Na Láďu Slabého si pamatuji jako na usměvavého prodavače „od Kordy“ z pražských Kobylis (dnes JV Rybářské potřeby). Později našel odvahu k tomu, aby si přeorganizoval svůj pracovní život a vstoupil do armády České republiky. Důvod? Aby mohl chodit více na ryby… A skutečně se mu to zřejmě povedlo. Loni chrlil jednu zprávu od vody za druhou a byl hodně vidět. I v osobním životě (jeho partnerkou je kaprařka Šárka Šafrová) působí spokojeně.
Láďo, jak dlouho se věnuješ rybolovu a kaprařině?
Rybařina je můj koníček od malička. Asi jako každý kluk jsem samozřejmě měl v době pubertu trošku útlum a šlo to stranou, ale nějak jsem se k rybařině vrátil a pustil se do ní s ještě větším zápalem a začal pročítat časopis a sledovat ty velké kapry na jejich stránkách a snil o tom někdy nějakého takového ulovit.
Civilním povoláním jsi voják. Jak se dá tato profese skloubit s kaprařinou?
Když jsem pracoval v rybářské branži, byl jsem spokojený, nic mi zpočátku nechybělo. Dostal jsem se k informacím, k vybavení a dělal, co mě opravdu baví. Jedno mně ale chybělo a to byl čas. A čas je v rybařině a kaprařině zvlášť to nejdůležitější, co potřebujeme. Pokud máme čas být u vody, tak ryby nachytáme. Byl jsem rybář spíše teoretik a teď vše měním v praxi a zužitkovávám informace, které jsem za léta za rybářským pultem získal.
Na jaké úlovky kaprů vzpomínáš nejraději?
Je jich opravdu hodně. Mezi můj druhý koníček po rybaření patří fotografování. Tyto dva koníčky se k sobě perfektně hodí a vzájemně doplňují. A tak při prohlížení fotografií se mi vždy přesně vybaví vzpomínka na konkrétního kapra. Ale několik jich v žebříčku pomyslného hodnocení je. Začnu například obdobím, kdy jsem strávil několik výprav na jedné pískovně v severních Čechách a nachytal tam opravdové klenoty jako úžasného tmavého šupináče přes 18 kg, pupkatého lysce přes 16 kg nebo fantastického řádkáče. Další je určitě první „Labák“ nebo první kapr přes magickou 20-ti kilovou hranici. A další je první záběr na kuličky od firmy Mikbaits, kdy jsem poprvé nastražil pod háček G2, na kterou se chytil šupináč rovných 16 kg.
Co je podle tebe nejdůležitější pro ulovení velkého kapra?
Dnešní doba je trochu zvláštní. Když dříve někdo chytil 20-ti kilogramového kapra, tak už to byl hodně dobrý výsledek. Ale dnes je kaprařina někde jinde. Ryby jednoduše dorostly a v určitých podmínkách není pro kapra problém tuto 20-ti kilovou hranici překročit. A samozřejmě to má za následek to, že těchto kaprů se loví čím dál tím více.
Ale zpět k otázce. Co je podle mě důležité pro jeho ulovení? Na to je podle mě celkem jednoduchá odpověď. V první řadě je to výběr lokality, kde budeme lovit. Musíme vědět, že se v ní velcí kapři vyskytují. Pokud jezdíme na vody, kde velcí kapři zkrátka nejsou, pak jeho ulovení není možné. Další faktor je na nás samotných. Musíme k té vodě prostě jezdit, poznávat ji. A co je nejdůležitější, taktika lovu. Musíme 100% věřit v to, co děláme a neodvracet se po prvním nezdaru. Naopak je třeba se snažit z něj ponaučit a zdokonalovat se.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější revíry doma a v zahraničí. A proč?
Dříve jsem neměl na ryby téměř vůbec čas a naučil jsem se jezdit na krátké 1-2denní výpravy. V takovém případě pro mě byly výpravy za hranice nemyslitelné. Nakonec jsem si tento styl rybolovu oblíbil a praktikuji ho nadále i v současné době. Nejraději jezdím na Labe a velké státní pískovny.
Mám rád vody s velmi čistou vodou a rybolov na nich mě opravdu baví. Ryby v takových pískovnách jsou opravdu krásné, neskutečně vybarvené. Na stojácích si dokážu s montážemi hodně vyhrát a vymýšlet a zkoušet různé techniky, od malých pop upů přes zig rig až po klasické 24mm koule na dno.
Na řece jako je Labe, je ulovení velkých kaprů pro mě neskutečnou výzvou. Zde není moc prostoru na jemnost. Řeka nic nedává zadarmo. Nechci tím tvrdit, že lov na pískovnách je jednoduší, ale řekl bych, že mně přeci jen sedí o trochu více.
A zahraničí?
Jednu zimu asi 4 roky zpátky se mi v hlavě zrodil nápad vyrazit za hranice. Pracoval jsem v rybářském obchodě a jediné delší volno, které si mohl člověk vzít, bylo logicky přes zimu, kdy je zákazníků minimum. Vyrazil jsem na známé chorvatské jezero. Nová výzva, nové poznání, super zpestření zimního období, kdy u nás lovit nelze. A bylo tomu opravdu tak, užil jsem si tuto výpravu plnými doušky. Ale řeknu vám, že rybařina v zimě má své zvláštnosti. Ale když to shrnu, tak nyní v zahraničí nelovím vůbec a ani mě to nijak zvlášť neláká. Však u nás máme mnoho krásných vod a mnoho vod, na kterých jsem ještě nelovil. Ale pokud to čas dovolí, jako že teď už nějaký ten volný čas je, tak se výletu za hranice nebráním.
Přišel jsi kvůli kaprařině o něco (třeba v osobním životě)?
Přišel? Tak to v žádném případě. Rybařina je mým koníčkem od dětství. Nevěnuji se žádnému jinému koníčku. Jak jsem již zmiňoval, dokonce jsem i pracoval v rybářském obchodě. Bylo to opravdu krásné období. Poznávat rybařinu i z té druhé stránky, předávat rybářům své zkušenosti, probírat s nimi historky od vody. V rybářské branži jsem poznal spousty skvělých lidí. Takže nepřišel, ale naopak získal, rybařina je něco, co mě v životě naplňuje a vždycky naplňovat bude.
Je něco, co bys u našich revírů chtěl změnit?
Je vidět, že po dobu, co rybařím, se toho změnilo opravdu moc. ČRS chystá opravdu hodně změn, asi nejzásadnější a nejprobíranější je denní doba lovu. Zbytečné to tu znovu rozebírat, ale pro nás pro kapraře je to určitě dobrý krok kupředu. A co bych změnil já? Konkrétního asi nic, spíš věc, kterou ovlivníme všichni rybáři. A to je postoj nás rybářů k přírodě samotné. Chovejme se u vody jako lidi a ne jako dobytek. Celkem dvakrát jsem se podílel na úklidu kolem Labe a je to opravdu hnus se koukat na to, co jsou někteří rybáři schopni po sobě zanechat za nepořádek. Však to není zase takový problém po sobě uklízet, vzít si s sebou k vodě krom běžného vybavení pytel na odpadky.
Máš jakožto úspěšný kaprař nějakou radu pro ty, kteří mají méně zkušeností a stále čekají na první větší úlovek?
Jako malý kluk jsem obdivoval ty krásné velké kapry na fotkách v časopisech a tajně doufal a přál si také nějakého ulovit. Nejsem asi ten, který by mohl radit, vždyť i já patřím mezi ty, kteří se pořád učí a snaží se ty velké kapry v našich vodách přechytračit a ulovit. Má cesta začínala v časopisech a videích, zde jsem čerpal inspiraci a učil se. Dnes to mají rybáři, kteří začínají nebo hledají pomoc a inspiraci, jednodušší. Přední čeští kapraři pořádají spousty veřejných akcí právě pro začínající a méně zkušené rybáře, ale i pro ty, co se rádi sejdou s partou podobných nadšenců a diskutují a předávají zde své zkušenosti.
Ale jediný návod na úspěch je ten, že když budete k vodě jezdit, budete získávat zkušenosti praxí. Protože u vody se člověk sám naučí a pozná nejvíc. Mediální masáž rybářských firem je obrovská a valí se na nás ze všech stran a za sebe říkám, není nad to udělat si na věc svůj názor u vody samotné. Každý neúspěch nás žene dál a učí nás jak se stát úspěšným.
Hodně se mluví o tom, že kaprů se do našich vod nasazuje příliš. Někdo naopak říká, že těch velkých je stále málo. Co si o tom myslíš?
ČRS nasazuje do svazových vod podle tabulek, které sestavuje podle statistik z let předešlých. Disponuje nějakými finančními prostředky, ze kterých toto nasazování financuje. Jsou vody, kde se chytá poměrně dost malých kaprů a pak se tito kapři ve velké míře loví a je problém ulovit velkého kapra. Řekl bych, že je ale problém v jiné věci. A to ten, že nás kaprařů je daleko menší řada než klasických rybářů, kteří si koupí povolenku, obyčejné vybavení a prostě si jdou k vodě chytnout kapra, odnesou ho domů a jsou spokojení. Nic proti tomu nemám, pokud je to v souladu s rybářským řádem, tak proč ne. Takové to jak tomu říkáme „masaření“ je věc jiná, tam jsem samozřejmě proti.
ČRS žije i z peněz, které od nás členů vybere, a tak musí uspokojit potřeby všech členů. My kapraři to máme jinak. Pro nás je to vášeň, hledáme u vody klid a chtěli bychom chytat velké ryby, což při spojení všech výše zmíněných věcí moc dobře nejde. A je na nás rybářích, abychom společně hledali cestu, jak ty problémy vyřešit. Chodit na výroční schůze a tam říct svůj názor a nějak normálně o něm diskutovat a hledat kompromisy. Doma za počítačem toho moc nevyřešíme a kritizovat to dokáže každý, ale cesta za ideálem není opravdu jednoduchá, ale věřím, že to jde.
Změnil se hodně lov kaprů za tu dobu, co se mu věnuješ?
Ano změnil se a to hodně. Rybařina jako všechny koníčky jdou s dobou. Vybavení a možnosti dnešní doby jsou někde úplně jinde, než před řekněme 10-ti lety. Srovnejme si vybavení našich otců s tím současným. Třeba my kapraři máme vybavení pro mnoho obyčejných rybářů opravdu nemyslitelné. V dnešní době se rozrostly ve velké míře soukromé revíry a v nich je úplně jiná obsádka ryb než ve svazových vodách. Soukromáky jsou velice dobře zarybněny velkými kapry, a tak jejich ulovení není takovým problémem jako před lety. Je tu doba počítačů a mediálních sítí. Spousta lidí sdílí své úlovky na internetu, různě diskutují a předávají si své zkušenosti. Získat tak informace je o mnoho jednodušší než před lety.
Dle mě ztratil pojem velký kapr hodnotu. Co je velký kapr? 10-ti 15-ti 20-ti nebo 30-ti kilogramový kapr? Každý na to máme svůj názor. Pokud já budu jezdit na naše svazové vody, kde chycení 20-ti kilogramového kapra považuji za opravdu velký úspěch a cením si ho. Jiný kaprař může navštěvovat vodu, kde se těchto kaprů vyskytuje velké množství a jsou mezi nimi i kapři přes 30 kilogramů. Váha 20-ti kilogramů mu přijde logicky méně hodnotná než pro mě. A čím se tedy změnil lov kaprů? Kromě vybavení hlavně v informacích, které dnes získá opravdu každý a tím, že komunita kaprařů má opravdu o několik set členů více. Tak jak se mění doba, ve které žijeme, se mění i koníčky, které provozujeme.
Kdybys měl vyjmenovat 5 nejlepších českých a slovenských současných kaprařů, kdo by to byl?
Je to opravdu těžké říct, který kaprař je nejlepší nebo kterého si vážím. Nelze vyjmenovat asi úplně konkrétně 5 nejlepších, ale napíšu to jinak. Mám pár kamarádů, se kterými jezdím k vodě, nejsou to nijak zvučná jména, ale dva mezi nimi přeci jen jsou. První jméno je Jirka „Scopex“ Majer. To je kluk, kterého znám už opravdu hezkých pár let a se kterým jsme si jednou řekli, že spolu prostě vyjedeme k vodě. I když on spolupracuje s jinou firmou než já, společné dny u vody byly vždy naprosto dokonalé. Vládla perfektní atmosféra, vždy jsme si lov perfektně užili. Dalším z nich je Honza „Carpkiller“ Hubka. Hubíno je, jak mnozí ví, naprostý blázen do ryb a ten mě naučil opravdu hodně, co se týká říčního rybolovu.
Mezi další zvučná jména bych přidal naše přední kapraře, zástupce velkých kaprařských firem, kteří toho pro naši českou kaprařinu udělali opravdu hodně a ještě věřím, že hodně udělají. Starají se o řady našich nejmladších členů a věnují jim opravdu hodně úsilí, tak aby generace mladých rybářů šla tím správným směrem. Nejde vyjmenovat 5 nejlepších. Kaprařina není sport, který se měří výsledky jako třeba běh, který se měří na čas. Máme spousty kaprařů, kteří jsou na stejné úrovni jako ti mediálně známí, ale nechtějí být medializováni, prostě o to nestojí. A jestli bych mohl vypíchnout jedno slovenské jméno, jednoho slovenského kapraře a skvělého člověka. Tak je jím bezesporu Ivan Fabian. To je člověk, kterého potkávám bohužel pouze na výstavách a přednáškách, ale je vždy naladěný neskutečnou pozitivní energií, kterou předává posluchačům na přednáškách.
Jaké máš rybářské plány do budoucna? A máš nějaké rybářské sny?
Sny? Je to divné, ale nemám žádné konkrétní sny, které bych si chtěl splnit. Mám nějaké plány, které bych chtěl uskutečnit a realizovat. Nebo možná jeden, jestli se to dá nazvat snem. Je to spíš takové přání. Aby pořád byl čas a energie na to trávit čas u vody a chytat ryby. A aby budoucnost našich vod nebyla rybářům lhostejná a začali si více vážit přírody, kterou zde máme. Když toto pochopíme, cesta změnou v pravidlech, zarybnění, dobou lovu a podobných dalších věcí bude jednodušší a otevřená.
Děkujeme za rozhovor. Ptal se Radek Filip
Tento článek byl publikován v tištěném magazínu Kapr
