Snad každý rybář má svůj magický revír, který pokouší jeho trpělivost. Já osobně mám takových revírů několik. Každý z nich vyžaduje úplně jiný přístup, od návazců, vybavení, až po nástrahy. V tomto článku bych se s vámi rád podělil o naši radost, kdy nám jedna stará, silně zatravněná pískovna během jedné noci vydala ze své hlubiny několik pokladů.
Dlouho před touto výpravou jsem přemýšlel, co změnit, abych se konečně dostal na lepší ryby, které na této pískovně jistě plavou. Mým největším problémem byl velký počet kaprů ve váhovém rozmezí 5 – 8kg, kterých jsem se prakticky nemohl zbavit.
Vyzkoušel jsem snad vše. Prodlužoval jsem vlasový přívěs až na 10 cm od obloučku háčku, zvětšoval jsem nástrahy až na velikost 30mm, zkoušel měnit horká místa a výsledek stále stejný. Napadlo mě, jestli by nepomohlo vyzkoušet malinko odlišnou nástrahu, která by nám pomohla se selekcí větších kusů. Zavolal jsem tedy klukům do MAXCARPU a ti mi poradili, ať vyzkouším jednu z jejich neokoukaných nástrah, která je velice specifická a v tomto ročním období, kdy je voda prohřátá, by mohla být tou pravou.
Byl to GOLD SQUID, postavený na prvotřídních olihňových moučkách, doplněný o black papper a curry koření. Nebyl jsem proti, kluci mi ještě neporadili špatně. Ke klasické verzi jsem vzal pro jistotu i tvrzenou verzi. Nikdy nevíte, kdy se na vaše místo dostaví malá ryba, nebo raci a právě pro tyto případy je tato verze stvořena.
Výpravu jsem s kolegou Alešem naplánoval na dvě noci. Na naše lovná místa jsme se museli dopravit za pomocí vozíčku skrz lehce rozbahněné kukuřičné pole.
Tato forma dopravy je ideální, nikoho tím nenaštvete. Bohužel spoustě rybářům se nechce tlačit vozíček a v kukuřičných polích jsou pak vyjeté dálnice a kvůli tomu nejsme na této pískovně příliš vítáni.
S Aldou rozbíjíme dva tábory cca 50metrů od sebe a dorozumíváme se hlavně za pomoci vysílaček.
Svá místa máme již z předchozích výprav vytipovaná a pokládáme naše montáže do čistých míst mezi travinami. V travnatých lokalitách se nám osvědčilo používat háčky bez protihrotu, kdy odpadá riziko zapíchnutí do travin až po protihrot. K chytání v travinách a montážím se určitě ještě v budoucnu vrátím, je to jedna z mých oblíbených disciplín.
Pruty máme s kolegou vyvezené a shodně jsme na všechny nastražili doporučeného GOLD SQUIDa. První noc se nic neděje a o půlnoci stahujeme pruty. Místo ještě lehce prohazujeme kuličkami a připravujeme na ráno.
Následující den pruty posíláme do stejných míst. V blízkosti našich nástrah zaznamenáváme značný ruch. Zanedlouho po vyvezení se kolegovi rozjíždí prut. Zdoláváme zde ze člunu, protože přes ty traviny nemáte šanci rybu přetáhnout. Ze břehu sleduju nádherný souboj.
Alda nakonec slaví úspěch a podebírá krásně stavěného šupináče, zatím největší rybu z tohoto revíru. Rychlá fotka a ryba putuje zpět do vody.
Přes den panuje klid. Alda nabíjí vodní dýmku a já se přesouvám na chvíli za ním. Užíváme si tu dokonalou pohodu a probíráme rybářské věci.
Čas pomalu plyne a začíná se stmívat. Rozděláváme oheň a připravujeme si něco dobrého. V tom nejlepším, kdy servíruju dobroty z ohně, se rozjíždí můj pravý prut vyvezený na 150m.
Na druhém konci je má vytoužená ryba, která svou kůži nedala zadarmo. Sotva jsem dojel ke břehu s jednou rybou, rozjel se mi druhý prut. Další těžká ryba na prutu, nevěřím svým očím a čekám, kdy se z toho snu probudím. Šupinatý krasavec končí v síti.
Dojíždím ke břehu vysmátý od ucha k uchu. Kamarád mě už čeká se zrcadlovkou v ruce a gratuluje mi. Několik rychlých fotek a kapři jdou zpět do vody.
V tom u Aleše záběr, přebíhám rychle k němu a Alda po chvilce podebírá dalšího pěkného kapra. Rychle odfotíme a pospíchám na své místo.
Mé montáže jsou stále na břehu a tak je rychle jedu položit zpět na horká místa. Není to ani půl hodiny po vyvezení a scénář se opakuje. Nasedám do člunu a vyrážím na vodu za rybou. Podle tahu cítím, že jsem zapřáhl krásnou rybu. Je to nádherná přetahovaná. Moc si přeju, ať o kapříka nepřijdu. Štěstěna je opět na mé straně a šupík končí v síti. Je to tam, má největší ryba z tohoto revíru.
Zvažuji, jestli prut ještě zavést, do konce doby lovu zbývá 20 minut. Převlékám se do suchého a v tom se rozjíždí mé poslední želízko v ohni. Tentokrát podebírám jednoho z nejosobitějších kapříků, co jsem kdy chytil.
Emoce jsou veliké, fotíme kapříka a já ještě tu noc volám klukům do MAXCARPu, co se nám to s GOLD SQUIDEm přihodilo.
Ráno nás probouzí silný déšť a je nám jasné, co bude následovat za hrůzu s vozíčkem v tom kukuřičném poli. Zvažujeme, jestli výpravu neprotáhnout a raději nepočkat, až pole malinko vyschne. Není zbytí, povinnosti nám to neumožňují. Pomalu balíme, nakládáme vozík a několikrát absolvujeme cestu tam a zpět. Co vám budu povídat, žádný med to nebyl.
O to víc se nám krásný zážitek z výpravy vryl do paměti a my máme na co vzpomínat při dlouhých zimních večerech.
Jiří Valeš
