Tak plave popka v 10 m hloubce nebo leží na dně jako mrcha? Přesně kolem této otázky se točila jedna z debat s kamarády nad půllitrem piva. Tenkrát jsme odpověď nenašli, i když jsme vymysleli pár velmi zajímavých teorií. Pak následovala otázka na internetu bez jasné odpovědi a hned poté nápad, jak se to pokusit dokázat. A od nápadu bývá už jen krůček k realizaci :).
Cíl
Zjistit, jak se chová plovoucí boilies různých výrobců v různých hloubkách – 5, 12 a 16 m. Má původní představa byla 5, 10 a 15 m, ale kamarád-potápěč rozhodl jinak, což však vůbec nezměnilo vypovídací schopnost testu.
Pomůcky:
Železná kulatina 2 ks po 1 m, šňůrka na návazce, broky, zarážky a plovoucí boilies.
Testované vzorky:
Abych měl dostatek testovacích vzorků, požádal jsem 5 českých výrobců (Jetfish, Maxcarp, Mikbaits, Carp Devil Baits a Nikl) o zaslání několika kousků plovouček. Čtyři firmy neměly s poskytnutím vzorků nejmenší problém, jedna účast v testu odmítla. Když jsem k získaným kuličkám přidal ještě nějaké ze svých zásob, vznikla poměrně zajímavá skvadra výrobků k testování:
Carp Devil Baits (s korkem) 20 mm
Carp Devil Baits (s korkem) 24 mm
Jetfish 20 mm
Mikbaits 18 mm
CC Moore 14 mm
Maxcarp 20 mm
Maxcarp (s korkem) 20 mm
Richworth 14 mm
Enterprise Tackle (umělé) 14 mm
Enterprise Tackle (neutrální, umělé) 14 mm
Průběh testu:
Nejprve jsem uvázal návazce 7 cm dlouhé v rozestupech 15 cm na železnou kulatinu, tak aby nemohlo dojít k zamotání. Poté jsme na návazce navlékl boilies a zajistil je zarážkou. Těsně pod boilies jsem nacvakl broček o váze 0,2 g, což zhruba odpovídá váze háčku Fox Armapoint SSC, vel. 6 (přesná váha je 0,197g). Důvodem bylo, abych testování, co možná nejvíce přiblížil skutečným podmínkám.
Takto uchystanou sestavu jsem, spolu s prezentem ve formě lahvinky Jägermeistera, předal kamarádovi-potápěči Lukášovi, který, spolu se svými přáteli, zajistil vlastní realizaci a řádné zdokumentování pokusu. Místo, kde se vše odehrálo, byl lom s křišťálově čistou vodou v jižních Čechách. A nebylo to až zas tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotná realizace a dokumentace si vyžádala spolupráci čtyř potápěčů – první držel v ruce tyč s plovoučkami, druhý zajišťoval osvětlení, třetí fotil a čtvrtý vše nahrával kamerou. Díky hoši, máte to u mě! Tak kde bude pravda?
Výsledky:
A přeci plavou…. Některé však lépe a některé hůře. Ano, výsledkem bylo zjištění, že většina testovaných vzorků plave i v hloubkách do 16 m. Z pořízených záznamů je však patrné, že tlak vody skutečně na plovoučky působí – zatímco návazec s plovoučku s obsahem korku je zpravidla napnutý jako struna, tak návazec s klasickým pop-up, vyrobeným ze vznášenlivých surovin bývá u některých kuliček prověšený, a to v závislosti na vzrůstající hloubce. Neutrálně vyvážené, umělé boilies od ET drželo na dně ve vzpřímené poloze do hloubky 12m, v 16m bylo již nakloněné do strany. Záhadou je mi chování gumové kuličky od ET (flavour pots), která by měla být taktéž neutrálně vyvážená – v 5m je šňůrka dost prohnutá, ve 12 zase poměrně napnutá a až v 16m se kulička chová tak, jak by se od ní dalo očekávat – drží na dně jen vahou broku. Nechápu, jak je to možné a neumím si to vysvětlit. Nejlépe je vše vidět v následujícím videu:
Odpověď či nová otázka?
Výsledky testů se zdají být přesvědčivé, přesto tomu tak, dle mého názoru není. Nabízí se zcela nová otázka: „Jak by výsledky stejného testu dopadly např. po 12 či 24 hodinách pobytu boilies ve sledovaných hloubkách?“ Očekávám, že u boilies s přídavkem korku či u umělého, plovoucího boilies by výsledky dopadly stejně. U plovouček, vyrobených ze vznášenlivých surovin bych tak optimistický nebyl. Známe to všichni – některé plouvoučky nasají vodu a lehnou na dno. Takový pokus však nebyl technicky proveditelný vzhledem k akutnímu nebezpečí sežrání vzorků rybami.
Předpokládám, že se zvyšující hloubkou se bude zkracovat doba, kdy se z plovoučky stane neplovoučka. Myslím si to, ale nevím – realizace takového pokusu však není v současné době v mých silách, proto odpověď hledat nebudu. Tedy alespoň prozatím…
Závěr:
Následující řádky píši již s odstupem několika týdnů. To, o čem jsem psal v předchozím odstavci, se již potvrdilo, resp. potvrdil to slovenský kolega Hofi ve svém testu, který proběhl prakticky paralelně s tím mým. Ani jeden z nás netušil, že ten druhý provádí to samé, což dělá celou situaci ještě pikantnější :). Jeho test potvrdil, že některé kuličky již po 2 hodinách pobytu ve vodě ztrácí svou schopnost plavat. Které konkrétně to jsou, však ví jen on sám. Kompletní článek od Hofiho naleznete v březnovém vydání časopisu Kaprománie.
S pozdravem,
„Co sežereš, nechytíš“
Miras – Kapří pohoda
www.kapripohoda.cz
