Shodou náhod, potom co nevyšly závody na Balatonu, změnou termínu a Radkově smůle, kdy jsem nemohl opustit zaměstnání, jsme se na doporučení Ondry vydali na cestu 1500 km za francouzskými krasavci. Ve čtyřech lidech, auto naložené včetně vozíku, fičíme do země zaslíbené pro českého kapraře, věčně sužovaného naším svazovým řádem.
Zdá se, že je to daleko, ale člověk se s tím musí vyrovnat. Jakmile si na benzince u kávy řeknete: „Ještě 1000km…“, zdá se to moc, ale u druhé kávy už je to ještě 600 a u třetí už si říkáte jenom 300 a za chvíli jste na místě.
Nabytí informacemi z domova chodíme kolem vody a snažíme se vypozorovat nějakou aktivitu ryb. Přemýšlíme zda vyrazit na hloubku nebo mělčinu, hlavami se nám honí myšlenky, co nás tady může potkat a po poradě vyrážíme na vybrané místo, které jsme zvolili jako univerzální. Teplota vody je 12°C, hloubky od 60cm až po 2,6m. Voda nádherně čistá a od břehu zarostlá trávou. První věc, kterou si užíváte, je svoboda, žádné sektory, žádní krmítkáři kolem, ale kilometrový prostor a spousta možností, k tomu noční lov a možnost zavážky.
První den pokládáme pruty na hloubku 2m těsně za travinami. V noci jízda a Martin hned boduje. Náš první FRANCOUZÁK. Sice nebyl podle představ, ale potěšil. Říkáme si první vlaštovka a teď to přijde, ale nepřišlo…
Byli jsme dva dny bez záběru. Obcházíme vodu, hovoříme s Anglány kilometr od nás a říkají nám, že jsou již 10 dní u vody a chytli jednoho kapra a spoustu cejnů. Je čas něco vymyslet. Viktor se stěhuje k přítoku a my začínáme prozkoumávat traviny na metrové hloubce. Nacházíme spousty krásných ok a měníme strategii – popky. Někomu se to může zdát jako nesmysl, ale tady nás to zachránilo! Lehce přizvednutá montáž, k tomu pár kuliček a začalo to jezdit.
Počasí je proměnlivé, ale relativně teplo a voda se začíná oteplovat. Ke konci výpravy už má 16 stupňů a záběry nám začínají chodit i z 2m hloubky. Nastražujeme 24mm koule v kombinaci s fluo popkou. Je to super zbraň, ale na tomhle jezeře to náramně chutná cejnům. Stačila však malá úprava – vyměnit popku, zvolit agresivnější esenci a cejni přestali reagovat.
Výprava se chýlila ke konci, přišel pěkný slejvák, ve kterém to Viktora pěkně vypláchlo a musel o půlnoci stěhovat bivak, protože mu začaly plavat věci. Ale na závěr přišla třešnička v podobě krásného šupíka.
Na závěr pár tipů pokud vyrazíte do FRANCIE:
1. Nepočítejte s tím, že když umíte 10 světových jazyků a francouzština mezi nimi není, že se domluvíte. Sice jsou strašně milí, pořád zdraví, ale když se s nimi dáte do řeči, pomůžou vám jenom ruce.
2. Dobře si doma prostudujte informace o vodě, na kterou vyrážíte, protože na každé fungují jiná pravidla. Co nenastudujete doma, těžko budete zjišťovat na místě.
3. Vezměte si s sebou české pivo, nejlépe Plzeň. Je to skvělý dorozumívací prostředek a funguje to dobře i jako malý úplatek.
4. Pokud si myslíte, že kdo přijede, tak nachytá, raději zůstaňte doma. Kapři tu jsou a nádherní, ale ulovit je v průzračné vodě na obrovské rozloze se spoustou přírodní potravy, je dost náročné.
5. Nefunguje styl, který je často praktikovaný u nás. Rozbalit na místě, kam se dá dojet autem, nahodit, otevřít „lahváče“ a čekat. Chce to pozorovat vodu, vybrat místo, kde se ryby vyskytují, používat fluorocarbon a co nejméně nápadné montáže.
Přikládám video, které jsme během výpravy natočili:
Za team Extreme Carping přejeme hodně zdaru nejen ve Francii
