Úvod Články Šupinatý poklad

Šupinatý poklad

2 263
1
SDÍLET

Sedím na břehu, v připraveném člunu a stále pozoruji hladinu. Vlastně už tak trávím šestý den. Stále hledám očima na vodě jakýkoliv náznak pohybu kaprů. Hledám v dálce i u břehu a stále nic. Není kam se přestěhovat, jezero je plné rybářů, a tak musím bojovat v rámci tohoto svého místa. Ještě hodinu, a pak se setmí a půjdu spát. Dnes zase nic, už šest dní krmím oblast ve vzdálenosti asi 60 m od břehu, kde mám nahozené dva pruty a třetí vyvezený cca 150 m u podvodních překážek. Kapři nikde, a tak moje návnady i nástrahy likvidují nekonečné zástupy tloušťů, plotic a karasů. Ráno vstávám a říkám si, takhle to dál nejde, vytáhnu pruty nahozené u břehu a během dopoledne je rozvezu do další zátoky ke břehu, k jiným překážkám ve vzdálenosti caa 100 – 150 m jen s několika ks boilies rozhozených do okolí několika metrů. Den proběhl ve znamení těch předchozích, už mě to ani nemůže překvapit. Nakonec jste-li poprvé na jezeře, se kterým nemáte žádnou zkušenost, co by jste jiného čekali, že to bude jezdit od první minuty? Pořád jsem v optimistické náladě, nakonec jel jsem sám do Itálie a díky pomoci a radám kamarádů, jsem se dostal až sem, tak si to užívám. Sbírám cenné zkušenosti…

1

Blíží se další, již sedmý večer, lezu do spacáku a najednou rána jako když skočí kapr. Vylezu z bivaku, všude je tma, tak si říkám, že to spíše bylo přání než realita. Zase ty kačeny, jsou všude. Usínám, ale po dvou hodinách se probouzím, musím se jít protáhnout. Stojím před bivakem, měsíc osvětluje hladinu a najednou se to stalo – přesně na místě, kde už týden krmím. Kapr přede mnou vyskočil. Byla to taková rána, že jsem nadskočil. Samozřejmě první večer, kdy na krmném místě nemám ani jeden prut. Nečekám na nic. Stahuji oba dnes vyvezené pruty a nahazuji je. Jeden před sebe do krmného místa, druhý pak o 30 m vedle mimo krmné místo, ale poblíž břehu. Čekáte, že jsem tu noc nachytal hromadu kaprů? Zapomeňte na to, zase nic. Tohle je fakt k vzteku.

12 kg
šupináč 12 kg

Ráno mě ze spacáku vytáhlo sluníčko. Krásně jsem se vyspal do nádherného dne. Kobrou přikrmím pár ks boilies a zaujmu pozorovací polohu v leže ve člunu. Divadlo začíná až odpoledne na druhé straně zátoky. Pár metrů od břehu skočí první kapr, zhruba za 20 minut druhý kapr, to už bylo blíže. Hejno jede směrem ke mně. Třetí výskok. Kapra jsem viděl zřetelně, přesně nad mou nástrahou. Odhadem pěkný 10 kg šupináč. Po sedmi dnech bez záběru jsem napnutý k prasknutí.labuť Parádní podívaná. Už to netrvalo dlouho a přichází první záběr. Můj první italský kapr – tmavý 12 kg šupináč. Prut s tím samým boiliem nahazuji zpátky. Lehce dokrmuji. Uplyne pár hodin, už je hluboká noc a rozjíždí se mi ten samý prut. Konečně, kapři jsou v mé oblasti. Zdvihám prut a je jasné, že tentokrát je protivník jiné váhové kategorie. Naskakuji do člunu a mám před sebou 45 minutový úžasný boj. Rybu se mi z hloubky 11 – 15 m dlouho nedaří dostat ode dna. Vozí mě po jezeře 200 m tam a zase zpátky. Doufám, že jsem nezapřáhl sumce. Až po 30ti minutách se mi ho konečně podaří dostat poprvé ode dna. Ale až po dalších dlouhých 15ti minutách se mi u člunu vyvalí unavené tělo velkého, dlouhého šupináče. Impozantní kapr leží na podložce na dně lodi. Koukám na něj ve světle čelovky s němým úžasem. Je obrovský, určitě má přes 20 kg. Oba jsme vyčerpaní. Jedu zpátky na břeh. S vypětím posledních sil kapra zavěšuji do vážícího saku. Nevěřím, kapra vážím znovu – po druhé, po třetí. Je to tak, ten úžasný šupináč má 25,40 kg a ještě měřím – 111 cm. Nad ránem chytám ještě jednoho šupináče okolo 12 kg. Byla to první mrazivá noc podzimu, ale mně přinesla nádherné šupinaté štěstí. Týden bez záběru je zapomenut a to mi zbývají ještě dva dny chytání…

