Po vleklé zimě jsem přemýšlel, kam jet na ryby. Většinou jaro trávím na českých vodách a na podzim vyjíždím někam do zahraničí, ale minulé jaro bylo jiné. Na české vody už mě to tolik netáhlo, protože na revírech, kam jsem jezdil dřív, mám většinu velkých ryb již chycenou a navíc se ke mně dostala zpráva, že největší kapr těchto vod uhynul. Byl to lysec s váhou okolo 23-24 kg a jako jediný velký kapr z této vody unikal mým háčkům. Byl pro mě vždy velkou výzvou, ale už ho bohužel nikdy nechytím.
Táhlo mě to do Francie, kde jsem už pár let nebyl, a proto se domlouvám s kamarádem Matesem, který má nevyřízené účty z francouzskými, respektive Cassienskými kapry, na společnou výpravu. Výběr vody byl můj úkol a strávil jsem s ním spoustu času, ať už telefonáty se zkušenejšími kolegy nebo hledáním informací na internetu. Nakonec jsem vybral několik nových vod, o kterých jsem zjistil málo informací a většinou jen to, že platí zákaz nočního lovu. Byl to risk, ale proč to nezkusit.
Když jsme nasedali do auta připraveni k odjezdu, pořád jsme ještě nevěděli, kde skončíme. Vše bylo otevřené. Cesta ubíhala dobře než mě před Plzní od přemýšlení vyrušil první problém s autem, protože nám začala vyskakovat pátá rychlost. Mates zavolal kamarádům a zjistil, že se s tím dá pokračovat, ale nejspíš jen na čtyřku. Stáli jsme před rozhodnutím, jestli to otočit a nechat auto opravit, ale zároveň ztratit drahocenné dny u vody, nebo to risknout a jet dál. Samozřejmě jsme zvolili druhou variantu a šli jsme do rizika.
Někde v Německu jsme se domluvili, že jako první zkusíme přehradu s rozlohou okolo 100 ha, o které jsme neměli téměř žádné informace. Příjezd byl naplánovaný někdy nad ránem, ale kvůli problémům s autem jsme přijeli až po poledni. Voda se nám zamlouvala a hnedka jsme si jeli koupit povolenky. To proběhlo bez problémů a začali jsme vymýšlet kam si sedneme. Velmi se mi zamlouvala špice zhruba uprostřed jezera, odkud bychom měli dostatečný prostor pro rozvezení osmi prutů. Moc na výběr stejně nebylo, protože dobře vyhlížející místa byla obsazena, takže jsme se rozhodli pro špici. Přestěhovat se můžeme vždycky a měli jsme ucházejících cca 10 dní času na lov.
Po rychlém přesunu na člunu jsem začal vymýšlet taktiku. Na dně jsem toho moc zajímavého nenašel, ale u břehu bylo dost rákosu a pás travin, který byl plný kapří potravy v čele se šnečky, to vypadalo velice slibně. Obavy jsem měl pouze z teploty vody, která byla 17,7 stupňů a pokud by setrvalo teplé slunečné počasí, začali by se kapři třít a naše šance by byly na bodě mrazu. Pro začátek jsem nastražil pop-up boilies zalité esencí Pear of Bananas na dva pruty, přidal PVA punčochu s boilie drobenkou z Lake Wizarda a nahodil za pás travin. Na další dva pruty jsem nastražil testovací boilies GLM Squid, na kterém zapracoval Míra Kratěna a zavezl jsem je na příbřežní zlom a kousek za něj. Mates zkusil zavézt pruty na větší vzdálenost a zakrmil vydatněji. Teď už zbývalo jen pozorně sledovat vodu a čekat, co zafunguje.
Druhý den ráno mi nad prutem vyskočil slušný kapr, ale to byl jediný pohyb na vodě pro následující dva dny. Teplota vody šla stále nahoru a vypadalo to, že se kapři stáhli k přítoku na mělčiny a začnou se třením. Třetí den se naštěstí citelně ochladilo a začal foukat silný vítr směrem na hlubší partie, kde seděli dva francouzi. Šel jsem za nimi na carp talk, abych zjistil situaci. Byli také bez ryby, ale mezi řečí jsem si všimnul, že se jim nad pruty otočilo pár slušných ryb. Říkali, že druhý den budou odjíždět a v hlavě už se mi pomalu spřádal plán, jak se přestěhuji na jejich místo. Než odjeli, stihli udělat jeden záběr a vytáhli obrovského šedého lysce, který mě i kolegu dost navnadil. Hned jak opustili své místo na přeplněných člunech jsem se přestěhoval. Mates zůstal na původním místě, ale také pokukoval po jiných možnostech.
Počasí mi hrálo do karet, protože stále foukal silný vítr, který rychle ochlazoval vodu a navíc foukal přímo ke mně. Pruty jsem rozhodil obdobně jako na prvním místě i nástrahy jsem neměnil a bedlivě sledoval pohyb na hladině.
Zrovna když Mates odjel do města na nákup, jsem měl první záběr. Byla to prudká jízda a chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval z šoku a prut zvedl. Malý lysec mi udělal velkou radost. Konečně jsem se měl čeho chytit. Zabral mi na GLM Squid s plovkou v esenci a tato kombinace byla nejúspěšnější až do konce výpravy. Po chvíli přišel další záběr, jenže tentokrát už se jednalo o úplně jinou váhovou kategorii. Mates byl již zpět z nákupu a přiběhl mi na pomoc, zabrodil kousek do vody a po zhruba půl hodinovém souboji mi podebral obrovského lysce. Byl jsem štěstím bez sebe. Vážil 22,2 kg a byl to můj nový osobák.
Prut jsem rychle nahodil zpět na úspěšné místo a plný emocí s příposlechem v ruce spěchal k Matesovi na pokec. Zanedlouho jsem měl další záběr a po tvrdém boji se válel na podložce další obtloustlý lysec, tentokrát 22,1 kg. Neuvěřitelné! Během dvou hodin se mi povedlo chytit dvě skvělé ryby, úžasný pocit. Jenže to nejlepší teprve přijde.
Další dny se mi dařilo chytat pravidelně kapry do 16 kg, ale parťákovi se ani po přestěhování nepovedlo udělat záběr, a tak jsme se domluvili, že jeden prut přestěhuje na moje úspěšné místo a pokusíme se chytit nějaké monstrum společně. Dařilo se nám skvěle a chytali jsme krásné ryby, většinou přes 15 kg v čele s Matesovým lyscem 20,6 kg. Předposlední den se však stalo něco výjimečného.
Přestal foukat vítr a ryby přestaly reagovat na naše nástrahy. Byli jsme zvyklí udělat každé ráno několik záběrů, jenže tentokrát se nedělo nic. Přemýšleli jsme nad změnou nástrah, míst a návazců, však to znáte ze svých výprav, ale nechali jsme vše při starém a užívali si atmosféru této skvělé akce. Z rozjímání nás vytrhla až jízda na Matesův prut a po asi minutě, kdy si ryba soustavně brala vlasec z navijáku, jsme jí vyjeli se člunem naproti. Když jsem poprvé uviděl to monstrum pod lodí, vykřikl jsem “Ten má přes 25 kg!”. Všechno dopadlo jak mělo a v síťce podběráku se převaloval kapr, jakého jsme doposud ani jeden neviděli. Krásná jikernačka s váhou 26,5 kg se stala Matesovým novým osobním rekordem.
Poslední den byl v mé režii. Dopoledne se mi povedl vysoký starý mlíčák 21,6 kg, který se zařadil mezi mé nejkrásnější kapry a poté, když jsem poslední zbytky svého vybavení kromě prutů na člunu k autu, přišel poslední záběr výpravy a zdolal jsem nádherného lysce s velkými šupinami. Závěr byl skvělý, ale pomyšlení na zpáteční cestu s rozbitou převodovkou nám trochu kazilo náladu.
V podvečer jsme opouštěli přehradu a cesta ubíhala celkem dobře, až do chvíle kdy jsem dostal mikrospánek na německé dálnici. Probudil mě až náraz do svodidel, v šoku jsem strhnul volant a po několika smycích jsme zůstali ležet na boku auta v levém pruhu. Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu!
Pohotoví Němci z projíždějícího autobusu nás otřesené vytáhli ven a zavolali policii. Měli jsme obrovskou kliku, že do nás nenarazilo jiné auto a že se nám až na pár oděrek nic nestalo. Prostě štěstí jelo s námi.
Dan Němec
Sportcarp Team
