V posledních letech se stal velmi oblíbeným návazcem takzvaný kombinovaný návazec. Vzhledem k tomu, že taky patří mezi mé nejoblíbenější, rád bych se mu kapku věnoval, a popsal jeho využití. Popřípadě přidal nějaké tipy, nač si dávat pozor při jeho sestavování a používání.
První a taky ta větší část sestavy je fluorocarbon. Jeho hlavní podstata spočívá v nenápadnosti a tuhosti materiálu, ze kterého je vyroben. Tím, že je tento materiál průhledný, krásně splyne na jakémkoli dně, popřípadě s jakýmkoli prostředím. Vím, že někteří rybáři ho nahrazují klasickým monofilem. Většinou kvůli ceně. Já osobně to nedělám. Byl bych rád, aby materiál, který použiji, měl přesně ty vlastnosti, které potřebuji. Obyčejný monofil stejného průměru nemá takovou tuhost jako fluorocarbon. Pokud nám nevadí, že přijdeme o jednu z hlavních vlastností této návazcové části, můžeme použít klasický monofil většího průměru.
Flurocarbon jako takový se dá sehnat v různých průměrech a taky nosnostech. Snažím se i druhou část návazce pevností a nosností co nejvíce přiblížit fluorocarbonu. Je zbytečné používat pletenou šňůrku na 12 kg, když máme fluorocarbon o nosnosti 6 kg. Nějaká rezerva tam je, ale proč používat silnější materiál, když není potřeba. Raději použiji jemnější šňůrku pro větší nenápadnost.
Vzhledem k tomu, že se tento návazec skládá ze dvou různých materiálů, je potřeba velice dbát na kvalitu a pevnost spoje mezi těmito dvěma materiály. Je několik způsobů, jak lze materiály spojit. První a vcelku jednoduchý způsob je uzel. Pokud jej umíte navázat, vydrží cokoli. Druhý, méně obvyklý způsob, je zalepení pomocí speciálního lepidla, velice elegantní a praktický způsob. Asi před rokem jsem si lepidlo zakoupil s tím, že to chci vyzkoušet. Vše fungovalo bezvadně, ustřihnete kousek trubičky, uděláte smyčku na fluorocarbonu, aplikujete lepidlo, přetáhnete trubičku a vše je super. Pevný bezuzlový spoj, sám jsem byl z počátku hodně unesen efektivitou. Potom se mi stalo, že při testování pevnosti po zalepení jsem spoj roztrhl. Následovalo preciznější aplikování lepidla. Stále se mi vše líbilo. Bohužel asi po týdnu mi zaschlo víčko lepidla, takže jsem musel u vody lahvičku rozšroubovávat, což postupem času bylo horší a horší. Když jsem byl na rybách v listopadu, lepidlo při nízkých teplotách zhoustlo a jeho aplikace se daleko zhoršila, ne-li znemožnila. Myslel jsem si, že zasychání víčka je problém jen v mé neopatrnosti, ale co jsem slyšel od kamarádů, nebyl jsem sám, kdo měl s tímto problémy. Každopádně používání lepidla je jedna ze spolehlivých variant pevnosti v uzlu. Když výrobce vyřeší kvalitu lahviček s lepidlem, bylo by vše opět pro mně hodně zajímavé. Poslední variantu spoje, kterou zmíním, je secvakávání fluorocarbonu pomocí ocelového pásku. Viděl jsem to před pár lety u kolegy, který takto nahrazoval lepidlo. Osobně jakákoli možnost poškození monofilu je pro mě naprosto nepoužitelná. Pokud se do ryby budu chtít kapku opřít, nemám jistotu, že fluorocarbon kolem plíšku nepovolí. Nyní s tímto řešením přišla před nedávnem i firma Korda. Zde vše vypadá daleko zajímavěji a účinněji, nicméně mě zatím odrazuje pořizovací cena kleští pro aplikaci plíšku na návazec.
Kombinovaný návazec díky svým vlastnostem používam hlavně při lovu na pískovnách nebo štěrkovnách, kde je extrémně čistá voda. Při délce návazce kolem 30-50 cm jsem ho využíval u vyvážky, kde díky své tuhosti vzniká minimální pravděpodobnost na zamotání koncové montáže. A to hlavně při pokládání do větších hloubek. V dnešní době se dělají fluorocarbony i s nosností přes 10 kg, takže by neměl být problém se do ryby pořádně opřít v případě, že chytáte v blízkosti vázek. Na řeku bych ale tuto montáž nevytáhl, tam se skloubí síla ryby a proudu a tlak vyvíjený na montáž je několikanásobně větší.
Postup tvorby kombinovaného návazce
Doufám, že se vám můj oblíbenec libí, a že díky němu dostanete spoustu našich šupinatých kamarádů na podložku.
S pozdravem
Martin Havránek
