basnak

Jako jeden z nejstarších uživatelů této galerie, bych si dovolil reagovat na tuto pro mne poněkud nepotěšitelnou zprávu.
S galerií jsem pracoval od doby starých tváří tohoto webu a některé úlovky rostly s jeho přibývajícím rokem.
Starou galerii chápu, že je čím dál tím složitější technicky udržovat, taky chápu trendy zveřejňování úlovků na různých sociálních sítí.
Zas na druhou stranu si ale myslím, že do starých zpráv od vody z předchozích roků se lidé nevrací. Možná se mýlím. Ale za sebe můžu říci, že je pro mne příjemnější si najít uživatele, který mne zajímá a prohlídnout si jeho VIP galerii úlovků, než se proklikávat stovkami fotek z minulých roků.
Některé věci se dají vylepšit. Tady je mi jasné, že galerie neprosperovala podle představ administrátora.
Nicméně jsem si dal tu práci proklikat se tou hromadou fotek a stáhl si některé své staré fota, které jsem už ani v PC neměl.
Možná, že by se našel způsob osobní galerie, který by měl každý uživatel pod svojí kartou, tak jak je to na ostatních fórech. Kdo ví? Možná. 🙂

Fosgen: Navijáky s baitem používám okolo čtrnácti let a nemyslím si, že by to s tím štělováním brzd jak popisuješ bylo nějak “horké”. Přední brzdu mám jenom na okrasu jelikož používám zpětný chod a bait mám zaplý jen když čekám na záběr. Takže odpor brzd mám pořád stejný jen přepínám řadiče. Každý má prostě jiný styl zdolávání ryby. Nepotřebuji vždy obě ruce na navijáku jak někteří, kteří pořad při souboji si hrají s přední brzdou a pak neví jak ji vůbec dotáhli. Při brždění ryby používám malíček, který přikládám na rotor navijáku. Je fakt, že jsem zažil záběry kdy ryba šla brzdit při úniku velmi těžko, takže malíček trpěl. Ale za ty roky jsem si ten styl vyšperkoval ke své dokonalosti.

Letos je to pro mne škoda, že jsem to nezvládl. Tak jsem se těšil, že s vámi pokecám. Ale holt moravský pramen už hodně tekl ve vlaku a já na to nebyl připraven, v podobě brzdy a jídelního doplňku. Na lačno hned po ránu se to rozjelo a já tušil, že každý z účastníků zájezdu se bude chtít pochlubit svojí, nebo převzatou sklizní. Inu je pravda, že se můžu považovat za ostříleného, ale jelikož jsem sázel na podporu žaludku v době oběda (který v mojí situaci dopadl vedle u Jin Man Tan katastrofálně, někomu ujela ruka), byl jsem odsouzen po zbytek přednášek vnímat napolovic.
Tolik věcí jsem si plánoval koupit a nedovezl jsme si nic. Ani žádný katalog novinek 😆 Kromě darovaného časopisu Kapr a kapří svět 🙂 to byl jediný suvenýr.
Ale jsem rád, že jsem vás viděl na živo, než jenom přes net, teda u Fosgena si nejsem jist, protože jestli jsi byl oholen, tak jsem to mohl akorát tak tipovat 😆
Ale s Filipem jsem měl v plánu dýl pokecat a mrknout se na jeho koutek. Bohužel nestihl jsem to. To mě mrzí, tak snad někdy příště. 😉

Fosgen: Jak můžu být první, když ještě nemám vypsaný sumář z předešlého roku, natož novou povolenku 😡 👿 Jsem prohrál, no 🙂
Gratuluji upřímně, tušil jsem, že to bude někdo z polabí 🙂

