Každému rybáři se občas zdají sny o tom, jak najde zapomenutou, civilizací nepoznamenanou vodu, kde žije tisíce ryb těch nejrůznějších velikostí. Mně se jednu takovou perlu mezi revíry podařilo objevit. A chtěl bych se s vámi podělit o zážitky z první výpravy na tuto vodu, jak já říkám na vodu snů a skutečností…
Je krásné ráno a já se svým kamarádem a jeho přítelkyní, čekám až přijede táta, naloží věci a vyrazíme na týdenní výpravu za divokými kapry na jednu zapomenutou vodu. Předem jsme se zde byli podívat, vytipovat místa a najít příjezdovou cestu, protože se zde dá jen velice těžko dostat k vodě. Přijíždíme k vodě a čeká nás snosit všechny věci asi 100 m dolů k vodě a potom je všechny ještě převézt na člunu na druhou stranu. No, bude to makačka, ale proto jsme tady. Já se chopím převážení a kamarád s jeho přítelkyní zatím budou snášet věci a nakládat. Trvalo nám to asi dvě hodiny. Postavili jsme tábor a já s kámošem jsme vyrazili zmapovat dno. Věděli jsme, že zde hodně hýbají s vodou a že během chvíle může stoupnout nebo klesnout až o 5 metrů. Těmto podmínkám jsme chtěli přizpůsobit i naše lovné místo. Na echolotu se nám ukazuje neskutečný profil dna. Je tu plno vázek a lavic, které z jednoho metru padají až na 13 m, což je docela extrém. Nakonec se rozhodujeme, že bójku umístíme na lavici s hloubkou 2 m asi 100 m od břehu, ke které budeme vozit každý jeden prut a ostatní pruty budeme rozvážet na místa, která se nám budou líbit. Vracíme se na břeh a připravujeme si montáže. Zvolili jsme zde systém s odpadávajícím kamenem. Já volím na jeden prut 25 cm návazec ze splétané šňůrky quiksilver a na druhý 40cm z potahované šnůrky Sufix chameleon, u kterého 5cm od háčku stáhnu potah. Kamarád volí na jeden prut návazec čistě z fluorocarbonu a na druhý ze šňůrky expert od Jet Fish. Oba máme navázáno. Připravíme si krmení a můžeme vyrazit zavážet.
Na tuto výpravu jsme si s sebou vezli 5 kg boilies borůvka, 5 kg banán+ryba a 1 kg brusinky, k tomu ještě 10 kg halibut pelet a 20 kg řepky. Ke každému z prutů zakrmíme zhruba 0,5 kg pelet a tak 20 kuliček boilies spolu s řepkou.
První dva pruty jsme zavezli k bóji, jak už jsme se dříve domluvili a ostatní podle sebe. Já jsem pro svůj druhý prut zvolil hranu koryta a kamarád sází na pás trav po jeho levé straně. Tak, želízka jsou v ohni a teď můžeme jen čekat, co nám tato perla přinese. Mezitím co jsme si chystali pruty, nám Žáňa uvařila kávu a večeři, na což nejsme na rybách zvyklí, ale líbilo se nám to. Dlouho do noci jsme potom debatovali, co tato voda může skrývat a probírali taktiku na následující dny.
