Úvod Články Touha po amurech (1. díl)

Touha po amurech (1. díl)

2 062
0

Je to už několik let, co se mně v počítači válí několik stránek o lovu amura. Původně jsem měl v plánu napsat celou sérii, ale po té, co sem poradil jednomu rádoby rybáři, a ten dal těžce na pr*el mé oblíbené vodě a doslova zmasakroval několik hejn amurů, byl jsem sem z toho dost rozhozený a upustil jsem od toho. Dnes už vše známe a můžu toho dost pustit. Je potřeba si uvědomit, že se vracíme několik let dozadu a to minimálně deset let, ne-li víc, kdy se lovu amurů téměř nikdo nevěnoval, a tak věci, které vám jsou dnes už známé, tehdy ještě nikdo nevěděl. Tehdy byl hlavní iniciátor Jirka Rykr a společně jsme zažívali neskutečné časy a poznávali kouzlo lovu amura. Snad se vám bude série článků líbit.

1

Úvod

Už to je spoustu let, kdy jsem se poprvé utkal s gladiátorem našich vod – amurem bílým. Sice jsem jich už pár vytáhl, ale rozhodně nešlo o trofejní kusy. Mé první setkání s opravdu trofejním amurem přišlo až později. Bylo to na řece, kde jsme se věnovali lovu kapra a vůbec nešlo o cílený lov amura. Tato ryba se ale velmi často pohybuje ve společnosti kapra, a tak zabral na moje dvě kuličky banánového boilie, které jsem tam měl nalíčené klasicky na panáčka. Byl to takový typický amuří záběr. Swinger jen poskakoval nahoru a dolu a já čekal, co se bude dít. Tehdy jsem ještě nevěděl, že to je u nich naprosto normální, ale naštěstí jsem zkusil zaseknout a následoval obrovský výpad směrem do koryta řeky.

amur

Co vám budu vyprávět, v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, ale vše sedělo, jak mělo a já po několika minutách boje zdolal svého prvního velkého amura v životě. Tuším, že měl lehce přes 90cm a vážil něco přes deset kilo. Ten pohled na něj byl prostě úžasný. Podlouhlé stříbrné tělo leželo na podložce a já měl obrovskou radost. Tehdy jsem ještě netušil, že do budoucna budu lovem těchto siláků tak zasažen a nyní bych se rád s vámi podělil o pár let zkušeností a příběhů z jejich cíleného lovu.

2

Původ a historie

Amur bílý (Ctenopharyngodon idella) je v Česku nepůvodní druh kaprovité ryby. Do tehdejšího Československa byl dovezen v roce 1961 z dálného východu Asie, konkrétně z řeky Amur. A to hlavně z důvodu jeho býložravosti. Zkrátka aby tady likvidoval porosty rákosí a vodní trávy. Tělo je podlouhlé a válcovitého tvaru a zajímavostí je jeho prodloužené střevo, které má téměř dvojnásobnou délku jeho těla. Hlavu má širokou a dlouhé ploché čelo s očima nízko položenými. Ve své domovině dorůstá délky 150cm a hmotnosti 50kg, v Evropských podmínkách to je podstatně méně a dožívají se mezi 15 až 20 lety života, ale pozor – u nás se přirozeně nerozmnožují.

Amur je hejnová ryba a velice často je možné je vidět po hromadě s kapry, jak se povalují někde pod hladinou. Nejlépe se daří amurům v teplejší vodě v letních měsících. Amur doslova miluje teplou vodu a často vyhledává mělká místa, kde se vyhřívá, jelikož snese i menší množství kyslíku ve vodě a nevadí mu ani zakalení vody. Má-li dobré podmínky, je schopný ročně přibírat 2 až 3kg na váze, a přestože je býložravý, má i období, kdy přijímá i masitou potravu jako jsou vodní tvorové (například šneci, škebličky, anebo co spadne do vody, třeba jako žížaly a brouci). Zvláště z jara, kdy ještě není ve vodě a kolem vody dost potravy rostlinného původu.

Co se týče rekordů, moc toho k dohledání není, jde spíš o náhodné informace. Například v Maďarsku se ulovil 40kg a u nás téměř 30 kg, ale nikde to není oficiálně zapsáno, pouze z toho, co člověk dohledá na internetu. Přesto v naší zemi už pravidelně vídáme úlovky přes 20 kilo a jsem přesvědčený, že zde u nás v České Republice plavou kusy i přes 30 kilo. V současné době je amur u nás rozšířen po celé ČR a najdeme ho jak ve stojatých vodách tak i v řekách. Dalo by se říct, že se nachází téměř po celém světě a má několik poddruhů. Za zmínku stojí amur černý, který dorůstá mnohem větších velikostí než amur bílý.

5

Touha po amurech – první výprava

Vše vlastně začalo v roce 2010, kdy jsme už nějaký rok chytali společně s Petrem Puhlovským a Jirkou Rykrem a právě on byl iniciátor cíleného lovu amura. Slovo dalo slovo a my jsme začali čerpat informace ze všech zdrojů, jak lovit amura. Popravdě toho moc nebylo k dohledání, spíš jen takové všeobecné informace, ale nic vyloženě specifického, jak na ně. Sice každý z nás už měl nějaké vytažené amury na svém kontě, ale byli to spíše nahodilé úlovky. První, co jsme udělali, než jsme se začali věnovat lovu amura, bylo, že jsme popadli dalekohled, polarizační brýle, loď a začali jsme objíždět lokality, kde jsme tušili, že se vyskytují amuři. Je to prostě fascinující, když se pomalu přibližujete k nedalekým stínům pod vodou a nehnutě sledujete amury v jejich přirozeném prostřední, jak jen ladně balancují pod hladinou. A když se jim něco nezdá, prostě jen pomalu klesnou ke dnu jak ponorka, aby se na stejném místě po chvíli opět vynořili a pokračovali ve slunění.

krmení na amury

Nakonec se nám zalíbilo na jednom starém rameni řeky Labe, které bylo s řekou propojené a ryby zde mohli spokojeně proplouvat tam i zpět. Rameno samo o sobě bylo opravdu okouzlující. Po levé straně se táhlo koryto, které bylo místy až 6 metrů hluboké a to se začalo za půlkou zvedat k protějšímu břehu. Všude okolo velké vrby a keře s větvemi převislými několik metrů od břehu. Ve vodě popadané obří topoly a v mělkých částích stulíková pole. Nevím, jestli by šlo ještě vymyslet lepší prostředí pro výskyt amurů. Vlastně když si na to vzpomenu, tak jsme byli k vytržení, když jsme je sledovali z lodě, jak postávají všude po celém rameni. Teď mě tak napadlo, že s nimi často plavou i tolstolobici a lidé si je velmi často pletou. Je potřeba opravdu pořádně sledovat vodu, aby nedošlo k záměně. Jeden z důvodů, proč jsme taky zvolili tuto lokalitu, bylo i to, že voda byla špatně přístupná a nemohl nás nikdo atakovat na našem lovišti. No a jako bonus – jelikož to bylo součástí řeky, člověk zde mohl v klidu zavážet montáže a krmit, aniž by se bál, že přijde o papíry.

3

Konečně nastal vytoužený okamžik a my dorazili na námi zvolené místo. Díky bohu, Svatý Petr byl při nás a široko daleko nebylo ani živáčka. Nejprve jsme vytáhli průmyslový vařič, napojili velkou plynovou bombu a dali vařit velké množství kukuřice. K tomuto účelu dobře posloužil velký starý hrnec na zavařování. Když prohledáte půdy babiček, budete velmi často odměněni tímto pokladem. Poté jsme si připravili pruty a jeli se podívat ještě na vodu, jestli něco uvidíme. Přesně naproti nám se ve velkém stulíkovém poli vyhříval amur atakující hranici 100cm a okolo bylo několik menších. To se člověku hned vlije krev do žil, a tak jedeme na zpět k našemu místu a jdeme připravit krmení.

Jak jsem říkal, základ tvořila vařená kukuřice, kterou jsme míchali společně se spařenou pšenicí a řepkou. S sebou jsme si ještě vezli pár kilo ochucené hotové kukuřice, konkrétně s vanilkovou příchutí a pár kilo boilies na amury plus čerstvě natrhané špendlíky. K lovu jsme používali ochucenou kukuřici, kterou jsme zvedali pomocí plovoucí žluté pěny zhruba 2 cm nade dno. Naše taktika byla taková, že si zavezeme vždy po jednom prutu a každý umístíme na jiné místo, abychom zvýšili šanci na záběr od amura. Na takto položenou montáž jsme nasypali zhruba 10 kilo mixu této směsi partiklu.

4

Do večera se nám podaří zdolat dva násadové kapry kolem 50cm. No sice máme radost, že se aspoň něco děje, ale na kapra tu nejsme. Zhruba kolem 23. hodiny večer přichází Jirkovi záběr na prut položený v místě, kde jsme odpoledne viděli toho velkého amura. Swinger jen poskakuje a my koukáme s čelovkami a čekáme, co se bude dít. Pak se na chvíli přilepí k prutu a Jirka zasekává. Ze začátku plave ryba ke břehu jako beránek, ale jen co ucítí břeh, následuje prudký výpad a amur si bere desítky metrů vlasce z navijáku. Adrenalin se v nás vaří a my tušíme, že tohle nebude žádné amuří miminko. Po několika minutách konečně podebírám téměř metrového amura, ale málem jsme o něj přišli, protože než jsem stačil amura vyndat na břeh, tak se mně pokusil vyskočit z podběráku. Naštěstí jsem tento výpad ustál a udržel amura v síti. Je neskutečné, jakou dokáže amur vyvinout sílu a z místa vystartovat jako řízená střela. Sice nejsem žádný pořízek, ale v životě bych neřekl, jak se mnou amur v síti zamává.

21

Opatrně ho pokládáme do vyháčkovací podložky a jdeme rychle fotit a zjistit míry a váhu. Náš tip byl správný – těsně pod metr a váha přes 14 kilo. Uděláme pár fotek a jdeme vracet amura nazpět do vody. Jenže amur se soubojem vydal hodně ze sil, a tak se otáčel břichem nahoru. Proto Jirka neváhal, vlezl do vody a začal amura rozdýchávat. Po pár minutách se dílko zdařilo a amur v klidu odplul zpět do vody. Je jasné, že po takovém zážitku nepůjdeme jen tak spát, a tak ještě do půlnoci sedíme u pivka a rozebíráme celou situaci. Hned ráno ve čtyři hodiny vstáváme a vyvážíme všechny pruty znova. Bylo chvíli po rozednění, když se mně přilepil swinger k prutu a jen lehce poskakoval, a proto neváhám a zasekávám. Jelikož jsem měl tento prut zavezený naproti zhruba v 60 cm hloubce, bylo krásně vidět, jak amur po záseku vystartoval směrem do koryta. Následoval neskutečný jedenácti minutový souboj, který Jirka celý zdokumentoval na kameru.

Jestli něco na amurech miluji, tak jsou to právě tyhle souboje, kdy vám nedají ani metr zadarmo. Nicméně se mně podařilo amura zdolat a i já jsem měl na svém kontě amura přes devadesát centimetrů. Rychle jsme ho zdokumentovali a pustili nazpět a čekali, co se bude dít dál. Během dne se nic moc nedělo, až na pár malých kaprů a několik cejnů, a tak den uběhl jako voda a před námi byl poslední večer. Téměř ve stejný čas jako předešlou noc se ozval můj signalizátor a za chvíli byl na břehu další amur přes devadesát centimetrů. Ten večer to byl poslední kontakt s rybou, ale já byl nad míru spokojený.

Ráno se nic nedělo, až někdy během dopoledne ještě Jirka měl záběr, ale přišel o velkou rybu ve vázce. Podle způsobu boje jsme se shodli, že pravděpodobně šlo o kapra. Trochu nás to zamrzelo, ale přesto jsme odjížděli domů s dobrým pocitem.

6

Lokalizace amura

Lokalizace amura je vlastně to nejdůležitější, jestliže je nenajdete na dané lokalitě, kde se zdržují, je to spíše jen náhoda, že se vám podaří udělat od nich záběr. Dá se říct, že amur je velmi zásadový a jen velmi nerad mění své zvyky. Výjimku tvoří stálý přísun potravy, kdy jsou schopní se na místě držet i několik dní. Nevím, čím to je dané, ale někdy by si člověk mohl podle nich řídit hodinky. Mají svoje trasy, kudy se pohybují, ale také časy, kdy se zde pohybují. Zatímco je po úsvitu vídáte se ukazovat na jedné straně dané lokality, odpoledne se už povalují pod hladinou úplně na jiném místě, aby se na večer vrátili do míst, odkud vyplouvali.

