Po třech jarních zahraničních výpravách v Itálii a Rumunsku, kde bylo mým cílem ulovit alespoň jednu tlustou kapří matku, nastal čas výprav na mou oblíbenou slovenskou přehradu. První výpravu jsem měl naplánovanou na 1. července, nakonec jsem ale její začátek posunul o týden později. Z předchozí výpravy z Raduty jsem se totiž vrátil až na konci června. Potřeboval jsem si doplnit zásoby krmení a hlavně se zotavit z dlouhé únavné cesty.
Týden uplynul velmi rychle. Neustále jsem přemýšlel, na kterém místě mám začít lovit. Nakonec jsem se rozhodl pro velmi slibné místo, kde jsme si v minulosti s mými přáteli slušně zachytali. Slovensko trápily v té době povodně a bylo to znát i na přehradě. Stav vodní hladiny byl na maximu a obával jsem se, že pokud by voda stoupla ještě o pár centimetrů, tak by nám zatopila bivaky. To se nakonec naštěstí nestalo. Řeka napájející tuto přehradu přinášela neustále množství velkých stromů a větví, které kupodivu míjely mé vlasce. V tomto směru byla má výprava dosti narušená. Naopak přemnožení komáři po západu slunce řádili dokonale. První dny jsem si myslel, že to vydržím bez přípravků, ale mýlil jsem se. Následující dny jsem se dostatečně zásobil různými přípravky proti komárům a už se dalo v pohodě přežít i několik hodin po západu slunce.
Tato výprava se měla nést ve znamení masivního krmení. Poslední roky jsem přikrmoval střídmě a to až ve dvou či tří denních cyklech. Teď to bylo každodenní krmení s velkým množstvím pelet, řepky a boilies. Během druhého dne lovu jsem se dočkal prvního záběru. Jednalo se o malého kapříka, odhadem 2 kg. Následovaly další záběry, ale prozatím jen od malých ryb. Parťák Robo lovil blízko a se stejným scénářem.
Čtvrtý den jsem zdolal prvního většího kapra o váze 10 kg. Od toho dne se nám dařilo lovit těžší a těžší kapry. Ty menší se úplně vytratili a přicházely záběry od kaprů nad 8 kg. Následující dny se nám poštěstilo chytit každému z nás jednoho až dva větší kapry za den. Já jsem se dostal na hmotnost 14,30 kg. Byla to jikernačka s plným břichem jiker a krmení, které z ní teklo. Zabrala při západu slunce a jak jinak, než při největším nájezdu komárů. Bylo to „fackovací“ zdolávání. Tři otočky navijákem, pár facek proti komárům a takto jsem to střídal tak dlouho, dokud nebyl kapr v podběráku. Tato jikernačka, jakož i většina mnou ulovených kaprů, zabrala z místa, kde jsem zakrmoval boiliem Biosquid s A.C. oliheň.
Robo ulovil předposlední den největšího kapra výpravy a zároveň si zvýšil laťku osobních úspěchů na 14,40 kg. Tento kapr utrpěl v mládí nějaké zranění, což bylo vidět na jeho šupinách, ale jinak byl plný sil a bojovnosti. Robo měl nejvíce záběrů z míst, kde velkoplošně a masivně zakrmoval boiliem GLM Enduro s A.C. mušle. Během celé výpravy jsme chytali na stejných místech a vůbec jsme se nepřesunovali.
Druhá výprava na tutéž přehradu následovala již za dva týdny. Pro změnu jsme lovili z lodi „carp ferrari“ a taktika byla zcela odlišná. Stěhovali jsme se každé tři dny na nová lovná místa. První týden se mnou chytal Robo a druhý týden ho vystřídal kamarád z Čech, Pavel. Začali jsme lovit v horní části přehrady. Zde se podařilo Robovi ulovit jednoho menšího kapříka kolem 3 kg. Rozhodli jsme se přesunout dle dohody zhruba o kilometr dál. I zde si Robo smočil pruty díky úlovku o něco většího kapra. Já jsem se záběru nedočkal pro jistotu vůbec. Znovu jsme se přesunuli dál asi o 800 m podél téhož břehu. Zakotvili jsme na mém známém místě. Rozprostírá se zde rozsáhlá mělčina. V tomto období bývá většinou zarostlá travinami, ale momentálně byla úplně holá. Myslím, že i proto se zde kapři nevyskytovali a my se díky tomu nedočkali jediné akce. Na tomto místě jsme se zdrželi déle. Bylo přístupné ze břehu a měli jsme zde domluvenou výměnu „obsádky“ a návštěvu. Pavel zde vystřídal Roba, přijel i kamarád, hokejový reprezentant a mistr KHL, Roman Kukumberg. Udělal si volno během letní přípravy a přijel na několik hodin zkusit štěstí. Roman, stejně jako my, je nadšený kaprař a toužil zdolat velkého kapra. Tentokrát se mu to nepodařilo, ale v budoucnu k tomu určitě bude mít příležitost a rád mu v tom pomůžu.
Takže se nalodil Pavel a měli jsme před sebou ještě jeden týden v letních vedrech. Zajeli jsme na jedno zcela nepřístupné místo, které jsem měl již delší dobu zmapované. Po zakotvení lodi a dalších nezbytných přípravách jsme masivně zakrmili a zavezli nástrahy. Hned první ráno v 05:00 se rozjela cívka navijáku. Byl to příjemný budíček, na jehož konci byl 12 kg šupináč, který jen potvrdil správný výběr místa. To nám samozřejmě dodalo nový elán pro následující dny. Ještě ten den jsem se dočkal dalšího záběru, ovšem poté, co jsem vzal prut do rukou, ryba se vypnula. Od té chvíle jsme čekali na nový záběr pět dnů.
Předposlední den výpravy odpoledne během největšího vedra Pavel zaznamenal akci. Bylo to jen jedno pípnutí, ale přesto nasedl do člunu a vyrazil za rybou. Netrvalo dlouho a vrátil se i s úlovkem šupináče – 12,5 kg, který zabral na Biosquid s olihní. Udělal nám velkou radost. Vždyť v podmínkách, jaké panovaly na přehradě, nelehkém životě na lodi a minimu úlovků rybářů lovících v širokém okolí, nás povzbudily i ryby s menší hmotností.
Přehrada je pro mě zrádná, záhadná, milovaná, nenáviděná a obtížně čitelná. Vždy se na její břehy budu vracet, ať už po úspěchu či neúspěchu. Stále pro mě znamená výzvu. Dokonale ji určitě nikdo nezná. Možná terén, ale chování ryb určitě nikdo. Vždyť úspěšná místa a dny s množstvím záběrů během jedné výpravy vystřídá neúspěšná výprava i při identickém chování z předešlé úspěšné výpravy. Produktivní místo se může změnit na neproduktivní a může to trvat i roky…
Peter Šimonič
