Způsob přípravy boilies na krátké výpravy

Největším nepřítelem lovu kaprů je čas, přesněji řečeno, nedostatek času. Dnes už opravdu jen s nostalgií vzpomínám na deseti a více denní výpravy po všech možných revírech a nekonečné krmné kampaně, které tomu předcházely. V poslední době se již výhradně věnuji pouze víkendovým výpravám, a jak to tak vypadá, tak se v tomto ohledu v blízké budoucnosti nic nezmění, spíše naopak.

Musel jsem zákonitě změnit veškerou taktiku lovu úplně od základu, abych dosáhl alespoň trošku slušných výsledků. Jen okrajově se také dotknu změn mého kaprařského náčiní. Dalo by se to shrnout do jedné jediné věty. Čím méně, tím lépe. Pro krátkodobý rybolov je důležité být maximálně mobilní, abych se mohl bleskově přizpůsobit dané situaci, která na revíru zrovna panuje, ale hlavně proto, abych se vešel na místa, kam se zdánlivě kaprař se svou obrovskou výbavou vejít nemůže.

Základem úspěchu a nejdůležitějším faktorem úspěchu je výběr správné návnady. Musí to být návnada, na kterou kapři začnou okamžitě reagovat a zároveň bude působit alespoň trošku selektivně, aby nedocházelo k záběrům od nežádoucích druhů ryb. Začal jsem zkoušet všechny možné i nemožné nástrahy – od různých, přes těsta, pelety, ořechy, až po kostky sojového masa, abych nakonec zjistil to, co už víme dávno. Že nejgeniálnější nástrahou pro lov kaprů je boilie a že se budu muset začít zabývat problémem, jak ho co nejvíce zatraktivnit. Atraktivita je důležitá proto, aby boilie zanechávalo ve vodě co nejsilnější pachovou stopu, kterou kapři objeví a pustí se po ní směrem k nástrahám. Jak jednoduché, ovšem, i jednoduché řešení má svá ale…

Určitě dobré atraktivní boilie jsou tzv. „hotovky“, ale ty používám pouze v nouzových situacích, když nemám možnost koupit mražené boilie, které považuji za mnohem kvalitnější, a nebo když nemám narolováno. Protože prostě vlastnoručně narolované boilie je vlastnoručně narolované boilie a úplně nejlepší je to, které vám někdo udělá… Mně často boilie roluje Jarda Těšínský a nemůžu si tuhle službu vynachválit.

A právě rolování a vaření boilie ve vodě je to, co nejvíce zdržuje a částečně ubírá na atraktivnosti, protože se část látek z povrchu boilie vypaří do okolní vody, a proto je boilie po uvaření poněkud malé a bez vůně. Není to ale žádná katastrofa, stačí nechat kuličky několik dní oschnout na vzduchu při pokojové teplotě a atraktanty si už svou cestu k povrchu najdou a záleží jenom na struktuře směsi, jak jim to trvá dlouho. Ale to je pro mne časově moc náročná varianta. Já potřebuji uvařit, zabalit věci a vyrazit k vodě.

Vaření v páře je mnohem šetrnější, co se týče vyvařování a vymývání látek z povrchu boilie, ale je to velice složitý a zdlouhavý proces, který jsem také zavrhnul.

Dodatečné namáčení uvařeného boilie v různých lázních je určitě rychlá a velmi účinná metoda, ale bohužel pouze s krátkodobým účinkem a naprosto nevhodná na revírech, kde je u dna proudění vody, a to je na všech, které navštěvuji.

Začal jsem tedy experimentovat s vařením boilie v mikrovlnné troubě, ve formě cihliček, uplácaných z boilie těsta a zabalených do mikrotenové fólie. Postup je to velmi jednoduchý a rychlý, ba přímo geniální. Ale výsledek už tak vynikající nebyl. Uvařené těsto, a to zejména na povrchu, často plavalo, ale mnohem horší bylo, že mikrovlny nedělají dobře některým živočišným přísadám v těstě, jako je například rybí moučka nebo játrový prášek. To se z mikrovlnky linulo něco, co se nedá ani popsat a celá moje rodina doufá, že to už nikdy nezažije…

Vypadalo to, že se tedy budu muset vrátit ke klasickému rolování a nebýt mého táty, tak k tomu i došlo: „Ty se s tím patláš, uvař to jako tlačenku a je to.“ Rozmíchal jsem tedy ne příliš husté těsto z deseti vajec, přidal amino complex dle doporučeného dávkování, těsto jsem namačkal do rukávu, který se používá na výrobu tlačenky, ten jsem nahoře zavázal tak, aby zbyla malá rezerva na teplem roztažený vzduch a rukáv se neroztrhl.

Celé jsem to vařil asi 60 minut ve velkém hrnci s vodou. Po uvaření jsem rukáv vyndal, rozřízl a těsto nechal vychladnout. Voda po uvaření zůstala absolutně čistá, a to znamenalo, že nedošlo k žádnému vyvaření látek do okolní vody.

Vystydlý bochník těsta jsem nakrájel nožem na kostky a sám jsem byl velice mile překvapený, jakou kostky vydávají intenzivní vůni do svého okolí.

Hned na první výpravě jsme si s kolegou opravdu pořádně zachytali. Bylo to na jedné malé vodě v okolí mého bydliště a za 24 hodin se nám podařilo chytit 19 kaprů. Zajímavé ale bylo, že tolik kaprů se nám na této vodě nepodařilo nachytat za tři roky zpátky dohromady. Věděl jsem, že se mi podařilo při úpravě návnad vykročit tím správným směrem a nakonec to prokázaly i testy v průběhu celé sezony. S takhle vyrobenou návnadou se velice dobře pracuje a dá se ještě několika dalšími způsoby vylepšit, ale o tom snad někdy příště, protože každý kaprař by měl mít nějaké to své tajemství.

A na závěr ještě několik rad:

– každá směs potřebuje jinak dlouhou dobu varu
– pokud nebude těsto ve středu válce uvařené, nevadí, použijte ho na vnadění
– jestli vám budou některé kostky po uvaření plavat, je to tím, že jste vařili těsto příliš dlouho, a nebo je směs nevhodná pro tento způsob úpravy a musíte změnit její složení a zatížit ji
– kostky těstových válců krájejte až těsně před vhozením do vody, aby příliš neproschly. Jestli se tak stane, budou opět plavat
– k nastražení na vlas používejte buď kostky z okraje válce, a nebo si uvařte několik nástrah samostatně

Jan Kölbl