Jako každý správně zapálený kaprař jsem měl již mnoho let sen, nahodit jednou své pruty do hlubin legendami opředeného jezera Lac de Saint Cassien. O tomto jezeru již bylo popsáno tolik stránek a natočeno nespočet kaprařských filmů, že to ani nejde popsat. Kde jinde se na svazové vodě ve Francii chytilo tolik krásných a velkých kaprů? Pro některé kapraře je to voda doslova životní. Milují ji, i když k nim kolikrát nebyla štěstěna nakloněna a pokoušejí se stále dokola ulovit toho svého vysněného kapra. Druhá skupina kaprařů tuto vodu moc nemusí a vydává ji za tzv. kaprodrom. Podle mého poznání tito kapraři na této vodě nikdy nechytali, jinak by takové tvrzení nikdy neřekli.
Jednou mně jeden kaprař povídá: “Buďto budeš Cassien milovat, nebo už tam v životě nepojedeš!” Po pár letech jsem se konečně dočkal i já a byl tu den, kdy jsme s parťákem Jindrou nakládali veškeré nezbytné věci do auta. Celí natěšení jsme konečně vyjeli vstříc pro nás bájnému jezeru. Cesta byla dlouhá, protože si naše navigace chvilkami dělala, co chtěla, ale po úmorných 15 hodinách jízdy konečně přejíždíme Cassienský most a už víme, že první úkol, tedy v pořádku dojet, se nám podařil.
Po vykonání důležitých věcí jako je koupě povolenek a doplnění zásob, nás čeká vyložení úplně plného auta a příprava našich věcí na transport člunem. Netrvalo dlouho a stojíme na místě, které se stane na 14 dní naším přechodným bydlištěm. Jak již bylo kolikrát napsáno, na jezeře je opravdu pár dobrých míst pro rybolov, kde se šance na ulovení ryby rapidně zvedá. K tomu ještě musí člověk být ve správnou dobu na správném místě, ale ani jinak perfektní místa nemusejí vydat žádný ze svých pokladů. O tom jsme se přesvědčili i my. Po pár návštěvách u okolních kaprařů jsme se, co se týče úlovků za poslední tři neděle, nedověděli nic lichotivého. Za 14 dní se chytly pouze 4 ryby. Počasí bylo v den našeho příjezdu nádherné. Prostě asi tak o měsíc napřed než u nás v ČR. Jelikož jsme byli po cestě a stavbě našeho tábora velice unavení, pruty jsme jen nahodili neznámo kam s tím, že zítra se budeme snažit. Máme přece před sebou 14 dní pořádné kaprařiny.
Druhý den se budíme do velice mrazivého rána, kdy teploměr ukazuje -6 °C. Veškeré naše věci byly pokryty jinovatkou a do toho vycházelo slunce. Prostě pohled, který stojí za to alespoň jednou za život vidět. Nádhera. Jelikož se v noci vůbec nic nestalo, vrhli jsme se odpočatí a v plné síle do práce. Teplota vody byla pouze 8 stupňů, což nám napovídalo, že kapři ještě nebudou tolik aktivní.
Montáže jsme sestrojili pomocí výrobků od firmy SOUL a háčků Longshang č. 8 opatřených vlasovým rovnátkem. Pod háčky jsme nabili zbraně nejtěžšího kalibru na zdejší kapry, V-Pops bílé barvy, dipované esencí banán, obalené v Powder těstě. Jako další jsme nastražili růžové V-Pops, dipované v nové esenci Bloodworm, také obalené v Powder těstě, a v neposlední řadě boilies Monster´s Paradise pořádně obalené ve stejnojmenném gelu.
Montáže jsme rozmístili do různých hloubek a ke každému prutu jsme přikrmili asi 30 kuličkami boilies Monster´s Paradise, Fish a hrstí tygřích ořechů. Vše bylo hotovo a nastala doba, kdy každý z nás s napětím čeká na každé pípnutí signalizátoru. Pruty jsme se rozhodli převážet každé dva dny a podle toho, jak bude ryba aktivní. První kontakt nastal již druhý den, kdy Jindra vybíhá vstříc snad prvnímu kaprovi. Asi po pětiminutovém přetahování nestačíme valit oči. V podběráku se ocitá ne kapr, ale štika jako hrom. Po změření a zvážení konstatuji, že takovouhle štiku jsem ještě v životě na vlastní oči neviděl. Štika měřila okolo 113 cm s krásnou váhou 12,20 kg. Zubatice po zdokumentování putovala do svého království. Den uplynul jako voda a po kaprech ani vidu ani slechu. Odpoledne dalšího dne přichází na můj prut úplně stejný záběr, akorát s tím rozdílem, že návazec s V-Popkou je uříznutý jako od žiletky. Že by opět štika, která si oblíbila naše plovky? Podle toho, že záběr přišel ze stejného místa, to tedy bylo velmi pravděpodobné. Následující dny přinesly jen záběry od místních velikých cejnů, kteří dosahovali až k 70 cm délky, jak se říká, pořádné lopaty. Celou noc nám dělali nevítanou společnost, a když již záběry měly frekvenci čtyř prutů za půl hodiny, nastala chvíle pro změnu. Veškeré naše montáže jsou venku z vody a do rána již nenahodíme. Ráno se probouzíme do strašného větru a po obdržení informací o počasí, které nás v nejbližších dnech čeká, začínají horečnaté přípravy na nejhorší. Zpráva s Čech zněla: “Přijde nárazový vítr o síle až 110 km za hodinu, který bude doprovázen deštěm zhruba v délce tří dnů.” Bohužel nebo bohudík, déšť opravdu přišel a se silným větrem lilo bez přestávky čtyři dny!
