CESTOUSVOU: Labský přístav (2. díl)

V druhém díle (první díl k přečtení zde) se podíváme na majestátní řeku Labe, do jednoho z jejích přístavů. O řece Labe toho bylo napsáno již mnoho a nemůže tomu být jinak, když se jedná o jednu z kolébek české kaprařiny. Přes to všechno tahle řeka ještě zdaleka neřekla vše a i nadále se sem budeme vracet s pokorou a láskou za nezapomenutelnými zážitky.

Když na chvilku pomineme samotnou strategii, nad kterou takřka každý rybář přemýšlí snad stále. První věc, kterou začneš řešit před samotným lovem, je výběr místa. Někdy víš přesně, kam vyrazit, máš tutové místo, a přesto to neznamená, že úspěch výpravy je zaručen. Jindy zase do poslední chvíle zvažuješ několik možností, protože se snažíš zohlednit aktuální okolnosti. Vzhled a dostupnost místa také často hrají roli. Jsou chvíle, kdy raději vyhledáváš nádherná místa i za cenu menšího počtu záběrů, jindy zase obětuješ veškerý komfort ve snaze chytit co nejzajímavější úlovek.

Tropická vedra z léta byla definitivně za námi a přibližně dva týdny již panovalo chladnější počasí. Podzim pomalu vystrkoval růžky a příroda se zahalovala do hustých mlh, déle se vyjasňovalo, ale také dříve přišla tma. To nám dodávalo pocit, že se ryba pomalu začne připravovat na zimu a nechtěli jsme tento krok zameškat. Přesně v téhle době přece každý rybář sní o trofejní rybě, která bude mít břicho nacpané krmením a bude tak v nejlepší formě. Táhlo nás to k vodě a sladili jsme čas pro menší výpravu na dvě noci. S ochlazením přišel i vydatný déšť, proto nás naše cesta zavedla do jednoho přístavu, který je propojený s hlavním tokem. Naše teorie byla, že s rostoucím průtokem a ochlazením by mohla ryba vyjet ze silného proudu řeky do klidnější teplejší vody si odpočinout a nabrat sílu na další cestu.

Petr:
Místo v přístavu jsme také vybrali pro jeho dostupnost autem, jelikož jsme plánovali, že s sebou vezmeme více foto vybavení a poprvé se cíleně pokusíme pořídit nějaký materiál. Pro mě to znamenalo mnohem více času věnovat přípravě, jelikož jsem musel kromě standardu ohledně rybařiny sbalit i věci na focení. Chtěl jsem si zkusit, co bude u vody skutečně reálné a co naopak ne. Musel jsem se krotit, abychom se vůbec vešli do auta. Nakonec jsme foto výbavu vezli ve čtyřech taškách. Ve vodotěsném kufru vozím fotoaparát s objektivy. Ten můžu položit s klidem do bahna nebo ho nechat na dešti. Většinou nám slouží i jako stoleček v bivaku. Další fotobatoh posloužil k transportu světel, následně už jen menší taška s reflektory a pouzdro na pruty, které i v běžné práci používám na stativy. Je to lepší jak pro přenos, tak pro manipulaci v autě, navíc rybářské tašky disponují neuvěřitelnou kvalitou, oproti taškám určeným přímo pro stativy a také jejich cena je o poznání jinde.

V den zahájení výpravy to nebylo jen kaprařské počasí, ale bylo už fakt pěkně hnusně až by člověk raději zalezl za kamna a popíjel Earle Grey. Tento přístav je z rybářského hlediska hodně atraktivní a podle toho také navštěvovaný. Nejedná se o žádné tajné místo a každý, kdo rád přemýšlí o strategii, si toto místo může vytipovat už podle mapy stejně, jako tomu bylo i v našem případě. Právě již podle mapy jsme si předběžně určili i lovné místo, vybrali jsme to úplně poslední před zakázanou částí přístavu. Překvapil nás ale přístup k vodě, který byl hodně příkrý. Ne vždy je na mapě reálné vše správně odhadnout. Zvažovali jsme i jiné místo o kousek dál, ale nenechali jsme se zlákat pohodlím a drželi jsme se původního plánu, v kterém jsme právě kvůli horšímu místu počítali s použitím člunu. Co nás ale bohužel již nepřekvapilo, byl nepořádek na lovném místě. Většina z nás se už smířila s tím, že rybaření začíná úklidem. Každý by měl chápat, že jsme u vody jen hosté na návštěvě a také se tak musíme chovat. Bohužel doba je taková, že ne každý tento kodex chápe.

Mirek:
Už hodněkrát jsem řešil otázku, jakým způsobem převážet člun. Člověka napadne hodně možností, kdy každé řešení má své pro a proti. Když ho povezu složený, zabere půlku prostoru v autě, je složitější manipulace kvůli váze a zdržení v podobě sestavení a nafouknutí lodě. Další varianta je vézt ho už nafouknutý, kde se nabízí výhoda ušetřeného času a více místa v autě. Oproti tomu manipulace se skoro třímetrovým člunem na střechu auta, jelikož nedisponuji větším vozíkem, ukotvování, které nakonec zabere více času než samotné nafukování a také divný pocit při jízdě, kdy pořád kontrolujete, zda je vše v pořádku a dodržujete pro jistotu nižší rychlost. Jsou to maličkosti, které ale patří k celkovému přemýšlení nad samotným lovem a můžou ušetřit čas i námahu.

Dříve než začneme cokoliv rozbalovat, snažíme se vždy si důkladně promyslet, jak budeme na zvoleném prostoru fungovat, obzvlášť na hůře dostupném místě. Nejdůležitější byl člun, který jsme museli dolu po svahu dostat jako první, v jiném případě by se vše jen komplikovalo. Jelikož stále lilo, potřebovali jsme co nejdříve postavit bivak, pro který bylo jediné možné místo a to plošina v polovině svahu. V případě lepšího počasí bychom se nejdříve postarali o své pruty, ale vypadalo to, že nás tenhle marast hned tak neopustí, proto bylo nezbytné se hned po zavezení prutů dostat do sucha. V případech, kdy chytáme ve dvou na menším nebo zarostlém místě, používáme jeden stojan pro všechny čtyři pruty a pro dva centrální určíme jedno lovné místo, kde spojíme své síly v zákrmu, i když s tím jsme se drželi zpátky. Nejdříve jsme chtěli vědět, zda se tam ryba zdržuje a krmí se, přijeli jsme přece chytat ryby, a ne sypat krmení do vody.

Centrální místo bylo na druhé straně břehu, kde se nad vodou pnuly stromy a jejich větve zasahovali až do vody. Kousek od břehu byla tvrdá plošinka ve 3m a poté to klesalo až na 5m, kde bylo bahýnko, které se tam společně s přírodní potravou usazuje. Zahlédli jsme tam pohyb, který naznačoval, že se tam ryba zdržuje a přijímá potravu. Ve středu zákrmu byl mix voňavého partiklu, pelet a boilies. Záměrně jsme na okraj rozházeli už jen půlené a celé boilies a předpokládali jsme, že se menší a bílá ryba stáhne na drobnější a atraktivnější krmení, čímž vyvolá zvědavost větších a chytřejších kaprů, kteří velké krmné místo pozorují jen z povzdálí a zobou opatrně zbytky v okolí, o kterých si myslí, že jsou již prověřené a tedy bezpečné.

Levý krajní prut směřoval do zátoky a pravý samozřejmě naopak na volnější vodu přístavu. Očekávali jsme, že ryba bude buď vyjíždět z klidové zóny do hlavního toku anebo zase naopak. Na každý prut jsme již přihodili jen pár hrstí půlených krmných koulí s tím, že v případě potřeby můžeme kdykoliv přikobrovat. Po pár hodinách máme vše hotové a jsme připraveni k akci. Ta přece musí přijít! Po té vší řeholi v tom urputném dešti si to přece zasloužíme. Jak už tomu tak bývá, nestalo se nic. Přestože veškerá snaha může skončit neúspěchem, nikdy to neomrzí!

Mirek:
U návazců se držím hesla: „V jednoduchosti je krása.“ I když dnes seženete v nabídce prodejců spoustu doplňků pro různé sestavení návazců, za tu dobu, co rybařím, jsem si našel jednoduchý univerzální návazec, který používám ve většině případů v každém ročním období. Jde vlastně o to, mít v něj jistotu, potom se můžete soustředit na další věci. Nejdůležitější je pro mě, ale to asi pro všechny, háček – ten by měl být pevný a ostrý. Samozřejmě nastanou situace, kdy se musím okolnostem přizpůsobit a něco změnit. Poté tedy měním právě velikost háčku nebo návazcovou šňůrku podle potřeby za silnější či slabší. Nejvíce používám 20lb šňůrku, háček Centurion velikosti šest, který mám ověřený a mám v něj plnou důvěru, ze smršťovací hadičky si dělám menší rovnátko, na raménko háčku doplňuji malý kroužek pro lepší otáčení háčku do kapří tlamky a pak už doplňuji jen bročkem a převlekem proti zamotání. Tento návazec je známý pod názvem Blow Back rig. Skvěle mi funguje jak na potápivé boilies, tak ale i na plovoucí boilies Pop-up, kdy jen přizpůsobím délku vlasu nebo nepoužiji kroužek. Zcela náhodně používáme s Petrem podobné návazce. On však nahrazuje kroužek hadičkou. Takovému návazci se říká Blow Out rig.

Druhý den se probouzíme do krásného rána a zdálo se, že počasí otočilo o stoosmdesát. Hned jak odbila povolená doba lovu pouštíme se zase naplno do práce. I když se zatím nic neodehrálo, dál věříme v naší strategii. Zavážíme pruty na centrální krmné místo a k montáži opět přidáváme jen trochu půleného boilies, které jsme dali hned po příjezdu odmočit do kýble s vodou z řeky společně s boosterem. Boilies poté vypadá přirozeněji, jako když leží ve vodě už delší dobu, čímž ryba získává na důvěře. Zároveň není na škodu znát svou návnadu. O našem druhu krmení víme, že funguje bezvadně, ale až po delší době ve vodě se ukáže v plné síle.

První záběr přišel z odhozu v zátoce, ryba si to okamžitě namířila vší silou hlouběji do zakázané zóny zátoky, kde je zvyklá na bezpečí. S tím jsme počítali, a právě proto jsme brali člun, hlavně kvůli zdolávání, protože zarostlé místo zapadlé do břehu nám neumožňovalo zdolat rybu. Rozhodně to nebylo zbytečné a my si mohli o to více užívat zdolávání.

Petr:
Zatím, co Mirek zavážel druhý prut, já jsem si připravil ten svůj na odhoz. S probouzejícím se ránem jsem pozoroval tu část zátoky, kam mi stromy umožnily nához. Netrvalo dlouho a konečně se ukázala ryba. Na nához bylo opravdu málo místa, až jsem si říkal, jestli to byl vůbec dobrý nápad. Jenže aniž bych to sám čekal, trefuji místo s pozoruhodnou přesností.  Kobruji jen deset kuliček a získávám takový ten pocit, že lépe to snad už nejde. Nestačil jsem ani připravit kávu, která pro mě k rybařině neodmyslitelně patří a přichází záběr. Nejdříve jsem se ještě ze břehu snažil dostat do kontaktu s rybou, protože jsem čekal opravdu menší kus už jen díky tomu, před jakou chvilkou jsem nahodil. Hned bylo jasné, že to tak není a vyrazil jsem na vodu. Nakonec z toho byla nádherná zdolávačka, na jejímž konci byl jedenáctikilový šupík. Oproti svému parťákovi s člunem až tak moc nerybařím, a tak jsem si zdolávání opravdu užil, protože se zdoláváním ze břehu se to prostě vůbec nedá srovnávat.

Místo, kde jsme našli hranu a vytvořili větší zákrm, se krásně rozjezdilo. Dalo nám to důvěru ve zvolenou taktiku, a proto jsme s klidem věděli, že můžeme místo více rozkrmit, abychom tam rybu udrželi. Mluvíme sice o větším zákrmu, ale přesto to nějak nepřeháníme. Na tuto výpravu jsme ve dvou vezli 20 kg partiklu, 10 kg krmného boilies a nějakou tu peletu. Kapři se krmili jak na vrchní plošině, tak dole pod lavicí. Během odpoledne jsme vnadili již jen boiliesem a snažili se trochu selektovat. Záběry přicházely pravidelně až do nočních hodin, a to na různé nástrahy. Můžeme se dnes již jen domnívat, jestli by ta či ona nástraha v případě použití na všechny pruty přinesla ještě více záběrů. Ten den jsme každý zdolali čtyři slušné kapry s váhou od 8 kg do 13kg a někteří atakovali hranici 90cm.

Mirek:
Krásný zážitek byla večerní jízda kapra, který už jenom svým razantním záběrem dal vědět, že to bude velký bojovník. Na vodě za světla reflektorů z přístavu jsem si užíval krásný souboj. Voda byla jak zrcadlo, klidná a tajuplná. Ryba mě odtáhla asi 300m od našeho místa. Byla to přetahovaná o každý metr. Kapr se držel u dna, využíval svojí váhu a velkou sílu. Vždy se mi ho povedlo přitáhnout o metr výše, ale kapr svým prudkým výpadem do hloubky si vždy tři metry vzal zpět. Po chvíli začal vypouštět směrem k hladině bubliny, a to je známka, že mu už ubývají síly. Zanedlouho je kapr na hladině a mně se ho povede na poprvé podebrat. Poprvé ve světle čelovky spatřím celého kapra. I když jsem očekával rybu z větší kategorie, byla to ten den největší ryba a vlastně i celé výpravy. Panovala spokojenost.

Vzhledem k podmínkám při našem příjezdu by nás ani trochu nenapadlo, že i další den se opět probudíme do krásného rána. To však netrvalo dlouho. Počasí se zase otočilo a domů jsme se již vraceli za vydatného deště. Ještě předtím ale přišel trochu nečekaný záběr z prutu, který byl vyvezený za celou dobu zřejmě nejdál, ovšem tentokrát zvítězila ryba… Ale to k tomu přece patří.

Petr:
Prut v zátoce už další rybu nepřinesl, a tak jsem se ho rozhodl přesunout na její špičku – úplně zprava ostatních prutů. Už ze břehu jsem ale zahlédl pohyb na otevřené vodě, a když jsem to samé viděl i ze člunu, rozhodl jsem se to vytáhnout úplně mimo náš hotspot. V hloubce šesti metrů jsem našel tvrdé dno, kam jsem položil i montáž. Byl to risk, ale zbývalo už jen pár hodin a nebylo co ztratit. Záběr skutečně přišel, ale byl nekompromisní. Při snaze rybu zastavit dříve, než se dostane za roh přístavu, jsem se do toho víc opřel a rybu ztratil. V euforii z dobrého položení jsem si místo řádně nezapamatoval a znovu ho již nenašel. Tak třeba příště.

Pomalu nezbývalo než se pustit do balení a do pečlivého úklidu lovného místa. Tentokrát nám strategie vyšla a mohli jsme si užívat spokojený pocit z vydařené výpravy, ale že to opravdu není pravidlem, každý ví. Jak jsme se o tom přesvědčili my, se budete moci dozvědět v jednom z našich dalších povídání. V tomto článku ale ještě naleznete první malou radu o fotografování a také galerii, do které jsme zařadili i několik dalších fotek z řeky Labe. V neposlední řadě asi také můžeme prozradit, že z této výpravy připravujeme i menší video, s kterým se ozveme příště.

O FOTOGRAFOVÁNÍ:

Až po vzniku materiálů pro první články nás napadlo, že bychom se v těch dalších mohli věnovat i fotografování. Ale než připravíme článek, který bude v tomto směru zaměřen dle požadavků vás, našich čtenářů, tak abychom se pokusili co nejvíce pomoci, nemuselo by být úplně na škodu začít několika základy, které se neztratí ani když fotíte třeba jen mobilem.

Petr:
FORMÁT FOTOGRAFIE:
Říkal jsem si, že by nebylo špatné začít tím, v jakém formátu (myšleno poměru stran) vznikají fotografie z vašich přístrojů. Když jste si především v dřívějších dobách nechali ve fotolabu zhotovit papírové fotografie, dostalo se vám klasického rozměru 15x10cm a tedy poměr stran 3:2, který vychází z velikosti políčka původního kinofilmu*. Tento formát pro mne byl vždy ten správný pro klasickou fotografii. Na některých fotoaparátech a především mobilních zařízení se můžete setkat také s formátem 4:3, ten však nikde nevytisknete bez nutnosti ořezu nebo bílého okraje. Většinu digitálních fotek, které se mi dostanou do ruky, ořezávám již při zpracování v počítači do formátu 3:2. V posledních letech je také velmi rozšířený čtvercový formát, a to především díky aplikaci Instagram**. Čtverec je kompozičně velmi nenáročný a řada záběrů vypadá netradičně a poutavě. Čtvercový formát ovšem nepřišel až s Instagramem, ale opět vychází z fotografování na film a řadí se mezi takzvaný středoformát.

I když jsem velkým zastáncem klasického formátu 3:2, ještě před tím, než jsem zveřejnil svou první rybářskou fotku ve spojitosti se značkou My Way, jsem se rozhodl, že zkusím něco jiného a všechny fotky budu upravovat do rozměru 16:9. Tento formát vychází spíše z videa a je velmi zajímavý pro oko, jelikož širokoúhlý obraz dobře známe z televize nebo monitoru. Minimálně u mě to funguje.  Což jen potvrzuje fakt, že ne vždy se musí dodržovat pravidla a kreativitě se meze nekladou.

Který formát nejvíce vyhovuje vám?

#CESTOUSVOU
Miroslav Solar a Petr Vrábel

*poznámka pro mladší čtenáře: kinofilm je materiál citlivý na světlo, díky kterému bylo v dřívějších dobách možné složitým způsobem zhotovit fotografii.
**poznámka pro starší čtenáře: Instagram je aplikace pro telefonní přístroje řazená mezi sociální sítě. Slouží pro sdílení fotografií s ostatními uživateli. Zjednodušeně se jedná o veřejné fotoalbum, do kterého se může kdokoliv podívat.

Fotogalerie k článku: