Každý z nás kaprařů má svůj oblíbený styl rybaření. Jeden vyhledává řeky, jiný zase jezdí stále na stejné vody, aby chytil, pokud možno všechny ryby, které tam žijí atd. Já osobně rád poznávám nové revíry, a tak je často střídám, a když mě nějaký více osloví, tak se na něj vracím. Mezi mé nejoblíbenější patří velká jezera, kde se cítím nejlépe a nejvíce to vyhovuje mému stylu rybaření. Vždy se snažím ulovit velké kapry, a pokud to jde, vyhnout se těm malým. Za ta léta, co na kapry jezdím, jsem si vypracoval svůj styl, jak na to a docela se mi to daří. I když samozřejmě ne pokaždé uspěji tak, jak bych chtěl. A to je vlastně dobře, protože jinak by to byla nuda. Mám rád výzvy na nových jezerech, a proto jsem se rozhodl navštívit dvě nová. Nová pro mě. Několik českých kaprařů již na nich chytalo, a tak mi poskytli cenné informace, které mi opravdu pomohly. Takže děkuji.
Po příjezdu na první jezero jsme se svým parťákem Lubošem pouze rozdělali lehátka a šli spát. Nemělo cenu nic uchvátat. Počkali jsme, až se rozední. Jistě znáte to samé – pokaždé na nové vodě hledáte místa, kde by se dal chytit nějaký kapr. Vytipovali jsme si jich hned několik, ale vše ztěžoval silný vítr, který komplikoval přesné uložení montáží. Naštěstí ale nebyly velké vlny, a tak se vše dalo zvládnout. Stálo to ale poměrně hodně energie z baterie.
Jezero, které jsme navštívili, se nachází v opravdu nádherné krajině, obložené vinicemi a jistě tu žijí pěkní kapři, i když není snadné místní obry zdolat. Rozhodli jsme se, že zde zůstaneme čtyři dny, a pak se na týden přesuneme na druhé jezero, které je typově odlišné od tohoto. Po několika změnách míst, kam jsme umisťovali své montáže, jsem se dočkal konečně záběru. Ryba ale bohužel po chvíli uřízla návazec o jednu z mnoha vázek. Celkově vázek je zde opravdu hodně, ale proto tu asi jsou i velcí kapři.
Po čtyřech neúspěšných dnech jsme se tedy sbalili a odjeli na druhou lokalitu. Tuto přehradu jsem navštívil asi před osmi lety, takže jsem byl na návrat po takové době velmi zvědavý. I zde se vyskytují velcí kapři, stejně jako na předešlé vodě. Zatímco ta první byla hodně kamenitá, tato spíše bahnitá a plná pařezů. K jezeru jsme přijeli večer, a vzhledem k tomu, že byly velké vlny a na místo jsme se museli přesunout lodí, nechali jsme vše radši na ráno. Jak se říká, ráno moudřejší večera a také nám po cestě hodně vyschlo, tak jsme šli doplnit tekutiny a nabrat energii do místního penzionu.
Ráno šlo vše jako po másle, protože jsme byli natěšení na rybaření a po pravdě, už bych potřeboval nějakého kapra zdolat… Našli jsme několik opravdu slibných míst a dvě z nich vyhovovala tomu, co vždy ve vodě hledám a věřím jim, že tu projíždí velcí kapři.
Během dvou dnů jsem se dočkal tří záběrů, ale kapři vždy skončili ve vázkách. A to i přesto, že jsem používal odpadávací zátěže a vlasec mi jde hned od montáže k hladině, kde mám plovák. Vlastně větší „káču“, aby se vlasec nezachytil mezi pařezy. Používám to velmi často a funguje to velmi dobře. Montáže převážím vždy po dvou dnech, abych na krmeném místě zachoval co největší klid.
Čtvrtý den konečně přišel záběr z místa, kterému jsem hodně věřil. Zdolal jsem prvního lysce, odhadem 7kg. Okamžitě jsem položil montáž zpět, dokrmil dvěma hrstmi boilie a jel na břeh. Od léta používám novinku pro rok 2012, šetrně konzervované boilie – Biosquid, Biocrab, Mystic a další. Má stejné složení jako čerstvě rolované boilie a je velmi účinné. O tom ale až někdy jindy…
Po příjezdu na břeh Luboš nalil panáka na zapití prvního zdolaného zdejšího kapra (po osmi dnech na rybách). Při přípitku jsem vyřkl: „Tak na toho nad 25kg.“ Nevím, jestli existuje něco mezi nebem a zemí, ale asi dvě vteřiny poté, se rozjel prut a já zdolal nádherného lysce 25,2kg. Navíc to bylo v poledne za sluníčka, panovalo téměř bezvětří, takže jsem kapra krásně viděl a celý souboj si nádherně užil. Právě v tom je kaprařina krásná, že během okamžiku se vám dokáže změnit neúspěšná výprava v úspěšnou.
Vytáhl jsem další kapry a podařilo se mi i vyhnout vázkám, kterých je zde opravdu hodně, včetně starých vlasců a šňůr. Několikrát jsem vytáhl i 400m šňůry, což nedokážu pochopit, jak to někdo ve vodě může nechat. Když uváznu, tak si pro montáž dojedu lodí, abych ji vyprostil, a když se to nepovede, utrhnu maximálně montáž a ne několik set metrů… Tím pak vznikají ve vodě zbytečné vázky a zvyšuje se nebezpečí poranění, nejen pro ryby.
Následující den jsem ulovil dalšího krásného lysce o váze 21,2kg a již v podběráku jsme si všimli, že ryba byla nedávno ulovená a vykazovala jasné znaky sakování. Nalomený ocas z carp saku a zbělené konce ploutví. Co k tomu dodat? Viděl jsem to už mockrát. Jak se dostane kaprovi ocas do rohu carp saku při vytahování z vody, tak se nalomí. Ten pak po několika dnech začne odumírat. Každý si musí zvážit sám, jestli mu to za to stojí, a pokud sakuje, jestli udělal vše proto, aby kapra nepoškodil.
Náš výlet se pomalu chýlil ke konci a podařilo se mi zdolat několik dalších kaprů. Tentokrát to byla úspěšná výprava s krásnými zážitky, a o to při rybaření jde především. Je to koníček pro radost, u kterého máme hlavně relaxovat.
Příště vám přiblížím výpravu z jiného jezera a představím mé nejúspěšnější návazce, které používám.
Jaroslav Těšínský