22

Všeobecně vzato místa, kde se mohou schovat anebo slunit, jsou pro ně zajímavá. Takové místo amuři milují a zde se zdržují téměř pořád, ale jakmile se tam budete tomu velmi intenzivně věnovat, jsou schopný dočasně anebo i trvale se tomu místu vyhýbat. Samozřejmě se bavíme o těch trofejních kusech, co zde žijí již několik let. Poslední roky mně ukazují, že místo ztrácí na účinnosti po 2 až 3 dnech intenzivního lovu a amuři se drží a krmí raději jinde. Občas stačí jednoduše nechat místo na pár dnů odpočinout a pak to zkusit znova. Na dobrou lokalizaci amura dobře poslouží kvalitní polarizační brýle, které vám odhalí mnohdy pouhým okem neviditelné amury postávající těsně pod hladinou. Ze zkušenosti doporučuji si pořídit i nějakou gumu nebo provázek na nožičky od brýlí, aby vám neupadly do vody, anebo na zem a vy si na ně pak nešlápli.

7

Dalším skvělým pomocníkem je dalekohled, se kterým si prozkoumáte místa, kam se nejde dostat pěšky nebo z lodě. Kolikrát s ním objevíte amura dříve, než se vůbec k němu přiblížíte. Osobně doporučuji chodit zkoumat místa lovu během různých částí dne. Nejlepší je hned po úsvitu, kdy se prozradí svým oblíbeným ukazováním na hladině – takzvaným máváním a naprosto přesně ukazují, jakým směrem se dávají do pohybu. To můžeme sledovat jak na stojatých vodách, tak i na řekách. Další dobrá část dne je kolem oběda, kdy je dobrý lom světla a je dobře vidět pod hladinu. Právě v tuto dobu pomocí polarizačních brýlí, často objevíte nejvíc amurů, kteří se povalují těsně pod hladinou. Choďte na místa potichu a nedělejte zbytečně prudké pohyby. Amur má skutečně velmi dobrý zrak a rychle zmizí, než ho jste vůbec schopní uvidět.

Jedno mně však můžete věřit, opravdu to stojí za to. Někdy jsem dokázal stát na místě nebo sedět na větvi stromu několik minut a sledovat je, jak se chovají ve svém přirozeném prostředí. Zvláště když objevujete novou lokalitu a právě sledujete pěkného amura. Když v tom si všimnete, že opodál je další a za chvíli se objeví ještě zbylí kusy hejna amurů. To máte chuť křičet radostí a srdce ve vás pumpuje, jak o život.

8

Pamatuji si historku, která se stala Jirkovi na jednom rameni. Když mně volal, bylo ještě slyšet, jak je plný emocí a já se ani nedivím. Tak abych vám to popsal. Jirka zrovna lovil amury na jednom rameni a den před tím vytáhl téměř metrového amura, kterého samozřejmě pustil nazpět. Druhý den vytáhl pruty a jel se naproti podívat na spadlou vrbu, jestli něco z ní neuvidí. Potichu na vrbu vlezl a seděl a koukal, jestli něco neuvidí. V tom si všiml, že se asi metr od něj vynořil amur a jen ho pozoroval. Jirka šáhl do kapsy, kde měl piškoty pro psa a jeden nepatrným pohybem hodil do vody. Amur se k němu přiblížil doslova na dosah ruky a Jirka ho chvíli nehnutě pozoroval nebo spíš, jak říkal Jirka, vlastně nevěděl, kdo koho pozoroval. Trvalo to asi dvě minuty a Jirka rozpoznal amura ze včera. Ne nebojte se, zázrak se nekonal a piškotu si nevšiml. Prostě se jen v klidu otočil a odplul pryč. Prý to bylo poděkování od přírody za to, že ho pustil, anebo jen čistě amurova zvědavost. Ale to je přeci úplně jedno, protože si tohle člověk pamatuje celý život.

20

A my se dostáváme k otázce, kde vlastně amura hledat na různých lokalitách. Z jara se nejlehčeji hledají amuři nad jezem řek v plavebních komorách a na ramenech řek. Na mysli mám zvláště ty, které jsou ještě spojené s řekou a ryby mohou svobodně do nich vplouvat a vyplouvat. Dnes už víme, že ryby z řek jsou aktivní po celý rok, jelikož mají větší výdej energie než ty, co jsou na stojaté vodě. A právě z jara, kdy se voda v těchto ramenech rychle ohřívá, lze amury často pozorovat, jak se zde vyhřívají. Výborné jsou zvláště ty zanesená a hodně mělká. Amura tam nejspíš najdete někde postávat u popadaných stromů ve vodě, nebo pod převislými větvemi či keři sahajícími až do vody.

