Zatímco u nás ještě panuje zima, na jihu je už jaro v rozpuku. Už před lety jsem to dělával tak, že jsem vyrazil vždy na konci března nebo začátkem dubna do jižní Francie, abych si prodloužil jaro. Po několikaleté pauze jsem se tam opět vydal a tentokrát se to povedlo už v polovině března roku 2017.
Předčasný start
Odstartovat jarní lov kaprů ještě před tím, než k nám přijde jaro? Ano, to jde! A přesně tohle jsem měl v plánu, když jsem tehdy ve čtvrtek ve 2h ráno vylezl z postele, abych si dal kávu a rychlou snídani a naskočil do plně naloženého auta. Venku se mi kouřilo od pusy a musel jsem si oškrábat auto od námrazy. V mém cíli však bylo již tou dobou 14 stupňů! Na místo určení jsem přijel asi po 8 hodinové cestě a teploměr ukazoval dokonce 20 stupňů! Tohle jsem dělal rád už v letech 2011 a 2012, kdy jsem si díky těmto výpravám na přelomu března a dubna pěkně prodloužil svou sezónu.
Když totiž u nás vystoupá voda na 10 stupňů Celsia, na správných místech Francie to už bývá okolo 16°C. Ryby se shromažďují v mělkých zátokách a jsou hladové. Vzpomínám si na výpravu, kdy jsem chytil 40 kaprů během sedmi dní a někteří z nich byli opravdu tlustí a krásní. Tentokrát jsem zde byl už v polovině března, a to je na tak hromadné úlovky asi ještě příliš brzy. Nicméně pořád je tu mnohem větší šance na pěkný rybolov, než je tomu u nás. A samozřejmě je tu ještě větší šance na blahodárné sluneční paprsky po nepříjemné zimě!
Dobré argumenty
Pro tuhle výpravu jsem měl ještě jeden další důvod: Chtěl jsem prozkoumat nové vody! Později v této sezóně mám totiž v plánu další výpravu společně s Björnem Brockmannem. A na téhle Tour de France se chceme nechat doprovázet i kamerou. Mimo jiné jsem tedy chtěl shromáždit alespoň nějaké informace a dojmy. Měl jsem s sebou i tentokrát svůj MacBook, takže jsem mohl pracovat přímo v terénu u vody.
Můj kameraman a přítel Christian Kessler byl ale tou dobou se svou milou na dovolené v Itálii. Po dlouhé zimě a mnoha těžkých natáčecích dnech to byla určitě zasloužená dovolená. Takže o natáčení v tomto týdnu nemohla být ani řeč. Upřímně řečeno, raději bych se na cestu vypravil o týden později. I ohledně počasí by to bylo určitě ještě mnohem lepší a mohli bychom natáčet. Ale byl by to moc velký luxus, abych mohl pokaždé zkombinovat rybaření a práci. Na druhou stranu jsem se mohl o to víc těšit na příští společnou výpravu a filmování.
První cíl
Za šest nocí jsem prochytal 4 revíry, dvě jezera a dvě řeky. Kromě toho jsem i hodně najezdil v autě, abych se podíval i na další vody. Mým prvním cílem byl křišťálově čistý lom, extrémně bujný a s velkými rybami. Jediný problém byl, že jsem se zde hned první den pěkně spálil na sluníčku. Ale dobrý, nic, co by moje kůže nevydržela. V myšlenkách jsem se už soustředil na nadcházející úplněk a ignoroval svoje spáleniny. Voda měla tehdy na povrchu okolo 12 stupňů. To je mnohem lepší než u nás doma, ale přece jenom jsem doufal, že už by mohla mít 14.
Na mělčině jsem docela rychle našel skupinku menších šupináčů. O těch velkých ale ani stopa, na hladině se neukazovali. Rozhodl jsem se vsadit na malé a strategicky umístěné pasti s tygřím ořechem a pop up. Dvě montáže jsem umístil trochu dál od krmných míst a nastražil na ně tygří ořechy, které jsou docela odolné vůči rakům a nezajímavé pro sumečky a místní bílé ryby. Další dva pruty jsem chtěl rychle ovládat a rozhodl jsem se je nahazovat ne moc daleko od našeho břehu. Nasadil jsem na ně montáže Multi Rig a nastražil mé oblíbené Milky Toffee pop up máčené v Korda Goo dipu.
