Dva měsíce po velmi úspěšné květnové výpravě, kdy se mi povedlo na svazovém jezeru ulovit několik nádherných ryb v čele s lyscem 21,6 kg, mám opět několik dní dovolené a plánuji další akci. Z několika variant, které jsem měl v hlavě, jsem nakonec kvůli různým komplikacím skončil opět na místě činu z jarního lovu. Tentokrát bylo u vody kvůli přicházejícím červencovým svátkům celkem dost rybářů a musel jsem zvolit odlišné místo, které slibovalo alespoň trochu prostoru k lovu.
K vodě jsem se dostal až navečer a čekalo mě nekonečné tahání věcí na zvolené místo. Musím říct, že díky slunci, které opravdu pálilo i v šest hodin, mi to společně s přípravou člunu, brolíčka a všech potřebných věcí dalo opravdu zabrat.
Záběry
Chytat jsem začal v podstatě až od druhého dne. Pod háček jsem našil své oblíbené zbraně, kterými jsou panáčci N1 a K2. 24 mm velké kuličky společně s plovoucími nugetami mi pomohly přelstít opravdu mnoho krásných ryb. Na vodě jsem měl před sebou v podstatě fotbalové hřiště, ale místy se daly najít drobné nerovnosti, které byly téměř vždy vyzdobeny několika vázkami. V těchto místech jsem se rozhodl lovit. Bývá zde tvrdé dno a kapři se zpravidla krmí slávkami, které se tu hojně vyskytují. Všechny tyto věci ovšem znamenají nebezpečí uříznutí montáže a je třeba používat to nejpevnější, co najdeme ve své výbavě. Na pruty tedy putuje šokový vlasec 0,60 mm, plováky, které pomáhají udržet vlasec nad vázkami, velmi pevná potahovaná šňůrka, silný hák a závěska opatřená gumičkou, do které vsadím odpadávající kámen místo olova.
První záběr mi přišel po několika hodinách na N1 ze vzdálenosti 370 m od břehu. Toto boilies s příchutí kořeněné olihně kapři prostě milují a tentokrát přilákalo krásného two tone lysce. Stejný swinger se přilepil mezi očka pravého prutu opět po několika hodinách a před objektivem fotoaparátu jsem si potěžkal atypického tmavého lysce.
Během prvních tří dní lovu, kdy nebyla aktivita ryb nijak výrazná, jsem zdolal ještě cca jedenácti kilogramového šupináče. Všichni kapři zabrali na stejnou udici a přišel čas rozhýbat i druhý prut. Ten jsem kvůli sousedům nemohl odvézt na místo, které jsem měl uložené v GPS z loňského roku. Třetí den odpoledne sousední rybáři odjeli a to byl pro mě jasný impulz, abych změnil doposud neproduktivní místo. Dalším plusem byl velmi stálý tlak vzduchu a také vítr, který začal foukat tím správným směrem.
Mazec a nevolnost
Čtvrtý den ráno se začaly dít věci. Past s panáčkem K2 poprvé sklapla a výsledkem byl téměř čtrnácterák v perfektní kondici. Netrvalo to snad ani hodinu a pozadu nezůstalo ani druhé místo. Ve větru a již velmi slušných vlnách jsem si na vodu dojel pro kulaťoučkého lysce s hmotností přes 12 kg. V podobném tempu pokračovaly záběry na oba pruty až do večera. Mezi několik kaprů kolem 70 cm se propašovala další krásná šupina 13,5 kg a velikou radost mi udělal prozatím největší kapr výpravy, kterým byl 16,5 kg vážící statný šupináč.
Během dalších dnů záběry opět trochu ustaly a také jsem začal bojovat s vázkami, kvůli kterým jsem o pár dalších ryb bohužel přišel. Jako útěchu mi zdejší velké jezero poslalo opět rybu z kategorie dvanáct plus, která mi znovu zvedla sebevědomí a zlepšila náladu po nepříjemné nevolnosti, kterou mi náročné podmínky přivodily. Po dvou dnech, kdy mi z únavy a horka bylo opravdu zle a uvažoval jsem o předčasném odjezdu, se mé tělo nakonec umoudřilo a opět jsem se začal naplno věnovat lovu.
Bouřky a extrémní vlny
Měl jsem nachytáno několik krásných ryb, ale toužil jsem ještě po nějaké top rybě, která by byla tím zlatým hřebem prodlouženého týdne.
Předposlední den hlásila předpověď silné bouřky na celé Moravě, které nás naštěstí velmi těsně obešly. I tak se ale odpoledne zatáhlo, zvedl se silný vítr a začalo lehce pršet. Vše jsem tedy zabezpečil a šel si na chvilku odpočinout na lehátko. Z odpolední siesty mě vytrhlo jedno pípnutí a oči mi hned vystřelily směrem k příposlechu, který jsem měl zavěšený nad sebou. Po zhruba dvou vteřinách následovala neuvěřitelná jízda a já v mžiku vyletěl ven ke stojanu. Rychle jsem zvedl prut a začal hodnotit situaci na vodě. Vlny byly opravdu extrémní a foukal silný vítr, ale věděl jsem, že tak silnou rybu bych při zdolávání ze břehu téměř jistě uřízl o všudypřítomné slávičky. Po pár sekundách rozhodování jsem se rozběhl ke člunu a vyrazil do boje s rybou i rozbouřenou hladinou.
Kvůli narážejícím vlnám byl problém už nástup a odražení od břehu. Nakonec jsem se na vodu dostal a s pomocí elektromotoru vyrazil nahánět ujíždějící rybu. Cestou jsem si říkal, že musím udělat vše pro to, abych tenhle záběr proměnil.
Těsně před místem, kde jsem montáž pokládal, mám vlasec ve vázce. Pouštím na dno kotvu, kolenem přidržuji šňůru, jednou rukou držím prut a druhou rukou ovládám motorem loď. Snažím se zachytit vlasec za vázkou, což se mi hned napoprvé daří. Za vlasec zaberu z obou stran vázky a on se uvolňuje, nemusím tedy ani svazovat utržené konce a jedu dál. Po několika metrech váznu znovu a začíná stejný proces. Opět se mi daří vlasec vykotvičkovat a uvolnit bez přetržení. Tentokrát vlasec vystřelí úplně bokem a vypadá to, že už bude volný. Řadím nejvyšší rychlost na motoru a jedu ve směru, kterým vlasec prořezává hladinu.
V dálce vidím na hladině plovák, což většinou znamená, že je ryba už volná a nebudu muset řešit další problém s uvíznutým vlascem. Konečně se po dalších sekundách jízdy dostávám na šokový vlasec a začínám zdolávat. Hned od první chvíle cítím, že jde o těžkého protivníka. Chvilku mě houpe a vozí po vlnách, ale dobrým manévrem se mi ho daří obratně nabrat do podběráku. Posadím se do člunu a musím si prostě vítězně zařvat. Po naprosto neuvěřitelném souboji mám v podběráku šupináče, kterému na první pohled hádám hrubě přes 20 kg.
Vyrážím zpět ke břehu, kde už na mě čekají parťáci, kteří za mnou během výpravy postupně přijeli. Musím říct, že hned jak kapra uviděli, spadla jim brada. Společně se po počátečním údivu radujeme z úspěchu a přijímám gratulace. Kapra, jehož míry jsou 23,1 kg a 101 cm, rychle zdokumentujeme a během chvilky ho pomalu vypouštím zpět do jeho domova.
Dubleta
Poslední večer si ještě připisuji další dva záběry. Vyrážím pro prvního kapra a po pár metrech mám záběr i na druhý prut. Volám na kamarády, ať vezmou člun a vyrazí pro další rybu. Svého desetikilového kapra podebírám celkem rychle a čekám na vodě, jak si povede Jarda.
Bohužel mi z dálky hlásí vázku. Na nic nečekám a s kaprem uchyceným ve vodě na zádi člunu vyrážím s kotvou za ním. Vlasec kousek za vázkou zachycuji, následně trhám, svazuji oba konce a začíná zdolávání. Za pár minut se nám daří podebrat i druhého kapra, který měl přes 16 kilogramů. Oba jsme si z této nevšední akce odnesli parádní zážitek a další dva zdolané kapry.
Poslední den začínám balit hned ráno a kromě jednoho bolena už mi žádný další záběr nepřichází. Po velmi náročném lovu, který byl zpestřen několika úžasnými zážitky, krásnými rybami a hlavně novým osobákem ze svazových vod, odjíždím nadmíru spokojený zpět domů, kde na mě s obědem čeká moje skvělá žena, která mi moje rybářské šílenství toleruje.
Rosťa Souček
Tento článek byl publikován v tištěném magazínu Kapr.
