Jak už jsem psal, nejraději mám velká jezera, na kterých mě rybaření nejvíce baví. Díky své velikosti mohou skrývat tajemství a někdy není lehké kapry na nich najít. Zvláště pak, když mají jeden, dva tisíce hektarů, a nebo i jedenáct tisíc hektarů jako třeba jezero Bolsena v Itálii. Na takto velkých plochách nemusí kapr oblast, kde lovíte, ani navštívit, natož aby jste nějakého přiměli k záběru.
Ale jak to je na menších jezerech? Znám jezera, která mají třeba jen 20 – 50ha a žijí v nich hezké ryby. Na jezeře takové velikosti by tedy mělo být téměř jisté, že kapři budou plavat okolo vašich nástrah a mělo by být snazší je ulovit, než na těch obrovských vodách.
Abych si to ověřil, vydal jsem se na jednu pískovnu o rozloze zhruba 20ha. Tato lokalita má velmi čistou vodu, je vidět až do 4m a je celá, zhruba z 95% zarostlá vodním rostlinstvem. Nachází se tam několik druhů vodních rostlin, které pokrývají celé dno, takže nástraha zapadne do rostlin, které připomínají hustou vatu. Chytal jsem kapry často v travách, které sahaly až k hladině, ale na dně se vždy nějaké to čisté místo našlo. Nikdy jsem však nechytal v takto husté trávě, která naprosto neprostupně pokrývala celé dno. Řekl jsem si, že na tuto vodu podniknu během roku tři týdenní výpravy, a to jednu na jaře, pak v létě a nakonec na podzim. Abych porovnal, jak se budou kapři chovat během roku a také tuto vodu lépe poznal.
Při první výpravě, kterou jsem podnikl v dubnu, jsem se snažil kapry lokalizovat, ale jako kdyby tu vůbec nebyli. Našel jsem dvě místa, kde nebyla tráva a na ně jsem předkládal své montáže. Jak se však ukázalo, tato místa, kromě několika línů a cejnů, úlovek kapra nepřinesla. Kapři tato čistá místa prostě nenavštěvovali. Možná proto, že na tato místa umísťují nástrahy téměř všichni. Bylo tedy jasné, že musím najít něco jiného. Nebylo mi jasné, kde se kapři vyskytují. Na většině plochy jezera bylo vidět až na dno a na něm se nacházela právě silná vrstva vodních travin. Výška této trávy dosahovala od 30cm až do 1m. S největší pravděpodobností byli kapři pod ní. Při pozorném prozkoumání bylo vidět náznaky tunelů v těchto porostech. To by nasvědčovalo tomu, že kapři mají v takto hustých rostlinách své cesty a zůstávají tak schovaní a v klidu se mohou krmit na dně, aniž by byli vidět.
Brzy ráno, když byla hladina ještě klidná, jsem pozoroval vodu a na několika místech viděl na hladině drobné bublinky, které se posouvaly, což nasvědčovalo krmení kaprů v travách. Upravil jsem své montáže tak, aby nástraha dosáhla skrz trávy až na dno. Udělal jsem si tuhý návazec z fluorokarbonu tak, aby se v travách nezamotal. Celou montáž i s olovem jsem obalil method mixem, obohaceným o liver booster, do velké koule a tu pak spustil do vodních rostlin a nechal být. S montáží jsem už nehýbal, aby se háček nezachytil do trav. Moje představa byla velmi jednoduchá. Velká koule se rozpadne a moje nástraha na panáčka pak zůstane ležet na této směsi, aniž by se zamotala. Kapr, který připlouvá, pak vezme mou nástrahu v hromadě krmení. Jak se ukázalo, tato jednoduchá metoda byla poměrně účinná a přinesla mi několik pěkných úlovků.
Nastal konec výpravy a já odjížděl spokojený, že se mi podařilo přelstít několik místních krasavců. Stále jsem však přemýšlel nad tím, jak najít ještě efektivnější způsob, jak ulovit místní obry. Měl jsem několik plánů, které jsem chtěl uskutečnit při mé druhé letní výpravě. Ale o tom až příště.
Jaroslav Těšínský
