Silové zdolávání aneb “Návazec do těžkých podmínek”

Vítám všechny čtenáře u dalšího článku o návazcích. V této části bych se rád věnoval montážím k takzvanému extrémnímu zdolávání. Ať už pro lov ve vázkách, nebo třeba na řekách, kde je na koncovou montáž vyvíjen extrémní tlak. Proto je v těchto případech třeba dbát daleko více na kvalitu použitých materiálů. Zde odpadávají zavedené zvyky a je třeba kapku přitlačit. Nikdo nemůže riskovat, že přijde o rybu díky nepečlivosti. Taky jsem si kdysi několikrát řekl, přece ten můj háček nikdy nezklamal, proč bych ho na té řece nepoužil. Vytáhl jsem sice krásného kapra, ale po prozkoumání háčku jsem zjistil, že je asi o dva milimetry vyhnutý. Což mne utvrdilo v tom, že jsem měl štěstí a že už tuhle stránku věci prostě NIKDY nepodcením.

První věc, které bych se chtěl věnovat, je háček. Většina lidí se snaží držet oblíbených a prověřených typů, ale ne vždy je to to pravé. Zde potřebujeme dbát na pevnost a tvar háčku, proto nemůžeme použít to, co nám vyhovuje třeba na otevřené vodě, kde si rybu můžeme jakkoli povodit, nechat jí prostor a jednoduše počkat než se unaví.

V místech s velkým výskytem stromů, keřů a jiných překážek si vybírám silnější háčky do obloučku typu Heavy Carp, z pevného drátu. Na řekách s čistým korytem si je neupravuji, v překážkách ale zamačkávám protihroty, v případě že by kapr vyhrál a podařilo se mu dostat do vázky, protihrot by mu mohl značně uškodit a výhra by to potom pro něj nebyla. Většinou chytám na háčky velikosti 6–8, v těchhle náročnějších podmínkách volím háčky větší jako jsou velikosti 2–4, někdy i větší. Velikost háčku dokáže taky částečně vyselektovat cílovou rybu a zpravidla platí: Menší háček = více záběrů + větší šance na ztrátu ryby – „vyříznutí“. Větší háček = méně záběrů + háček lépe sedí v tlamce ryby, takže se dá na rybu zatlačit a trochu otestovat sílu a pevnost svého vybavení.

Jako rovnátko použiji klasickou smršťovací hadičku, zde není třeba nic měnit. Z návazcových materiálů používám ty pevnější, popřípadě oděruvzdorné. V minulé sezóně jsem si oblíbil šňůrku Ground-hog, díky její pevnosti a váze, kde krásně kopíruje dno a já nemusím používat bročky nebo plastické olovo k zatížení návazce na dně reky, aby nevzlínal a netáhla jej voda. Popřípadě se na něj nenachytaly nečistoty plovoucí nad dnem. V případě, že chci použít jinou šňůrku, třeba pro změnu barvy, nebo šňůrku potaženou polymerovou vrstvou, kvůli ostrým kamenům, nebo vlastní tuhosti, vždy ji zatěžuji bročkem nebo plastickým olovem. Na řekách dávám na návazec i několik závaží, a to podle jeho délky. Používám šňůrky s větší pevností, zpravidla přes 10 kg. Když zkouším nějakou novou, provedu si pevnostní test, kdy uvážu šňůrku k něčemu pevnému a asi metr délky vyzkouším tahem přetrhnout. Pokud povolí, ať už jakkoli, vlákna nebo kompletní přetrhnutí, přestanu jí důvěřovat.

V těchto případech se vyhýbám kombinovaným návazcům, které by přidaly jakýkoli jemný uzlík do mé montáže. Tady opravdu platí, že v jednoduchosti je síla a tlak vyvíjený na poslední centimetry naší sestavy při zdolávání ryby je opravdu extrémní.

Doufám, že vám tyhle informace pomohly při výběru těch správných materiálů a fotky ke správnému vázaní svých montáží.

Fotonávod vázání

Martin Havránek