Zdruvko, ještě než se rok přehoupne do další nové sezóny podělím se o své poslední úlovky. Svato-martinský pobyt u vody jsem strávil na oblíbené lokalitě. Od předešlé výpravy jsem se stěhoval směr sever. Vanul silný jižní vítr a já byl po celý svůj pobyt na lokalitě úplně sám. Tyto chvíle, kdy máte vodu sami pro sebe si naprosto úžívám. Není nic lepšího. Jako obvykle jsem si vzal svého favorita do studené vody. Upraveného, doladěného a odzkoušeného z předešlé výpravy.
Když se mi rozsvítila poprvé červená dioda už se stmívalo.
Jsem zvyklý prochytávat se menší obsádkou ryb, tak jak je tomu na svazovkách zvykem. Proto mne při prvním kontaktu s rybou překvapil tah. Rozjetý vlak. Nezastavíš 🙂 Ale povedlo se a než se mi podařil podebrat rozjel se i druhý prut.

Záběrů jsem neměl příliš. Ale když přišel, tak většinou od větší ryby.

Dvě ryby už letos jednou krvavá vanilka přemluvila a podruhé jsem měl tu čest znovu na poslední výpravě 😀

Zdravím Vás kolegové a kolegyně,
celý říjnový půst bez lovu kaprů jsem trávil přípravami pro listopadový lov. Z jistých okolností jsem musel poupravit a doladit směs své Krvavé vanilky a nedočkavý očekával co na to listopadoví šupináči. Poučený z minulých roků s bojem násadových kapříků jsem zvolil taktiku, která mi minulý rok přinesla krásnou rybu.
S jistou nervozitou jsem ale očekával jak se bude boilie z upravené směsi chovat. První záběry nechaly na sebe čekat docela dlouho. Nad mé očekávání. Míň kapřích dorostenců, což byl cíl a více větších ryb. Vše klapalo a já s Kačkou prožili pěkné první listopadové dny u vody.

Oprášil jsem z jara popkork Yetti a spolu se svou K.V. pochytaly nejednu pěknou rybu..

Ale se svou oblíbenou kombinací jsem slavil úspěch v podobě ryby, která se už v minulosti jednou objevila na mé podložce 😀

V tuhle dobu už mám za sebou další listopadovou výpravu, se kterou se s vámi podělím až posléze. (Až budu mít chuť 😀 ) Byla zvláštní, takže můj deník nabyl spoustu dalších postřehů a zkušeností.
Zatím se mějte.
Bašňák

PS: A opět úspěšným lovcům gratuluji. Pěkné ryby borci. 😉

Zdravíčko kolegové,
ještě v měsíci záři jsem stihl poslední nočku pod širým nebem. Večery už byly poměrně chladné, ale myslel jsem si, že to zvládnu i bez spacáku. I když na promyšlení lovné strategie padlo jedno pivčo, v noci jsem to udržoval moravským mokem. No nepomohlo to a tak to odneslo zdraví.
Hned první záběr jsem dostal od nízkého carpia, který příjemně zahřál. Po něm už jsem dochytával místo jenom s menší rybou.

Hned ráno jsem přehodil montáže na jiný flek, který jsem si připravil předešlý den. Prvního záběru se dočkávám zanedlouho. Radost mi projela tělem a já mohu po roce opět držet v náručí “perlu” místní fauny.

Stejně jak minulý rok jsem ji dostal na svého Bigfooda. I když se mi zdá, že se v růstu trošku přibrzdila, jsem rád, že se drží nadále v dobré kondici.

Všem vám gratuluji k úspěchům a těším se opět na vaše příspěvky. Úspěšné či neúspěšné, i takové bezesporu k rybařině patří.
S pozdravem Bašňák

Kalispéra gangstři,
ještě v měsíci srpnu jsem podnikl několik krátkých noček, jedna z nich byla spíše o přátelském posezení u vody, zalití některých úspěchů a hlavně potkání se znovu u vody. Po jedné noci bez kontaktu s rybou jsem změnil místo. Tentokrát už se svou přítelkyní. Já, ona, hvězdy, pivko no prostě piknik jak hrom, ale přitom nahozené pruty 🙂 Do půlnoční hodiny jsme stihli udělat tři záběry od kapříků a jeden od sumíše. Ještě před spánkem dokrmuji a jdeme nakutě. Ráno zkouším dochytat předešlá místa, zda se tam ještě některý nemotá. Motal se tam jeden lyseček.

