Druhou letošní zahraniční rybářskou výpravu, tentokrát s manželkou Luckou, jsem plánoval již v jarních měsících. V plánu byla spousta zahraničních revírů. Volba nakonec padla stejně jako loni o prázdninách na Chorvatsko. Balkánská jezera jsem v minulosti už několikrát navštívil a vždy to bylo parádní.
Tentokrát jsme chtěli navštívit jezero, které se nachází jen pár kilometrů od legendárních Plitvických jezer (známé třeba díky filmu Poklad na stříbrném jezeře). Potřebných informací jsem měl dost a to od přítele Mirka a se zbytkem mi poradil můj letitý chorvatský přítel. Po dlouhé noční cestě jsme v ranních hodinách dorazili na vysněné jezero.
Můj dojem z jezera byl skvělý. Jednalo se o super krásné jezero s blankytně modrou vodou vsazené do okolních lesů a mokřadů. Po zakoupení povolenky k lovu jsme jeli hledat místo lovu. Orientovali jsme se podle mapky z domova, ale všechna označená dobrá místa byla obsazená.
Po chvíli ježdění okolo jezera jsem se rozhodl pro volné místo, které mému srdci šeptalo: „Zůstaň…“ Pro manželku to zrovna ideální místo nebylo, protože bylo poblíž mokřadu a bylo tu hodně komárů, ale bylo rozhodnuto.
Po vybalení věcí a vybudování našeho dočasného bydliště na břehu jezera jsem z autoledničky vyndal dvě orosené Plzně a kráčel s nimi k sousednímu rybáři na výzvědy o dění na jezeře. Jelikož jsem v Chorvatsku již několikrát lovil, tak s řečí nebyl žádný problém a po hodinové debatě o kaprech a všem možném jsem se dozvěděl, že on tu loví už týden a chytil pouze dva menší kapry a pár sumců, a prý ani okolní rybáři nemají žádné extra výsledky.
Zřejmě je moc velké horko a příliš teplá voda. Sotva mi to dopověděl, měl nádhernou jízdu a na konec souboje mu fotím 20kg amura. První dojem z jezera byl prostě hned od začátku skvělý.
Je to ve vodě
Nabuzený krásným amurem jsem se vydal chystat svou rybářskou výbavu. Změřil jsem teplotu vody a ta měla 30 °C, což není pro rybolov zrovna ideální. Chopil jsem se markerovacího prutu a začal hledat pod hladinou místo, kam bych poslal své montáže. Po dlouhém házení na vytipovaná místa ve vzdálenosti cca 40-50 m od břehu zjišťuji, že všude na dně je hluboký jíl a olovo do něj zajede, jak do másla, což mě moc neuspokojovalo.
A házím proto dál na volnou vodu. A byla to dobrá volba. Konečně nacházím cca 80 m od břehu tvrdé dno v hloubce cca 2,5-3,5 m. V tom přichází sousedící rybář, kouká na mého markera na hladině a říká, že to je blízko. Na jezeře se prý chytá dál. Usmál jsem se a říkám: „Kapři plavou všude.“
Vzal jsem „spoďák“ se Spombem. První krmnou dávku jsem zvolil masivní a to 15 kg boilies Kleopatra a 15 kg kukuřice s řepkou. Byla to makačka to tam naházet. Podařilo se, ale ruce bolely. Připravil jsem pruty a montáže a poslal jeden prut do středu krmného místa a další dva na jeho okraje.
Konečně mám hotovo a jdu pomoct Lucce s obědem. Po obědě jsem se vydal na průzkum okolí jezera. Byla nádhera sledovat slunící se želvy, hejna slunečnic pestrých pod hladinou a různé druhy hnízdícího ptactva, které jsem nikdy předtím neviděl. Do večera se nic nedělo, a tak jsem na noc ještě trochu přikrmil. Po vyčerpávající noční cestě a horkém dnu na slunci jsem ale posléze padl na lehátko. Mohlo být kolem 21. hodiny.
Miláčku – jízda
O půlnoci mě budí Lucka s tím, že mi jednou pípnul hlásič. To jsem ale vůbec neregistroval a spal dál. Po 10 minutách se mnou Lucka lomcuje se slovy: „Miláčku, ty to neslyšíš? Máš jízdu!“ Zmateně bez bot a čelovky vybíhám k prutu a zvedám ho. Volám na Lucku: „Je tam! Podej mi čelovku a boty!“
Po prvních cca 20 minutách zdolávaní jsem si myslel, že mám tu čest s pěkným sumcem. Mezitím Lucka připravila vše na noční focení a netrpělivě čekala, co bude ležet na podložce. Souboj s rybou stále trval a to už přes 30 minut. Pod světlem čelovky se mi objevuje tělo kapra, ale ten opět mizí v hlubinách jezera.
Nervozita začíná stoupat. Už vím, že tohle není sumec, ale velký kapr! Nekonečný souboj pokračuje a takřka po hodině Lucka bravurně podebírá. Vítězím a kapr končí v podběráku. Ani teď jsem ještě nevěděl, s kým mám tu čest. Nohy se mi klepou radostí z prvního kapra a to jsem ho zatím viděl jen v podběráku.
Odpojuji ramena podběráku a pokouším se kapra zvednout a vytáhnout ho na podložku. V tom zjišťuji, že kapra sám z vody na podložku nedostanu a musí mi přijít pomoct manželka. Na podložce jsme ho poprvé pořádně spatřili. Oba zůstáváme v šoku! Nikdy jsem takové kapří monstrum na živo neviděl!
Slzy štěstí
V tom mi po obličeji začaly téct slzy radosti a štěstí. „Je to tam!“ Křičím radostně do tmy. Po šetrném zvážení a odečtení vážící tašky se hmotnost zastavila na neskutečném čísle 36,35 kg. Po nafocení a rozloučení se s životním kaprem, jsem padl do křesla a plný adrenalinu kouřím vítězný doutník a prohlížím si fotky, které se Lucce opravdu povedly.
Zbytek noci jsem seděl venku v křesle a v hlavě se mi promítal můj dlouhý 35 letý rybářsky život a jeden splněný rybářsky sen. Ráno od sousedícího rybáře přijímám gratulaci a dozvídám se, že jsem chytil třetí nejtěžší rybu jezera za posledních pár let. Mám úsměv na rtech a v duchu si představuji, jak asi vypadá ještě vetší kapr.
V průběhu zbytku výpravy u tohoto jezera jsem udělal ještě dva záběry. Jedna ryba skončila ve vázce, druhého kapra po zaseknutí předávám Lucce se slovy: „Ten je tvůj, lásko.“ Přetahovaní netrvalo dlouho a tentokrát jsem podebral kapra já pro ni. Je to opět krásný lysec kolem 12 kg. Probíhá rychlé nafocení a šup s ním do vodního živlu.
Životní výprava tak utekla jako voda v řece a začíná balení a dlouhá cesta domů.
Byla to povedená a krásná výprava, kterou narušovala pouze mračna komárů z nedalekých mokřadů. Děkuji Lucce za podporu, pomoc a výdrž se mnou na rybách. A přeji všem slušným rybářům stejně splněný sen.
Martin „Baťour“ Baťka
Tento článek byl publikován v časopisu KAJMAN, kde najdete další zajímavé kaprařské články.
