Sedím v autě zasekaný v koloně na D1, jak už to bývá zvykem. Venku panuje velké horko, a i když nemám rád klimatizaci, musel jsem si trochu ochladit vzduch. Na druhý den se probouzím s řezavou bolestí ve víčku a vypadá to na zánět. Blížící se výprava je v ohrožení, ale co bych to byl za vášnivého rybáře, kdybych to kvůli takové kravině odpískal.
Skočil jsem za známou do lékárny na nějaké to mazání a kapání do oka. Loučila se se mnou se slovy, že jsem střelený a měl bych výpravu odložit a hlavně si s tím okem někam zajít. Tato informace mi proletěla jedním uchem tam a druhým ven.
Jako mávnutím kouzelného proutku mám auto naložené až po střechu a vyrážím na magickou pískovnu, která mě poslední dobou přitahuje čím dál víc. Věřím, že své největší poklady ještě nevydala. Na místě se potkávám se svým parťákem Jindrou. S naloženými vozíčky putujeme k místům, kterým nejvíce věříme. Chytáme kousek od sebe.
Panuje velké horko. V těchto „pařácích“ se vyplatí méně krmit a volit tvrdší boilies, které odolá náporu menších ryb a vyšší teplotě vody. K montáži přihazuju kobrou do 10 kuliček a další krmnou dávku až po záběru, pokud se vůbec dostaví.
Snažím se krmit poměrně přesně a poslední dobou se mi to daří s kobrou od českého výrobce. Má perfektní křivku, ideální průměr, u kterého nedochází k nežádoucím rotacím u nejčastěji používaných velikostí boilies a taky se na ni hezky dívá.
Pruty jsou ve vodě a s kolegou čekáme na první záběr.
S počasím je to jako na houpačce. Chvíli je nesnesitelné horko, kdy se nehne ani lísteček a pozorujete na sobě stékající prameny potu a najednou, jako když lusknete prsty, se zvedne vítr, přivane nacucané mraky, které se vylijí a přinesou s sebou žádoucí ochlazení.
Vím, že v letním období, přesně tyhle změny počasí na této vodě fungují. A právě tato změna přináší první vlaštovku v podobě kulatého lysce, který přišel od ostrova lemovaného potopenými stromy. S kolegou si říkáme, že to nebude až tak špatné, jak jsme si mysleli, ale to jsme neměli říkat nahlas. Do večera už žádný záběr nepřichází.
Druhý den se nic neděje. Ryby se neukazují, žádné šplouchnutí či kolečko. Máme před sebou ještě necelé 2 dny lovu a chceme z nich vymačkat maximum. Padá rozhodnutí, že půjdeme zkusit hlubší partie jezera a to do míst, kde po celý den nesvítí slunce. Věříme, že tam by se mohly větší ryby schovávat před úmorným vedrem.
Na novém místě je to o poznání živější, na hladině se objevují řetízky bublinek od ryjících ryb. Nemeškáme a během chvíle jsou pruty ve vodě.
Netrvá to dlouho a dostávám záběr, který proměňuji a před objektivem fotoaparátu mám krásného šupináče. Jindrovi se také na novém místě daří a o to se s vámi podělí ve svém připravovaném článku.
Před námi je poslední den lovu, nejsmutnější den pro každého rybáře. Věříme do poslední chvíle, že se nám podaří ulovit něco mimořádného, jako ostatně na každé výpravě. Zvedá se vítr, na hladině se dělají o poznání větší vlny než v předchozích dnech.
Říkám Jindrovi, že nám vítr určitě něco přivane. Sotva to dopovím, tak se razantně rozjede jeden z mých prutů. Chopím se jej a cítím, že na druhém konci je těžká ryba. První metry ji dotahuji, co to dá a snažím se ji dostat od překážek. Prut opisuje neskutečnou křivku. Rybu dostávám z kritického místa a začíná krásná přetahovaná. Jindra stojí ve vodě s připraveným podběrákem.
Vše se daří a ryba končí v síti. Je z toho krásný, starý, vrásčitý lysec. Rozhodně nejosobitější ryba, co jsem kdy ulovil. Focení je malinko komplikovanější, protože lysec stářím hodně změknul a téměř mi protéká mezi prsty. Rychlé 3 fotky a pouštíme ho zpět.
Sladká tečka za naší letní výpravou.
Jiří Valeš
