Protože už jsem kapry chytal na více než 300 různých vodách po celém světě, vím až moc dobře, jak náročné bývá první chytání na novém místě. Může to být skličující, když o tom místě víte jen minimum. A někdy je to dost nezábavné, když tam jen tak sedíte a v duchu se sami sebe ptáte, jestli to, co tu provádíte, vám vůbec přinese nějaký výsledek.
Zkoumal jsem vody pro britský kaprařský měsíčník Carpworld uplynulých dvacet let a za tu dobu jsem navštívil jak ty nejmenší, tak ty největší revíry. Na svých cestách už jsem chytal na řekách, kanálech, přehradách, vlastně na každé vodě, kde se vyskytl kapr. A jestli jsem se za tu dobu vůbec něco pořádně naučil, tak to, že sportovní kaprař musí být mimořádně přizpůsobivý, pokud má mít šanci všude uspět. Nemá jednoduše smysl chodit k nové vodě s předem utkvělou představou, jak na ní budete chytat, protože každá voda má nějakou tu svoji drobnou záludnost, ať už jde o druh potravy, který tu kapři rádi berou, o místa, kde berou nebo o dobu braní a taktiku, kterou se tu dá chytat s největší šancí na úspěch.
Především – každá voda je jiná, a čím víc rybaříte, tím víc vám je tohle jasné; a vůbec nemám na mysli jen rozdíly v zarybněnosti jednotlivých vod. V hlavě mám uloženou spoustu informací, ke kterým se vracím, a musím říci, že je velká vzácnost objevit dvě podobné vody. Ano, pamatuji si rybářské vycházky, které se navzájem podobaly, ale když se zaměřím pozorněji na reálné okolnosti, zase vidím, kolik věcí bylo na každé jednotlivé návštěvě u vody unikátních, a právě těchto drobností je třeba si všímat, pokud máme u nové vody co nejdříve dosáhnout úspěchu.
Informace zasvěcených
Vím, že to bude vypadat, jako když nosím dříví do lesa, ale nemohu nezdůraznit mimořádný význam, jaký může mít trocha informací o novém místě od zasvěcených. Kdykoliv mám chytat někde, kde jsem ještě nebyl, dám si tu práci zjistit, kdo tam chytá a jaká taktika se mu v minulosti osvědčila. Jen ignorant přehlíží druhé. Jako příklad uvedu své rybaření na jezeře v Maroku v listopadu roku 2006, kdy tam žádný jiný britský sportovní rybář nechytal. Věděl jsem, že tam chytalo pár mých belgických přátel a znal jsem i pár kluků z Nizozemí, co už tam byli. Už jen samotný let z Británie do Maroka kvůli rybaření byl dost náročný, proto jsem si dal dva měsíce před touto cestou tu práci a protelefonoval spoustu času s chlapy, kteří to tam navštívili přede mnou. Kde jste chytali? V jakou dobu ryby braly? Jaké nástrahy jste používali? S jakou montáží? A tak dále a tak dále. Měl jsem spoustu otázek a snad to nejdůležitější, co jsem se dozvěděl, bylo, že každý, s kým jsem mluvil, chytal v jiné hloubce.
Za ty čtyři dny, co jsme v Maroku chytali, jsme se Stevem Briggsem chytili téměř 90 ryb. Předtím jsme si udělali průzkum a nedrželi jsme se ani žádného ortodoxního postupu. Začínali jsme s pruty nahozenými na různé vzdálenosti a hlavně různé hloubky. Nakonec jsme zjistili, že nejvíc ryb je v hloubce 12 m. Když jsme ale na tomtéž jezeře chytali o týden později, byla už optimální úplně jiná hloubka. Chci tím říct, že cokoliv funguje dnes, nemusí fungovat zítra. Proto vstřebávejte informace, které získáte od ostatních, ale nikdy nespoléhejte výlučně na to, co vám řekli. Vynasnažte se sami si tu skládanku poskládat, protože dílků je vždycky spousta a aktuální řešení jen jedno.
Schopnost číst vodu
Pokud jste ten typ rybáře, který má v sobě alespoň trochu průkopnického ducha, a já jsem si jistý, že takových je mezi vámi víc než dost, pak se může stát, že při své výpravě k nové vodě nemáte žádné zdroje, z nichž byste mohli čerpat informace pro přípravu. Pokud se tak stane, musíte se spolehnout na jiné faktory, jako je například vaše schopnost odhadnout revír. Potřeboval bych další časopis, abych důkladně probral své názory na znalost vod, protože sám pokaždé u vody zvažuji nesmírnou spoustu věcí. Budu se ale snažit vyzdvihnout pár nejzákladnějších ukazatelů, které se vám mohou hodit.
