Úvod Články Jaro je tady! (2/2)

Jaro je tady! (2/2)

1 675
0
SDÍLET

Předchozí část článku: Jaro je tady (1/2).

Při ukládání montáže jsem pomalu navíjel zpět a vedl jsem prut v půlkruhu kolem zádi člunu, aby se montáž ponořovala rovnoměrně. Po dopadu na dno jsem detailně propátral místo a navinul montáž zase úplně nahoru. Hodně důležité je při tomto způsobu chytání zvolit správný háček i zátěž tak, aby montáž ladila s dnovým substrátem.

21

Obzvláště vhodné jsou zátěže z www.carpleads.de, protože jejich speciálně zdrsněný povrch se mimořádně hodí do prostředí s bahnem, travami, hustým olistěním a podobně. Pokud je prochytávaný prostor skutečně bez překážek, pokládám montáž znovu. Pozor – pokud leží montáž na dně, je druhé zvedání již příliš velkým rizikem, protože hrozí nebezpečí, že listy nebo traviny naruší akceschopnost háčku. A jedna speciální rada navíc – nikdy nezapomínejte mít na palubě kotvu, která vás udrží v požadované pozici i ve větru a nepříznivém počasí tak, abyste se mohli v klidu věnovat práci. Pro mne je tento bod ve sportovní rybařině vůbec to nejdůležitější. Všechno musí být perfektní a pokládání nástrahy především, na tom mimořádně závisí úspěšnost. Někdy strávím přípravou montáží a systémů celé hodiny a ocitám se přitom v docela jiném světě. Nyní jsem měl tedy na tom svém kouzelném jezeře všechno připraveno. A hned při premiéře prvního večera se mi v podběráku ocitla jedna z největších ryb jezera o váze 20 kilogramů – POVEDLO SE! Ani to však bohužel nebyla moje vysněná trofejní ryba. Přes Velikonoce se nám s Isabell už podařilo přelstít víc pěkných velkých kaprů, ale kde byla ta vysněná jezerní královna?

22

Po „májových tanečcích“ jsme byli zase zpátky. Neměl jsem na vybranou. Teplota vody stoupla přes 10 °C a tentokrát už bylo zapotřebí jen trochy slunečních paprsků, aby to ryby vytáhlo k hladině. A opět jsme chytali dobré ryby na starých místech. Vzhledem k tomu, že teď byli kapři daleko aktivnější, jsem si mohl dovolit mnohem víc krmit bez rizika překrmení.

Kdo neriskuje, nevyhraje! Krmení nebo rybolovná taktika?

Začátkem májového chytání jsem vykládal pruty na starých místech z dubna. Tentokrát jsem zvýšil objem krmení až na přibližně kilogram boilies na jeden prut, abych na tato místa zkoncentroval pokud možno co největší množství kaprů. Přílišný ruch na určitém místě obvykle tu skutečnou jezerní královnu odradí. Většina opravdu velkých ryb jsou podle mých zkušeností samotáři, jen vzácně je lze spatřit v hejnu. Často se mi je povedlo chytit stranou hlavního krmného místa. Mimořádnou změnu v mé taktice nyní představoval fakt, že jsem třikrát denně prokrmoval další čtyři místa zhruba 10 boilies na každé krmení. Po dvou nocích jsem chytil několik menších mlíčňáků, takže šlo všechno podle plánu.

23
Takové šupinaté duo se jen tak chytit nepodaří!

Nyní nadešel čas střídavě začít prochytávat ta zatraceně dobře připravená místa. Abych nezpůsobil mezi rybami paniku a zvýšenou obezřetnost, rozhodl jsem se po každém záběru vystřídat místo, ale krmit dál.

Zasloužená úroda

Má strategie se plně osvědčila! Hned první ryba byla taková, že jsem se roztřásl po celém těle a krev mi tuhla v žilách. Zasekl jsem „Ji“ na okraji dnové hrany a při jejím zdolávání jsem musel vynaložit veškerou svoji dovednost a zkušenost. Při druhém pokusu o podebrání jsem se do toho položil natolik, že jsem málem vypadl ze člunu. Nakonec mi však přece jen obrovská kapří dáma plná jiker a s obrovským břichem skončila v náručí! Má radost byla jednoduše nepopsatelná. Vynaložená námaha se skutečně vyplatila. To, že má trofejní ryba představovala se svými 22 kilogramy nový rekord tohoto revíru, už byla jen třešnička na dortu!

Pořádně plné bříško, tak se mi to líbí!
Pořádně plné bříško, tak se mi to líbí!

Použil jsem Imperial Baits a po této investici jsem sklidil zlato v té nejryzejší podobě! Nepřipustil jsem však, aby se mi začala hlava točit v oblacích, a dál jsem se držel své strategie. Na všech čtyřech místech jsem až do konce chytání dostal ještě další špičkové ryby tohoto revíru včetně vzácného dua šupináčů, mlíčňáka a jikrnačky, které jsem chytil v těsném sledu po sobě na tomtéž místě. Tenhle páreček jsem vyzvedl společně.

25

29

Jeden jako žádný!

Následující víkend jsem byl přítelem Frankem pozván k chytání na jeho domácím revíru. Byla to stará a velice hluboká štěrkovna s asi 35 ha vodní plochy. Přesně před rokem tu člen našeho týmu Heinz Windeck zahájil trofejní sérii krásnou kapří dámou, přímo rybou snů, která vážila více než 27 kilogramů. Za takovou rybu bych cedil krev! Okamžitě jsem nabídku s povděkem přijal, protože při pohledu na předpověď počasí mi bylo jasné, že hlásí přesně stejné podmínky, při jakých se Heinzovi podařilo vytáhnout to vysněné monstrum. Tento kapr byl zatím přes konstantní rybářský tlak chycen pouze jednou! Usoudil jsem, že musí jít o mimořádně opatrný kus, který se dá patrně chytit pouze v určitém období a za určitých vymezených podmínek.

