Úvod Zábava Jardova kaprařská pohádka

Jardova kaprařská pohádka

3 112
0
SDÍLET

Bylo, nebylo, bylo. Psal se říjen L.P 2006 a Jarda zvaný Kraťas dostal od královny Kaprařiny příkaz: „Jardo jeď a nachytej na královský stůl nějaké ryby”. Jarda nelenil a chvátal do královského chléva, kde prasatům z koryta řepky, lnu a konopí několik věder odebral, to aby základ na zákrm měl. Pak za královským kouzelníkem zašel, nevábně vonící kuličky a válečky do jutových pytlů nabral, aby co nastražit na kované háky měl.

Na bambusová bydla koňské žíně přivázal, na konec žíní háky kované pevným uzlem přidělal a k tomu velké podebíradlo ještě přibalil. Ze stodoly ovčí kožich vzal, pár kalhot plátěných a několik kůží medvědích, to aby se chlad a vlhkost do těla nedostal. Ze spíže dva pecny chleba, sůl, sádlo a ždibec špeku uzeného a na zapití medoviny a mléka kravského pár vaků kožených naplnil. Vše na připravený povoz naložil, koně Octaviuse k povozu zapřahal a jal se z rodinou svojí rozloučit. Syna svého na čelo políbil a družka jeho křižujíc ho na čele, mu dobrého pořízení přála. Pak Jarda na povoz naskočil, Octáviusovi nad hlavou bičem práskl a k řece sousedního království odjížděl, neboť tam prý velkých ryb dostatek jest.

Byl krásný říjnový den a Jarda k řece dojel, odstavil povoz s Octáviusem a všechny věci do vzdáleného hvozdu a kopřiv odnosil, to aby zvědy a dráby sousedního království spatřen nebyl. Plátěný přístřešek postavil, kůže medvědí na zem naskládal a jednu jako přikrývku ponechal. Řepku, len a konopí prakem do vody nastřílel i pár koulí kouzelníkových přidal a ty pak i pod háky kované uvázal, neb na hák je nabodnout nedokázal a na bambusových bydlech do vody uložil tam, co krmením navnadil. Zmožen cestou se na dubovou sesli usadil, chléb sádlem namazal a zapíjíc ho mlékem kravským, čekal, zda snažení jeho nějakou rybou odměněno bude .Jak tak seděl, slunce pomalu za obzor zapadlo a komárů houf a měsíc ozařující hladinu říční, neodvratně hlásají, že noc vládu nad krajem převzala. Z nedaleka smečka vlků připomínala, že domov daleko jest a opar nad hladinou chladnou noc zvěstoval a do této scenéie se prudce jeden z bambusových prutů ohýbá. Jarda do rukou prut béře a už cítí svou první rybu na konci žíní, bojující, pár posledních výpadů a už se kapr ve velkém podebíradle zmítá. ”Je pěkný, určitě 9 kilo vážící”, proběhne Jardovi rychle hlavou, pak hák kovaný kaprovi opatrně z tlamky vyndává a kapra do saku uložit se chystá. V tom kapr na Jardu pohlídne a lidskou řečí praví: „pust mě Jardo a královsky se ti odměním”, Jarda s otevřenou pusou hledí, že zdejší kapři lidskou řečí mluví a na slova své královny si vzpomíná: „Jardo ryby dones sic tě stihne krutý trest”. Jarda chvíli přemýšlí a pak kaprovi svobodu vrací, jistě jiné nemluvící ryby nachytá.

Od toho dne se Jarda téměř nevyspal, sic kaprů obrovské množství nachytal a nikdy takového lovu nezažil a k tomu všemu každý kapr stejnou větu opakoval: „pust mě a královsky se ti odměním”. Kapři byli krásní, lysí i šupinatí, někteří i přes 12 kilo vážící a přesto Jarda žádnéhož kapra v saku pro královnu neměl a na její varování o krutém trestu už zapomněl. S vycházejícím sluncem se začátek pátého dne lovu hlásí a Jarda už jen velkého kapra by si přál, takového, co ještě nikdy nechytil, ba ani na své oči nespatřil. Pak ledňáček prolétne pod Jardovými pruty, což znamení dobré jest, aneb jak se praví : “ledňáčka viděti, velkou rybu uloviti”. V tom se opět jeden prut bambusový ohýbá, Jarda prutem trhá a už mohutný tah koňské žíně napíná a vítr si v nich melodie přehrává. Boj je to urputný, ale Jardovi více síly zbývá a plynule a silně se do prutu opírá a v tom se v slunečním svitu kapr na hladině objeví. Jardovi se kolena rozklepou, srdce tluče snad pětkrát rychleji než je zdrávo, kapička potu sjíždí po tváři a Jarda si potichu pro sebe praví: „nespadni prosím, nespadni” a pomalu kapra do velkého podebíradla navádí, ”jsi můj !!!”, hlasitě vykřikne a kapra na břeh opatrně odnáší. Pak pár tanců oslavných nad kaprem provede, několik pochvalných vět sám k sobě pronáší a zprávu po holubu kouzelníkovi posílá: “Kapr jest obrovský, můj největší, je lysý a krásný, na plátno zvěčnit by se měl”.

úlovek kapra

Když kouzelník zprávu dočte, ihned všechnu práci rozdělanou tak, jak jest ponechá, své štětce a barvy do saku zapíná, neb kouzelník vyhlášeným malířem jest a ihned na koně Opliuse nasedá a v doprovodu rodiny své k Jardovu úlovku odjíždějí. Jarda už netrpělivě kouzelníka vyhlíží, pak v dálce přijíždět ho spatří a na malování vše připravovat začíná. Hned po příjezdu kouzelník své štětce a barvy připraví a Jarda mezitím kapra ze saku opatrně na ovčí kožich pokládá, je pěkný lysý, zdravý a kulaťoučký. Jistě Jardův největší. Kapra na váhu ukládají a 17 kilo na ní naváží, ”je to můj největší, rekord osobní ”. Jarda radostí vykřikne a na břehu řeky je cítit Jardovo a kouzelníkovo nadšení. Pak v rychlosti obraz namalovat a kapra zpět pustit, neb i on lidskou řečí praví: „pust mě Jardo a královsky se ti odměním”. Pak kouzelník s rodinou odjíždí a Jarda po zbytek dne odpočívá a na oslavu medoviny popíjí a v noci klidného spánku si dopřává.

Za ranního rozbřesku řeka plná mlhy jest a jemný deštík dopadá na přístřešek plátěný. Jarda své pruty opět do vody ukládá a čeká co dnešní den sebou přinese. V tom dráb sousedního království se z houští a mlhy vynoří a hned k Jardovi praví: „Ty nevíš, že zde cizáci přespávat nesmí, náš zvěd tě tu zahlédl a já tě královskému soudu nahlásím a tebe krutý trest nemine”, pak v houští mizí tak tiše, jak se objevil. Jarda pln vzteku v duchu přemýšlí, zda domů odjet má. Medoviny se na kuráž napije, kousek špeku uzeného pojí a zůstat ještě dva dny se rozhodne. Jak Jarda na dubové sesli sedí, trochu medovinou zmožen, tak se mu v představách honí krásné představy, jak ještě většího kapra ulovil. Den pomalu ustupuje před vládkyní noci za vrcholky hor a Jardovi se přivírají oči, pak ve svitu měsíce zahlédne, jak se jeden z prutů ohýbat pomalu začíná. Na ničehoš nečeká a za prut silně trhne. Na konci žíní se obrovská síla rozjíždí, div Jardovi prut z rukou nevytrhne, minuty utíkají a Jarda ještě rybu ani nespatřil. Jarda už dobrou půlhodinu s rybou bojuje, když tah ustávat začíná a na hladině se cosi obrovského objeví. Jarda jen matně ve svitu měsíce siluetu rybího těla vidí a pomalu ho do podebíradla navádí.

Prut bambusový se pod náporem toho monstra rybího až k prasknutí ohýbá a Jarda né a né rybu do podebírala dostat. Ještě pár vírů mohutných a už dokonáno jest a Jarda obrovského kapra z vody vynáší a na kůži ovčí pokládá. Pak svíčku zapálí, aby kapra lépe si prohlédl a svým očím nevěří, ”ať se neprobudím, ať se neprobudím, snad to není jen sen”, sám pro sebe si Jarda nahlas praví, štípajíc se do prokřehlé tváře. Na dubovou sesli usedá a mlčky nevěřícně na rybu za svitu měsíce hledí. Pár minut uteče a Jarda pomalu procitá a celá věc mu dochází, je obrovský, větší než ten 17 kilový. Na váhu ho pokládá a hned zprávu kouzelníkovi po holubu posílá: „Lapr obrovský jest, má váha na něj nestačí “. Kouzelník po přečtení zprávy výroby lektvarů zanechá a k nelibosti a proti vůli ženy své k Jardovu úlovku odjíždí a pár svých prutů přibalí. Jak se k cíli blíží, tak srdce mu rychleji tluče a při pohledu na rybu obrovskou uznale zabručí, ruku podá a poplácání na zádech přidává, to jako symbol pochvaly a uznání. Kapra na plátno co nejrychleji zvěční a dovezená váha pak na řadu přichází, 21 kilo úžasné, velkolepé a famózní, taková ryba se na vodách českého království jen tak nevidí. Kapra pak zpátky do vodní říše Jarda pouští a na oslavu si šálkem medoviny připíjí, pak druhým, třetím, čtvrtým, aby se svátý Petr patron rybářů neurazil.

úlovek kapra

Kouzelník i své pruty nastraží a o úlovku Jardovu příběh do ranních hodin poslouchá a mezi tím si ještě dva kapry uloví, z nichž jeden víc jak 12,5 kilový jest. Ráno kouzelník své lektvary vyrábět odjíždí a Jardovi ještě většího kapra přeje, protože tu takoví určitě ještě ve vodě slídí. Jarda do svého odjezdu ještě několik ryb uloví, ale žádná už jeho rekord 21 kilový nepřekročila a pro královnu žádné ryby též neveze, a tak s trochou strachu se domů vrací. To jest konec kaprařské pohádky, kterou Jarda zvaný Kraťas na vlastní kůži zažil.

PS: Jardu i ten krutý trest stihl, protože po této výpravě pěkně nastydl a k tomu ještě čeká jakou pokutičku dostane z CHKO za to, že si v kopřivách bivak postavil, nějaký dobrák ho práskl a místní policajt to sepsal a poslal na příslušný institut. Ale jak Jarda sám říká: „ZA STÁLO TO ZA TO “.

Podle zážitků Jardy Krátkého do psaného slova převedl Jirka Pěch ml., JPS.BAITS.

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (3 hlasů, průměr: 5,00 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here