Už jsem chytal na vodách, kde měl na výskyt kaprů významný vliv vítr, a právě tak už jsem poznal řadu revírů, kde vítr nehrál sebemenší roli. Pochopil jsem však, že čím větší voda, tím větší má vítr vliv. Pokud na nově navštíveném revíru fouká silný vítr a jde o plochu větší než 5 hektarů, vždycky se napřed zaměřím na návětrnou stranu bez ohledu na roční dobu. Rovněž věřím ve vliv slunce a v to, jak výrazně ohřívá vodu. Všímám si, kde ráno vychází i kde večer zapadá, a prvků, které jsou nápadné v místech, kam v jednotlivých částech dne směřuje nejvíc slunečních paprsků. To může být obzvlášť užitečné například na jaře, kdy se kapři shromažďují na mělčinách v teplejší vodě. Rovněž se to může hodit v chladnějších měsících, kdy naskytne-li se rozmařile teplý den, mají kapři nutkání navštěvovat místa, o nichž vědí, že tam bývá teplo a příjemně.
Navzdory významu pozorování vody však při první návštěvě nového revíru největší pozornost věnuji tomu, co je vidět na první pohled. Obzvlášť rád propátrávám prostory kolem kmenů, protože kapr vyhledává pocit bezpečí. Má rád kryt nad sebou i kolem sebe. Je to přírodní instinkt a okolí padlých stromů, potopených předmětů nebo – ještě lépe – klidné břehy ostrovů a ostrůvků s kmeny kolem představují vynikající místa, která je třeba vyzkoušet. Totéž platí o rákosinách a plochách zarostlých vodními rostlinami, zkrátka o všech prostorech, které skýtají kryt a ochranu před predátory.
Pokud se nenabízí žádné takovéto místo, které by stálo za vyzkoušení, pak zvažuji, jak asi vypadají hloubkové rozdíly a odchylky dna. Kapr využívá hloubky jako pohodlné úkryty, kde najde jak potravu, tak bezpečí. Zvlněné dno jezera v podobě příbřežních prahů, štěrkových nánosů nebo propadlin stojí vždycky za prochytání. Když jsem u vody poprvé, vždy nahazuji v okolí takovýchto míst, abych začal v nejpravděpodobnějších místech výskytu kaprů. V Británii máme přísloví „nikdy nedávej všechna vejce do jednoho košíku“. V kaprařině to znamená, že nikdy nemáme spoléhat na jednu metodu nebo na jedno místo. Pokud o revíru nic nevíte, snažte se nashromáždit co nejvíc informací a vychýlit misky vah ve svůj prospěch.
Montáž a nástraha
Pokud jde o vychýlení misek vah ve váš prospěch, platí to i pro montáže a nástrahy. Pokud jdete někam chytat poprvé, nikdy nevycházejte z domova jen s jedním druhem nástrahy. Bez ohledu na to, jak pečlivě jste se připravovali, je vždycky lepší mít možnost volby. Jednou jsem se vypravil chytat až na řeku svatého Vavřince do Severní Ameriky s tím, že mi kdosi řekl, že tam kapři berou jen na kukuřici. Naštěstí jsem si s sebou vzal i jiné nástrahy, protože když jsem tam začal chytat, na kukuřici jsem neměl jediný záběr. A mohl bych uvést spoustu dalších příkladů. Dnes už v žádném případě k nové, mně dosud neznámé vodě nevyrážím bez širokého arzenálu různých nástrah. A neberu si jen boilies, ale i partikly, pelety, tekuté posilovače i mleté nástrahy. A nikdy si s sebou neberu jen jeden druh, ale vždycky od každého nejméně dva.
Pokud bych si už musel vybrat jen jednu nástrahu, na kterou bych se spolehl, pak by to byla kukuřice. Hned na dalším místě by byly míchané směsi tygřího ořechu nebo konopí a partiklů a hned za ně bych zařadil mé nejoblíbenější boilies Nash Scopex Squid. Atraktivitu kukuřice ani tygřího ořechu tu snad vysvětlovat nemusím, protože obojí má výrazné chuťové vlastnosti i texturu (jsem přesvědčený, že kapři mají rádi křupání tygřího ořechu).
Pokud jde o Scopex Squid, na tuto nástrahu jsem na nových, neprozkoumaných vodách chytil tolik kaprů, že je to až ohromující. Je to jedno z těch boilies, která nepotřebují žádné předkrmování; chytá se na ně rovnou a rozhodně se vymyká názoru, že boilies nefungují hned.
Další boilies, které vysoko hodnotím, jsou Nash Scopex a Monster Pursuit. Monster Pursuit je nástraha velice účinná chuťově, kdežto Scopex láká vizuálně, což velmi dobře funguje v kalných vodách. Beru s sebou i dostatečně pestrý výběr háčkových nástrah včetně nástrah na dno, plovoucích pop-ups, sinkerů a wafterů. V tašce mi nikdy nebude chybět ani pár psích sucharů, to pro případ, že bych narazil na kapry beroucí u hladiny. Nemám lepší radu než být připraven na každou eventualitu. Není nutné brát s sebou obrovské množství jednoho druhu, ale spíše rozumná množství od velkého počtu druhů.
Totéž lze říci o montážích a návazcích. Vezměte si s sebou dostatečně pestrý výběr součástí. Já obvykle vycházím z toho, že menší háčky jsou vhodnější na menší kapry a naopak. Mou oblíbenou velikostí je ale 6, což je dobrý průměr vhodný jak na malé, tak na střední i velké kapry. Na tuto velikost jsem vytáhl pár kaprů přes 25 kg. Mými oblíbenými vzory jsou Nash Fang Uni nebo Gapers. Obojí jsou pevné druhy, které vydrží vzdorovat i velmi houževnatým větvím a záchytům.
V této oblasti jde především o sebejistotu a o důvěru v to, co používáte. Je dost náročné chytit svého prvního kapra na novém místě a neprosedět tam spoustu času s úvahami, zda to, co jste použili, je právě tady vhodné. Rozhodně se nemusíte slepě držet toho, co jsem uvedl. Prostě využijte vlastní iniciativu a použijte to, čemu důvěřujete.
Taktika
Z hlediska taktiky jde hlavně o konkrétní použité množství návnady. Vždycky tvrdím, že je třeba začít malým množstvím a pozvolna a postupně přidávat. Nikdy neházejte do vody návnadu jako zběsilí, když jste na neznámém revíru, zvlášť pokud chytáte naslepo. K malému množství se dá vždycky přidat, ale co jste tam naházeli, to už zpátky nevezmete. Je nesmírně snadné překročit onu pomyslnou tenkou hranici mezi tím, co ještě funguje a co už působí zcela opačně, jste-li na vodě, o které nic nevíte. Zde jako první možnost výborně fungují partikly jako například kukuřice nebo konopí, protože jsou přijatelné pro většinu druhů ryb. Na tyto návnady půjde cejn i lín a začne je brát hned, takže ve srovnání s boilies je těmito návnadami těžší překrmit.
Když k vodě dorazím, začínám vnadit na několika různých místech a podle toho, kolik dní mám na chytání, mírné rozptýlení v každém místě poměrně rychle upoutá pozornost kaprů, kteří jsou nablízku. Pak prostřídám pruty, na každém místě jim dám pár hodin a snažím se zjistit, na kterých místech berou. Při typické 48 hodinové návštěvě u vody věnuji každému místu nejméně 12 hodin. Tak získám nejrychleji přehled o možnostech daného místa. Mohu zkoušet i na každém místě jinou návnadu, jen abych zjistil, jestli některá nezabírá lépe – což obvykle vyjde.
Při první návštěvě nevyzkoušeného revíru se mi osvědčila taktika zaměřit se vždy jen na jednoho kapra. Nikdy se nevydávejte napoprvé k neznámé vodě s tím, že ji vychytáte, protože to se vám nikdy nepodaří. Vždy myslím na vychýlení jazýčku vah ve svůj prospěch zúžením možností. Pokud je třeba chytat na „hlídkových trasách“ pomocí menšího vnadění a malých nástrah, protože nemám jistotu, kde kapr je, udělám to. A obdobně, pokud je třeba rozptýlit spoustu drobných kousků návnady, jako je konopné semeno, po celé ploše, abych kapry přiměl vyhledávat potravu, udělám to. Rovněž jsem vždy připraven změnit místo, protože tím vůbec nejvýznamnějším znamením u vody, o kterém nic nevíte, jsou hned první známky, že kapři začínají brát.
Stručně řečeno hlavní ponaučení zní – při chytání přemýšlejte a budete úspěšní. Pokud tam budete jen sedět a čekat, co se stane, pak všechno ponecháte jen na štěstí a náhodě a každý úspěšný sportovní rybář vám řekne, že štěstí na člověka sedne jen občas.
Simon Crow
Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie
