Zdravím všechny kamarády i ostatní kapraře a přátele sportovního rybolovu. Po delší odmlce, co se týče psaní zpráv či článků od vody, se k tomu opět vracím, protože si myslím, že každých, byť pár řádků z našich svazových vod, potěší nejednoho čtenáře. Lovu kaprů jsem se věnoval opět celý minulý rok a určitě se s vámi o své úlovky a poznatky podělím i v dalších článcích. Tyto řádky píši jak jinak, než u vody. Zdá se mi to totiž jako jediná možnost, jak si v této uspěchané době na to najít čas.
Při svých výpravách za kapry nelituji mnohdy stovek kilometrů, které najedu. A většinou při zpáteční cestě ještě někam zajedu a snažím se najít nějaké to nové a zajímavé místo, kam bych podnikl některou z budoucích výprav. Většina z vás z vlastní zkušenosti jistě ví, že objevit takové místo je hodně tvrdý oříšek. Místo, kde je člověk sám, v tu chvíli se svým kouskem vody, na kterém se pokouší ulovit toho vysněného kapra. Mně se v roce 2008 takové místo podařilo najít na jižní Moravě na řece Dyji. Velmi rád se tam vracím, i když je pravda, že tam rozhodně nejezdím sám. Každý rok na tuto řeku podnikám šest až deset, většinou víkendových výprav. Mohu říci, že až na světlé výjimky, jsem tam svou rybářskou duši vždy potěšil. Je ale také pravdou, že ulovit většího kapra tu není rozhodně tak snadné. I když by se to mohlo na první pohled zdát, když mohutnost řeky sahá sotva k dvaceti metrům své šířky. Kapři tu mají doslova nesčetné množství vázek a úkrytů, ve kterých mohou hledat své útočiště při souboji s námi rybáři a také toho patřičně využívají. O tom jsem se přesvědčil hned při první návštěvě tohoto revíru. Po prvních dvou záběrech, kdy jsem měl pocit, že zdolávám nejméně 10ti, či 12ti kg rybu a v podběráku skončil sotva 5 kg kapřík, jsem okamžitě převinul vlasec na svých navijácích – na Senzor 0,35 mm, a to nejen kvůli své pevnosti, ale i vynikající viditelnosti ve vázkách a za tmy. Pokud tu totiž chci souboj s kaprem vyhrát, nesmí ryba dostat ani centimetr a už vůbec ne žádný čas, jak mnozí s oblibou používají: „Však on tam počká…“.
Kaprařina je dřina, to každý ví a snaží se vše minimalizovat tak, aby těch kil bylo co možná nejméně. Při výpravě na tuto vodu však ke svým běžným zásobám „bižuterie“ a olov přidávám to samé ještě jednou. Věřte, že muset ukončit výpravu předčasně, a to z důvodu nemít z čeho sestavit montáž, je opravdu nepříjemné. Je to zkušenost, kterou si pak dlouho pamatujete.
To bylo pár řádků, myšlenek a vlastních zkušeností, které může každý do jisté míry ovlivnit sám. Nyní je zde další věc, kterou již ovlivnit nelze, a to jsou někteří ostatní rybáři, kteří jsou, nevím z jakého důvodu, přesvědčeni o tom, že čím více žlutého partiklu do vody vhodí, tím více kaprů uloví. Partikly jsou dozajista výborné, o tom není třeba diskuse. Za určitých podmínek zbraň, kterou rozhodně stojí za to kapry přilákat, či naopak ty malé přestěhovat jinam. Já osobně partikly používám velmi zřídka. Dávám přednost kvalitnímu boilie ze směsí a komponentů, většinou o průměru 24 mm, které v případě použití při krmné kampani z části půlím, či drtím na drobenku. S touto taktikou se mi většinou daří dosáhnout dobrých výsledků nejen na této vodě.
V roce 2010 jsem zde ulovil největšího šupináče 12,1 kg, který byl zároveň i mou poslední ulovenou rybou na této lokalitě. V roce nadcházejícím jsem se na tento revír vydal lovit až pátou výpravu v druhé polovině dubna. Předpokládal jsem, že partikloví mágové přestrojeni za kapraře budou mít své nádobíčko ještě v ruksaku a plné pavučin. Opak byl pravdou a na mě se vše ježilo, při vyslechnutí, kolik kilogramů že už tam naházeli a když už tedy kapra uloví, má sotva 60 cm a jaká je to bída… Zvolil jsem osvědčenou nástrahu ze směsi Biosquid a Bioenzym fish a doufal, že ti zkušenější „mazáci“ nebyli tak hladoví a nenafutrovali se u sousedů.
Noc byla klidná, což jsem byl i svým způsobem rád. Podle mého byl příčinou i velký průtok vody. Zvažoval jsem další možnosti v dané situaci, použil 250g olova a rozhodl se vydržet. Vyplatilo se! V podvečer v 18:00 se ohnul prut a ozval krátce hlásič, protože jak jsem již zmínil, nedávám zde kaprovi ani jeden zbytečný centimetr. Brzdy jsem dotáhl téměř na doraz. Vzal jsem prut ze stojanu a měl pocit, že tohle bude určitě jeden z těch zkušenějších jedinců. Mohu bez nadsázky říci, že jsem měl na prutu stovky kaprů, ale tohle byl souboj dosud nepoznaný. Kapřík si zkrátka usmyslel, že se mu k mému břehu nechce, natož z vody. Do not mu hrál i velký průtok a v určitých chvílích mé myšlenky bloudily v otázkách, zda to vůbec můj 2,75 lb Fox Varrior vydrží. Měl jsem také trochu toho štěstíčka. Ryba se celou dobu snažila jet proti proudu, a to nahrávalo zase mně. Zhruba po patnácti minutách se mi podařilo dostat kapra z proudu pod nohy, a to už jsem opravdu prosil sv. Petra o pomoc, protože, když už jsem zahlédl ve vodě olovo, tak ryba stále mému zraku unikala. Myslím, že z posledních sil se kapřík pokusil o několik úniků od břehu, což jsem mu nedovolil a konečně ho zahlédl. Šupináč a opravdu mohutný! Na třetí pokus skončil v podběráku. Seděl jsem v lodi, přemýšlel kolik asi bude mít a děkoval patronu všech rybářů. Při délce 1 m se váha zastavila na rovných 15 kg, přesto, že mé odhady sahaly nejméně k osmnácti kilogramům, když jsem ho nesl na podložku. Zkrátka oba jsme dost sil vydali při společném souboji. I tak jsem byl maximálně spokojený. Na tomto revíru jsem si zvedl opět laťku, a to hned při první návštěvě této řeky.
Do konce víkendu byl ještě jeden den, který již nic závratného nepřinesl a nestálo by za to o tom psát. Snad jen, že o dvě ryby jsem přišel a kdo ví, kolik třeba vážily. Co bych ale rád zmínil, je rada, kterou oceníte třeba v budoucnu při zdolávání svého trofejního úlovku. Pokud vám to okolnosti dovolí, tak včas, a nebo neustále mějte namočený podběrák. Síť se dříve potopí a navedení takovéto ryby je mnohem snazší. Potom se pravděpodobnost, že o úlovek nepřijdete ve finále zdolávání, mnohonásobně zvyšuje.
Vašek Jelínek