Druhý den ráno se probouzíme okolo 7 h a když vylezeme ven, tak přichází šok! Voda přes noc klesla pomalu o 10 m, což jsem ještě nikdy nikde neviděl. “No ale co”, říkáme si, “ryby jsou už na to jistě zvyklé!”. Při snídani mi přichází pomalá jízda z koryta a mně se rozbuší srdce jako o závod. Přibíhám k prutu – sekám, ale bohužel do prázdna. Velice mě to mrzí, ale jsem rád, že ryby začali být tak aktivní a říkáme si s kámošem, že je to dobré znamení. Montáž vyvážím na stejné místo a věřím v brzký záběr. Přihazuji 10 kuliček a mířím zpátky na břeh. Jenže, bohužel, se až do večera nic nedělo a my jsme trošku rozladění, ale nevěsíme hlavu. Jediné, z čeho si trochu dělám hlavu, je, že tak voda stoupla – až kousek nad přední packy stojanů. Přes noc se taky nic neděje, a tak ráno převážíme všechny pruty a dokrmujeme. Samozřejmě, že se mezitím snažíme přijít na důvod, proč ryby nejdou. V tom přichází kamarádovi zběsilá jízda na levačku! Kámoš zasekává a zásek sedí. Ryba si bere metry vlasce a u břehu dělá neskutečné výpady. Po dlouhém boji jsme opravdu zvědaví, co na nás vykoukne za monstrum, ale k našemu překvapení podebírám lysce tak 5-6 kg. Nemohu uvěřit bojovnosti zdejších kaprů a kamarád povídá, že to taky ještě nezažil. Prohlížíme si kapra a jsme šťastní, že jsme konečně zdolali rybu. Je to nádherně vysoký lysec. Pořizujeme pár fotek a kamarád kapříka pouští zpět do svého rodného živlu.
Kamarád zaveze prut na stejné místo a dokrmí pár kuličkami. Potom si vychutnáváme krásný pocit a debatujeme, jak docílit více záběrů. V tom začne voda stoupat docela rychle a já začínám mít strach, že se budeme muset stěhovat. Koukáme na stoupajcí vodu a já říkám kámošovi, ať si dají s Žáňou věci na lehátka, aby je neměli mokré. Říkám si, že už to musí každou chvíli přestat a voda se zastaví. Ale nestává se tak a když už se voda poněkud rychlým tempem dostává až do bivaků, domlouváme se, že se posuneme výš. Doufáme, že tam už se na nás voda nedostane. Ještě jsem zapomněl zmínit, že voda zde má po celý rok jenom okolo 12-ti stupňů, takže si umíte představit, jaká je to slast, stěhovat po kolena v ledové vodě celý tábor výš. Za chvíli jsme hotoví a řeknu vám, takhle rychle jsem se ještě nikdy nepřestěhoval! Do večera voda stoupla ještě značný kus. Když se poté koukáme do míst, kde jsme měli bivaky, jsme zatraceně rádi, že nás to nepotkalo v noci, protože v těchto místech jsou nyní tak 3 metry vody. Stojany jsme museli mít ve vodě, protože výš už je nebylo kde postavit, takže ke každému záběru budeme muset 10 m křovím a 2 m ledovou vodou. “No super!”, říkám si. Koukáme na sebe s kamarádem a v duchu si oba říkáme, že jsme blázni! Pak se ale mlčky shodneme na tom, že tahle voda za to stojí. Další problém, co se vyskytl byl takový, že jak prudce stoupla voda, tak s sebou donesla neskutečné množství naplavenin v podobě klád a chuchvalců trávy. V praxi to znamená, že snad každou hodinu letíme k prutům a musíme odvázat člun od stojanu, z vody na něj naskočit a jet čistit silony.
Neumím si ani představit, jak to bude vypadat v noci a musím přiznat, že jsem měl docela nahnáno! Přes noc jsme neměli ani záběr. Kromě pár klád, které se zachytly za vlasce. Ráno u snídaně se domlouvám s kámošem, že ryby moc z našeho krmného místa nejdou, takže ho přesunem na hranu koryta. To ale znamená, že si budeme muset prosekat flek napravo od našich bivaků, abysme byli ke korytu blíž a mohli bychom tam přesunout pruty. Asi za dvě hodiny jsme hotoví. Jsme sice celí popálení a poškrábaní, ale ta námaha za to stojí. Vyrážíme na vodu posunout bójku. Koukám do echolotu, a jak najíždíme na hranu koryta, echolot se úplně rozpípá tím, jak hlásí proplouvající ryby. To nás velice nadchne a dodá nám notnou dávku naděje na záběry. Určitě tudy budou proplouvat i kapři a my si snad už konečně pořádně zachytáme. Vracíme se na břeh připravit krmení a pruty na zavážku. Všechny montáže pokládáme na hranu koryta daleko od sebe a do velkého prostoru rozhazujeme boilies a pelety. Všechny udice jsou ve vodě – my jsme spokojeni a s dobrým pocitem, že jsme pro to udělali vše, jdeme večer spát.
