Tento příběh sahá tak daleko, že si sotva vzpomenu, kdy to bylo přesně. Bylo to jistě kolem roku 1970, kdy jsem se rozhodoval, kam dál povede můj život. Byl jsem s přítelkyní, líbila se mi hudba a nejdůležitější v mém dosavadním životě byla skutečnost, že jsem byl členem britské studijní skupiny Kapr, počítám, že to bylo kolem roku 1978.
Tehdy byla skupina Kapr na vrcholu. Byla to první organizace kaprařů a jedním z přísných kritérií pro členství bylo to, že pokud jste jeden z nejlepších rybářů v zemi, můžete se připojit. Není pochyb o tom, že BCSG byl katalyzátor pro náš svět moderního lovu kaprů, ve kterém byly nápady v lovu kaprů považovány za jedny z nejlepších na světě. Kdybych měl udat jeden faktor, který určoval můj úspěch při lovu, řekl bych bez váhání, že to bylo štěstí. Doufám, že moji přátelé z celé Evropy mi to potvrdí, že při nostalgickém vzpomínání na své začátky je štěstí důležité, to pochopíte, když se vrátíte ke kořenům našeho milovaného pronásledování kaprů.
BCSG byl rozdělený do jednotlivých regionů a každý měl na starosti jeden člověk, který organizoval setkání v dané lokalitě. Regionálním organizátorem pro mou oblast (Essex) byl Derek Stritton, kaprař, původně jeden z týmu kolem Freda Wiltona, kmotra moderního boilies. Ve skutečnosti je Derek stále aktivní rybář, a pokud vím, brzo bude vydávat novou knihu vzpomínek s názvem Pruty.
Na jednom ze setkání v jedné hospůdce, v nejtemnějším koutě Londýna, se dohodlo, že pár kolegů přestoupí k nám z klubu v Norfolku. Jmenovali se Dick Weald a Len Bunn. Při cestách po různých regionálních setkáních jsem se seznámil ještě s dalšími rybáři, kteří byli také přátelé Dicka a Lena, byli to Nigel a Dennis. Takže nejen informace se šíří, ale i přátelství mezi rybáři po celé zemi.
Dick a Len nám vyprávěli, že mají ohromné úspěchy na vodách v Norfolku na nástrahu černou jako uhel. Za nějakou dobu nám ten zázrak přinesli ukázat – měla název Black magic a měla už i reklamu v televizi, ale ne jako nástraha na kapry, ale jako čokoláda.
Black magic se prodával velmi dobře. Rozhodl jsem se vyzkoušet svou vlastní verzi na místech, kde jsem měl vždy úspěch. Co mě překvapilo, bylo to, že jsem lovil větší ryby než obvykle. Nechápal jsem tehdy, čím to bylo, a informace v té době nebyly tak dostupné.
V polovině 80. let jsem lovil na vodách velmi těžkých. Výsledky jsem měl velmi kolísavé, a tak jsem si vzpomněl na Black magic ze 70. let a rozhodl se vyzkoušet kampaň s černě obarvenou nástrahou. Úspěch byl výrazný, mnohem lepší, než jsem zažil do té doby. Na mou černou nástrahu jsem chytil mnohem více ryb než na běžnou nástrahu, kterou jsem používal předtím. Chtěl jsem si to ověřit a zjistil jsem, že záběr na běžnou nástrahu přichází o mnoho déle než na černou. Byla to jedna z mých nejlepších sezón, jaké jsem zažil. Kapr by i se zavázanýma očima našel mou černou nástrahu. Nástrahy byly tak efektivní, že místo na vodě nebylo tak důležité.
Jak jsem řekl, kapr nástrahu našel i se zavázanýma očima, ale jde o to, že celé dno je pokryto černým bahnem, takže taková nástraha byla perfektně maskovaná a pro kapry těžko viditelná. Začal jsem zkoumat význam málo viditelných nástrah.
Navštívil jsem další vodu s velkými kapry a i tady jsem začal s lovem na tmavé nástrahy. Na tomto jezeře byl obrovský rybářský tlak, a tak se chytali jen kapři kolem 50 cm. Bylo velmi frustrující dostat se přes malé kapry k větším exemplářům, když to vždy vzal ten menší. Narazil jsem na způsob, jak být selektivní a snížili jsme barvy našeho boilies o 75%. Najednou jsem se začal dostávat přes průměr. Řeknu vám, bylo to absolutní blaho, když jsem viděl, že ostatní rybáři tahají malé ryby každých 10 – 15 minut a já každou hodinu jejich tatínka. Byly tam houfy malých ryb, lačných po potravě. Soupeřily spolu o potravu, a proto byl na prvním místě zrak a čich, a vrhaly se na nejviditelnější nástrahu. Mladý kapr míjel nástrahu s nejmenší vůní, zatímco velké ryby hledaly potravu velmi promyšleně a důkladně prohledávaly dno, a nacházely tak moje velmi jemně ochucené nástrahy.
