S Mysterkou v hrsti

Výprava, na kterou jsem se hodně dlouho těšil, bohužel ztroskotala kvůli počasí. Déšť rozmáčel příjezdovou cestu k jezeru, a tak už náročné a daleké stěhování veškerého vybavení by bylo o dost složitější. O to více, když déšť na Jihu Moravy stále neustává.

Přichází tedy jediná možnost, usadit se alespoň na menší vodě našeho rybářského svazu nedaleko domova.

Příjezd k rybníku probíhá naprosto v pořádku a dokonce i déšť na chvíli ustává. To mi hraje do karet, a tak můžu rychle postavit brolly a připravit se na lov. Díky ochlazení, které přišlo s deštivými dny, jsem se usadil v hlubší části revíru. Tento revír již celkem dobře znám, a tak vím, jak zde ryba reaguje a stahuje se do určitých částí v závislosti na počasí. Ono toto pravidlo platí téměř na všech vodách a každý trochu zkušený rybář vybírá to správné místo lovu, ne podle vzhledu nebo přístupnosti a možného pohodlí, ale podle intuice a předpokládaného výskytu ryb.

Ke krmení jsem měl připravené hotové boilie na játrovém základu a pelety lisované z totožného mixu.  Boilie jsem pár dní před lovem ještě prolil tekutou potravou z jater. Nechal jsem játra vsáknout se do boilie, a potom jsem kuličky ještě lehce zaprášil moučkou, taktéž z jater. Tímto se podstatně zvýrazní atraktivita a boilie už nebude tolik přijímat pach bahna, protože kuličky už nebudou nasávat vodu. Záměrně jsem si takto boilie připravil, protože moje krmné místo se nacházelo přibližně 40 m od břehu a dno přecházelo z písčitého podloží právě na bahnité.

První dávka krmení se skládala z jednoho kilogramu pelet a půl kilogramu boilie. To vše jsem nastřílel kobrou na plochu přibližně 10 x 5m a tam jsem také lovil oběma pruty. Na první lov jsem měl vyčleněný čas do druhého dne do večera. Jeden z prutů jsem nahazoval na začátek krmného místa a druhý na opačnou stranu.

Montáže jsem sestavil z 90g in-line olova a kombinovaného návazce o délce přibližně 25cm.  Velmi ostrý háček D-Rig navázaný přes mikro kroužek a vylepšený o vlasové rovnátko, aby se co nejlépe stáčel do kapří tlamky. Na konci návazce dvaceti milimetrová kulička a k tomu jako bonbónek fluoro pop-up ve tvaru válečku.  Plovoucí boilie jsem se před několika roky hodně oblíbil a od té doby je používám téměř vždy. Nééé snad pro to, že jejich používání je módní hit, ale pro vlastnosti které mi dopomáhají ke krásným úlovkům. Jedna z výborných vlastností je obrovská atraktivita, ale hlavní úkol, který velmi ocením, je právě jejich plovoucí schopnost. Díky vznášenlivosti boilie nezapadne tolik do jemného bahýnka a kapr nástrahu podstatně snadněji nasaje. Dám takový menší přiklad: kapr jezdí na krmném místě a nasává volně pohozenou návnadu. K tomu, aby kuličku „šluknul“ potřebuje vyvinout určitou sílu podtlaku. Při hledání a sbírání potravy konečně taky narazí na boilie, které je nastraženo i s háčkem. Háček a návazcová šňůrka může částečně bránit stejnému nasátí nástrahy tak jako u volné návnady. Díky pop-up boilie je ale sousto nadlehčeno, a tak i při vyvinutí pořád stejného podtlaku mu nástraha vklouzne podstatně hlouběji do tlamky. Tím vznikne o dost větší šance na to,aby se háček zachytil někde v kapří tlamce. Když návazce ještě vylepšíte o malý broček ve vzdálenosti přibližně 5 až 7cm od háčku, dílo záseku je téměř dokonalé. Háček se krásně stočí hrotem dolů a z 90% se zachytí pevně ve spodním pysku kapří tlamky.

První kontakt s rybou přichází až kolem jedenácté večer. Lyseček, odhadem kolem 5 kg, rychle plave zpět ve své domovině a prut šup na poslední hodinu lovu na své místo. Přikrmuji na celou krmnou plochu hrst pelet a hrst boilie. Víc jim tentokrát nedám. Ve dvanáct stahuji pruty a jdu spát. Hned ráno nahazuji a přikrmím opět na celou plochu jen jednu hrst pelet a hrst boilie. Další krmení ve stejné dávce vždy až po kontaktu s rybou. Ráno bylo trochu slabší a do oběda jsem ulovil pouze dvě ryby. Potom se to ale začalo postupně rozjíždět a do večera už jsem dělal záběr pravidelně každé dvě hodiny střídavě na oba dva pruty. Těsně před setměním jsem vše musel sbalit.  Naskládal jsem výbavu na vozík a do krmného místa jsem nastřílel jeden kilogram pelet a stejné množství boilie. Celou noc tu nebudu, tak ať tam toho mají trochu více… Spokojeně odjíždím k autu a frčím domů plnit další povinnosti.

Další den ráno přijíždím plný očekávání…

Rychle nahazuji první prut a než stačím připravit druhý, mám krásný záběr. Tak to jsem opravdu nečekal. Tak rychlou akci jsem snad ještě nezažil. Ryby jsou na krmném místě a čekají, co jim tam spadne. Jestli si ale myslely, že když mě takto pěkně přivítají, dostanou pořádnou dávku krmení, tak to byly na velikém omylu. Můj plán byl úplně jiný, a tak přikrmuji zase jen hrstí pelet a boilie. Více prostě nedostanou. Nechci, aby se tam pásly na krmení a sem tam sezobly i moji montáž. Krmím tam už třetí den a ryby mám pěkně stažené do krmného místa. Teď je potřeba zkusit je všechny vytěžit na podložku. A to se mi také díky metodě malého krmení na větší plochu v pravidelných intervalech po každém záběru daří.  Ryba čeká na každé sousto, které padne do vody a záběry přichází opravdu velmi rychle. Můžu říci, že téměř pravidelně každou hodinu zdolávám minimálně jednu rybu a rybařinu si náramně užívám. Vše jsou to sice zatím ryby střední velikosti do 70 cm. I tak z nich mám obrovskou radost a moc si jich vážím, stejně jako těch větších. Věřím však, že se jistě prochytám i k nějaké té větší.

Konečně cítím na prutu silnější tah, žádné škubání hlavou a těším se na pěknou rybu.  Kapra už mám téměř na dosah podběráku a ještě jsem ho ani neviděl, když v tom vyletí montáž z vody. A je po souboji! V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, ale neztrácím naději a jdu jim to tam poslat zpět. Přihodím dvě hrsti a čekám.

Další záběr na sebe nenechal dlouho čekat a opět krásná ryba. Po předchozím nezdaru zdolávám ještě více opatrně. Kapra už mám blízko břehu a pomalu ho zvedám k hladině. Vynoří se obrovská hlava šupináče a já mám ještě větší strach, abych o rybu opět nepřišel. Kapr opět zapluje pod hladinu a pak už jen cítím škubnutí a je opět pryč… Tak tohle bych opravdu nepřál nikomu zažít. Celou dobu vše běží jak na drátkách a když se konečně prokoušu k lepší rybě, přesněji ke dvěma, něco se pokazí. To si snad ani nezasloužím. Montáže připravuji s maximální pečlivostí, háčky před každým nahozením kontroluji, abych se na 100% přesvědčil o jejich správné ostrosti. V tomhle jsem opravdu velký puntičkář, a když se mi něco nezdá, nikdy nad tím nemávnu rukou, že to nějak dopadne.  Bohužel i tento hořký kalich občas k rybařině patří a nenaděláme s tím nic. Vše může být maximálně připravené, vychytané a vyladěné a stejně se ten háček někdy zachytí nešťastně a vyklouzne v tu nejméně vhodnou chvíli.  Teď by asi mělo přijít na řadu rozlámání prutů a hledání nějakého jiného koníčku :-). Já jsem však zamáčkl slzu, zkontroloval návazec, nastražil čerstvé boilie  a dal se opět do boje. Poslal jsem jim tam opět dvě hrsti, i když si to teda vůbec nezasloužily a netrpělivě čekal, co bude následovat.

Nakonec jsem se přeci jen dočkal a mezi několika menšími kapry jsem konečně zdolal i jednoho z těch větších. Byl to krásně stavěný a mohutný šupináč. Ryba, kterou se mi podařilo ulovit i v loňské sezóně. Ale jeho zdolání, taky neprobíhalo úplně jednoduše. Když jsem ho opravdu opatrně zdolával a přitahoval k sobě, dostal jsem záběr i na druhý prut. Co teď? Rychle jsem druhý prut zlehka přiseknul, vrátil zpět do stojanu a odklapnul překlapěč navijáku. Prvního kapra se mi brzy podařilo navést do podběráku, tak jsem položil podběrák tyčkou na břeh a síťku s kaprem nechal ve vodě tak, aby nemohl vyplout. Začal jsem se věnovat druhému prutu. Když najednou vidím, jak ten první se začíná stáček do vody a procvakává se brzda navijáku. Ten kapr se musel asi nepatrně posunout s podběrákem a vyplul ze síťky zase ven :-). Takže druhý prut zpět do stojanu a začalo nové zdolávání již jednou zdolaného kapra. No, musím vám říci, byla to komedie a ještě že jsem byl na celém rybníku úplně sám.

Nakonec se mi podařilo vše dotáhnout do zdárného konce, ale byl to ukrutný boj. Podběrák s tím větším kaprem jsem zajistil vidličkou, zdolal i druhého kapra a toho hned vyháčkoval ve vodě. Připravil jsem si podložku a stativ, pořídil rychle pár fotek na památku, konečně si taky oddychnul a radoval se z pěkného úlovku. Byl jsem neskutečně šťastný.

Večer jsem musel opět odjet domů, tak zase přikrmil jeden kilogram pelet a půl kila boilie, vše naskládal na vozík a mazal jsem spokojeně domů.

Poslední ráno přijíždím k vodě a tentokrát už vůbec nekrmím. Chtěl bych zkusit místo takzvaně „dochytat“. To znamená, že na krmném místě už nechci dělat žádný velký rozruch. Nahodím pouze pruty s nástrahou a uvidím, co se bude dít. Bylo vidět, že bez krmení aktivita ryb trochu opadla. Záběrů jsem měl trochu méně, ale zato se mi podařilo přelstít zajímavého dlouhého šupíka, který měl krásně čistou tlamku a byl neskutečně bojovný. Je to jedna z nejdelších ryb na tomto revíru.

Závěrem musím říct, že jsem si po delší době u vody zase dobil své vnitřní baterie na 120% a moc se těším, až budu opět sedět na břehu a čekat na pořádný adrenalin.

Za tým Vasr.cz
Tomáš “Tomajo“ Holý