Ahoj kamarádi a přátele, chtěl bych vám nastínit organizaci a vlastní rybaření na WCC 2016, tak jak jsem to viděl já. Když to vezmu od úplného úvodu, tak registrace a doprovodný program proběhl bez výraznějších komplikací. Popravdě ale moc nechápu, proč když se to koná v ČR a jsou spolupořadatelé také Češi, tak proč je to vše pouze v anglickém jazyce. Osobně máme nemalé zkušenosti z předchozích WCC, tak nám to až tak nedělalo problém se zorientovat, ale pro nováčky to určitě velmi náročné bylo.
Doprovodný program, jestli se to tak dá nazvat, z mého pohledu vlastně žádný nebyl a jestli nějaký byl, tak nevím, kde se konal. Akce takového formátu by si zasloužila určitě lepší prezentaci. V podstatě kdyby nebylo Karla Nikla, který uspořádal soutěž „hod na cíl karbonovou kobrou“, kdy vítěz zároveň tuto kobru získal, tak by to byl jen a pouze „chlastací večírek“. Náš team to měl jednodušší, protože bydlíme cca 5km od místa konání. Nudu jsme si rozptýlili ve sklípku u kamaráda Tomáše, který nám udělal ochutnávku burčáku.
Druhý den byl zahajovací ceremoniál a toužebně očekávané losování. Vše začalo průvodem přes celý kemp, podpořený vlajkonoši a povzbuzujícími bubeníky. To nebylo zas tak nejhorší, ale určitě tomu chyběla nějaká „třešinka na dortu“. A zážitek, na který by se určitě vzpomínalo (mám na mysli losování), díky pořadateli p. Rossovi Honey, který ani neuměl vyslovit jmena a příjmení závodníků, se změnila spíše ve frašku. Po hodinovém drmolení napadlo p. Vág—-, že by to mohl překládat.
Ale raději zpět k vlastnímu průběhu. My jsme losovali třetí od konce, tedy jsme spíše čekali na to, co na nás zbyde. Naštěstí se letos nemohl vracet první los, když nevyhovoval a poté losovat podruhé, jak bylo v minulosti zvykem. I když mužů říct, že Mušov znám poměrně hodně dobře a je to moje srdeční záležitost, tak jsme vylosovali místo, kde jsem doposud nikdy nerybařil. A i díky tomu jsme byli plni očekávání, co nás druhy den ráno čeká, až vyjedeme mapovat naše lovné místo.
Ranní přesun na lovné místa ovšem organizačně měli zvládnutý na jedničku. Policie zastavovala provoz a umožňovala nám vjezd v kolonách přímo na hráz a to v pořadí, jak jsme vylosovali lovná místa. Měli jsme cca tři hodiny na to, abychom vše vynosili z aut a pak zase hromadně odjeli na předem vyhrazená parkoviště.
Snad jedinou komplikaci jsem zaznamenal u závodníků z Anglie, když přijeli dva týmy v jednom autě. Tedy vyložili jeden team, ale ten druhý se nemohl dostat na místo, protože betonové hráze jsou úzké a auta se nevyhnou. Troubením se sice snažil všechny popohnat, ale stejně to nepomohlo.
Tábor jsme postavili obratem. Ovšem na vodě to bylo o poznání složitější. Místo před sebou nemáme nijak zajímavé, no vlastně tam nemáme nic, jen rovinu. Ale přijeli jsme bojovat, tak nic nevzdáváme a makáme naplno. Výstřel zahájil začátek závodu a bez otálení jsme vyrazili zavážet naše montáže. Já nasazuji osvědčenou A1-roll v kombinaci s plovkou Anabolic monster a na druhý prut Red rag.
Standa Navrátil věřil nevábně zapáchajícímu Zombie a upravenému boilies Red-rag, které při rolování doplnil krabem (alias Bugaboo). Při letních teplotách (31°C ve stínu), která v tu dobu panovala, se nedala očekávat velká aktivita ryb. Systémem tří největších bodovaných kaprů bylo jasné, že se očekává boj až do poslední minuty.
První noc dopadla nad očekávání na výbornou. Chytili jsme pár menších, ale přesto velmi cenných bodovaných ryb. Dokonce i přes den se nám daří přemluvit ryby k záběru. Celkově hodně super, ale přesto pořád neberou ty větší, které rozhodují o celkovém umístění. Ale pořád jsme věřili, že se to změní, protože i přes ne příliš „pestré“ dno jsme tam ryby měli.
Den jsme si krátili čtením online přenosů, kde jsme se nestačili divit, co se v přidružených komentářích děje a jaké názory jsou mezi některými rybáři. Jen bych chtěl říct, že „automobilové závody se také nejezdí padesátkou v obci a devadesátkou mimo ní“… A hlavně zájem o to, jak ten či onen postavil a zakotvil bivak do hráze, že si některé týmy postavili mola atd.
S některými, kteří tak hojně diskutovali, jsem se potkal v minulosti u vody a zrovna taky nedodržovali pravidla. Tedy malá rada: Borci, buď dodržujte rybářský řád také a pak komentujte, jinak jsou tyto slovní přestřelky tzv. mimo mísu. Myslím, že každý z nás něco porušuje, protože naše zákony stojí za starou bačkoru, ale na druhou stranu, co pro to děláme, aby se něco změnilo. My jsme si zaplatili 10.000 Kč za 24h, abychom mohli chytat tak, jak je to ve světě normální. Ale pojďme raději zpět k závodům.
Ryby nám braly spolehlivě, jen byl problém se doslova prokousat k těm větším. Až předposlední den se nám povedl krásně stavěný „Mušovák“ o hmotnosti 16.10 kg na 30mm boilies A1-roll. Proto jsme na poslední noc zvolili strategii nasadit na tři pruty stejnou nástrahu i velikost. Říkali jsme si, že nemáme co ztratit. Pět bodovaných ryb jsme měli a jen jsme potřebovali zvýšit váhový průměr. Jen Standa na jeden svůj prut volí 24mm boilies v příchuti Zombie.
Do poslední noci jsme šli s velkou nervozitou, ale i neskutečným odhodláním vše změnit a ulovit pořádného BIG kapra. První záběr této noci na Standův prut se Zombie, ale bohužel o kapra jsme přišli při zdolávání. Nové Mlýny nám opět ukázaly, jak je těžké zde vytáhnout velkého kapra, díky početnému zastoupení ostrých sláviček. A právě o ně kapr montáž nekompromisně uřízl.
A co čert nechtěl, stalo se to ještě u dvou dalších záběrů. Standa byl z toho tak hotový, že se s námi vůbec nebavil a uzavřel se do sebe. Ale takové prostě závody jsou. Jednou jste nahoře a jednou dole. Nakonec jsme se umístili dvacátí.
Závěrem bych chtěl moc poděkovat všem, co nás přišli osobně podpořit přímo na naše lovné místo, a že jich nebylo zrovna málo. Tipoval jsem to přinejmenším na dva autobusy a to ještě poschoďové. Děkujeme i těm, co nás podporovali na dálku, Ivanovi za super servis, co se jídla i občerstvení týče, našemu veteránovi Petrovi Smíškovi za finanční podporu a v neposlední řadě Max carpu, za super kuličky.
No prostě všem, kteří se podíleli na tom, abych se této akce mohl zúčastnit a hlavně Standovi a Ladovi, že to se mnou ten týden vydrželi. Max gooo! Organizátorům bych jen vzkázal, že stále je co zlepšovat, ale pořád platí, že kdo nic nedělá, ten nic nepokazí. A hlavně je propastný rozdíl dělat závod pro 30 teamů a pro 120…
Jiří Vetr
