Jde to i bez boilies (1. díl)

Občas se stávají situace, že vás okolnosti a podmínky u vody nutí hledat méně tradiční řešení. Jako v případě, kdy jsem s kamarádem Radkem navštívil jezero, které je typické velmi strmými břehy, kde první rovnější dno je až v hloubce kolem 12 metrů, a to asi 20 metrů od břehu.

Samozřejmě že existovala místa, kde bylo možné chytat v mělčích partiích, ale tam byl zase problém s výskytem raků a velkého množství bílé ryby, které dokázaly v krátké době zdevastovat boilies a sebetvrdší kuličky „ohlodat“. Takže volba techniky lovu byla jasná, krmit a chytat dále od břehu v hloubce. Ale už od začátku jsem si všiml místa asi 100 metrů napravo od mé pozice.

Byl tam pod vodou asi v hloubce 1,5 metru potopený betonový panel, a jelikož v tomto období mělo jezero zvýšenou hladinu, tak byl tento panel v blízkosti částečně zaplaveného křoví a rákosí v blízkosti lesa. Pro mě zajímavé místo, ale byla otázka, zda je zajímavé i pro ryby. Záměrně jsem zde nevnadil boilies a ani partiklem, protože pro velký výskyt raků a bílé ryby bych nepoznal, co návnadu sežralo. Volba padla na tygří ořech. Následující den ráno jsem na potopený panel nasypal dvě plné lopatky tygřího ořechu a dál se věnoval svému rybolovu.

Nečekal jsem dlouho a už jsem zaznamenal u tohoto místa pohyb od větší ryby. Občasné šplouchnutí a větší vlna mě donutily se na toto místo podívat. Již při příjezdu mého člunu jsem měl pocit, že jsem „něco většího“ vyrušil. Když jsem zjistil, že po mém tygřím ořechu není ani stopa, tak jsem ihned připravil jeden prut k tomuto místu. Natražil jsem 2 velké „tygřáky“ a jeden plovoucí na konec pro odlehčení. S ohledem na zarostlé okolí plné vázek a křoví jsem vše upevnil na odpadávající zátěž. Vše jsem opět zasypal „tygřákem“.

Asi po třech hodinách čekání se ozval prut od panelu. I když jsem zvyklý zdolávat ryby ve člunu sám, tak s ohledem na možnost zajetí ryby do vázky jsme vyjeli za rybou ve dvou, kdy Radek řídil člun. Od začátku jsem věděl, že nesmím s rybou zápasit po záběru, ale naopak plně povolit vlasec, aby ryba necítila tlak a nehledala bezpečí v zatopeném porostu a doufat, že háček pevně drží v tlamce.

Po dojetí k panelu jsem viděl, jak vlasec směřuje přesně tam, kam jsem nechtěl! Nejdříve jsme zacouvali směrem na volnou hladinu a pokoušeli se mírným tahem jemně rybu posunout dál od překážek, ale ihned bylo poznat, že vlasec o něco drhne, a chvilkami jsem si myslel, že jsem rybu ztratil (toto jsem myslel ještě mnohokrát později). Když jsem tedy naopak povolil vlasec, tak bylo poznat, že tam ryba stále je!

S ohledem na hustotu porostu nebylo možné manipulovat 360cm prutem, proto jsem byl nucen prut složit. Radek skočil na špičku člunu a ručně začal po vlasci ohýbat větvičky, proplétat rákosí a tak dále. Já u toho nějak řídil člun, jednou rukou dovíjel získaný vlasec a se špičkou od prutu se pokoušel mít napětí vlasce pod kontrolou. Nebudu zdržovat dlouhým psaním, ale vězte, že takto to trvalo asi 20 minut.

Konečně jsme celí unavení, zpocení a špinaví dostali rybu do čistší části jezera a mohli ji poprvé zahlédnout. Na hladině ležel kapr hrubě přes 25 kg! I on byl tímto soubojem unavený. Kromě prutu jsem musel rozložit podběrák a unavenou rybu nasunout do samotné síťky. Byl jsem unavený, srdce mi bušilo, v těle plno adrenalinu. Ale také velmi šťastný. Bez znalostí, pomoci kamaráda, částečně štěstí, ale i výběru dobrého místa a použití nástrahy ve formě tygřího ořechu bych tuto rybu a ani tento zážitek neměl. V následujících řádcích se tedy budu věnovat alternativním návnadám a nástrahám k boilies.

Proč?

Téměř všichni, kdo se věnují cílenému lovu kaprů, dnes používají jako nástrahu boilies ve všech jeho velikostech, chutích a vlastnostech. Tato nástraha se díky jejímu nepřebernému množství chutí, struktuře a i designu, který je vhodný ke kontinuálnímu dokrmování za pomoci vrhací kobry, zdá jako ideální. Ale v některých případech, zejména když kapři kvůli nějaké opatrnosti nemají zájem o tyto „voňavé“ kuličky, nastává čas pro změnu a použití alternativních nástrah.

Já, jako mnozí z nás, jsem za mlada začínal rybolov tím, že jsem si buď uvařil těsto, nalisoval pařenou housku, obalil kolínka ve strouhance nebo čekal u výrobce pražené kukuřice na ty tvarově nejlepší. Tyto nástrahy zajisté fungovaly a stále fungují, ale nejsou to nástrahy, o kterých vám chci v tomto článku něco sdělit. Nám dnes už jde o cílený lov kaprů či amurů, a to pokud možno bez záběrů od bílé ryby, a proto se zde rozepíši o vhodných nástrahách.

Tygří ořech

Tygří ořech je spíše slangový název pro šáchor jedlý nebo zemní mandle. Já zde ale budu uvádět již zavedený název, tedy tygří ořech. Tygří ořech je velmi zdravá potravina, která obsahuje velké množství tuků, cukrů, proteinů a škrobů (dokonce dvakrát více, než je v bramborách) a zdravá je pro lidský organismus i v surovém stavu. Naopak je v surovém stavu velmi toxická pro ryby a jejich trávicí soustavu, proto je nutné ji před lovem upravit.

Existují dvě možnosti, jak tygří ořech upravit, tak aby byl bezpečný pro kapry. První způsob je ten, že nejdříve tygří ořech minimálně na 24 hodin namočíme a později jej minimálně 20 minut vaříme. Druhá úprava je bez vaření, kdy za pomoci dlouhodobé fermentace potlačíme toxičnost ořechů. V první fázi ořechy zalijeme minimálně dvojnásobným množstvím vody, než je jeho objem. Voda by měla obsahovat minimálně 15 % cukru. Pořádně tuto směs zamícháme, aby mohly na povrch vyplavat poškozené ořechy (většinou duté od červů).

Tyto plovoucí ořechy buď rovnou vyhodíme, nebo naopak si je schováme jako „plovky“. Plovoucí ořechy již nemusíme nijak upravovat, maximálně je necháte v jiné nádobě s vodou, aby ji vstřebaly. Ale i když neprošly fermentací, tak pro kapra nebudou nebezpečné, protože je nemůže sežrat, když jsou součástí montáže. Po naložení v sladkém nálevu začne fermentace, při které uniká velké množství plynů, a proto je nutné nádobu občas otevřít.

Doba fermentace je minimálně týden a její konec poznáte podle toho, že již neuniká žádný plyn. Podle ostře kyselé chuti poznáme, že je všechen cukr proměněn na alkohol a kyseliny. Po této fázi máte k dispozici bezpečné krmivo pro ryby. Současně jste si tygří ořech přírodní cestou zakonzervovali a v uzavřené nádobě takto vydrží roky.

Tygří ořech je pro kapry a amury „návyková“ pochoutka, kterou ale nepohrdnou ani tloušti, cejni a velké plotice. Abychom se vyvarovali chytání bílé ryby, je nutné naši prezentaci tygřího ořechu trošku upravit, tak aby se mohl chytit ve většině případů náš kýžený kapr.

Já osobně preferuji stražení větších ořechů minimálně o průměru 15 mm a to s tím, že použiji jen 2-3 ořechy, ke kterým hned k zarážce přidám jeden umělý plovoucí ořech. A jelikož i tato sestava je „polknutelná“ pro bílou rybu, tak se snažím prodloužit vlas pod háčkem tak, aby zde byla minimálně 15mm mezera. To nám sice nezajití, že si ořechy nevezme i bílá ryba, ale díky vzdálenosti od háčku již není pravděpodobné, že se píchne. Plovoucí ořech celou sestavu mírně odlehčí, a tak má při kapřím nasátí větší šanci se dostat do pusy.