Po pěti dnech půstu, snad v největším poryvu větru, oznamuje příposlech záběr. Nevěřícně koukám na swinger, který se pomalu přibližuje k prutu. Vyletím jako blesk. I po těch letech kaprařiny běžím při záběru k prutu jako o život. Jsem přece na Cassienu, nepromarním po pěti dnech první slibně vypadající záběr. Skáču do člunu a ve velkých vlnách vyjíždím za svým prvním cassienským kaprem. Vítr mě neustále tlačí zpátky ke břehu, ale nevzdávám se. Po 15 minutách se u člunu ukazuje tělo mohutného lysce. „Je to on!!!“ zařvu si. Pro takového kapra jsem si přece přijel! Kapr končí v podběráku a já již vím, že může atakovat hranici 20 kg. Po zvážení a odečtení vážicí tašky si zařvu na celé jezero: „Ano, je to tam!!!“. Trochu jsem se mýlil, má rovných 21 kg! Jsem šťastný, a i kdyby tato ryba měla být mou jedinou, tak jsem spokojený a můj sen, chytit alespoň jednoho kapra, byl splněn.
Neleníme a ihned posíláme montáž do hlubin na své místo s nadějí, co kdyby náhodou… Vítr sílí a průtrže mračen také. Máme veškeré věci promočené a okolo bivaků se nám doslova vytvořil potok. V noci přicházejí Jindrovi záběry od kaprů, ale bohužel veškerá snaha končí ve vázkách. Vítr nedovolí nic, natož snahu rybu vykotvičkovat, lítá vše, co není přibito. Některé chvíle byly doslova o život.
Následující den přichází nesmělý padák a s myšlenkou, že je tam další cejn, se v klidu oblékám do nepromokavého obleku a jdu si pro něj. Prut zvedám, ale najednou jde špička k vodě a následuje nekompromisní tah. Je tam, zařvu na Jindru. Na vodu nejde vyrazit, fouká stále silněji, proto se rozhoduji pro „buď a nebo“ – zdolat kapra ze břehu. Tah pomalu polevuje a s podběrákem mu jdu naproti. Asi nějaká desítka, říkám Jindrovi. Kapra podeberu a začínám řvát jako hrom. Na podložce leží nádherný velký a neskutečně tlustý lysec. Zvedám váhu a se zatajeným dechem koukám na ručičku. Ta ukazuje čistých 25,5 kg! Tak to už bylo i na mě moc, nevěděl jsem, co mám dělat. Ovládly mne pocity neskutečného štěstí a zadostiučinění. „Vítr, nevítr“, jezdili jsme jak motorové myši a na to, že jsme byli úplně promočeni, jsme ani nepomysleli. Za hodinu přichází další jízda, na jejímž konci je nádherně vybarvený 16,5kg šupináč. Ten den snad při mně stáli všichni svatí. V noci přichází záběr i Jindrovi, ale na konci montáže se ocitá sumec. Má slušných 130 cm a v koutku se mu houpe V-Pops banán. Rozednívá se a stále prší. Pět minut po nahození přichází krásná jízda, po které jsme zdárně zdolali kapra o váze 13 kg. Zanedlouho přichází první dorostenec o váze 8 kg. Stojíme v dešti a větru u stojanů a říkáme si, že už to začalo. V noci mě budí další padák. Po zdolání již opravdu nemám slov. Další krásný kapr o váze 20,50 kg. Ráno již vítr i déšť utichá a jen se ozve jedno pípnutí signalizátoru. Asi nějaký poryv, říkáme si, ale za chvíli to přišlo. Šňůra letí z navijáku jako splašená. Skáču do člunu a jedu za kaprem. Po nekonečném zdolávání, kdy ryba nechce vůbec k hladině, konstatuji, že se bude jednat asi o velkého sumce a přitahuji brzdu navijáku. Vtom se to stalo a na hladině se ukazuje více než metrový kapr. Rychle povoluji cívku a po pár minutách kapra podebírám. Nádherný dlouhý mlíčák s váhou 21,70 kg. Kapříkovi asi moc chutnalo. Na podložce se ocitá hrst tygřích ořechů doprovázená zelenou kaší z boilies Monster´s Paradise. Jak vítr i déšť utichá, utichají i záběry od kaprů.
Probouzíme se do dalšího rána, které je ve znamení slunce a oteplení. Před námi byly poslední dva dny na jezeře a bohužel již bez jediného záběru. Spokojeně balíme věci a vyrážíme k domovu. Byly to chvíle neskutečného štěstí a boje s přírodou, protože takový vytrvalý déšť jsem ještě na rybách nezažil. Veliký podíl na našem úspěchu má náš kamarád a jeden z mála lidí, kteří toto jezero velice dobře znají a milují. Je to Tomáš Blažek. Proto ještě jednou díky, Tome, za každou cennou radu a pomoc!!! Jezero Cassien není jen o rybách, je zde i jeho stinná stránka. A tou je, že po návratu k vašemu automobilu se ne vždy dočkáte radostného pohledu. Vandalismus a ničení automobilů je na Cassienu pomalu denní záležitostí, bohužel. To je realita. Ale to, co mně již nikdo nikdy nevezme, je to, že se mi splnil můj dávný sen. Že to bude až v takové míře, jsem už vůbec nedoufal, proto díky, Cassiene, ty dobře víš, že ses mi vryl silně pod kůži. Získal jsi do svých řad další kapraře, i když si uvědomuji, že to tak již asi nikdy nebude. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy!!! Sen pokračuje…
Za Czech Imperial baits team
Ondra Kubena
Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie
