Zdolal však pouze metrového sumíka. Vypadalo to, že už se nám nastěhovali i do zátoky. Zbytek noci byl úplně klidný. Řeka ráno nevypadala, že bychom do ní mohli ještě vůbec nahodit, a tak už jsme se soustředili pouze na zátoku. Měli jsme již pouze jedinou noc a rádi bychom ještě viděli nějakého kapříka. To se mi splnilo, protože jsem vytáhl jednoho 7,5 kg. Bohužel to byla nejmenší ryba ze zátoky. Chvíli na to měl Zdenda dalšího sumíka. Celou noc vydatně pršelo. Jak taky jinak, když máme ráno balit. Já myslím, že kdybych balil na poušti, tak stejně zmoknu. Je to taková hloupá tradice. Poslední rybou výpravy byl Zdendův ranní sumík. Ještěže jsme již balili. Ti nenasytní fousáči obsadili i zátoku, a tak nám to balení příliš nevadilo. Když se nad tím zamyslím, tak jsme měli celkem úspěšnou sumcovou výpravu :-). Ani nemusíme do Španělska. To je samozřejmě sranda, protože i přes 13 sumců jsme zdolali několik krásných kaprů. Kdyby každá výprava dopadla jako tato… Tak to ale bohužel není a někdy se prostě daří a jindy zase ne. Nechce to ale hned házet flintu do žita!

Dnes, když pohlédnu z okna, vidím paprsky slunce dopadající na zasněženou přírodu a v hlavě se mi honí plány na jaro. Něco už vymyšleno máme, ale o tom vám napíši zas někdy příště. Snad bude o čem.

S přáním úspěšného vstupu do nové sezóny se s vámi loučí
Václav Karel a tým Progressive Baiting
Tento článek vyšel také v časopisu KaproMánie

Progressive Baiting

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (4 hlasů, průměr: 4,75 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here