Je 12.4.2008, krásné jarní sobotní dopoledne plné slunečních paprsků. Neváhám ani minutu a po obědě balím veškerou výbavu, do které mimořádně přibaluji i učení. Mám před zkouškami, a tak tahám o batoh navíc, který je plný učebnic a sešitů. Po příjezdu k chatě zjišťujeme nemilou věc. Někdo cizí se nám procházel po dvorečku a neodešel s prázdnou. I takový jsou dneska lidi. Po zjištění škod beru teploměr a jdu se podívat k vodě. Ta je stále v nadstavu a tah vody je stále dosti silný. Na hladině plave plno pěny a nečistot, které naruší občasný výskok drobotiny. To nejspíš místní dravci dostali hlad.
Dost mě překvapila teplota vody, která byla 10C. Teď už jen zbývá vybrat místo činu. V blízkosti břehu je několik málo vracáků s průměrnou hloubkou 1,5m. A tak se rozhoduji právě pro ně. Každý flek prohazuji hrstkou Platýzových pelet a deseti kuličkami boilí. V příchutích banán a scopex. Vše o průměru 20mm. Scopex jsem namočil do tekutých jater a posypal tuňákovou moučkou. Vytvořil jsem tím takový těstovitý obal, který nádherně voněl. Banán jsem nastražil v plovoucí verzi bez dipu. Chci vyzkoušet, jestli říčním kaprům plovoučky vadí či nikoliv.
Teď už jen zbývá postavit stojan a po zimě navázat pruty. Na cívce mám svou oblíbenou „červenku“ a to v průměru 30mm. Místo šokovky jsem kvůli nečistotám raději šáhl po deseti metrech 50mm vlasce. Jelikož z vlasce jdou nečistoty mnohem lépe odstranit. Návazce jsem zvolil kombinované. Základ tvoří klasické lanko na štiku a cca. 5cm šnůrky, na které je uvázán háček. Tyto návazce krásně kopírují dno a jsou i odolné vůči škeblím a kamenům. Také se dají použít jak pro potápivé bojlís, tak i pro plovoucí. Při použítí s plovoucím boilí přidávám v místě spoje lanka se šňůrkou kousek plastického olova, nebo broček. To abych zajistil správnou prezentaci nástrahy. Teď už jen vybrat správné olovo a můžu nahodit.
Jelikož se mé lovné místa nachází necelých 6m od břehu, snažím se chovat co nejtišeji a nenápadněji. Proto si sedám dost daleko od prutů a i hlásiče ztlumím téměř na minimum.
Konečně mám nahozíno, a tak usedám do křesla a vychutnávám si krásné scenérie jarní přírody. Krásný pocit po těch dlouhých zimních měsících. Idylku mi kazí jen sešit s učivem co svírám v rukou. Co se dá dělat. Učit se musím…
Ze šprtání „instalace elektrických zařízeních na hořlavé plochy“ mě najednou vyrušuje nějaké pískání. Takové to pip pip, píííííp. Něž mi dojde co se to vlastně děje, prut už je krásně ohnutý a cívka se protáčí. Rychlostí blesku odhazuji sešit za sebe do trávy a běžím ke stojanu. Mám štěstí. Zásek sedí a já si vychutnávám prvního letošního kapra.
Po chvilce už je kapřík v podběráku a já si ho můžu konečně prohlédnout. Je to krásně dozlatova vybarvený šupík v plné kondici. Není sice moc velký, ale mě těch 65cm stačí. Po zimě mě velice překvapil. A na co zabral? Na plovoucí banán?! Má radost se zdvojnásobí. Že by to byl přeci jenom mýtus? Ten názor, že plovoucí nástrahy v řece kapry plaší? Nevím možná jen náhoda. Jediný co vím je, že touhle otázkou se budu zabývat po zbytek sezony. Už teď jsem zvědavý na výsledek. Po změření a focení kapříka okamžitě vracím zpět se vzkazem pro staršího brášku. Vzkaz bohužel nevyřídil. V ten den už nedostávám žádný záběr, a tak balím s nadějí, že zítra to bude lepší.
Večer nastavuji budíka na půl šestou a uléhám s vidinou velkého kapra. Jsem tak natěšený, že ráno vstávám ještě před zazvoněním budíka. No co, alespoň mám dost času na přípravu snídaně a taktiky.
Jelikož se přes noc nic nezměnilo, taktika zůstává na chlup stejná jako v sobotu. Na místa přihazuji opět hrstku pelet s deseti kuličkami boilí. A i nástrahy zůstávají stejné. Zhruba v půl osmé přihází pomalá, za to plynulá jízda na levý prut s plovoučkou. Takovéto záběry mi dělají velcí kapři. A taky že jo! Po záseku ihned cítím, že ryba je rozhodně těžší než včera. Bohužel se po pár výpadech u hladiny vypíná. Vzteky házím prut do trávy. Takovou smůlu můžu mít snad jen já! Ale to k rybařině prostě patří…
Po vzpamatování ze šoku nastražuji prut do stejného místa v naději, že přijde další. Usedám do křesla a na uklidnění si nalévám doušek kávy. Jelikož se delší dobu nic neděje, chopím se učebnic a pokračuji ve studiu. Zhruba kolem desáté přichází další záběr. Tentokrát na scopex. Špička prutu se dvakrát prohne a hlásič jen nesměle občas pípne. Potom swinger padá k zemi. Aaaaa padák! Tak tyhle záběry nemám vůbec rád. To se projeví i na záseku, který je samozřejmě do prázdna. Tak tohle je sakra smolný den!. Ke všemu je neděle dopoledne a sousedi chataři přijíždějí sekat trávníky. V tomhle kraválu jsou mé příbřežní místa úplně ztracená a tak radši balím.
Jenže při balení prutů si všímám feedru, který neustále vozím s sebou. Dlouho neváhám a ty poslední 3 hodinky lovu zkusím feedrovačku s rohlíčkem co mi zbyl od svačiny. Rohlíček mačkám kleštěmi na pečivo a nahazuji. Bez krmítka. Jen malé olůvko a asi tak metr dlouhý návazec s kouskem feeder gumy. To kdyby se náhodou spletlo něco většího. Během těch 3 hodin jsem vytáhl něco kolem 30 ryb. Jen cejnů bylo 16, ty jsem počítal. Dalším častým úlovkem byly plotice, sumečci a také několik jesenů. Toho největšího jsem si vyfotil na památku.
Odbíjí 16 hodina a já definitivně balím. Bohužel těch 24 hodin uteklo snad ještě rychleji něž voda a mě čeká odjezd k domovu a týden praxe. Doufám, že příští víkend mi zbude alespoň chvilička času a já zas budu mít tu možnost pokořit své štěstí zde u Labe.
S pozdravem Chyť a pusť