Ráno se probouzíme a vypadá to, že dnes asi přijde bouřka. U snídaně probíráme vše možné a v tom přichází záběr na můj prut. Přisekávám a cítím jenom slabý odpor. Vytahuji jen malého kapříka, kterého vyháčkuji hned ve vodě a spokojený jdu prut zavézt nazpátek. Asi hodinu po zavezení přichází další záběr – opět na můj prut. Vytahuji stejně velkého kapříka jako předtím. Takhle to pokračuje až do rána a já s kamarádem zdoláváme každý asi 10 kapříků stejné velikosti.
Ráno se bavíme, co dál. Ryby se nám sice podařilo přimět k tomu, aby se krmily, ale zrovna ne takových rozměrů, co bychom si přáli. No nic, plán je jasný, už budeme krmit jenom boiliesem. Převážíme pruty, dokrmujeme boiliesem. Plni očekávání čekáme na další záběr. Ten přichází, ale pořád ta samá sorta. Do oběda každý zdoláváme po dvou kapřících. Povídám kámošovi, že je ale dobře, že už těch záběrů od malých ryb oproti předchozímu dni ubylo a že se určitě musí nějaký větší splést. K večeru přichází pomalá, ale za to razantní jízda na kámošův prut. Ten přisekává a kapr se rozjíždí neuvěřitelnou rychlostí směrem doleva. Kámoš přitahuje brzdu a pomalu couvá dozadu, aby kapra otočil. To ale nejde – ryba má neuvěřitelnou sílu. Povídám: “Skoč do člunu, jedeme za ním! Tohohle kapra musíme vytáhnout! Na takovou rybu tady čekáme!”. Vesluji, co mi síly stačí, abych se dostal nad kapra. Ten pořád ujíždí. Najednou se zastaví a kámoš mi oznamuje, že je kapr ve vázce. Dovesluji nad vázku, ale s rybou nejde pohnout. Kamarád ho zkouší všelijak vyprostit, ale nejde to. Ptám se: “Cítíš ho tam ještě?”, “Jo” odvětí. “Zkus mu povolit!”. Kámoš tak činí, ale ani to nepomáhá. Ještě chvíli se snaží, ale pak kapra už ani necítí, a tak usuzujeme, že už tam není. Škoda, ani se k vázce nedá potopit, je pod námi 12 metrů. Tak vlasec trháme. Je to obrovská smůla! Vracíme se na břeh a oba jsme smutni, protože víme, že tohle mohla být ryba výpravy. No nic, nedá se nic dělat, hold taková už rybařina je.
Kámoš to rychle navazuje a vyváží zpět. Popíjíme kávu a doufáme, že snad ještě nějaká podobná akce přijde, ale s vítězstvím pro nás a ne pro kapra. Do večera zdoláváme ještě pár menších kapříků a jdeme spát. Noc je bez záběru. U snídaně se modlíme, aby přišel velký kapr. Do oběda se nic neděje, a tak jedeme přikrmit, ale montáže necháme na místě. Začíná se zatahovat a vypadá to opět na bouřku. Teď už ale přišla – a jaká! Začalo silně pršet a foukat. Nad kopci byly vidět blesky. Do tohohle nečasu mi přichází jízda. Na nic nečekám a běžím k prutu, kamarád hned za mnou. Zasekávám a ryba se rozjíždí neskutečnou rychlostí jako kamarádovi předtím. Říkám si, to je on! Dotahuji brzdu a snažím se ho vší silou otočit, ale nejde to. Kamarád na mě volá: “Skoč do člunu!”. Kouknu se na něj, jestli to myslí v tomhle vážně a on přikyvuje na znamení souhlasu. Už jsme si vytrpěli dost, takže tohle ještě přežijem. Skáči tedy do člunu a kámoš vesluje, co mu síly stačí. Prudký déšť nás bičuje do tváří a blesky lítají všude kolem. Klečím ve člunu a snažím se mít děličku co nejvíc sklopenou, abych nedostal ránu. Kdyby nás někdo viděl, tak asi neuvěří svým očím a následně si zaťuká na čelo, ale nám je to fuk! My kaprařinou žijeme a pro naše miláčky uděláme vše. Ryba si namířila k potopenému stromu.
