V zajetí rákosových polí

Od svých rybářských začátků miluji pohled na vody, jejichž břehy jsou pokryté hustě rákosinou. Nahodit splávek k tomuto porostu mě lákalo již v prvních krůčcích s prvním laminátovým proutkem. U rákosu se vždy něco děje, a to nejen z pohledu drobných rybek, krátících si chvíle oddechu mezi hrátkami ve stínu rostlin, dravců, kteří je zde jezdí rušit z jejich rozjímání, ale časem jsem pochopil, že i větší a velké ryby zajíždějí hluboko do mělčin urvat něco z přirozené potravy, na které jsou porosty velmi bohaté. I když příroda na mnoha místech ustoupila lidem, stále se takové vody dají ještě najít a lov větších kaprovitých ryb na nich je velmi zábavná, ale poměrně náročná záležitost. Kolikrát jsem zůstal s podivem, jaké ryby se dají v místech s minimální hloubkou ulovit.

Ze všeho nejdůležitější je prezentace vaší nástrahy. Zbytky odumírající rákosiny vytvoří na dně ideální místo k růstu dalších rostlin a ne zřídka kdy se stávalo, že nastražené boilies zcela pohltil les rostlin na dně. K rákosovým výhonkům lze posadit atraktivní nástrahu správně, a to se rovná rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, proto se snažím vždy položit přesně a atraktivně, byť někdy musím doslova vydláždit čtverec z partiklu a boilies na dně tak, aby nástraha nezapadla do trsů rostlin. Mnohokrát se stane, že nástrahu položíme, v domnění, že je to v pořádku, ale pokud dlouho nepřichází záběr, kontrolou zjistíme, že není položeno správně. Proto preferujeme přesné a důkladné položení. Mnohokráte hledám doslova oka písku nebo jílu, místa byť jen trošku s pevnějším dnem i hodiny před položením nástrahy. Stávalo se, a to velmi často, že po příjezdu zpět na místo předložené nástrahy, bylo místo doslova vyleštěno, mimo mé pochoutky.

Rákosiny ožívají v prvním jarním slunci, kdy se příbřežní partie ohřejí a v letních dnech a zejména večerech žijí naplno. Zavážením a “zanášením na přesno“ k rákosině vytvářím doslova čtverce podkladu tak, aby moje pochutina tvořila neviditelný střed místečka s montáží, která je ve směsi návnady dobře uschována. Tedy podkladní “letní“ čtverec kukuřice ve velikostech 50×50 cm (1×1 m), do studenější vody jarních večerů bude převahou směsi partikl. Směs kukuřice, řepky, konopí, lnu, pšenice, tygřího oříšku a s přídavkem rozkrájeného boilies, přelité boostery (zálivkami) a přesypané práškovým atraktantem, ať už Multiattract powderem, nebo Enzym fish powderem. V létě se soustředím na “vymazlení“ podkladu pouze boiliem.

Nejkrásnější je stejně přesné zanášení, stanete se v podstatě na moment součástí biotopu. Je to hlavně v podvečer parádní záležitost. Když si na dně hrajete s montáží a schováváte ji na vydlážděném koberci. Často se stává, pokud se zdržíte déle, že drobné rybky, které místo navštěvují jako první, vám doslova uzobávají z ruky. Pokud jsou vodní rostliny dna mimořádně husté, zejména při lovu amura vysypeme čtverec 50×50 cm v silné vrstvě i 5 cm! Nepodceňujme schopnost menších ryb krmné místo “rozjezdit“ a roztahat do větší plochy a vaše nástraha znovu zapadne do neznáma.

Pokud se soustředím na kapříky, do čtverce vkládám pelety s různou dobou rozpadu. Rostliny přitlačím na dno, někdy je nechám i někde záměrně koukat, jakoby naschvál, aby vše bylo přirozené. V hloubkách od 50 cm využívám k prezentaci všech druhů PVA materiálů, a to zejména v lovu v průjezdech mezi rákosovými poli, kde hloubky dosahují nad 1m s tím, že vlastním pozorováním lze zjistit, že kapři průjezdu využívají a hůře se manipuluje při rozložení lovného místa. Kukuřice je v hloubce nejideálnější i díky vizuální kontrole. Žlutá na vás svítí i z mnohem větších hloubek, než 1 m. Pár kuliček rozházím vždy kolem v okruhu několika metrů i přímo do rákosí, klidně i do středu trsu, aby vůně rozkládající se potravy lákala ryby k ohledávání.

