Úvod Články Výprava za kaprem Linear

Výprava za kaprem Linear

390
0

Únorové a březnové úspěchy mi daly naději, že tyto excelentní výsledky, jichž jsem si v tomto období na jezeře užíval, se budou opakovat i v době, kdy se zlepší počasí a začnou lovit i členové sdružení, kteří byli prozatím v zimním spánku. Jezero bylo totiž přes zimu pod malým rybářským tlakem.

Byl jsem víc než spokojen s rybou, kterou jsem ulovil ještě tento rok, ale blížil se konec platnosti povolenky na tento revír. Mělo to být v červnu, nemohl jsem se tedy zbavit vtíravých myšlenek – honba za opětovným ulovením „Klenotu z Welly“ byla stále více aktuální.

12Velkého kapra jsem v tomto jezeře ještě nechytil a to jsem opravdu hodně chtěl. Co jsem ale chtěl ještě víc, bylo ulovit kapra jménem The Linear. Už v minulosti dosáhl 50 lb (22,7 kg), což je historický úspěch a navíc je to i nesmírně krásné stvoření.

Teď byl počátek dubna – jedno z mých nejoblíbenějších ročních období. Kapři začali být aktivní díky příjemnému vzrůstání teploty vody a nárůstu denního světla. Pomalu ale jistě se objevovali velcí kapři, kteří obývali toto jezero. Jeden po druhém, jak se zima začala obracet v jaro. Nedávali o sobě vědět tak jednoduše, ale představa jejich ulovení byla dech beroucí.

2Na této jedinečné výpravě jsem si užíval radost ze zkoušení rozsahu v tom smyslu, že to byl extrémně náročný čas, kdy jsem také pracoval na dokončení zadaného úkolu a pustil jsem se do revizních zkoušek, a jako důsledek toho jsem si dal v kanceláři všechno do pořádku, ale k jezeru jsem přijel pozdě odpoledne. Byla to trochu otrava, jelikož ti, co přijeli ráno, už obsadili ta hlavní místa, a můj výběr byl dost omezený.

1Vybral jsem si poslední zbývající „hlavní“ místo zvané The Grassy. Nebyla to tak špatná záplata, jelikož jsem už měl tu čest v předchozím týdnu chytat na vedlejším místě v podobné oblasti. Podle ojedinělých úkazů kaprů tiše se objevujících na hladině bylo evidentní, že oblast okolo ostrova měli jako koridor z jednoho konce jezera k druhému v relativně bezpečných uzavřených mělčinách a navíc v bezpečné izolaci a z dosahu většiny rybářů. Jak jsem toto jezero znal, odpoledne byl dobrý čas na záběr, poslal jsem tedy k ostrovu dvě jednotlivé koule. Doufal jsem, že jsem je dostatečně zatraktivnil, a přitáhnu tak pozornost nějakého kapra, který by se tu třeba vyskytoval.

13Jak jsem byl v rauši, nějak jsem zapomněl krabici se signalizátory v autě. Musel jsem se tedy vrátit ke staré dobré metodě s kamínky na cívkách a pod nimi pánvičkami. Pak se musí sedět a poslouchat, zda se neozve cinkání, kdyby se cívka začala otáčet a kamínky by popadaly dolů. Je to tak trochu flákačský přístup, ale bylo to dočasné řešení nejméně do té doby, než skončí nadějné odpolední období a já budu schopen jít a donést si své ATT přijímače ze stříbrného auťáku.

4

Zkušenosti z předchozích výprav mě donutily, abych se ještě více zamyslel nad jinak perfektně fungující montáží Ronnie Rig.

Chtěl jsem vytvořit montáž, která by měla efektivitu Ronnie montáže, ale také by se u ní daly jednoduše měnit háčky jako u montáže Multi-rig. Vedla mě k tomu skutečnost, že jsem kvůli několika stromům musel házet do dálky a to na přesné místo. Hroty háčků byly po několika náhozech skoro otočené, proto jsem vyběhl s „Munnie Rig“ (Multi + Ronnie = Munnie). Na dvou předchozích výpravách se mi na tuto montáž docela dařilo. Jedinou věcí bylo, že držení háčku nebylo tak přesvědčivé jako při chytání s Ronnie Rig. Proto jsem se napříště rozhodl pro pokus a k ostrovu jsem poslal dvě montáže Ronnie Rig.

9Během 2 hodin od nahození se kaprovi zalíbila 12-ti milimetrová pop-upka hezky položená na prosluněné písčité mělčině u ostrova. Kamínky z cívky zacinkaly na pánvičce a cívka se roztočila, jak ryba prudce vyrazila. Podařilo se mi ji vytáhnout z míst, kam jsem ji nechal zajet. Vzrostla tak moje sebedůvěra a cítil jsem, že už nemohu udělat nic špatně. Najednou se ryba ukázala jako pořádný kousek a já docela rychle zbledl, když se na hladině přede mnou objevil ten ohromný stín. Mám rád lov takových psychotických kaprů a čím větší jsou, tím lépe. Kapr byl kulatý jako fotbalový míč, vážil 20,6 kg. Ačkoli to nebylo to největší lákadlo tohoto jezera, jelikož zde žijí i vetší kousky, byl to přímo excelentní počátek výpravy.

10Kapři na jezeře Welly dokážou rybáře doslova frustrovat, jelikož jsou naprosto nepolapitelní a k jejich ulovení vede hodně tvrdá cesta, i když se zde pohybovalo mnoho věhlasných specialistů. Nicméně při této příležitosti jsem se cítil v naprostém souznění s jezerem, jelikož jsem naprosto přesně věděl, kde se kapři vyskytují – a navíc jsem měl efektivní způsob lovu, který na ryby zabíral.

Po přehození už se dále nic nekonalo. S prvními paprsky jsem byl vzhůru, abych se mohl podívat, co se děje u ostrova. Předpokládal jsem, že se zde kapři stále potloukají. Bylo to tak. Pohybovali se poblíž, ale mohl jsem se jim ještě více přiblížit rychlým přestěhováním na vedlejší místo zvané Hole in the Bush. Výhodou takového přemístění byla možnost průběžného krmení na produktivním místě. Zároveň jsem měl v dosahu ryby, které hledaly bezpečí u vzdálenějších míst ostrova.

14Držel jsem se stejné taktiky – nahazoval jsem montáže s jednotlivými nástrahami a opět na helikoptérových montážích. Dařilo se mi udržet ten správný směr a přesné umístění na náhozy dlouhé 120-130 metrů, kde jsem dosahoval kapří „bezpečné zóny“. Další záběr přišel téměř okamžitě. Rozhodlo se až po divokém souboji. Na břehu se objevil typický rozdivočelý šupináč s vahou 12,2 kg.

Po tomto úlovku jsem se rozhodl přikrmit kilem boilies Odyssey XXX na několika místech. Jedním byly mělčiny u ostrova, které jsou v pohodě dosažitelné prakem. Pravidelně jsem sem střílel, ať zde ryby braly nebo nebraly. Ostatní místa, jak mi bylo velmi dobře známo, vidí krmení každý den.

3Během dne jsem zde nelovil, jelikož hlavní intenzita ryb přicházela v noci. Toto je často opomíjená taktika, ale já jí docela dost důvěřuji a myslím, že stála za mnoha úlovky větších kaprů, kteří skončili v mém podběráku. Teorie spočívala v tom, že ryby mají celý den na to, aby našly místo a v klidu na něm hodovaly. Během toho získají v toto místo velkou důvěru, jelikož se zde nenacházejí žádné koncové montáže.

S ubývajícím světlem klesala i aktivita otravných lysek, které atakovaly moje montáže, a já jsem se modlil za to, abych dokázal na noc nahodit přesně na místo na jeden nához. Nebyl žádný vítr, který by působil jakékoli překážky v náhozech, takže jsem naprosto přesně a perfektně nahodil. Po nahození jsem se dal do řeči s chlapíkem od vedle, který mi přišel sdělit svůj dojem, a sice že nedlouho před nahozením viděl rybu vystrkovat hlavu poblíž okrajové partie.

Většinou mi takové věci jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven, ovšem jeho svědectví bylo plně oprávněné, jelikož to, co jsem měl naplánováno, evidentně fungovalo k mému velkému potěšení. Netrvalo to totiž ani moc dlouho a můj pravý prut mi to začalo rvát z vidliček.

11Pro Lewise to muselo být hodně zábavné (ale ne pro moje koleno, čepici a obličej). Jak jsem vystartoval k prutu v nebývale působivé rychlosti, povedlo se mi udělat neskutečný kotrmelec. Zakopl jsem o svoji botu a bahno se mi dostalo do oka. Nakonec jsem nad rybou získal kontrolu a neustále jsem cítil, že ryba vyvíjí na druhém konci stále větší a větší tah.

Ryba zuřivě rvala vlasec z navijáku, jak mizela podél příbřežního okraje. Z cívky mizelo stále více vlasce a moje znepokojení přirozeně stoupalo. Cítil jsem, jak můj kmenový vlasec GT80+ skřípe, a bál jsem se, aby vydržel. Nebyl to rozhodně příjemný pocit, ovšem nakonec se mi podařilo kapra obrátit a nasměrovat ho na otevřenou vodu. Nakonec jsem ho donutil, aby nabral kurz ke mně.

Dlouhý souboj skončil a v podběráku se objevil velký šupináč. Nepochybně to bylo jedno z místních monster, ale bylo náročné identifikovat, která ryba z místních obyvatel vážících padesát liber a více je právě v podběráku.

Několik mladíků uvidělo světlo baterek. Přišli se tedy podívat, co jsme zde chytili, a poznali, že se jedná o kapra jménem „The Small Tailed Common“ s vahou 51 lb (23,1 kg). Je to kapr, který se na břeh zase tak často nepodívá a pro mě naprosto nová ryba. Byl jsem tedy štěstím celý pryč. S třesoucíma rukama jsem přijal všechny gratulace a přiťukli jsme si 7UP. Prut jsem nahodil zpátky a lehl jsem si zpátky do spacáku.

Zbytek noci uplynul v poklidu, což mě překvapilo, jelikož šupináč předchozího večera ze sebe na matraci vylučoval krmení. Věděl jsem, že se určitě jedná o moje krmení. Také jsem věděl, jak dlouho tam to krmení leželo, a je jasné, že kapři musí být hladoví a opravdu musí ty hlavy sklonit.

S tímhle na mysli jsem se rozhodl krmit vnadící trubkou a používal jsem boilies 18 mm, abych ráno dosáhl odpovídající vzdálenosti a to hned při prvních paprscích. Vyhnul jsem se tak zájmu racků. Měl jsem strategický cíl udržet lovné místo stranou jakéhokoli vzruchu po následujících 24 hodin. Následující nezbytné přehození mělo přijít až před setměním.

V průběhu dne jsem relaxoval po úlovku kolosálního šupináče předchozího večera, ale stále jsem toužil nachytat víc a víc ryb. Náznaky aktivity na lovném místě byly jemné, ale bylo evidentní, že se zde ryby zdržují. Neustále jsem cítil jistotu, že bych mohl mít ještě jednou radost, než tato výprava skončí. Nahodil jsem pruty ještě jednou se stejně úspěšnou prezentací – konkrétně s vítěznou kombinací 12mm pop up a háčku Mugga velikosti 4 na montáži Ronnie rig.

Ve dvě hodiny ráno jsem musel opustit bivak. Na vině tomu byla ryba a já jsem si užil další nádherný souboj a zanedlouho jsem ji navedl do podběráku, aniž bych musel vytahovat ostatní pruty (což se na tomto těsném místě mohlo stát). Ukázalo se, že se jedná o šupináče 14,6 kg. Byla to velká radost.

6Ještě bylo stále dost brzy a zbýval dostatek hodin tmy. Znovu jsem nastražil prut a nahodil zpátky těch 90 m bez zbytečného hluku. Měl jsem obavy, že tam už není vůbec žádné krmení. Rozhodl jsem se proto, že dokrmím 30 kuliček. Byla chladná noc, ale nehledě k tomu bylo jasno, a díky tomu jsem si mohl být jistý, že jsem nahodil přesně nástrahu i krmení.

Bylo to zvláštní. Pravděpodobně díky tomu, jak se celá tato výprava vyvíjela, jsem byl klidný a věděl jsem, že další záběr se dostaví, než nadejde ráno. S prvními paprsky mě vzbudil přehozený prut, který málem roztavil malé ATT. Když jsem se do ryby opřel, ihned se zastavila a vypadalo to, jako bych zasekl do dna.

8Pomalu jsem začal získávat vlasec, cítil jsem pohyb ryby. Kapr byl nesmírně silný. Abych byl upřímný, v tuto chvíli jsem si myslel, že by to mohl být jeden ze zdejších velkých lysců známých svou velkou bojovností. Naštěstí se ryba začala hýbat směrem ke mně, ale mé nervy byly stále na prasknutí. Háček Covet Dark Mugga velikosti 4 držel pevně jako vždy. Jakmile se kapr ocitl nad podběrákem, přesně jsem poznal, o jakou rybu se jedná. Byl to kapr známý pod jménem Linear! Tato ryba byla vždycky hodně vysoko na seznamu ryb, které jsem si přál ulovit.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. U ryby, jako je tato, je to irelevantní, ale lhal bych, kdybych říkal, že váha 23,0 kg mi neudělala obzvláštní radost. Stejně jako všichni ostatní kapři byl kapr Linear v absolutně výborné kondici. Krásnější rybu jsem nikdy neviděl.

7Kapr Linear byl vrcholem úžasných 3 let ve Welingtonu. Završil seznam, který obsahuje více než 100 ulovených kaprů, z nichž 9 ryb vážilo přes 50 liber (22,7 kg). Není to pouze ta nesmírná rybí obsádka, co činí toto místo tak speciálním, ale i decentní, gentlemanské chování rybářů v tomto krásném prostředí.

David Gaskin

Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
KaproMánie

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno