V předchozím článku o alternativních nástrahách k boilies jsem popisoval tygří ořech a cizrnu. Tyto nástrahy jsou prověřené a velmi dobře fungují, ale jejich nevýhoda tkví v tom, že nejsou vhodné pro rychlé chytání. Je třeba, aby si na ně ryby zvykly, což trvá nějaký čas, ale za to se vám tyto nástrahy odvděčí dlouhodobou chytatelností, kdy lovné místo nepřestává „dávat“ ryby. Pro rychlé chytání jsou vhodné jiné nástrahy a o těchto rychlých nástrahách se rozepíši v následujících řádcích.
Kuličkové pelety
Možná jste se podivili, že je zde uvádím, když to vypadá skoro jako boilie. Co se týče tvaru, chutí a složení jsou kuličkové pelety skutečně podobné klasickému boilie, ale v dalších pro nás důležitých ohledech jsou jiné. Asi jako hlavní a pro toto téma zásadní rozdíl je v době použití, to je, za jak dlouho se ve vodě rozpustí. Zrychlené rozpuštění pelet je způsobené absencí vodě odolného pojiva, které normální boilie obsahuje, a to jsou vejce.
Kuličkové pelety jsou velmi vhodné pro rychlé chytání, díky jejich rychlejšímu rozpouštění a vydávání svého obsahu do vody, což je pro ryby velmi intenzivní signál. Problém je jen s tím, že doba rozpadu těchto pelet závisí na mnoha vnějších faktorech, jako je teplota vody, proudění či aktivita bílé ryby. Takže doba rozpouštění může být od cca 2 hodin i do 12 hodin.
Pozitivní u tohoto způsobu rozpouštění je fakt, že se tyto pelety rozpouštějí od povrchu směrem k vnitřku, což bude pro rybu znamenat, že je v blízkém okolí zbytkové kuličky neustále mnoho atraktivních a rozpuštěných částeček, což je rozdíl proti většině boilie, které ve vodě mají tendenci absorbovat vodu a měknout jako celek. Dobu rozpouštění si můžeme prodloužit tím, že omezíme vodě přímý kontakt s povrchem pelety.
Jsou dva možné způsoby. Ten první, že peletu obalíme těstem, ale zde nastává problém, že peletu dosti zvětšíme a ryba by mohla být vůči této „jiné“ kuličce oproti ostatním opatrná. Potom je druhá možnost, která tkví v napuštění povrchu pelety látkou, která je špatně smísitelná s vodou. Nejčastěji se k tomu hodí olej. Zde se nabízí použití klasického lososového oleje, ale neuděláte chybu, když použijete chuťově neutrální olej, jako je třeba řepkový či slunečnicový.
Tyto oleje můžete předem ochutit či přidat aroma, které je pokud možno identické se základní chutí pelety uvnitř. Pokud takto zalité pelety ještě necháte později oschnout, tak si vytvoříte na jejich povrchu vodě odolný film, který vám prodlouží dobu chytání.
U pelet, které jsou na sladké bázi, je možné jako povrchovou ochranu použít i „sladký“ film tím, že peletu smícháme v poměru 1:2 s marmeládou s chutí podobnou peletě a neutrálního oleje. Toto vše zahřejete, aby byla tato směs řidší a vhodná na zalití pelet.
Další odlišná vlastnost kuličkových pelet oproti boilies je v hmotnosti. Kuličkové pelety dle druhu jsou o cca 20 % lehčí. Takže je nutné si nejprve zjistit, zda těmito peletami dohodíte za pomoci vrhací trubky na lovné místo. Díky jejich lehkosti, a tudíž snazšímu nasátí rybou, není ale nutné je stražit na panáčka. Pokud panáčka vyžadujete, tak je nutné za pomoci bročku či plastického olova upravit protizátěž v blízkosti háčku. Protože jsou tyto pelety lehké a ještě k tomu mají kulatý tvar, tak nejsou moc vhodné do proudné vody, kde je hladké dno. Hrozilo by vám, že to budete krmit někomu jinému po proudu.
Těsto, nebo obalovací pasta
U tématu alternativních nástrah nemůžu opomenout ani těsto nebo obalovací pastu. Jak jsem psal v úvodu předchozího dílu tohoto seriálu, tak dříve bylo běžné chytat na těsto, které si každý rybář vařil doma. A občas když to nebralo, ho dokonce snědl. 🙂 Ani dnes není problém si těsto uvařit, zamíchat či koupit hotové, ale tato těsta mají jednu značnou nevýhodu, že díky měkkosti těsta je tato nástraha velké lákadlo i pro nechtěné bílé ryby.
V dnešní době si rybáři většinou těsto kupují, tím pak obalují boilies, popřípadě olůvko. Tato taktika je zajisté účinná a její další výhoda je, že kromě boilies takto můžeme obalit kuličkové pelety, klasické pelety i plovoucí boilies. Nevýhoda obalování je v tom, že pokud má těsto či pasta nějaký čas vydržet na povrchu, tak musí mít jemnou strukturu. Při hrubší struktuře je nutná větší vrstva, která velmi zvětšuje průměr nástrahy.
Vyvarování se těchto problémů je v použití speciálního košíčku z drátku, ne nepodobného klasickému krmítku. Do tohoto „krmítka“, které se umisťuje na vlas pod háček, můžete vtlačit jakoukoliv pastu, a to i velmi hrubou nebo i s kousky celého či drceného partiklu. Pro opravdu intenzivní chytání je možné do těsta přidat pár červů nebo je jemně namotat po obvodu drátu krmítka.
I když ve většině případů mně plně dostačuje použití komerčního těsta, tak občas si vytvořím svou vlastní modifikaci tohoto produktu a lehce ho upravím. Většinou těsto či pastu upravuji tak, že do nich zamíchám jemně nadrcené plovoucí boilie, a když mám k dispozici tygří ořech, tak přidám i jeho drť. Takto upravené těsto se projeví hlavně tím, že pozvolným uvolňováním částeček drceného plovoucího boilie se vytváří nad nástrahou atraktivní sloupec částeček. Drť z tygřího ořechu naopak klesá na dno, což dohromady vytváří velmi atraktivní signál pro ryby.
Další přidanou vlastností při použití drtě z plovoucího boilies je fakt, že těsto si tímto odlehčíme a tato sestava krmítka a háčku při nasátí od ryby se zvedá velmi rychle. Nechci, aby to vyznělo tak, že na boilies nechytám, naopak. Je to má nástraha číslo 1, ale když nastane situace, že kapři nereagují, tak přijde čas vyzkoušet to jinak. Doufám, že byly tyto informace pro vás v něčem prospěšné a podaří se vám díky nim chytit mnoho krásných ryb a rybářských zážitků.
Kaprařský rodinný roadtrip
Již pár let jezdím se ženou na kombinovanou zahraniční dovolenou, kdy v celkem 15 dnech navštívíme několik jezer, řek a samozřejmě i moře. V roce 2015 jsme to měli naplánované tak, že pobudeme 2 noci na řece v Chorvatsku, 2 noci na jezeře blízko moře, poté 6 dní u moře a po cestě nazpátek ještě 2 noci na vnitrozemním jezeře v Chorvatsku. A poslední 3 noci opět jezero, ale tentokráte ve Slovinsku.
Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ale vězte, že jsem si zahrál na opravdového minimalistu, co se týče rybářské výbavy. Hlavně proto, že jsme jeli autem s karoserií sedan. Asi si umíte představit, že jsem musel o každém kousku výbavy dlouze přemýšlet, zda ji vážně budu potřebovat, aby se vše vešlo. Nemusím vysvětlovat, že manželčiny tašky jsem redukovat nemohl.
Po odjezdu od moře jsme navštívili středně velké vnitrozemní jezero v Chorvatsku, ale zrovna panovalo extrémní vedro. Denní teploty dosahovaly až k 42 °C ve stínu a ještě k tomu bylo bezvětří. Pro mě učiněné peklo, pro ženu ráj. Ale byl jsem u jezera a carpfishing mohl začít. Nejdříve jsem si prozkoumal dno markerem a našel dvě zajímavé lavice, a to jednu cca 120 m od břehu a druhou pouze asi 20 metrů od břehu. Po cca 5 raketách, co jsem vyslal na vzdálenější pozici, jsem to po pravdě v tom vedru vzdal a vyhodnotil, že jsem nucen chytat na bližší pozici.
Vedle nás odjížděl rybář domů a nechal nám tam kýbl s asi 7 kg uvařené kukuřice, a tak jsem s ní začal krmit. V tom vedru vše probíhalo tempem: asi 4–5 raket a rychle se polít kýblem vody, víc jsem nezvládal. No a když jsem kukuřicí rozkrmil, tak jsem ji i stražil na řetízek pod háček na jeden prut a na ostatní dva jsem dal boilies. V ten čas to na jezeře nikomu nebralo a ani já neměl kontakt s rybou.
Ale asi za 3 hodiny od zakrmení se ozval prut s kukuřicí. Já čekal velkého amura, ale on to byl kapr nad 20 kg! Měl jsem velkou radost, jen focení při těchto klimatických podmínkách opravdu ve velkém spěchu (nebyla možnost se fotit s rybou ve vodě). Takže za cca 2 minuty a po pěti kýblech vody byla ryba zpátky v jezeře. Po nahození jsem měl za další cca 4 hodiny záběr od kapra kolem 18 kg, opět ta kukuřice. Na boilies, které bylo v zakrmeném místě, stále nic.
Tak jsem předělal zbývající pruty také na kukuřici a vedro-nevedro poslal jsem tam dalších 10 raket. Výsledek byl více než uspokojivý. Za dva dny na tomto jezeře jsem chytil celkem 8 kaprů od cca 16 do 25 kg, všechny na kukuřici a hlavně v tom největším vedru. Ostatní rybáři, co chytali v nejbližším okolí na boilies, byli bez kontaktu s rybou. Toto byla přesně ta situace, kdy chytat bez boilies bylo výhodou.
Míra Kroupa
https://www.facebook.com/mira.kroupa
Foto: M. Kroupa, J. Jakeš
Tento článek byl publikován v časopisu KAJMAN, kde najdete další zajímavé kaprařské články.
