Tak přesně tuhle otázku jsme si kladli při jedné z výprav, kterou jsme absolvovali v říjnu loňského roku. Obrazně řečeno, stejně jako Hamlet řešil otázku „Být či nebýt“, řešili jsme i my otázku, je tohle podzimní nebo zimní kaprařina? Voda má 7 st., vzduch k ránu i -5, je však teprve konec října. Podzim, nebo zima? Být či nebýt? To je oč tu běží…

Zamyslený sedím v bivaku pri pohľade na veľkú vodnú nádrž, spomínam na všetky zážitky, ryby  a hlavne skúsenosti, ktoré mi táto priehrada dala. Učíme sa stále, ryby sú učenlivý tvor, a preto sa musíme stále zdokonaľovať! Ale toto bola moja učiteľka základnej školy a za to jej ďakujem! Čas beží ako voda, prichádzajú povinnosti, ktoré mi obmedzujú čas vyhradený pre moju vášeň.

Škola skončila, začali sa prázdniny. Takže dva mesiace, cez ktoré mám aj možno trochu času na ryby. Nebudem to celé opisovať a rozpisovať dopodrobna, ako som spomínal v minulej časti, môj nedostatok času v súvislosti s priehradou, na ktorej som vyrastal a vytiahol prvé ryby na boilies, som tam za celé prázdniny strávil minimum času...

Po pěti dnech, co jsem se vrátil z úspěšné výpravy na Vranovskou přehradu, tam mířím znovu. Tentokrát s mým tátou a strejdou Láďou. Vstříc novým dobrodružstvím a v touze pokořit zde další obry. Je středa odpoledne, den našeho odjezdu na 5 denní výpravu, kam jinam než na náš milovaný Vranov. Po cestě se však ještě musíme stavit v Třebíči do rybářství...

Sedím na břehu rybníka a tiše pozoruji hladinu, kde sem tam vyskočí nějaká rybka nebo se otočí pěkný kapřík. Vnímám to úžasné ticho, nasávám vůni přírody a v hlavě se mi přehrávají vzpomínky na krásné kapry, které jsem nachytal v různých částech naší vlasti. Vzpomínám na nespočet nocí strávených u vody, kdy jsem jen tiše v bivaku čekal, kdy přijde vytoužený záběr...

Každému rybáři se občas zdají sny o tom, jak najde zapomenutou, civilizací nepoznamenanou vodu, kde žije tisíce ryb těch nejrůznějších velikostí. Mně se jednu takovou perlu mezi revíry podařilo objevit. A chtěl bych se s vámi podělit o zážitky z první výpravy na tuto vodu, jak já říkám na vodu snů a skutečností…

Výpravu, kterou se vám budu snažit přiblížit, jsem měl naplánovanou měsíc dopředu. Jediné dilema, které mě zužovalo, bylo, jestli vyrazím na svůj oblíbený revír nebo navštívím vodu, na které jsem doposud nechytal, a která je podle předem zjištěných informací dobře zarybněná. Jelikož v té době začalo léto a tlak rybářů a „koupačů“ rapidně rostl, rozhodl jsem se pro druhou variantu.

Výpravu, kterou se vám budu snažit přiblížit, jsem měl naplánovanou už sedm měsíců dopředu a snil jsem o ní celý život. Začalo to koncem zimy, kdy jsem přemýšlel nad tím, kam budu v nadcházející sezónu jezdit na ryby… Asi každý z nás, koho vzala kaprařina za srdce a stala se součástí našeho života, sní o tom, že ...

Zkušení kapraři jezdí i tisíce kilometrů jen pro pocit si změřit svoje síly s tamějšími šupinatými velikány a hlavně na ně vyzrát díky svým zkušenostem. Většinou to jsou státy jako Francie, Maďarsko, Rumunsko, Španělsko, Itálie a nově taky i exotické země jako je Maroko, Turecko a další státy. I já jsem se rozhodl vyzkoušet jeden zahraniční revír a to přímo v Polsku.

Nevíte kdo, nebo co je Máňa? Máňa je jeden z kaprů, který svými proporcemi patří mezi ty trofejní. Již 3 roky intenzivně lovím na lokalitě, kde tento macek plave. Několikrát jsem byl očitým svědkem jeho zdolání, ale bohužel jen svědkem. Mnoho sportovních kaprařů již mělo tu čest, svést s tímto krasavcem rovnocenný souboj...