Přestože jsem sledováním vody strávil spoustu hodin, nespatřil jsem ani jednou skákající kapry. Pravděpodobně ještě stále trochu zimovali a nechtělo se jim ukazovat na hladině. Přesto se mi zde podařilo hned první ráno ulovit prvního šupináče. Upřímně řečeno, přišel určitě díky telefonátu s Björnem Brockem. Ten mi totiž řekl: „Chytni rychle prvního a kletba bude zlomena!“ Po této jeho větě jsem totiž jeden svůj prut nahodil do místa, kde jsem předtím viděl ty malé kapry a okamžitě jsem se zapojil do hry. Vlastně jsem zde nejprve neměl v plánu chytat kvůli těm malým kapříkům, které jsem zahlédl. Ale Björn měl pravdu.
Jednoho smůla, druhého štěstí
Na této pískovně s křišťálově čistou vodou jsem první večer zakrmil hrstí konopí a trochou drcených Banoffee. Návnadu jsem umístil po pravé straně podél našeho břehu, kde se rozprostíral zřejmý pás písku. Měl jsem před sebou tolik krásných lovných míst, že jsem nejdřív nechtěl ani chytat ryby. Druhého dne, zrovna když jsem chytil prvního kapra, objevili se přímo za mými zády dva Francouzi. Naštvalo mě to, ale oba byli také mladšího věku a přátelští.
Bohužel to ale s nimi trvalo až do pozdního odpoledne, neboť se jeden z nich věčně motal okolo mého lovného místa. Nakonec však i on umístil svoji montáž na požadované místo a vracel se zpět ke břehu. Asi 30 metrů od břehu se ale náhle zastavil a hlasitě zaklel a poté začal navíjet šňůru zpět na naviják. Později na břehu se společně s kamarádem zabalil doslova rychlostí větru. Stručně mi jen vysvětlil, že neměl na navijáku dostatek šňůry, aby mohl lovit na zvoleném místě a že naprosto chtěl chytat jenom odtud. Pak prudce zabouchl dveře od auta a oba se odtud vypařili.
Světu jsem nerozuměl, ale konečně jsem mohl umístit malé a pěkně nadipované pop up o příchuti Milky Toffee. Opět jsem k tomu přihodil lopatku konopného semínka a bezpočet boilies a vrátil se zpět na břeh. Už svítalo, když na tento prut přišel pípanec. Potah nahoru a poté se bobbin zase propadl zpátky dolů. Typický záběr od cejna, pomyslel jsem si. Skočil jsem s prutem do člunu a řekl jsem si, že ho vyháčkuju a alespoň umístím novou nástrahu. Ale ono žádný cejn! Při jízdě za rybou náhle vybočila šňůra směrem doleva a ryba se zřejmě vydala na otevřenou vodu. Ucítil jsem poměrně slušný tlak v prutu a začal zdolávat pěknou rybu pod lodí. Když jsem ho dostal do podběráku, zaťal jsem pěst a potichu zvolal „yeeesss“ přes jezero.
Za tuhle rybu mi už tahle cesta stála. Teprve třetí kapr této zatím velmi krátké sezóny (2017) a hned takový cvalík! Ještě bylo pořád trochu šero, a tak jsem musel použít blesk při focení na samospoušť. Pak už jsem mohl tomuhle překrásnému zvířeti darovat svobodu. Dobrá chvíle! Šťastný den! A to je také štěstí při kaprařině, protože kdyby to ti dva Francouzi včera nezabalili, určitě bych se s tímhle obrovským lyscem nesetkal…
Jižní etapa
Po dalším malém šupináčovi jsem opustil jezero. Bylo poměrně dost chladno, jen něco okolo 11 stupňů přes den, takže se znatelně ochladila i voda. Neustále jsem sledoval počasí přes aplikaci v mobilu a hledal nové cíle na jihu. Tam, v místech chráněných před chladnými vlivy z Alp, se nacházelo tolik vod, na kterých jsem vždy chtěl rybařit – možná až příliš mnoho. V následujících dvou dnech jsem chytal na jezeře s alpskou scenérií a malé okouzlující řece. Na tomto jezeře bych mohl trávit týdny, bohužel jsem však musel toto místo nechtěně opustit. Byl zde totiž zakázán noční rybolov. Parkování jsem měl domluvené u nedalekého kempu, abych mohl mít auto kousek od vody.
Po setmění však přišla zvláštní návštěva. Ne přímo až na moje místo, kde jsem přespával, ale asi 400m ode mě, kde jsem parkoval auto na štěrkovém parkovišti. Byla to dvě auta plná rozzuřených Francouzů, kteří se zastavili hned vedle mého auta, svítili do něj a pokřikovali něco, čemu jsem opravdu nerozuměl. Zrovna moc přátelsky to rozhodně nevypadalo. Zřejmě byli dost líní na to, aby se vydali blátivou cestou směrem ke mně anebo nevěděli, že se zde nacházím. Každopádně mně účinně znervózňovali touto činností a necítil jsem se dobře. Pochopitelně jsem měl také obavy o své auto… Ale i takové zážitky k tomu prostě patří. Naštěstí to ale dobře dopadlo a nic se nestalo. Během těchto dvou nocí (první na jezeře a druhá na malé řece) jsem ale nechytil nic zajímavého kromě jednoho malého šupináče a velkého lína.
Velká Rhona
Na poslední noc jsem měl na seznamu velký výběr vod. Ale prostě jsem nemohl uniknout velké Rhoně. V uplynulých letech jsem tuhle řeku několikrát prozkoumával. Pokaždé jsem ale měl jiný cíl a jen jsem přemýšlel, kde bych mohl chytat v tak velké a silně proudící řece. Příběhy z této – a mnoha dalších řek Evropy – jsem vždy doslova hltal. Proč jsem Rhoně dosud nikdy nevěřil, to nemám tušení. Na cestě k cíli jedeš vždy okolo stovek dalších možností. Tentokrát už ale byla mým cílem tahle překrásná řeka.
Během cesty zpět z jihu, jsem si v noci vzpomněl na několik míst, které jednou zveřejnil místní znalec Klaus Brix. Popsal tehdy různé oblasti a noční rybolovné zóny. Jedna z nich se ale nachází jen asi 15 minut od dálnice, po které jsem jel při zpáteční cestě. Shledal jsem tuhle zónu jako bezproblémovou a dorazil jsem sem zrovna okolo oběda, takže jsem vzal z auta tašku s jídlem a na chvíli se posadil na prosluněném břehu. Udělal jsem si něco rychle k jídlu, uvařil kávu a sledoval řeku. Po chvíli se objevilo několik bílých ryb a také kormoráni. Při druhém šálku kávy vyskočil přímo před mýma očima menší šupináč. Potom druhý! Paráda, jsme zde správně, říkal jsem si. Poté jsem si sestavil jeden ze svých prutů a udělal pár hodů jen s olovem, abych si trochu prozkoumal dno před sebou.
V mém úseku se nacházel „vracák“ ve výběžku nedaleko stavidla. Pod vodou se nacházely mohutné stromy a jiný nepořádek, ale až v silnějším proudu. Kvůli proudu bych tak daleko stejně nemohl chytat, ale onen „vracák“ byl maximálně 3 m hluboký a poměrně čistý, maximálně občas trocha trávy – naprosto dokonalé! Rychle jsem sestavil pruty a zapíchl pouze přední vidličky. Na pruty jsem navázal pevné komponenty: XT Snagleader, Hybrid Leadclips, návazec z 30lb Kamo. Skutečně jsem jen jednoduše nahodil a skládací člun nechal prozatím na střeše auta. Dva pruty jsem nahodil jen nedaleko od mého břehu, druhé dva asi na vzdálenost 30-40 metrů. Zakrmil jsem boiliesem a pomocí spod prutu jsem přihazoval ještě směs, kterou tvořilo konopí, tygří ořechy a obalované boilies. Spaní jsem si rychle přichystal ve svém autě – velmi pohodlně. Mělo to i tu výhodu, že v autě byla nedaleká silnice téměř neslyšitelná.
Počasí se rychle změnilo, ale v můj prospěch: silný, ale tlumený vítr přicházel ze západu a míchal se s trochou deště. Měl jsem dobrý pocit, minimálně jednoho z těch menších šupináčů bych přece měl jistě chytit. A upřímně řečeno, z takové řeky jako je Rhona by mi i jedna z těch menších ryb, udělala napoprvé velkou radost. To, co se potom stalo, bych tedy určitě neočekával: Do následujícího rána jsem ztratil jednu rybu a celkem 6 jich úspěšně zdolal! Pět z nich byli ti menší kapři, které jsem předpokládal. Jeden z nich ale byl přesně ta šupinatá bomba, o které jsem vždy snil! Byl jsem z toho v sedmém nebi! Taková ryba, ještě k tomu z Rhony a při mé první noci na tomto veletoku?! Nepochopitelné! A přece jsem tohle už vícekrát zažil: Když si jdu svou vlastní cestou, mnohdy se neúspěch nakonec obrátí v něco, co pro mě skutečně hodně znamená. Je to dobrodružství, které by nám rybaření mělo stále přinášet! #Keepthespirit
Christopher Paschmanns
Tento článek byl publikován v časopisu KaproMánie