9

Dalším oblíbeným místem jsou dlouhá rákosová pole a později stulíky. Jelikož zde většinou člověk zasahuje minimálně do zdejšího prostředí, je to pro ně ráj. Později, když se voda čím dál více ohřívá, začínají být i hodně aktivní klasická uzavřená ramena. Tady se opět vyplatí držet se popadaných stromů, keřů, stulíků a rákosových polí, zvláště svítí-li na ně celý den sluníčko a je okolo mělká voda. Jen je potřeba dávat pozor, abyste pořádně prozkoumali dno okolo. Je třeba, abyste našli tvrdé dno, nebo aspoň místo s minimálním nánosem nezapáchajícího bahna a nechytali v úplně smradlavém bahně. Takové to černé, co silně zapáchá po sirovodíku, vás nejspíš připraví o záběry.

Postupem času se dobře rozjíždí řeky, pískovny a rybníky zvláště v období, kdy odpadávají květy a chmýří ze stromů do vody. To amurům opravdu chutná a velmi často je vidět krmící se hejno, jak sbírá chmýří z hladiny. Tyto místa, kde je chmýří nafoukané, bývají z jara často produktivní, tedy je-li dno aspoň trochu chytatelné a není-li tam třeba patnáct metrů nebo úplně zarostlé dno, kde zmizí montáž z dosahu ryb. Na takovém místě zle lovit pouze metodou z hladiny nebo pomocí zig-rig metody.

10

Na pískovnách bývají produktivní místa okolo břehů, zvláště jsou-li zarostlé rákosím, občas můžete vidět i amura, jak vyjíždí hlavou nad hladinu několik centimetrů a škube rákos – doslova jako husa. Další zajímavá místa jsou u keřů sahajících hluboko do vody a zátoky s mělkou vodou za větrem, kam svíti hodně sluníčko. Zde se snažím lovit na hranách než na vrcholku mělčiny nebo u břehu, protože voda bývá ještě poměrně dost čistá a amur má opravdu skvělý zrak.

Na řekách se soustředím na místa, kde jsou tišiny a na velké keře padající do vody a popadané stromy, zvláště vytváří-li menší zátoky a tišiny. Nejlepší je čerstvě spadlý strom, který je ještě obalený listím. No a tradičně stulíková pole, ta fungují na sto procent, ale opět pozor na dno, aby tam nebylo zapáchající bahno, i když se někdy dá lovit i na něm, ale chce to samozřejmě dobrou taktiku a měnit po záběru místo. Teď mě napadá, že bych se mohl s vámi podělit o další příběh, který se odehrál na jaře, kdy jsem si vyhlídl jedno velmi mělké rameno, kde bylo velmi špinavé a zapáchající dno, ale amuři se tam jezdili slunit z řeky.

12

Bahňáci

Změna práce a s tím spojená jiná pracovní doba mě donutila se přizpůsobit a změnit strategii lovu ryb, než jsem byl zvyklý. Najednou jsem neměl tolik volného času na několika denní lov, ale pouze na pár hodin či den. Proto jsem se rozhodl více věnovat lovu amura, kde není potřeba tolik času a navíc jsem se s přítelkyní nastěhoval kousek od řeky do města. Proto jsem vždy vzal kolo a vyrážel na obhlídky kolem přilehlých vod.

19

A právě takto brzy z jara, když trvalo už několik dní pořádné oteplení, jsem si všiml několika pěkných amurů, kteří se jezdili vyhřívat do jednoho malého ramena, které je s Labem propojené. Rameno samo o sobě je dosti zanesené a plné větví a rákosu, což je samozřejmě pro amura super. Ovšem to samé vůbec neplatilo pro mě, protože dno je velmi zanesené a plné zapáchajícího bahna. Veškerá snaha najít alespoň kousek čistého dna byla naprosto marná, a proto jsem musel jít do rizika a zkusit nad tím nějak vyzrát.

11

Před samotným lovem jsem strávil pár dnů pouze pozorováním vody pomocí dalekohledu a polarizačních brýlí. Většinou jsem využil přilehlých stromů a vlezl si na něj, co nejvýš to šlo. Někdy jsem vydržel i několik desítek minut sedět na stromech a pozorovat, jak se amuři chovají, když je nic neruší. Myslím, že to je snad nejvíce účinná taktika, jak se jim dostat na kobylku, ale pozor na to, kam lezete, aby pod vámi nepraskla větev. Já už mám nemilou vzpomínku, kdy pode mnou praskla větev a odnesl jsem to několika stehy v podpaží. Přesto jakmile vidím u vody pěkný strom, stejně mně to nedá a musím se na něj vyšplhat a podívat se.

Nastal den odjezdu a já si vytipoval místo, kde jsem je vídával stát. Bylo to přímo pod obrovským stromem, hned za několika metrovým pásem rákosu. Původně jsem měl v plánu to dávat přímo sem na tohle místo, ale později sem zjistil, že dno na tomto místě je opravdu silně zanesené a hloubka není ani 50 cm a proto jsem se posunul před to rákosové pole, kde jsem předpokládal, že budou amuři projíždět k tomuto místu pod strom, aby se zde vyhřívali. Z předešlých zkušeností jsem vsadil na silně dipovaný partikl a jelikož jsem věděl, že kukuřice není moc vhodná na zanesené dno, protože je prostě těžká a zapadá víc do dna a poté začne černat a natáhne do sebe smrad.

13

Rozhodl jsem se tedy vsadit na úplně měkkou pšenici společně se spařenou řepkou, do které jsem přidal jen nepatrně hotové ochucené kukuřice a vše prolil ananasovým maxi aromatem, plus jsem ještě přidal sypké aroma příchutě vanilky. Možná se vám bude zdát, že je to přeplácané, ale každé aroma se chová jinak a má teorie je taková, že zatímco tekuté aroma se nasaje do semen, tak naopak práškové ho obalí z venku. V praxi by to mělo být tak, že práškové pouští do prostoru částice, které stoupají k hladině, zatímco tekutá složka se rozpouští okolo po dně. Tedy co se týkalo krmení, tak jsem měl jasno, ale ještě sem hlavně musel zaujmout amura moji návnadou na háčku. Proto jsem si vyrobil silně dipované 10mm pop-ups nástrahy, které jsem zalil aromatem a sladidlem a nechal několik dní nasáknout. Sice jsem věděl, že díky tomu se nevydrží dlouho vznášet, ale k tomu mně dobře vypomohla plovoucí pěna. Tedy jeden prut jsem osadil dvěma 10mm pop-ups boilies příchutě ananas a na druhý jsem nalíčil kombinaci popu s nakládanou kukuřicí příchutě vanilky a mezi to dal opět plovoucí pěnu.

14

Úmyslně jsem tentokrát dal broček dál od háčku, aby se montáž více vznášela nad zapáchajícím dnem. Jindy ho dávám 3 až 5 centimetrů nad háčkem, ale tentokráte jsem ho posunul na vzdálenost zhruba 15 centimetrů nad háčkem, protože když montáž zapadne do nánosu bahna, aby zůstal háček nad dnem a nezmizel kdesi v nánosu. Olovo jsem použil závěsné asi 100 gramové a návazec dlouhý asi 40 cm, to by mělo být dostačující, aby se amur poctivě píchnul při záběru. Plán jsem tedy měl jasný a po příjezdu k vodě někdy kolem oběda jsem vše udělal, jak jsem chtěl a každý prut umístil na jiné místo. V podvečer se ještě rozhoduji, že na noc obě montáže převezu, ale zjišťuji, že prut blíže ke stromu je totálně zanesený bordelem, a proto se rozhoduji posunout montáže ještě více do leva a zatímco jeden prut dávám na začátek rákosu, druhý posouvám o pár metrů vedle na volnou vodu, kde jak později zjišťuji, je nános nejmenší.