Vnadění tygřím ořechem provádím dle okolností na vodě. Rozhoduji se podle toho, zda ryby tygří ořech na daném revíru už znají. Obvykle postupuji dvojím způsobem. Za prvé klasicky jako s boilie, kdy tyto ořechy plošně rozhazuji kolem lovného místa a montáž umisťuji do krmeného místa nebo mírně mimo něj. Druhý způsob je trochu agresivnější, a když to okolnosti dovolí, preferuji ho více. Najdu si při něm nějaké konkrétní místo, kde předpokládám výskyt kýžené velké ryby, a po nastražení montáže je jednoduše zasypu 2–3 kg těchto ořechů.

Cizrna

Cizrna neboli římský hrách je mnoha rybáři opomíjená nástraha a přitom má hodně předností. Na rozdíl od tygřího ořechu není pro ryby nebezpečná a je dobře stravitelná. Díky tomu, že sama o sobě nemá výraznou chuť, tak si ji rybář může upravit dle vlastních představ. Příprava cizrny na chytání je velmi jednoduchá, stačí ji předem namočit do vody, kde během cca 12 hodin nabobtná na maximální velikost a současně i změkne. Díky její nasákavosti tekutin bez současné fermentace je možné tekutinu, do které se namáčí, ochutit dle momentálních potřeb.

Já osobně cizrnu často namáčím do vody, do které dám i jemně mleté práškové čili. Samozřejmě že je možnost ji ochutit i za pomoci aromat pro lov ryb, ale zde bych preferoval ty na bázi lihu, protože olejnatá aromata se hůře dostávají do vnitřní struktury a spíše zůstávají na povrchu a po namočení do vody se toto zatraktivnění smyje.

Je také možné cizrnu v roztoku osladit, ale zde bych preferoval spíše umělá sladidla než klasický cukr, aby se nenastartovala fermentace moc rychle. Fermentace se po 2–3 dnech v závislosti na teplotě okolí sama objeví a není na škodu, ale přílišné prokvašení zničí ochucení, které jste s cizrnou předem provedli.

Cizrna má na povrchu slupku, která po namočení změkne, občas praskne. Vnitřek cizrny je tvořen dvěma půlkami, a proto se straží na vlas jen tyto půlky. Cizrnu vnadím podobně, jako jsem to popisoval u tygřího ořechu, ale ten odlehčovací prvek, jako je pěna, umělá plovoucí kukuřice atd., tu nedávám ihned k zarážce, ale někam doprostřed „řetízku“. Tak aby měla celá montáž tendenci se zvednout po nasátí ryby najednou, a ne přímo za prvním odlehčeným prvkem (pěna, plovoucí umělá nástraha), za kterým později jde háček a celá montáž. Tímto způsobem se dá selektovat, jaká velikost ryby nasaje celou montáž.

Oproti tygřímu ořechu je cizrna po nasátí velmi těžká, a proto je zde odlehčení za pomoci zmíněné pěny na místě. Výhodou faktu, že rychle klesá ke dnu, je možnost jejího použití i na velmi proudných řekách – půlkulovitý tvar vnitřku cizrny se lépe zachytí na dně proudné vody.

Tipy na závěr

Jelikož tygří ořech i cizrna mají tendenci při propíchnutí jehlou praskat, tak je vhodnější je předem provrtat, a aby se nepohybovaly, díky větší dírce od vrtáčku, po vlasu, tak použít zpětnou zarážku. Dalším tipem je možnost nechat celé nebo lehce nadrcené ořechy či cizrnu povrchově zaschnout a toto použít jako náplň do PVA.

Doufám, že vám byl tento článek v něčem užitečný a vyzkoušením popsaných nástrah docílíte chycení kýžené ryby. V pokračování tohoto článku se budu věnovat dalším alternativním nástrahám k boilie.

Míra Kroupa

Pokračování: Jde to i bez boilies (2. díl)

Tento článek byl publikován v časopisu KAJMAN, kde najdete další zajímavé kaprařské články.