Zelené peklo Francie

Koncem měsíce května jsem navštívil s kamarády překrásný zarostlý revír v severovýchodní Francii. Jedná se o velký rybník v přírodní rezervaci, jehož celý vodní sloupec je v průběhu roku téměř celý prorostlý vodními rostlinami – Vodní mor (Elodea), Růžkatec (Ceratophyllum), Žabí vlas (Cladophora) a jiné. Díky hojnosti přirozené potravy se tu vyskytují amuři a kapři přímo monstrózních rozměrů (30 kg+). Dostat kapra do podběráku v těchto podmínkách není lehká záležitost. Pro nás je to však výzva, kterou rádi podstoupíme. Českých rybářů jsem zatím mnoho nejezdí, což je jedině dobře…

Po 10ti hodinové bezproblémové cestě po dálnici jsme na místě a zjišťujeme aktuální stav. Jezero a okolní krajina vypadá vskutku nádherně, úplný balzám na duši. Holandští rybáři, kteří končí nám lámanou angličtinou vysvětlují, že kapři moc neberou, a když nějaký záběr přijde, tak skončí neproměněný v rostlinách, takže na začátek nic povzbudivého. Vykládáme „cajky“ z auta, které musíme dopravit na místo vzdálené několik set metrů pomocí vozíku, navíc šílené vedro. Ať mi někdo tvrdí, že rybařina je odpočinkový koníček! 🙂

Místo, kde chytáme, je rybáři hodně navštěvované a pro chytání máme volný pruh zbavený rostlin o rozměrech 40 x 100 m, tak akorát na nához. Všude jinde, kam se oko podívá, je zelené peklo. Moc velký prostor na zdolávání to teda nebyl. Vyndávám prut a zkouším prohazovat místo. Při stáčení je montáž doslova obalena chuchvalcem travin.

Tomu také přizpůsobuji sestavení montáže. Ta se skládá ze speciální závěsky na olovo, které musí při okamžitém kontaktu s rostlinami odpadnout, jinak vše končí téměř 100% ztrátou ryby.

Na hrot háčku dávám pěnu z PVA. Velké ryby se ukazují daleko za krmným místem v rostlinách 100 – 150 m daleko, zavážet se zde nesmí, takže to bude chtít extrémní nához. Návazec volím kratší do 20 cm s jednou potápivou kuličkou boilie o průměru 16 mm, abych co nejvíce eliminoval odpor vzduchu při náhozu. Náhozy i několikrát opakuji, vše musí být naprosto přesně, jinak to bude marné čekání.

Večer přichází na řadu zakrmení spodovým prutem. Do místa vzdáleného 80 – 90 m bez problémů házím vnadícím košíčkem koule z method mixu doplněné partiklem z konopí a kousky boilie. Uleháme do bivaku a čekáme na první záběr, ten však nepřichází. Místo toho je bouřka a pořádný liják, to by mohlo s rybami zahýbat… a taky že jo… Ráno kolem 07:00 nejdříve pípne levý bratrův prut, čtvrt hodiny se nic neděje, pak znovu pípanec a swinger se pomalu lepí k prutu. Následuje zásek. Hladinu zčeří velký závar, ale ryba však vůbec nebojuje a pomalu jede ke břehu. Téměř bez výpadu se před námi objevuje obrovské dlouhé monstrum. Neváhám a bez prsaček skáču do vody. Na první pokus podebírám obrovského amura, který zabral na 16 mm kuličku Biocraba nastraženého na panáčka. V nafukovací podložce od Foxe, do které se téměř nevejde, si teprve začíná uvědomovat, o co jde a začíná boj. První odhad hmotnosti je 23 – 24 kg. Váha však tuto hmotnost hravě překračuje a zastaví se až na 30,5 kg. Mokrý sak vážil 1,5 kg, tudíž čistá váha je 29 kg při délce 117 cm, no slušný osobák! Gratulace bratrovi, tento rekord už asi nepřekoná… Následuje krátké video a několik fotek. A protože ryba kolem sebe mlátí jako šílená a rozdává facky na všechny strany, tak ji opatrně pouštíme zpátky.

Vladimír – 29 kg a 117 cm

Kolega Honza, který chytá asi 80 m od nás, přichází s foťákem. V noci měl tři záběry během hodiny a zdolal dva nádherné lysce 23 kg a 19 kg. Třetí ryba mu to stačila uříznout o překážku ještě před zásekem. Dobrý začátek… Neuplyne ani hodina a mám pomalý záběr na pravý prut na 16 mm kuličku Kořeněného tuňáka s A.C. broskev. Ryba se však nechce vzdát a jezdí nebezpečně kolem polí rostlin. Olovo však naštěstí odpadlo a zanedlouho už máme rybu na dohled před podběrákem. Je to další macek a zřejmě osobák. Křičím radostí 101 cm a rovných 21 kg! Tři roky starý osobák překonávám o 0,3 kg. Video, pár fotek a do 5ti minut je ryba zpět ve vodě. Neměla v tlamě ani jednu stopu po chycení.

Pak však nastává změna počasí. Je ohromné vedro a následující dva dny nemáme ani potah. Měníme strategii a do krmného místa sypeme pouze malé mikro pelety, které udělají pouze aromatický oblak a rybu nezasytí. Ve středu po půl noci přicházejí záběry v rychlém sledu a zdoláváme nádherně stavěné kapry 13 kg,14 kg a 16 kg. Kamarádi Honza s Petrem se také činí a zdolávají kapry 16 kg a 2x 19 kg, takže paráda.

Ráno nás navštěvují okolní rybáři, kteří jsou zde již druhý týden a mají pouze tři malé ryby do 10 kg, o větší přišli. Zvědavě obhlížejí, na co chytáme… Opravdu zde není lehké nachytat v těchto podmínkách. Týden utekl jako voda a my pomalu balíme. Byl to nádherně strávený týden u vody. Kéž by takové revíry a podmínky na chytání byly jednou i u nás. Přitom jsme jedničkou v chovu kapra v Evropě, revíry máme také nádherné, ale stále toho neumíme nějak využít. Vše je o lidech a jejich přístupu k rybolovu… Tak snad někdy v budoucnu.

Martin Urbánek