Již v počátku výpravy do Maďarska mi chodily zprávy s dotazy právě na tento revír, tak jsem se rozhodl všem čtenářům těchto následujících řádků přiblížit naši výpravu na jezero Palotás. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne, a tak i zahraniční cesta je přeci jen v několika směrech lepší a milejší, pokud jste na vše dva. Proto jsem se vydal na tuto výpravu s mým bratrancem Ivošem a musím říci už teď, že to byla opět skvělá výprava.
Na cestu jsme se vydali v nočních hodinách z Podještědí, odkud naše cesta začala. Bylo před námi něco kolem 650 kilometrů a plán dojezdu byl stanoven na poledne. V časném ránu jsme překročili české hranice se Slovenskem, zaplatili poplatek za užití dálnice a nad ránem nás vítalo Maďarsko. Poplatek za užití dálnice v Maďarsku lze uhradit na benzinové stanici přímo u pokladny, což je asi nejjednodušší cesta.
Po malém občerstvení a dobré kávě nás čekalo posledních 200 kilometrů, a to z větší části po dálnici, a několik kilometrů přes Budapešť. Úchvatný pohled na řeku Dunaj a památky tohoto města se Vám určitě vryjí do paměti stejně jako mně. Původně jsme se měli centru města vyhnout, ale protože navigace zvolila cestu přes město, řídili jsme se podle ní. Nelitoval jsem.
Zhruba po hodině cesty od Budapešti se před námi objevila cedule obec Palotás, na což jsme čekali celých 650 kilometrů cesty. Proběhl rychlý nákup potravin, malý odpočinek a hurá k vodě. Stáli jsme nedaleko vodní plochy u hlavního zázemí, jakési klubovny s malým občerstvením, kde sídlí správce revíru. Bohužel zde správce najdete od 6–11 hodin a pak od 15-20 hodin. V našem případě nebyl tedy příjezd na dvanáctou hodinu v poledne úplně optimální, ale po několika telefonátech jsme se domluvili na pozdějším zakoupení povolenek a mohli jsme se rovnou vydat k vodě.
Po několika málo metrech se před námi rozprostřela vodní plocha s rozlohou kolem 70 ha a průměrnou hloubkou kolem 2,5 metrů, jak se lze dočíst na různých stránkách o tomto revíru. Většina lovících byla v přední části revíru, a tak jsme se ani my nevzdalovali dál a vybrali si tak místo na břehu v třetině vodní plochy. Unavení z cesty jsme vybalovali o trochu pomaleji a na vodu jsem vyrazil téměř před setměním.
V našem lovném místě dosahovala hloubka vody 3 metry a velmi mě překvapila její teplota. Sonda echolotu ukazovala teplotu kolem 19 stupňů. Vskutku zde nebylo co hledat. Žádné překážky, kameny, padlé stromy, prostě nic. Po umístění bójky následovalo zakrmení, vyvezení prutů a krásný večer před námi. Již v ranních hodinách nás čekalo na maďarských hranicích příjemných 14 stupňů a odpoledne to bylo téměř na kraťasy. S přicházející tmou se postupně ochlazovalo. Vtom nám přišel první záběr. Následovalo pomalé odvíjení vlasce a zásek. Bohužel kvůli mému nabádání k zaseknutí přišel Ivo o první rybu výpravy, kterou po záseku okamžitě ztratil…
Následující hodiny se obešly bez záběrů a stejně tak tomu bylo celé dopoledne v další den. Odpoledne jsem opět vyjel na vodu, přihodil několik lopatek kukuřice s pár hrstmi rozpustných boilies a opět vyvezl pruty.
První a poslední ryba výpravy
S přicházející půlnocí se rozeznívá můj příposlech a pomalý záběr se proměnil v souboj s první rybou. Hned od počátku se ryba vydala směrem k hrázi, ale po krátké chvíli jsme se radovali z úlovku první ryby, který ležel v naší podložce. Po pořízení několika fotografií našeho šupináče a zvážení, kdy po odečtení vážícího saku měla ryba něco málo přes 11 kg, jsme ji vrátili vodě. Neskutečná radost nás dostala do euforie. Ihned po půlnoci jsme ještě vyvezli nové nástrahy do zakrmeného místa u naší bójky a čekali tak další záběr. Toho jsme se bohužel nedočkali.
Počasí pomalu začínala ovlivňovat přicházející změna tlaku a změna počasí v podobě silného větru. Silný vítr bylo slabé slovo, síla větru byla taková, že nebylo možné bezpečně vyplout na vodu. Motor sice zabíral, ale nebylo možné zůstat chvíli na jednom místě, tudíž i položení nástrah na stejná místa bylo absolutně nemožné. Boj s přírodou jsme v tento den vzdali a snažili se tak lovit z odhozu.
