Ačkoliv nejsem zastáncem zavážení a preferuji lov kaprů na nához, občas se nedá nic dělat a je nutné návnadu vyvézt. V tom nevidím problém, ale je potřeba si uvědomit, že jestliže budeme vyvážet za hranice náhozu, kapři se naučí přijímat potravu tam a my nebudeme schopni je lovit klasickým a především oficiálním způsobem, aniž bychom neměli strach, že nám seberou papíry. V době, kdy spousta kaprařů vlastní zavážecí loďku, začíná být tato hranice velkým problémem, takže nejednou na pískovně můžeme sledovat zavážení atakující hranici i 300 metrů a více. Právě v tom vidím největší nebezpečí, ale i sobeckost vůči ostatním rybářům okolo. Jistě, je rozdíl mezi velkými jezery, kde je to nezbytnost, ale proč to tolerovat na pískovnách a rybnících, kde se dají tyto ryby nachytat na dohoz? Sám jsem jednou byl doslova odříznut partou rybářů, když jsem lovil v jedné zátoce na pískovně. Tušil jsem, že sem vyjíždí kapři ze zhruba kilometrového úseku, kde se nesmí chytat, proto jsem šel na poslední místo, kde je lov povolen a rozjel plošnou kampaň okolo břehu směrem do této zóny a doufal, že tak stáhnu kapry na hranici dohozu. Hned první den jsem naházel tři kilogramy koulí podél břehu na úseku 50 metrů a čekal, co se bude dít.
Jelikož byl pozdní podzim, tma přišla velmi brzy a jediné, co jsem ten den ulovil, byl litr svařáčku na dobrou noc a popravdě tak trochu i na nervy, abych se tam sám nebál. Ráno jsem nahodil ještě za tmy, uvařil si kávu a při rozednění sledoval kapry otáčející se na mém krmném místě. Po hodině od náhozu přišel i první záběr. Do oběda šli z vody ještě tři kapři, ovšem 500 metrů ode mě se nastěhovala jakási parta. Bohužel za chvíli byli už na vodě a směřovali si to přímo do zakázané oblasti, kde rozjeli krmnou kampaň cca 300 metrů od nich přímo v místech, kudy kapři proplouvali do zátoky podél břehu a o pár minut později se na hladině objevila i zavážecí loďka neomylně směřující s montážemi do zakázané zóny. Po dvou dnech jsem s pocitem křivdy odjížděl předčasně domů. Později na podzim jsem se bavil se zdejšími domorodci, taktéž kapraři, kteří nadávali na stejný problém. Zatímco vloni tam tahali na 70 metrech krásné ryby i přes 15 kg, letos se jim z tohoto známého hejna nepodařil žádný, zatímco je party, které neváhaly vyvážet do těchto zakázaných zón, ulovily několikrát. Ano, i já chci lovit trofejní kapry, ale za jakou cenu?! Tady je právě ten rozdíl a to kouzlo mezi svazovou a soukromou vodou, a proto říkám: Když už si to musíš zavézt, potom s rozumem do vzdálenosti, kam sám nahodíš!
Ale vraťme se k jedné mé akci o tři týdny zpět, kde jsem musel vyvážet. Ne že bych nebyl schopný tam dohodit, ale jelikož hladinu pokrývaly takové trsy trávy, že i proplout na člunu bylo zpočátku velmi náročné. Nejdříve jsem jen proplouval okolo s polarizačními brýlemi a hledal cokoliv, co by prozradilo přítomnost zdejších kaprů. Je až neuvěřitelné, jak krásně člověk vidí trasy vedoucí v porostu trávy. Tyto rádoby podvodní silnice vedou většinou do míst, kde se nachází vyčištěné místo, prozrazující časté krmení kaprů. Nemusí to být velký flek, ale pouze třeba flíček metr na metr. A právě toto může být ten správný top flek. Těžko hádat, proč právě na tom či onom místě se kapři rádi živí, ale nejspíš to bude místo, kde se nacházejí ložiska patentek, slávek, vodních šneků či kaprovi poskytují jistý pocit bezpečí a možnost rychlého úprku do bezpečí. Otázka zní, jak moc krmit a jak prezentovat návnadu, aby kapr necítil pocit nebezpečí. Měl jsem s sebou halibut pelety a bolies, které jsem nadrtil dohromady a při každém vývozu nasypal dvě hrsti této směsi na montáž. Tato kombinace společně s montáží na panáčka se ukázala jako správná volba a za tři dny jsme ulovili kolem 25 kaprů v nevídané kondici a krásném zbarvení.
Pro velký úspěch jsem se na toto místo vrátil o týden později, tentokrát sám. Zatímco jeden prut jsem nastražoval stejně, druhý jsem naopak dal na jiné místo a nastražil na něho dvě 24 mm boilies na panáčka, poctivě nadipovaný týden v dipu chutě kaviár a k této montáži nasypal pouze 6 kusů 24 mm boilies stejné chuti. Jak to tak bývá, zatímco minule to byl masakr, teď signalizátory už druhý den mlčí a navíc se neustále střídá déšť a slunko, prostě podzim, jak má být. Ale co to? Tak konečně. V podvečer se mi rozjíždí prut nastražený na dvě 24 mm boilies a ačkoliv je všude hora trávy, kapr si stále bral z cívky metry vlasce a já po záseku tušil, že to nebude žádný trpaslík. Po pár minutách jsem ho dotáhl asi třicet metrů od břehu, kde ale kapr zahučel do největší hradby z trávy a já s ním ani nehnul.
Pro jistotu jsem vytáhl druhý prut z vody a vyrazil za kaprem na člunu. Po chvíli jsem byl nad ním a mohl začít ten pravý souboj titánů. Lehce jsem se začal opírat do prutu, abych donutil kapra vyjet z trávy. Můj 2.5 lb mazlík se ohnul jako luk a kapr se dal konečně do pohybu. Já měl zároveň poprvé možnost vidět svého soupeře. Obrovsky dlouhé šupinaté torpédo tmavé barvy s turbo pohonem místo ocasu. Adrenalin se mně začal vařit v krvi a těch pět minut, než jsem ho dostal z vody do podběráku, bylo nekonečných. Po příjezdu ke břehu jsem měl chuť křičet radostí a zalil mě nádherný pocit štěstí. Konečně si můžu prohlédnout jeho krásu na podložce. Černý šupináč 92 cm v plné polní, jak se na domorodce zdejších vod sluší. Ještě pár fotek a zas někdy příště. Neváhám a prut umisťuji na stejné místo a opět nasazuji 2 krát 24 mm. Bohužel už se nic nedělo, proto začínám druhý den balit. Mezi tím mi ještě volal Jiřík, že se staví se psem na drb a já si postupně odnáším věci do auta. Právě když jsem ukládal tašku do auta, uslyšel jsem nějaký divný zvuk a po zvednutí hlavy jsem ihned zjistil, co to je. Jelikož už je podvečer ukazuje se krásná záře signalizátoru. Opět ten samý prut jako včera. Kapr jde až neuvěřitelně snadno ke břehu, aniž by zahučel do trávy. Po pěti minutách podebírám druhého neuvěřitelně krásného kapra, tentokrát řádkového. Když ho nesu na podložku, zrovna přijíždí Jirka. Tak ještě pár fotek a ahoj.
P.S.: Díky Svatý Petře!
Kaprům zdarec
Jan Slanina
