Asi pro každého rybáře je nejhorším ročním obdobím zima. Venku plno sněhu a mráz jako v Rusku. Dny ubíhají pomalu a čas se pro nás rybáře, neskutečně vleče. Na druhou stranu si najdeme čas, abychom s kamarády společně zhodnotili uplynulou sezónu. Pro někoho je více či méně úspěšná. Při prohlížení alba s fotkami našich úlovků si vždy vybavím všechny nádherné okamžiky strávené u vody. Na těchto společných schůzkách se vždy nezapomenou prodiskutovat vyhlídky na další sezónu. Padají různé návrhy a při jednom takovém sezení jsme se dohodli, že navštívíme pískovnu Štít. Každý z nás již tuto lokalitu navštívil a věřil, že se mu zde podaří přelstít jednoho z místních velikánů. Podmínky pro lov kaprů, co se nařízení týká, jsou zde velmi dobré, a proto se tento revír stal jasnou volbou pro naši rybářskou výpravu. Měsíce plynuly jako voda a pomalu se začal přibližovat den odjezdu. Nastalo období příprav a nákupů všeho potřebného. Snažíme se vždy důkladně připravit a nic neponechat náhodě.
Vzhledem k mému zaměstnání jsem musel odložit plánovaný termín odjezdu. O to víc jsem se těšil na kluky, ale hlavně na místní kapry. Od mého kamaráda Vítka se dozvídám, že námi vytipované místo je volné a jsem očekáván. Odjezd jsem měl naplánován v pozdních nočních hodinách a nemohl jsem se dočkat až skončím v práci, skočím do auta a vyrazím k domovu. Den v práci se neskutečně vlekl a já nemyslel na nic jiného než na kapry. Konečně přišel konec pracovní doby a mohl jsem se vydat na dlouho očekávanou výpravu. Po naložení všeho potřebného se loučím s rodiči a vyrážím směrem Chlumec nad Cidlinou. Cesta rychle ubíhala a zakrátko jsem úspěšně dorazil k cíli. Obloha byla plná hvězd a tichem se nesl žabí zpěv. Celou tuto scenérii kazilo jen chrápání mého parťáka. Ihned jsem se šel přivítat s vodou a snažil se probudit Vítka pomocí mobilu, má snaha byla marná. Ač unavený z celého dne v zaměstnání a cestou, nechtělo se mi spát a chtěl jsem se přivítat s mým kolegou. Rozhodl jsem se, že ho zkusím opatrně probudit. Asi si domyslíte co následovalo. Vzbudit se mi ho sice podařilo, ale byl to pro něj takový šok, že kdyby měl po ruce pistoli tak mě zastřelil. Lekl se a jeho řev musel být slyšet na míle daleko. Po jeho procitnutí jsme se přivítali a přijal mou omluvu. Hned mi vylíčil aktuální stav a že zatím se chytají jen malí kapři do šesti kil. Naše povídaní vyrušilo šplouchání z míst, kde lovil další člen našeho týmu. Hned jsme se šli podívat s jakou rybou Honza bojuje. Jednalo se o malého kapříka kterého rovnou vyháčkujeme. Při této příležitosti se zdravím i s Honzou a po cigaretce se odebírám, společně s Vítkem, do našeho tábora. Vytahuji z auta lehátko a ukládám se ke spánku. Po chvíli se ozve Vítkův hlásič a za několik minut mu podebírám cca 50cm kapříka, kterého okamžitě pouštíme s přáním, ať pošle rodiče.
Pomalu se začíná rozednívat, začínám vybalovat věci a připravovat se na lov. Jediné co mi chybí ke spokojenosti byla povolenka. Honza mi slíbil, že mi povolenku koupí a tak v ranních hodinách odjíždí do města aby tak učinil a současně doplnil naše zásoby jídla. Mezi tím se snažím najít vhodná lovná místa. Tento revír je specifický tím, že má několik menších ostrovů a lze zde najít poměrně dostatek lavic. Hlavním rysem této vody je však velké množství řas (trávy), které vystupují až nad hladinu a pokrývají téměř celé jezero. Najít vhodné lovné místo mezi tímto porostem bývá někdy velký problém. Nakonec se mými lovnými místy stala velká oka vzdálená cca 30m od břehu, kde hloubka dosahovala 3 až 3,5m. Za těmito oky se rozprostíralo velké množství řas. Jakmile se Honza vrátil z města a dovezl mně potřebné doklady, opravňující mě k lovu ve zdejší vodě, vydal jsem se zavést mé montáže.
Mou snahou bylo co nepřesnější umístění nástrahy na rozhraní volné vody a řas. Jak se posléze ukázalo byla má volba správná. Druhý prut jsem umístil poblíž druhého břehu do míst, kde nebyl možný přístup a byl zde klid. Pro tuto výpravu jsem zvolil boilie od francouzské firmy STAR BAITS v příchutích mais crush mystery, la csl a la birdy o průměru 20mm. Montáže byly na svých místech a netrpělivě jsem očekával první záběr. Během odpoledních hodin se podařilo mým kolegům, Vítkovi a Honzovi, zdolat několik pěkných kaprů. Za zmínku stojí Honzův 13kg nádherný šupináč. Bylo krátce po osmnácté hodině, když se ozval můj hlásič. Za pár okamžiků zasekávám svého prvního kapra této výpravy. Kapr zabral na boilie RED MYSTERY z protějšího břehu. Bylo nutné zdolat ho pomocí člunu. Vzhledem k velkému množství trávy nebylo možné rybu přitáhnout ke břehu. Hrozila její ztráta a poranění. Rybu se mi podařilo úspěšně zdolat za asistence Vítka. Za tento den jsem se dočkal ještě jednoho záběru, bylo to opět na boilie s příchutí RED MYSTERY. Jednalo se o kapří miminko a kapra ihned po vyháčkování pouštím. Velmi znavený uléhám do společného bivaku a nechávám si zdát o místních velikánech.
Ráno mě probouzí brutální jízda mého parťáka, nasedáme do člunu a vyrážíme rybě naproti. Po několika minutách podebírám Vítkovi nádherného lysce. Lepší probuzení jsme si nemohli přát. Kapra opatrně pokládáme na podložku, následuje ošetření rány po vpichu háčku, měření a vážení úlovku. Ručička na mincíři se zastavila na krásných 13kg. Jeho radost neznala konců, byl to totiž jeho zatím největší kapr ulovený v českých vodách. Po gratulaci pokládáme kapra do saku a vyčkáváme až se úplně rozední a budeme moci vše zdokumentovat. Po vydatné snídani a malém přípitku se vrháme na nezbytné focení jeho krásného úlovku. Focení zbytečně neprodlužujeme a snažíme se rybu vrátit zpět do jejího rodného živlu. Následuje poslední rozloučení s kaprem, polibek a opatrné vrácení do vody. Tento den byl ve znamení velmi slušných úlovků. Honzovi se podařilo zdolat lysce o váze 12kg a šupináče který měl rovných 10kg. Já jsem zdolal jen jediného kapra, jednalo se opět o malou rybu. Ptačí zob, co jsem měl nastražený na rozhraní volné vody a řas, byl bez jakéhokoliv zájmu kaprů. Na boilie RED MYSTERY sice záběry přišly, ale jednalo se o kapry menší velikosti.
Rozhodl jsem pro změnu lovného místa a přemístil jsem prut z trav od protějšího břehu do míst, kde se nacházelo již zmiňované velké oko, které mělo tvar banánu. Bójky jsem umístil cca 30m od sebe a do hloubky 2,5 a 3 metrů. Po úpravě montáží jsem oba pruty vyvezl na svá místa. Prut z boiliem ptačí zob jsem umístil do hloubky 3 metrů, jen o pár metrů dále než jsem původně krmil. Na obě místa jsem přihodil cca 20 kusů boilie a halibut pelety. Pruty byly vyvezené, lovná místa zakrmená a nezbývalo mi nic jiného než čekat, co přinesou změny co jsem provedl. Čas plynul a mé hlásiče zůstávaly němé. Zatímco Honza s Vítkem úspěšně rybařili, na mém kontě nebyl žádný slušný úlovek. To jsem netušil, co mě bude o několik hodin později, čekat. Po vydatné večeři se odebírám k našemu bivaku a po krátké modlitbičce ke Svatému Petru, pomalu usínám. Z klidného spánku mne budí řev hlásiče, okamžitě vylézám ze spacáku a sprintuji k prutům. Po záseku se snažím zastavit rozjetou rybu. Štěstí mi přálo a rybu se mi podařilo otočit. Nasedám k Vítkovi do člunu a vyrážíme kaprovi naproti. Snažím se ho udržet na volné vodě a nepustit ho zpět do travin. Po několika minutách nádherného boje úspěšně navádím do podběráku pěkně stavěného lysce. Byl jsem plný očekávání jestli se mi konečně povedlo pokořit hranici 10 kg. Po následném ošetření, změření kapra, se můj zrak upínal jen a jen na ručičku mincíře. Ta se zastavila na 10,5 kg. Má radost neznala mezí. Byl jsem plný emocí a nemohl se dočkat ranního focení. Kapra jsme zasakovali, vyvezli montáže, dokrmili několika kuličkami boilie. Za cca. dvě hodiny mne opět probouzí zvuk hlásiče. Následuje rychlý úprk k prutům. Musím se přiznat, že jsem opravdu zbrklý a mám co dělat, abych nezboural stojan. Snažím se co nejrychleji dostat se člunem na vodu. To mi už na pomoc spěchá kolega Víťas. Vyrážíme kaprovi naproti, nechceme nechat nic náhodě a riskovat možnou ztrátu ryby. Za pár okamžiků máme možnost poprvé spatřit tělo obrovského lysce. Nevěřil jsem vlastním očím a snažil se neudělat žádnou chybu. Kapra se mi podařilo zdolat a co nejrychleji se snažíme dostat ke břehu. Na podložku pokládám pěkně stavěného lysce a ošetřuji mu ranku po vpichu. Nemohl jsem se vynadívat na tak krásného kapra a uvěřit, že se na mne štěstí konečně usmálo. Namáčím druhý sak a chystáme se s Vítkem kapra zvážit a zasakovat na ranní focení. To co se během několika vteřin stalo mne mrzí dodnes. Podložku i s rybou jsme měli na vodě a při sakování ryby sebou kapr mrsknul a vyskočil z podložky a byl zpět ve svém domově. Stál jsem jak opařený a nevěřil vlastním očím. Chtělo se mi brečet a měl jsem na sebe hroznou zlost. Hodně dlouhou dobu jsem čekal na okamžik, kdy se mi podaří zdolat kapra nad 10kg. Během této noci jsem měl možnost zdolat dva opravdu krásné kapry.
Vždy si budu vychutnávat ty nádherné momenty plné napětí a nervů zakončené zdoláním nádherných ryb. Nezapomenu na onen moment, kdy jsem vlastní chybou přišel o pro mě kapitální úlovek.
Za CT RITCHI
Richard Němec
