Velikonoce si většinou spojujeme s prvními teplými paprsky roku. Alespoň tomu tak bývalo v dřívějších letech. Teď tu ale stojím se sekyrou v ruce a štípu dříví, abych pro svoje zlatíčko a pro sebe vytvořit teplou a útulnou atmosféru zejména díky táboráku. Táboříme u nevelkého průzračného lesního jezera. Není to sice můj oblíbený revír, ale ty krásné ryby z fotoalba ve mně probudily loveckou horečku. Chtěl jsem je! Je příšerná zima. Teplota vody ještě dlouho nevyleze nad 10 °C. Jezero před námi leží úplně klidně. Nehne se vůbec nic. A přece cítím to hromadící se napětí. Cítím je naprosto jasně. Blíží se jaro!
A nyní přichází můj čas – jaro!
Každoročně se ve mně znovu v zimě den za dnem probouzí stále silnější touha vyrazit na lov pořádných sladkovodních ryb. Četné veletrhy, multimediální show, nově publikovaná DVD probouzejí, podněcují a podporují touhu konečně jít zase dělat to, co umíte nejlépe – chytat kapry! Často se říká, že to nejlepší období je pestrobarevný podzim, ale podle mého názoru je jaro přinejmenším stejně produktivní a váha mohutných jikrnaček před třením je v té době přece nejvyšší! Tlustá břicha plná jiker dělají baculatá těla jikrnaček takovými, jakými je chceme mít. Na jaře proto trávím většinu času na německých vodách, teprve v červenci obvykle vyrážím na první zahraniční výpravu. V tomto příspěvku bych chtěl popsat na příkladu časného jara roku 2012, jak postupuji, abych dosáhl úspěchu při chytání těch nejopatrnějších kapřích matek.
Nejdůležitější pro to, abychom mohli začít už v březnu nebo dubnu, je lokalizovat mělké vodní plochy s rovným dnem. Na jezerech i řekách na nás takových míst čeká vždy dostatek.
Hledání kaprů je každý rok téměř stejné, ale stačí najít jedno výjimečné místo, a všechno je jinak. Jen zřídka jich najdete víc. Už jsem ale zažil, že si ryby z roku na rok vybraly pro své milostné hrátky zcela jiná místa. Příroda je nestálá a dokáže rychle měnit tvář, proto musíme podle toho reagovat! Vytvoří se nové trsy rákosu nebo hustá zeleň, strom se skácí do vody, sesuvy půdy vytváří nové struktury, dokonce často i člověkem vyvolané změny mohou vést ke změně v oblasti tření. Pokud víme předem o vhodném místě nebo máme alespoň spolehlivé tušení, které místo by to mohlo být, je rozumné začít právě tam. Ve většině případů ryby hledají vhodná místa ke svým aktům lásky dlouho předtím a není tak těžké tato místa nalézt!
Kapři mají rádi teplo a mělké vody se ohřívají nejrychleji. Takže v tom, kam jít, máme jasno! V mělké vodě se mi podařilo chytit kapra dokonce i při teplotě pod 10°C. Mám na mysli hloubku od 50 centimetrů do dvou, maximálně čtyř metrů. Když jsem v listopadu s Maxem Nollertem strávil pět dní ve Francii, shodli jsme se, že tady mnoho nového nezažijeme. Jako bychom všechno zažili už nejméně stokrát a zdálo se nám to k uzívání nudné. Ale opravdu zajímavá a důležitá témata jsou často zanedbávána nebo jsou řešena jen velmi zřídka a povrchně. Proto trvám na tom, že abyste uspěli, nestačí jen ten správný výběr prutu a perfektní krmná taktika určená k přelstění velkých ryb, ale že nesmírně důležitá je právě správná lokalizace. Tyto klíčové oblasti hrají v mém stylu rybaření mimořádně zásadní roli a já bych je rád poněkud blíže osvětlil. I když lze na tomto místě takto rozsáhlé téma skutečně jen nakousnout, mohu se alespoň pokusit shrnout pro vás základní údaje.
A je to tady – hledání místa
Nacházíme se tedy u onoho již popsaného jezírka, jehož pro mě zcela unikátní obyvatelé mě prostě nenechávají v klidu. Vždy je třeba začít lokalizací ryb. Můžete do vody naházet tuny těch nejzázračnějších boilies, můžete použít tu nejchytřejší krmnou taktiku a absolutně „zázračnou“ montáž, ale pokud nejsou nablízku kapři, tak prostě vyjdete naprázdno!
Něco jiného ovšem je, pokud víte, kde se ryby momentálně živí. V tom případě je „zázračná montáž“ na místě. Jedno však budu zdůrazňovat stále znovu a znovu – ty největší kapry jsem chytil na ty nejjednodušší montáže, a podobnou zkušenost udělali všichni velcí kapraři z okruhu mých známých. Patří k nim například Jan Brauns, Christopher Paschmanns, Meik Pyka, Mark Bergmann, Andreas & Patrick Heinz, abych jmenoval alespoň některé.
A jak tedy budeme lokalizovat ryby? Naskýtá se nám hned několik možností. Někdy se stane, že se ocitneme u vody nám zcela neznámé, o které jsme neobdrželi ani žádné rady nebo tipy zkušenějších rybářů. V první řadě je třeba získat přehled o samotné struktuře celého revíru. Jak již bylo uvedeno mnohokrát, plochá mělká místa jsou při jarním rybolovu alfou a omegou, nikoliv však vším. Protože takových ploch zase tolik není, netrvá nám ani tak dlouho rozhodování o výběru místa pro první pokus. Pokud jich najdeme víc, je třeba věnovat chvíli pozorování. Zejména za velmi slunných dnů ryby rychle stoupají k hladině, často na nenápadných místech, mezi větvemi nebo v hustých rákosinách. S oblibou se nechávám pomalu unášet lodí větrem po jezeře, zejména podél pobřeží. Přitom stojím a vyhýbám se prudkým pohybům. Větve, rákosí, padlé stromy, keře a spleť rostlin jsem vždycky považoval za absolutně nejvhodnější místa. Už tolikrát jsem právě tam narazil na ryby a byl tam úspěšný…
Vycházejme však z toho vůbec nejhoršího scénáře, kdy nejsme schopni narazit na žádný náznak přítomnosti ryb. Pak pomůže jen jediné – vytáhnout boilies a zkoušet! Jsem toho názoru, že mnoho úspěšných lovců kaprů ovládá obzvláště dobře lokalizaci ryb, a proto se jim vždy daří dostat před objektiv fotoaparátu skutečně velké ryby. Samozvaní mudrci by to možná nazvali „znalostí vody“, ale ve skutečnosti to je jen dlouholetá zkušenost a znalost míst preferovaných cílovými rybami. Kromě toho má na úspěšnosti lví podíl snaha a tvrdá práce, protože pouze ti, kteří jsou schopni neustále se snažit, mohou trvale rozvíjet své schopnosti. Pravda je, že nezanedbatelný je i instinkt a schopnost dívat se a vnímat.
Vykládání montáží pomocí člunu
Mým oblíbeným místem na zvoleném revíru byla malá zátoka, kde se pobřežní keře táhly po šířce asi jednoho metru a spadaly až do vody. Vytušil jsem tady přítomnost ryb, proto jsem umístil s pomocí nafukovacího člunu obě montáže co nejblíže „kapřího obýváku“.
S předchozím vnaděním jsem se nezdržoval, protože jsem si byl jednoduše jistý, že tady chytím! Použil jsem jen pár 16mm boilies jako nástrahu na háčku. Na jeden prut jsem odpočítal maximálně 10 boilies. Každou nástrahu jsem přitom nahazoval a umísťoval samostatně a s maximální pečlivostí, protože jsem počítal s tím, že budu potřebovat vést vlasec houštinou.
Prakticky ve všech situacích je pro mne velmi důležité, aby se žádné krmení nedostalo do blízkosti montáže kolem zátěže, protože podle mě hrozí příliš velké riziko, že se opatrný kapr přiblíží k hlavnímu vlasci a pojme podezření. Takže nástraha na háčku tvoří vždy vnější okraj zakrmovaného prostoru, nikdy se nenachází uvnitř něj! Boilie č. 8, 9 a 10 házím v rozestupech asi 40 cm do hustého houští, abych z něj vylákal kapry. Jinak obezřetné hlídkující ryby pak mohou postupným sbíráním dojít až k nástraze na háčku.
Pokračování zde: Jaro je tady! (2/2)
Julian Jurkewitz
Team Imperial Fishing & Carp’R’Us
Tento článek byl publikován také v časopisu KaproMánie