Rozhodně není nikdy na škodu seznámit se s tím, na jakou nástrahu bylo co chyceno. Kapři mají pouze krátkodobou paměť, a co mezi nimi v loňském roce působilo kalamitu, to už dávno zapomněli. Co však přetrvává, je obliba určitého druhu boilies. V tomto případě to byl produkt Carptrack Elite Strawberry, nástraha s jahodovou příchutí vyladěnou dosladka. Takže i během těchto dvou nocí mě doprovázel tento druh boilies ve velikostech 16, 20 a 24 mm. Kromě toho jsem použil čistou verzi Fish Bait, které dávám důvěru už léta a která mě přivedla skoro ke všem velkým rybám, co jsem kdy chytil.

26

V pátek večer jsem tedy úplně poprvé stanul na březích onoho revíru snů. Už za tmy jsem hledal to nejvhodnější místo. Na tomto revíru to nebylo nic snadného, protože struktura je tu všude stejná – alespoň mi bylo řečeno, že dno se tu hned od břehu všude stejně strmě svažuje. Echolot mi ukázal narušení struktury v šesti metrech. V takové hloubce se nedalo spolehlivě chytat. Na jednom místě na protějším břehu jsem však nakonec narazil na zlom v hloubce 3,5 metru. To mi připadalo jako naprosto ideální, takže jsem se rozhodl nahodit právě tady. Ze šesti metrů až do jednoho metru hloubky jsem rozdělil po každém metru hromádku smíšených boilies. Protože jsem chytal na protější hraně, zavěsil jsem na hlavní vlasec zpětné závaží tak, aby byl odlehčen tlak na hranu a aby s ním žádná ryba nemohla přijít do kontaktu. Zpětné závaží se ocitlo až v 11 metrové hloubce. Tomu se říká hrát na jistotu!

27

Počasí mělo do ideálního skutečně hodně daleko, ale právě takové jsem potřeboval. Déšť, chladno, tmavé nízké mraky, úplněk, žádné pěkné podmínky pro rybolov, ale tlak vzduchu klesal – BINGO! Když jsem si po několika hodinách práce konečně lehl na lehátko, skutečně jsem netušil, co mě čeká. Koneckonců tenhle revír byl považován za mimořádně náročný a nikdo tu už celé týdny nezahlédl ani ploutev. V časných ranních hodinách jsem se musel potýkat s pocitem rozčarování… vůbec nic se nedělo! Jak jsme tam s Frankem seděli a v klidu snídali, sklonil se náhle jakoby uctivě jeden z mých blanků. Ihned jsem přiskočil. Věděl jsem, že díky zpětnému závaží na hlavním vlasci musí pod vodou docházet k určitému zdržení, takže indikace záběru není z nejcitlivějších. Vedli jsme rybu pomocí nafukovacího člunu, a když jsme se dostali na druhý břeh, rozpoutal se skutečný lítý boj. Když ryba rozčeřila hladinu poprvé, odhadoval jsem ji na nějakých 15 kilogramů. To jsem ale ještě netušil, co všechno zůstává skryto pod hladinou. Po nekonečných minutách náročného souboje skončil šupináč v mém podběráku. Teprve když jsem ho s náležitým hekáním dostal do člunu, uvědomil jsem si, že tenhle kousek má rozhodně přes dvacet kilo. A pak jsme rybu zavěsili na Frankovu váhu. Lezly mi oči z důlků, když se ukázala hodnota 27 kg. Husí kůže mi naskákala po celém těle! Nemohl jsem tomu ani uvěřit a vytáhl jsem z brašny „Heaton“. Ten však potvrdil výsledek a teprve potom mi naplno došlo, že TOHLE je ONA! Moje královna, samozřejmě plná jiker, přesně tak jak jsem si ji vysnil. K zešílení krásná a nedotčená. Dokonce ještě dnes mám husí kůži, když si doma prohlížím vystavené fotografie a znovu si vychutnávám tu gigantickou krásu! Wow!

28

9
27 kg – husí kůže mi naskákala po celém těle!

Ale pořád platí – ber, dokud dávají!

Pokračovali jsme a očekávali věci příští. Do dalšího večera se mi na tomto revíru podařilo chytit ještě další dvě velké ryby. K mé velké radosti nevyšel naprázdno ani Frank, který do svého podběráku čistě a obratně dostal kapra přes 20 kilo. Kdo umí, ten umí! Pokles tlaku vzduchu a na květen mizerné počasí jistě přispěly svým dílem, ale ještě důležitější při našem chytání je volba místa a přesné montáže, jakož i aplikace vnadění a nástrahy.

3031

3233

Doufám, že jsem vám tímto vyprávěním umožnil alespoň trochu nahlédnout do mého světa lovu kaprů. Kdo chce vidět můj začátek jara 2012 na videu a chce si prožít ten pocit husí kůže, jako jsem zažíval já po celou tu dobu, má možnost podívat se na videosnímek „Springtime 2012“ na mých privátních webových stránkách www.carpscent.de! Přeji vám dobrou zábavu a užijte si to!

Julian Jurkewitz
Team Imperial Fishing & Carp’R’Us

Tento článek byl publikován také v časopisu KaproMánie

Kaprománie

HODNOCENÍ: 1 Hvězdička2 Hvězdičky3 Hvězdičky4 Hvězdičky5 Hvězdiček (4 hlasů, průměr: 3,00 z maxima 5 hvězdiček)
Loading...
SDÍLET

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here