Snažím se jí tedy otočit, ale marně – ach jo, je tam. Přijíždíme ke stromu a já se snažím kapra dostat ven z větví, ale nejde to. Nakonec mi kapr montáž řezá a já koukám na vlající silon. “Sakra!”, nadávám si chvíli, ale co se dá dělat. Rychle pryč z vody, než nás něco zasáhne. Prut odkládám do stojanu a běžím s kámošem do bivaku. Tam dostáváme řádně vyhubováno od Žanety, co jsme za blázny. My to ale nevnímáme, jen na sebe s kamarádem koukáme a přemýšlíme. Oba víme, že už jsme znovu přišli o velkou rybu a moc nás to mrzí. Takže nad námi opět zdejší kapři zvítězili. Do večera se už nic neděje a mně se pořád v hlavě přemítá, jak by mohly být ty ryby asi tak velké. Noc nám taky nic nepřinesla. Ráno dokrmujeme a doufáme, že snad něco přijde. Ještě převezeme pruty. Čekáme, co bude dál, jenže se celý den až do dalšího rána kromě pár menších kapříků nic neděje. U snídaně rozebíráme, co dál. Je to náš předposlední den, tak bychom snad ještě něco slušnějšího vytáhnout mohli. Domlouváme se, že krmit už nebudeme, dáme jenom pár kuliček na pva šnůrku a budem čekat na něco většího. Jak jsme se domluvili tak činíme. Opět přichází čekání na záběr. Prosím svatého Petra, ať nám ještě přijde ta vysněná ryba a my ji šťastně zdoláme. Jenže ani to nepomáhá a do rána nemáme ani potah. Probouzíme se a je tu ten nejneoblíbenější den výpravy – ten poslední. Balíme věci a spojujeme se telefonicky s tátou, v kolik bude na druhé straně. Po dohodě určuje jako hodinu odjezdu na 15:00. Doufáme ještě v záběr, ale neděje se tak. Převezeme věci, naložíme je do auta a naposledy se rozhlížíme po této nádherné vodě. Oba s kamarádem víme, že tady jsme ještě neskončili.
“No nic, vodičko, díky za krásné zážitky a počkej příště!”
S pozdravem Chyť a pusť Petr Hvězda za CT Junior club Akvarius.
Škoda těch větších kousků.-). Hejbání s vodou v takovym poměru, taky dobrej adrenalinovej zážitek:, ale co by člověk pro ty šupinatý kamarády neudělal:).Jinak pěkně napsaný ať vám to jezdí.-).
To jo, autorovi článku jsem to už psal taky. Musel to bejt super zážitek za těchto okolností. Paráda, doufám, že nám ještě někdy v budoucnu ukáže fotky těch velkejch :-).
No snad jo:)
Pěkné, jen s těma fotkama bych byl trochu více opatrný. Ji sice pravda, že kvůli přístupnosti tam extrémní tlak nebude, ale nadruhou stranu není na této vodě až tolik míst, kde by se dalo bivakovat a lovit. Jinak extra velké zázraky tam nečekejte ale nějaká trochu lepší ryba se tam najde alo moc často se neloví 🙁
vsetko super clanok pekny ale ked uz niekto napise ze vyvazal na hranu do dvojmetrovej hlbky a potom voda spadne o desat metrov a on ma este zaber tak to je uz vrchol.
Ano kaper mas pravdu je to vrchol, ale kdyby si cetl poradne tak ten zaber prisel z koryta a ne s te lavice