Po přehodnocení naše montáže mění svá místa a rozkrmujem hlubší část vody, kde se nám to stoupající tendencí začalo rozežrávat.

Ale kolem desáté ranní balíme a jedem domů oba spokojeni.
Mějte se fajn Bašňák a Kačka.

Zdravím vás kolegové a kolegyně rybářského cechu. I toho nerybářského 🙂
Tentokrát jsem podnikl výpravu na necelých čtyřiadvacet hodin. Dojel jsem k večeru k vodě a na druhý den než se začalo stmívat jsem musel balit. Při příjezdu jsem se pěkně rozkoukával po vodě nikam se nehnal. V klidu si sedl na břeh a rozjímal. Mysl se uklidnila mozek se přepl. 😆 Místo pro noční lov jsem prokrmil lehce svým Big-footem a šel se připravit na noční lov. Vše musím mít na noc po ruce abych zbytečně nesvítil. Montáže letí kousek od břehu. Tam, kde mi to připadá zajímavé. Vše nachystané, vlasce povolené a já ulehám za první hvězdičky na lehátko. Byla krásná noc plná komárů a hvězd na nebi. Vzduch se ani nehl. Otevřel jsem si nepasterizovanou dvanáctku a rychle ji do sebe lupl na žízeň. A taky jednak proti komárům, že prý jim vitamín “Bé” vadí. No, v tomhle případě to nefungovalo, a tak jsem pro malou účinnost otevřel ještě jednu, kterou jsem si už vychutnával. Dostávám jízdu a na prutu mám soupeře s “kopající” metodou boje. Sem tam si vezme z navijáku sem tam kopne do prutu. Na břeh vytahuji sumíše přes devadesát čísel, ach jo 🙂 . V hubě má ještě jednu kuličku boilie a jak tak sleduji břicho dost nafutrované. Pouštím ho a jdu přikrmit. Montáž letí do tmy zřejmě na stejné místo. Na vodě sleduji pohyb a voda jakoby ožívá. Sem tam se vyhodí kapřík a celá scenérie přírody do sebe zapadá, tak jak to všichni znáte. Z dřímot mě probouzí další záběr. Signalizátor svítí zeleně a problikává červenou diodou. Pérko cívky vydává ten krásný zvuk nesoucí se po hladině. Na prutu už cítím jinou váhu a po krušném boji dotahuji kapra ke břehu. Už ho mám na dosah a tak šmátrám po podběráku. Ten nikde, nechal jsem ho u podložky asi tak dvacet metrů od břehu. Odmotávám zpětným chodem a pomalinku jdu na couvačku pro něj. Kapra při tom udržuji v tahu. Ten využívá mé slabé chvilky a jede mi do stulíkového pole. Pěkně jsem si to posr.. Nervu ho, nemá to cenu. Povoluji vlasec a nechávám ho vycukat. Ha.. a daří se. Nakonec jsem souboj vyhrál. Tentokrát jsem měl štěstí. A i to někdy rozhoduje o našem úspěchu či neúspěchu.
Mějte se.
Bašňák

Jo a abych nezapomněl, za svítání se přesouvám na jiné místo pro odpolední lov. Nasazuji do boje malé flouro popky, zig-rig do 1,5m vodního sloupce. A vyplatilo se. Za horkého dne zdolávám svoji první větší rybu na zig-rig. Tak jsem se konečně dočkal. 😀

Rambo: Zdravím tě.
Zvolil bych zlatou střední cestu, chytání ve sloupci. Je to nejjednodušší cesta jak se vyhnout všem chemickým jevům co ve vodě probíhají. Někdy mají ryby málo prostoru k přežití v takových situací a střední vrstva sloupce vody bývá nejpřijatelnější už z důvodu, že u dna je kyslíku nedostatek a u hladiny přesycení.