18

Těsně před tmou se mně okolo brolíčka motaly nějaké divné figury, ale když viděly psa, tak pokračovaly dál. V tu chvíli jsem si říkal, co tady vlastně sám dělám a měl jsem chuť to zabalit, ale nakonec jsem vydržel a rozhodl jsem se tady tomu nějaký čas věnovat. Bylo něco kolem půl jedenáté, když se mně ozval signalizátor a já sledoval jak swinger poskakuje nahoru a dolů. Přistupuji k prutu a čekám, až se na chvíli přilepí k prutu a pak zasekávám. Následuje obrovský výpad a amur si v mělké vodě bere několik desítek metrů vlasce. Celá akce trvá několik minut, když za svitu měsíce podebírám amura do podběráku, ten je ještě zkouší dostat ven, ale jelikož už to znám, stačil jsem podběrákovou sít otočit dokola, aby mně nevyskočil.

16

Mám obrovskou radost. První záběr a hned amur atakující 100 cm hranici. Opatrně ho pokládám do podložky a vytahuji plovoucí vážící tašku, kterou jsem si kvůli lovu amura pořídil. Amura do ní pokládám, nalepím horní vzpěry, aby se uvnitř tašky vytvořil prostor pro volný pohyb amura a hned ho namáčím do vody. V klidu si jdu připravit focení a vím, že amur je naprosto v pohodě a já se nemusím bát, že by někde později uhynul. Vše je připraveno, následuje pár rychlých fotek a vracím krasavce vodě s pozdravem, ať pošle další kamarády. Ten večer se už nic nedělo a já ráno musel balit a jet do práce. Ale jen na pár hodin a večer už jsem opět seděl na stejném místě. Jak jsem později zjistil, mohl jsem si řídit podle záběrů amura hodinky, takže znova skoro ve stejný čas další amur přes 100cm délky.

Pak jsem musel na víkend do práce a těšil se, jak tam pojedu v pondělí na noc. To už se ke mně přidal i Honza Vala. Světe div se, nečekaně kolem půl jedenácte mám záběr a další krasavec na mém kontě. Honza pak ještě vytáhl jednoho dorostence a jdeme spát. Ráno vyvážíme všechny čtyři pruty a začíná lehce pršet. Přesto je krásně teplo, tak nám to vůbec nevadí. Kdysi jsem zažil něco podobného a vím, že amurům toto počasí velmi vyhovuje. No naštěstí jsem se nemýlil a přichází záběr. Zasekávám a amur si peláší zběsile několik desítek metrů směrem k potopeným keřům a za chvíli někde vlasec opravdu visí, proto neváhám a nasedám na loď, když v tom se mně rozjel druhý prut. Ihned zasekávám a od pohledu víme, že mám na obou prutech moc pěkné amury.

15

Honza si bere můj druhý prut, ale někde na půl cesty je vlasec taky uvázlý – nejspíš o větev. Já tedy vyrážím na vodu za prvním amurem a daří se mi ho dostat na volnou vodu. Amur si to namířil přímo na druhý prut a já rychle jedu za ním. Už ho mám kousek od lodě a opět to je od pohledu metrový amur, ještě kousek a je skoro v podběráku, když v tom udělá výpad a háček mu vypadává z pysků, a aby toho nebylo málo, tak jak vystřelil, splašil se i ten druhý a vlasec ustřelil.

V tu chvíli jsem byl nejsmutnější člověk na planetě. Místo vytaženého „doublu“ metrových amurů mně během pár vteřin oba utekli. Ani se mně nechtělo mluvit a cítil jsem velké zklamání, ale přesto jsem ten jeden ještě vyvezl. Pak jsme tam seděli a celou situaci rozebírali pořád dokola, když v tom se mně ozval nově vyvezený prut a na břehu skončil další amur atakující 100 cm hranici.

17

Zní to neuvěřitelně, ale to celé se seběhlo během 45 minut, kdy prostě amuři opravdu žrali. Samozřejmě jsem byl šťastný a říkal si v duchu, že mě Svatý Petr asi má opravdu rád, ale i přesto se mi myšlenka na fotku s dvěma amury kolem metru stále honila hlavou. Dnes vím, že jsem tam tehdy zažil něco mimořádného a navíc dnes má rameno za sebou revitalizaci, takže tam zůstaly jen holé břehy a po amurech se slehla zem. Ale kdo ví, stejně se tam na jaře pojedu párkrát podívat na obhlídku, protože co kdyby se zase na jaře vrátili a já dostal šanci na reparát.

Jan Slanina

Pokračování článku: Touha po amurech (2. díl)

Komerční sdělení

Chcete-li, můžete přidat komentář:

Odešlete prosím svůj komentář!
Zadejte prosím své jméno