4

Tento příběh je z mého prvního výletu, pro mě neznámého italského jezera. Všichni máme svůj styl chytání, do toho mého jste již měli možnost nahlédnout. I tak bych se rád rozepsal o dvou oblastech kapraření, které v posledních letech prochází poměrně dynamickým vývojem:

Vzdálenost lovu od břehu

Vzpomínám si na období, kdy se kapři chytali obvykle tak do 100 m, nebylo dostupné technické vybavení – pruty, šňůry, čluny, motory… Dnes už všechno máme a jaký je výsledek? Tam, kde to jde, spousty rybářů vyváží za hranici kdysi možného. Dnes už nikoho nepřekvapí vyvážka na 200 m, 300 m, 500 m, dokonce už se to dostalo do roviny osobních rekordů, kdo dokáže navázat více cívek a dostane se na hranici 800 m či dál, je přece mistr extrémů, že? Asi je tato touha po vzdálenostech pochopitelná na velkých, rozlehlých a mělkých jezerech. I přesto se přiznám, že mě tato módní vlna nedostihla. Pokud mě k tomu okolnosti donutí i já vyvezu, ale když si mohu vybrat, hledám místa, kde můžu chytat na odhoz. Chytal jsem takto i na opravdu rozlehlých vodách po celé Evropě, ve vzdálenostech do 80ti m a téměř vždy se mi podařilo ulovit pěkné kapry. Což mě ještě více utvrzuje v mém názoru, že ryby kolem břehu proplouvají pravidelně a vedou tudy jejich cesty za potravou. Vzdálenost do 80ti metrů od břehu pro chytávám ve třech zónách.

První zóna – příbřežní – do 10ti m od břehu. Jsou zde často rákosová pole, stulíky, nebo jen pozvolný spád dolů, či ostřejší zlom. Menší ryby jezdí často těsně u břehu či rostlin, ty větší ryby jsem vždy chytil spíše až 2 m od břehu dál od rostlin nebo až u hranice zlomu. Jen pro zajímavost: tyto zóny rybáři poměrně hodně opomíjejí např. na světoznámém Rainbow uvidíte dvacet rybářů s 80ti pruty nataženými k různým ostrůvkům uprostřed jezera a jen mizivé procento těch, co chytají těsně u břehu, na kterém sedí.

6

Druhá zóna – postupného klesání – mezi 10 m – 40 m. Tato zóna je charakteristická buď pozvolným padajícím dnem často pásem rostlin podél břehu dosahujícím až k hladině, nebo zde pokračují zlomy, často zde najdete přechod z tvrdého dna na bahno. Rád chytám mezi břehem a pásem rostlin. Tato zóna bývá zajímavá zvláště na jaře, když se plní přehrady vodou z hor, voda v jezeře stoupá, zaplavuje místa jindy nedostupné, vyplavuje různou potravu a ryby se chystají ke tření. Druhé možnosti jsou zlomy a přechod tvrdého dna na bahno, tady vždy můžete hledat proplouvající ryby hledající potravu v různých hloubkách.

19,10 kg ulovený 50 m od břehu
19,10 kg ulovený 50 m od břehu

Třetí zóna – normální dno – 40 m – 80 m. Ptáte se, co tady může být ještě zajímavého? Odpověď je jednoduchá. Právě že na první pohled nic. Na druhý pohled je to často zóna za pásem vodních rostlin, a nebo pouze bahnitá oblast. Stále to zní nelogicky? Mně ale třetí zóna přinesla největší počet velkých kaprů. Je to asi dáno tím, že v těch prvních dvou zónách se často pohybuje větší množství jiných ryb, které jsou u návnad jako první. Velcí kapři přijíždějí na krmné místo jako jedni z posledních, když ten největší ruch opadne. Připlavou opatrně, z pozadí, což znamená, že odněkud ten rozruch pozorovat museli.

K tomuto poznání jsem dospěl na Cassienu, kde jsem měl možnost sledovat několik hodin chování bílých ryb a kaprů při krmení. Bylo to fascinující. Ta reakce na mnou nalámané bagety, stále však podle stejného vzorce. První se krmily drobné rybky, pak malí kapři, ale až na konec se z hlubin vyloupl nějaký starý mazák. Vycházím z toho, že naše krmné místo je pod vodou něčím taky nepřirozeným, tudíž reakce bude podobná.

7

Proto rád nahazuji 10 – 15 m za pás rostlin, těsně u něj jsem vždy ulovil jen menší ryby, nebo jen tak do bahna – věřte, kapři tam jsou, vždyť kde jinde je hledat, než na bahně, kde žije nejvíce potravy.

Krmná kampaň

Četli jste články, kdy autor popisoval, že chytal pouze na jednu neatraktivní nástrahu maximálně doplněnou o pár volných návnad s PVA, a nebo naopak o obrovských krmných kampaní v řádech desítek kilogramů s nástrahou velmi aktraktivní?

Jsou to dva odvrácené protipóly, jak řešit ulovení kapra. První s jednou nástrahou vám dává šanci na ulovení větší ryby, velká krmná kampaň s atraktivní nástrahou pak vede k rychlejšímu výsledku. Dalo by se říci, že přináší větší množství ulovených ryb jen s menším váhovým průměrem. Velké krmné kampaně se dnes dostávají do velké obliby a pomalu u některých rybářů směřují v touze po úspěchu až k neuvěřitelnému množství v řádu set kilogramů návnady, které se ne vždy potkají s úspěchem v podobě chycení opravdu velkého trofejního kapra. Částečným kompromisem je krmná kampaň založená na principu ubývajícího potravního zdroje. Na začátku své výpravy zavedete do vody větší množství boilies a na základě reakce kaprů a počtů záběrů pak dokrmujete.

Osobně jsem si vzal z každé něco tak, aby to vyhovovalo mému stylu chytání, kdy jezdím na jedno či dvou týdenní výpravy. Jezdím na ryby pro relax, kdy chci chytnout více ryb a při tom stále s cílem ulovit především tu opravdu velkou rybu. Jen pro upřesnění, jezdím většinou jen s jedním druhem boilie už několik let. Má jednička je Biosquid s amino komplexem oliheň, kterou používám jako nástrahu i jako návnadu.

Při svých krmných kampaních se soustřeďuji na několik faktorů:

Stav nástrahy – používám dva způsoby – buď „ostrou“, velmi atraktivní nástrahu, kterou umisťuji mimo lovné místo s volnými návnadami, s cílem chytnout velkého kapra, který se pohybuje v povzdálí krmného místa. Druhou mou oblíbenější a úspěšnější prezentací je „mrtvá nástraha“ – např. 24 hodin vymočená jediná nástraha, kterou si připravuji dopředu na břehu. Když chytnu kapra a boilie stále ještě drží na vlasu, nahazuji bez výměny zpět, popř. nemám li záběr, nechávám nástrahu na místě klidně ležet i 72 hodin. Boilies nemusí být ani tak tvrdé či vysušené, jen zatáhnu zarážku dovnitř boilie, aby pevně drželo. Nepoužívám další návnady na PVA, nechci dát kaprovi šanci porovnávat nástrahu s volnou návnadou a tím odhalit moji past.

8

Množství a stav zavedené návnady – začínám vždy zavedením většího množství návnady při prvním zakrmením. Konkrétní množství záleží na momentální situaci u vody a ročním období. Může to být 0,5 kg, ale také i 5 kg. První dávka bývá „ostrá“ čerstvá a popř. nějak zatraktivněné boilies. Následující dávky se pak již řídí reakcí kaprů na krmení. Další dávky už většinou zaměřuji na selekci ryb, tudíž boilies již bývá tvrdší a vysušené. Dalším mým záměrem je mít v krmném místě boilies v různém stavu rozpadu či atraktivitě. Chci zmást staré mazané kapry, kteří jsou zvyklí, že po nájezdu mládeže zmizí ty měkké atraktivní návnady a na ně zůstanou jen ty málo voňavé, přehlídnuté. Proto mám několik kbelíků s vodou z jezera a v něm namočené boilies. Když pak zavádím návnadu do vody, používám boilies např. ve čtyřech rozdílných stupních atraktivity či rozpadu.

9

Možnost a způsob zavedení návnady do vody – již jsem se zmínil v předchozích částech svého článku. Rád chytám do 80ti m od břehu, jednak z důvodu výskytu kaprů, ale také pro možnost rychlého přizpůsobení krmné kampaně v momentální situaci. Protože chci mít ve vodě návnadu v různém stupni rozpadu, chci mít i možnost krmit ve chvílích, kdy jsem přesvědčený, že ryby nejsou aktivní. A jen proto, že potřebuji dokrmit, nechci vyjíždět na vodu na člunu. Snažím se udržet maximálně možný klid na lovném místě a časté vyjíždění by tomu moc nenapomohlo. Proto rád krmím kobrou, dopřává mi možnost udržet na krmném místě dostatečný klid, stejně tak i možnost po záběru nahazovat ze břehu. Pokud jsem se zmínil, že nepoužívám k nástraze PVA s volnými návnadami, pak je důležité toto tvrzení doplnit o to, že návnadu zavádím plošně např. na plochu 50 x 50 m, kterou postupně zmenším na polovinu. Kapr pak nenachází koncentrované krmení, ale jednotlivé návnady, což napomáhá k dokonalosti a úspěšnosti mé pasti s jedinou nástrahou.

Kapr 24 kg
Kapr 24 kg

Ulovil jsem tři kapry, byl jsem na koni, teď už to půjde jako po másle, ale mám dojem, že kapři jsou jako ženy. Opravdu svéhlaví a nevyzpytatelní. Záběr nepřichází. Mám před sebou poslední noc. Opět začíná mrznout. Ráno budu balit, v 10:00 odjíždím. Celou noc se nic neděje. Nad ránem ještě za tmy přichází nesmělý záběr a na břehu je po chvíli skoro 15 kg lysec s deformovaným ocasem. Nic neměním. Stejnou nástrahu nahazuji do stejného místa. Zbývají poslední čtyři hodiny výpravy, už nejdu spát. Začínám pomalu balit, je neskutečná zima, mrzne tak, že čerstvě uvařené kafe je do chvíle skoro studené, auto celé omrzlé… S prvními paprsky slunce si užívám tu nádheru, ledové ticho, probouzející se přírodu… To jsou ty chvíle, které se do běžného života nepočítají. Ty chvíle, které vám nikdo nikdy nevezme. Už jsem to nečekal, ale od hrnku kávy mě vytrhnul poslední záběr. Dokonalost těch okamžiků se naplnila, byl jsem v rybářském ráji. S prutem v ruce jsem se pustil do posledního zdolávání výpravy. Byl to neskutečný souboj. Od první chvíle bylo jasné, že mám na prutu pořádného kapra. To ráno mělo prostě být dokonalé. Italské jezero mi vydalo dalšího ze svých šupinatých pokladů – 24 kg a 105 cm.

Jan Ščerba

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (6 hlasů, průměr: 4,17 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

1 KOMENTÁŘ

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here