Během několika málo hodin došlo i k razantnímu ochlazení vody, vítr nabíral stále více na síle a my měli před sebou předposlední den výpravy. V časovém rozpětí zhruba jedné hodiny, kdy poryv větru alespoň na pár desítek minut ustal, jsem sobotní ráno naposledy vyvezl pruty, stáhl bójku a nastalo posledních pár hodin boje o štěstí, náhodu nebo smilování svatého Petra.
Až na pár záběrů však nepřišla již žádná ryba, ale i tak jsme výpravu zhodnotili za úspěšnou, protože nám správce při odjezdu sdělil, že to v posledních deseti dnech je s rybami špatné a na celém revíru se vytáhli pouze dva kapři. Jeden úlovek byl u hráze a jeden právě ten náš. Tak jsme se alespoň s malou spokojeností mohli vydat zpět na cestu domů.
Něco málo o revíru
Revír lze dohledat na různých webech, avšak informace jsou zde poněkud zastaralé nebo úplně nepřesné. Jak se někde píše o jezeru, tento revír není jezerem, ale retenční (přehradní) nádrží s rozlohou kolem 68-70 ha s průměrnou hloubkou 2,5 metru a největší až 8 metrů u hráze, ale určitě záleží na stavu vody.
V zadní části se do jedné třetiny rozlohy nachází krásná místa dostupná také automobilem, kde lov ryb v počátku jara a letních měsících musí být skutečným zážitkem. Hloubka vody je zde od 1 m do 2,5 metrů a břehy jsou bohatě porostlé rákosem. V polovině vodní plochy se stupňuje hloubka vody od 2,5 metru do 4,5 a postupně k hrázi se zvyšuje ze 4,5 až na 8 metrů hloubky – tento stav je určitě při plném napuštění.
Doporučuji užít echolot k přesnějšímu určení hloubky ve zvoleném lovném místě. Dno je pokryté slabou, ale místy určitě i větší vrstvou černého bahýnka a v okrajích se nachází písčité dno. Lovná místa jsou dost prostorná i pro skupiny rybářů a velmi dobře dostupná automobilem, což jistě mnohé z Vás potěší. Možná nevýhodou je, že místa si nerezervujete předem. Tedy kde je volné místo, tam se můžete usídlit.
Povolenku vystavuje správce v době 6-11 hodin nebo pak 15-20 hodin. Mluví pouze maďarsky, tedy použít ruce, nohy, telefon s překladačem. Ale lze se s ním domluvit, je velice příjemný. K zakoupené boilies povolence, která stojí 6000 Huf, dostanete listinu, kde vyplňujete své úlovky se záznamem času chycení, puštění a váhu ryby. Nutné je to opravdu vyplnit, kontrolu očekávejte častou, tak 3 až 4 za den bylo zcela běžné.
Ovšem při dodržení pravidel a slušném chování s dodržením pořádku na lovném místě Vás nikdo nebude zbytečně nutit vytahovat pruty z vody a vymýšlet si na Vás jiné kontrolní záležitosti. Pak už stačí mít prostornou podložku, velký podběrák, desinfekci, neužívat olověné šňůry a pletenky pro koncové sestavy a montáže (lze nahradit monofilem 0,50 mm nebo 0,45 mm fluorocarbonem či něčím podobným).
Háčky jsme používali dle uvážení. Nikdo neřešil, zda jsou bez protihrotu. Zavážení, zdolávání, zakrmování z člunu je dovoleno a stejně tak použití tyčové bójky. Pro pohyb na vodě je dobré být vybaven záchrannou vestou a pohyb po vodě je zcela na Vaše nebezpečí. Doporučuji použití elektromotoru, větrné dny na této vodě jsou opravdu větrné a ideální v síle od 45 lb.
Co se týče krmení a návnad, nejčastěji ryby reagovaly na nástrahy v zakrmeném místě poblíž bójky, odkud i přišel náš úlovek. Rozhodně bych volil pro tento revír plošnější zakrmování a častěji dokrmoval, než to v počátku přehnat s velkým množstvím. Tuto techniku lze i odkoukat od místních rybářů, kteří znají revír velice dobře.
Na týden pobytu u této vody nám postačilo zhruba 30 až 40 kg vařené kukuřice a několik kg boilies a malých krmných pelet. Příchutě, které ryby zajímaly, byly především aroma maso, ryba, pak je zde populární mango a oliheň s chilli, ovšem trefit se do rybího apetitu, jak všichni víte, někdy není úplně jednoduché.
Rozhodně se už teď těšíme na další sepsání několika řádků z našich toulek po maďarských vodách v další nové sezóně. Všem slušným rybářům přeji mnoho úspěchů nejen u vody, ale i v osobním životě.
Za tým kubasvoboda.cz extreme fishing
S pozdravem
Jakub Svoboda
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
