Pokračování prvního článku ze seriálu o lovu amurů.
Krmivo a návnady na amura
Vezmeme-li v potaz, co použít za krmení, se kterým jde lovit nebo krmit amury, je toho poměrně dost z čeho vybírat. Začneme tou největší klasikou a to je pečivo. Lov na mlaskačku je velmi populární a snad většina z nás tak začínala jako kluci někde na požárních nádržích nebo obecních rybnících. Tato metoda je plná adrenalinu a velmi nenáročná na vybavení. V dnešní době jsou navíc k dispozici různé plováky a rafinované gumičky na háček, které navlíknete a pečivo prostrčíte skrz, třeba od firmy Nash toho najdete hodně speciálně vyvinutého pro tento způsob lovu. Další skvělá návnada na lov amura na mlaskačku je rákos. Kolikrát člověk pozoruje, jak na hladině plave kus rákosu a najednou přijede amur a celý ho do sebe nasouká. Použít lze i vrbové listí nebo třeba klasický zelený salát nebo i různé plovoucí pelety na amury.
Asi nejpopulárnější a nejúčinnější návnada na amura je kukuřice. Rozmanitost s jakou ji lze použít je neskutečná. Není nad čerstvě uvařenou kukuřici u vody, kdy ji ještě vařící vysypete do vody, ta vůně je prostě famózní. Spousta rybářských firem ji vyrábí jak ke krmení, tak hlavně k samotnému lovu a v mnoha různých příchutích. Mé oblíbené jsou příchutě vanilka, švestka, med a scopex. Ale i ke krmení ji lze různě upravovat, například mléčné kvašení nebo lihové kvašení. Rozdíl je, že u první verze použijeme živé mléčné kultury v podobě kefíru a u druhé verze zase cukr – to využívám spíš na rychlé akce, kdy budu potřebovat partikl za pár dní.
Při mléčném kvašení vám partikl vydrží i několik měsíců naložený. Sice to je pořádná rychta, ale funguje to neskutečně dobře. Jen je potřeba dávat pozor na kontaminaci kukuřice při výrobě, jinak by veškerá práce přišla nadarmo. Důležité je vždy připravovat partikl na kvašení do čisté nádoby s víkem a zbytečně do toho nehrabat. I když to bude chtít zkontrolovat a promíchat je potřeba tyč nebo čím to budete míchat mít čistou. Postup je jednoduchý: Do opravdu čistého plastového sudu nebo třeba barelu od barvy (zvláště ty velké 40l pro profesionály jsou ideální) nasypeme kukuřici. Není od věci ji ještě propláchnout vodou před fermentací, aby došlo k odstranění nečistot či plísně. Nalijeme dostatečné množství vody a necháme dva dny nabobtnat, ale není to podmínkou, lze to udělat i bez bobtnání, jen je potřeba počítat s dostatečným množstvím vody, aby kukuřice vždy byla několik centimetrů pod hladinou vody.
Zalijeme vlažnou vodou a přidáme kefír, zamícháme, zavíkujeme a pod víkem necháme pracovat někde v teple, ale ve stínu, třeba garáž je ideální a za par dní to klidně přenést třeba do sklepa. Takto upravená kukuřice vydrží i několik měsíců. Jen je potřeba kontrolovat i stav vody uvnitř nádoby, aby kukuřice byla neustále pod vodou. Na hladině se udělá bílý povlak a to je ono. Ještě jsem zapomněl na dávkování. Na 10kg suché kukuřice jeden kefír, víc není nikdy na škodu. Kukuřice je za pár dní krásně měkká a voňavá a klidně ještě můžeme do partiklu přidat i třeba práškové nebo tekuté aroma. Já jsem si velice oblíbil zvláště vanilku a scopex.
Takto upravená syrová kukuřice je dobrá zvláště na vody, kde jsou velké útoky od bíle ryby nebo malých ryb. Jestliže ale potřebuji třeba kukuřici na konci týdne, je lepší ji uvařit a tím se proces výrazně urychlí a navíc mně to přijde i více atraktivní. Garantuji vám, že ta vůně nenechá žádnou rybu v okolí klidnou a navíc ten mléčný mrak, co to vytvoří po vysypání do vody, funguje velice dobře, zvláště když chytáme třeba na zig-rig.
U lihového kvašení se používá cca 1kg cukru na 20kg suchého partiklu. Podobně lze upravovat i pšenici, akorát u lihového kvašení je to spíš na rychlou spotřebu, než to nechávat na déle, protože by mohlo dojít na tzv. octové kvašení, což pšenici znehodnotí.
Další vynikající návnada na amury je tygří ořech. Ten se nechá dva dny namočený s trochou cukru, řekněme 200g na 10kg suchého ořechu. Poté necháme přivést do varu a na mírném ohni necháme 30 minut ve varu a vypneme. Až trochu zchladne, přelijeme do čisté nádoby a můžeme přidat aroma – CSL nebo melasu a necháme pod víkem pracovat. Pak se z vody udělá kašovitá hmota a ořech začne pěkně kvasit a takto vydrží i několik měsíců.
Pšenice je další skvělá návnada na amura a dá se samozřejmě také fermentovat jako kukuřice. Nebo jednoduše stačí zalít horkou vodou, nechat pod víkem pracovat a za dvě hodiny ji máte měkkou a připravenou k lovu, pak akorát až to bude chladnout, můžete přidat CSL, aroma, melasu nebo třeba čekankové pelety – to je u mě oblíbená úprava. Zrna to při chladnutí natáhnou do sebe a parádně to voní. Co se týče zemědělských plodin, je ještě dobrá při lovu amura řepka a dá nám to nějaký čas na krmném místě tím, že amuři mají stále co hledat.
Přeskočíme teď na boilies na amury. Neříkám, že to nefunguje, ale zdá se mně to zbytečné a navíc abych to ukrmil s boilies, stálo by to pěknou částku peněz, to už jsou lepší různé rostlinné pelety ať už od různých rybářských výrobců, tak zemědělské pro zvířata – řepkové či třeba čekankové. Ty považuji vůbec za jednu z top věcí na krmení při lovu amura. Jsem přesvědčen, že mají velký podíl na mých úspěšných výpravách za amury.
Další vynikající návnadou na amury je ovoce – z jara třešně, později mirabelky, meruňky a švestky, ale třeba také moruše. Použít se dá i mražené ovoce nebo nakládané jako ananas. Většinou mojí krmnou směs tvoří převážně pšenice, kukuřice, řepka a podíl pelet a ovoce, to se mění podle typu vody. Na bahnitých dnech používám více pšenice, která je lehčí a nezapadá tak do bahna, ale na pískovně a třeba řece, kde je tvrdé dno, zase více kukuřice.
Také záleží na typu lokality a obsádce menších ryb. Je nesmysl sypat vařený partikl tam, kde jsou spousty drobných ryb. Řeči o tom, že to překrmím atd. jsou naprostý nesmysl a tvrdit to může jen člověk bez znalostí. Podle podvodní kamery anebo třeba jen ze šnorchlování vím, že člověk je schopný za den spotřebovat i stovky kilo partiklu a nezůstane tam ani zrníčko. Samozřejmě je potřeba u toho neustále přemýšlet a nehrnout to tam bezmyšlenkovitě.
Vše záleží také na typu vody, teplotě vody a hlavně chuti ryb se krmit. Zatímco někdy stačí jen kýbl na montáž, jindy je potřeba to tam hrnout pod tlakem. Mám vyzkoušené, že když ryby žerou, tak třeba 100kg vařeného partiklu je do hodiny pryč. Je to celkem logické, když najede hejno amurů. Řekněme třeba 10ks s průměrnou váhou 10kg – na jedince zbývá 10kg partiklu, ale pak zde máme kapry, cejny a jiné bílé ryby a ve finále zbývá na amura sotva 1kg partiklu.
Přesně takto jsem to měl na jedné výpravě a neustále jsem tahal karasy a nemohl jsem dostat na amura. Partikl mizel po desítkách kilo a vždy po nakrmení začaly okamžitě záběry od karasů. Během hodiny jsem jich vytáhnul několik, až pak náhle záběry ustaly a na krmném místě nezůstalo ani zrníčko. Problém vyřešila jen máčená kukuřice a já se dostal konečně i na amury a to jen z toho důvodu, že tam na ně něco zbylo.
Co se týče toho, co dát na háček na dno, asi nejlepší je kombinace kukuřice a plovoucí návnady. To znamená pop-up a plovoucí pěny. Dobře fungují zvláště ty menší velikosti 10mm a 14mm. Určitě je dobré to nějak podpořit, třeba aromatem. Já si na amury dělám popky hodně silně dipované a ještě to zaleji sladidlem. Boilies už nepoužívám, zdá se mně to na tento lov zbytečné. Další skvělá věc jsou chytací pelety a to ať ovocné, tak ty speciálně určené na amury a v neposlední řadě jsou to třeba šípky a ovoce jako švestky a mirabelky – na ty se už nachytalo spousty amurů. Jsou to sice složitější na nastražení na prut, ale dá se to, jen je potřeba použít třeba popku nebo velkou zarážku, aby vám to tam vydrželo. Jednou jsem dokonce použil dámskou silonku a také to fungovalo, ještě by se dala použít smršťovací fólie, co se používá na ochranu boilies před raky. Teď mě napadá, že je na čase se podělit o další příběh.
Návrat na rameno 2
Uplynul nějaký ten čas a my se dohodli s kluky, že uděláme společnou akci. Bohužel se to trochu rozkřiklo, a tak místa, která byla dostupná autem, začala být dosti navštěvovaná, takže jsme se rozhodli, že se pokusíme najít místo v zadní části ramena, které bylo dostupné jen z lodě. Na tuto akci jsme se vydali celkem čtyři s tím, že se rozdělíme na víc míst. Partu sem tvořil já, Peca, Jirka a Valísek. Přesun byl opravdu náročný, ale nakonec se vše povedlo a před námi bylo několik dní v náruči přírody a divokých prasat, která nás pravidelně navštěvovala. No trochu jsme měli stažené zadky, ale jakmile nás zaregistrovali, vždy se dali na útěk.
Tato zadní část byla silně zarostlá stulíky a na druhé straně byly ve vodě popadané topoly. Byla to honička najít čistá místa, ale když jsme viděli ty hejna amurů a kaprů, co se tam povalovali okolo, byli jsme natěšení, jak malí kluci. Tenkrát jsme nafasovali nějaké nové věci na lov a mezi nimi byla obalovací pasta od carp zoom. Byla to taková plastelína, ale brutálně to drželo na návnadě a hlavně byla extrémně aromatická, konkrétně vanilková příchuť. Nakonec jsme se rozdělili tak, že Valísek šel napravo, já s Jirkou zůstal na prostředním fleku a Peca se posunul doleva. Valis chytal u velkého topolu, my s Jirkou u několika stromů a podél břehu u stulíků. Petr chytal jedním prutem u stulíků a druhým na druhé straně pod vrbou. Do půlnoci máme z vody pár menších kaprů a mezi tím vaříme partikl a děláme zásoby, až začnou amuři komunikovat.
Ráno všichni vyvážíme pruty a zasypáváme první montáže partiklem. S prvním sluníčkem se ozývá Honzy prut pod velkým topolem a následuje brutální souboj a na jeho konci je pořádná kobyla s hmotností přes 16kg. Zabral na malou popku s kukuřicí, která byla obalená vanilkovou pastou, tehdy jsme poprvé začali pořádně koumat, jaký vliv má na záběry amura silně dipovaná návnada.
Za tři dny lovu se nám podařilo chytit několik krásných amurů a kaprů, ale nejvíc si všichni budeme pamatovat Pecu, jak jel na lodi pro údajně malého kapra, který se zachytl někde na půlce ramene o větve pod vodou vlascem. Jako bych to slyšel teď, když mu Jirka říká: „Hochu, dej pozor, aby to nebyl amur, oni ze začátku jedou v klidu k tobě. Radši si povol brzdu.“ Než to stačil doříct, Peca zabral a amur vystartoval jak raketa z ponorky a Pecu i s lodí otočil dokola, div ho nepřevrátil. Peca měl smrt v očích, rychle povoloval brzdu a my se málem umlátili smíchy, jak jsme se svíjeli v křečích. Nicméně vše dopadlo dobře a Petr nakonec úspěšně zdolal pěkného amura.
S ramenem jsme se rozloučili a směřovali na další nové vody, abychom si poměřili síly se zdejšími amury.
Jan Slanina
Pokračování: Touha po amurech (3. díl)