Když mně lidé říkají, že jsem kaprař, vytrvale se bráním, že jsem lovec velkých kaprů. Říkal jsem jim, že je pro mě velice vzrušující chytit mezi všemi kapry toho největšího a nejtěžšího, a to pravidelně. Mohu vám říci, že štěstí v tom nehraje žádnou roli. Za ta léta jsem se naučil, jak se zaměřit jen na ty největší ryby. Pomocí jemné nástrahy je to ještě o to složitější, když je kolem tolik malých ryb.
Kapr při hledání potravy zapojuje samozřejmě zrak, proto tolik rybářů používá nástrahy dobře viditelné, a jistě to i dobře funguje na vodách s nízkým tlakem a s menším množstvím potravy. Nicméně na složitějších vodách s větším tlakem, kde kapři už viděli snad všechny nástrahy, mohou být barevné nástrahy až odpuzující. Black nástrahy vyřazují jeden ze smyslů kapra tím, že jsou maskované. Kapr také používá své smysly k nalezení nebezpečí a v tom je zřejmé, že viditelná nástraha ho může přilákat, ale spíše ho vyleká a bude se jí vyhýbat.
Před pár lety můj kamarád říkával, jak je nešťastný při lovu na jezeře, kde se vyskytují velcí kapři, ale je tam velký tlak rybářů, snažících se o ulovení tamních monster. Ti kapři již vše viděli a jsou velmi opatrní. Mnoho rybářů odcházelo s prázdnou, ale rybáři s talentem by mohli mít úspěch. Můj kamarád prostě nevěděl, kam se obrátit pro radu, a ztratil důvěru ve své, do té doby úspěšné Scopex Squid, a přestože na nich nebylo nic špatného, jen prostě na tomto jezeře nefungovaly.
Vzpomněl jsem si na svůj černý úspěch z 80. let a věděl jsem, že by bylo vhodné ho vyzkoušet. Dno bylo tmavé, tak jsem mu řekl o své teorii s tmavou nástrahou. Hned se toho nadšeně chytil, a to i v případě, že by to tam nefungovalo, protože mu to vrátilo sebevědomí. Vytvořil si svou variantu Squid, vyrobenou z jemných atraktorů s příchutí chobotnice, které jsem vyráběl i já. Byly úspěšné v 90. letech a nejvíce při obarvení úplně do černa. Chytil všech osm velkých kaprů na jezeře.
Nenechal jsem si tuto novinku jen pro sebe a bylo jen otázkou času, kdy se to dostane ven, mezi mou konkurenci. Ukázalo se, že ne všichni rybáři jsou diskrétní. Jeden z nich o této tajné zbrani dokonce napsal! Bůh mu žehnej. Najednou se můj telefon netrhnul. Byl žhavý od telefonátů kaprařů, kteří chtěli černou nástrahu. Takže v létě 2010 se objevil Black Squid.
Dovolte mi, abych vám dal několik rad: Black Squid nemusí být vždy tou pravou nástrahou. Zmínil jsem již vody s nízkým tlakem a takzvané panenské vody. Navštívil jsem je v zahraničí v 80. a 90. letech, ukázalo se, že ne na všech vodách je to úspěšná nástraha. Přitom to byly v anglických vodách velmi sofistikované nástrahy. Spíše to byly atrakce pro vizuální nepřitažlivost.
Dobře budou pracovat na vodách, které jsou pravidelně pod vysokým tlakem, nebo na vodách s velkým počtem malých kaprů, přes které se vy potřebujete dostat k velkým kaprům. Vzpomeňte si na zmínku o kaprech, kteří vyhledávají svými smysly potravu, jež není vidět, ale je cítit, a to může být parketa pro vás.
Je důležité vědět, kde lovíte. Nemá smysl používat černou nástrahu na světlém dně nebo na písku, tam bude fungovat pravděpodobně žluté boilies. Pokud ji však přesto použijete, bude to působit opačně, odpudivě. Háček dávám naopak viditelný. Myslím si, že se kapr při prohledávání dna najednou setká s vizuálně velmi přitažlivou věcí a rychle se chytne.
Black Squid? Rozhodnutí je na vás, pokud chcete chytit kapra svých snů, nebo ne – a hodně štěstí.
P. S.: Název nebyl použit podle Amy Winehouse, ale spíše jako pocta k její nedávné ztrátě, jednoho z největších hudebních talentů vůbec.
Kevin Nash
Tento článek byl publikován v časopisu Kaprománie