Podobný je i lov z lodi na nedosažitelných rákosinách, polích vodních rostlin, zde si mnohokrát sáhne lovec až na dno vlastních schopností a odolnosti. Mnohokráte se za jarních měsíců zhoupneme z lodi a ještě v poměrně studené vodě prohledáváme dno, jak to jde. Je komické pozorovat cvoka, který jednou rukou přidržuje člun a nohama se pokouší sondovat dno, když ostatní ještě v silné vrstvě mikin jsou pohodlně usazeni na břehu. Nesčetněkrát to trvá desítky minut, než je vůbec místo upraveno rukama, nohama tak, aby se i provizorně dalo použít k lovu. A výsledek je skutečně podpořen, nezřídka se stává, že rybáři lovící ve stejných partiích zůstávají bez záběru, neboť nástrahu i návnadu pokládají přímo z lodi nehledě na přímé osahání dna lovného místa a jeho úpravy. Několikrát jsem za větru musel znovu a znovu najíždět nad lovné místo, vylézat a nástrahu znovu a znovu pokládat.

Jaro z mého pohledu patří kuličkám menších průměrů, loni to byl Fruit Secret 15 mm a Pineapple Banana a Butyric 15 mm. Na krmných čtvercích vždy volím lov na panáčka s popkou žluté nebo bílé barvy. Asi z pověrčivosti, či zvyku a zejména příchutě ananasu, banánu, lesních plodů a ovocných mixů.

Léto již patřilo Ananasu s banánem větší velikosti (18-24 mm) a popkám s příchutí obyvatel moře. Jarní háček číslo 8 střídá vždy od 18°C větší šestka. Zásadně pak používám svlíkací šňůrky. Pokud mohu, tak volím Solar nebo Kordu. Výběr na trhu je obrovský. Například Solar Easy Strip 25lb se prodává i v několika odstínech dna, hnědá, zelená a barvě sedimentu a je neskutečně odolná v překážkách, tedy i v hustých porostech a u rákosových kořenů spletených vzájemně do sebe! Super výběr na různá roční období a dle opatrnosti ryb a podmínek k lovu dává Korda Soft N-Trap v nosnostech 6,8, 9,1 a 13,6 kg.

Samotnou kapitolou je pokládání přes hustý travní porost. Zde se dají využít pingpongové míčky, staré signalizátory v kombinaci se Sportcarp závěskou na zadní olovo. Krásně si vedete vlasec přes hustou travinu a usnadní vám to i cestu ke zdolávané rybě. Při troše důvtipu lze vyrobit a připravit doma.

Opravdovou lahůdkou pro fajnšmekry je zdolávání ve velkém rákosovém poli a jeho průjezdech, na “drzovku“ jsme nástrahu umístili do samotného centra porostu. Po záběru rychlý přesun za kaprem. Ten si úplně v klidu zahrál slalom mezi rostlinami a my museli se člunem za ním, někde to šlo, někde ne, tím to evidentně začalo tohoto “pana neznámého“ více bavit a předváděl i nádherné osmičky :). Veliké překvapení, rákosí mělo zřejmě kapří stezky pod vodou, nemohli jsme tudíž na naviják navíjet. Kamarád Vena a starý matador neváhal a začal ukusovat a navazovat vždy po podvléknutí silonu pod překážkou, až v tu chvíli jsme pochopili, jak se ryby dostávají ve vizuálně neprostupných polích do nejneočekávanějších míst. Kapr stále na body vedl a můj vlasec se šokovkou připomínal pletenou pomlázku. Až udělal chybu! Silně zarostlý průjezd, kde už byla rákosina uzavřená, nádherně žlutý kroužek tlamky na nás koukal z výjezdu. Vzdal to! Pomalu přikládáme podběrák pod kapra. Nikdy bych netušil, jak kapr zvládne prudký obrat o 90°. Mistrně minul past a začala znovu jeho slalomová pouť. Kolega bude muset po akci k zubnímu lékaři, neb překusování třicetilibrového čirého Blasteru, který používám jako šokovku, není zrovna chrupu v tomto množství prospěšné. Znovu v průplavu zavřeného břehem, lysec gymnasta volí poslední možnost záchrany, vyskakuje na trs rákosu a zde zůstává jakoby v odpočinkové poloze!!! Byl to velice slušný a chápavý kapr 🙂 Pochopil, že je po všem a přes rákosinu poslušně za naší pomoci skočil do nastaveného podběráku! Nádherný lysec se zvláště tmavým zbarvením.

Ulovíme spousty krásných úlovků lína, cejna, perlína, plotice, sumce, amura a kapra různých velikostí. Záběr od rákosu je vždy velmi adrenalinová záležitost. Poděkování za realizaci zaslouží kolega Pavel Pájin Zoubek a další, kteří se mnou pobyt v rákosinách a moje šílené nápady realizují :).

Pavel Bobrman Vohralík